Já jenom připomenu tenhle zákon - a známe ho, řada z nás, kolegů, si ho tady pamatujeme, byli jsme v opačných rolích koalice a opozice, když se ta čtyřistašestnáctka, ten liniový zákon, když se stal zákonem roku. Byl to poslanecký návrh, na kterém se nás tady sešlo 17 poslanců napříč politickým spektrem: za ODS Zbyněk Stanjura, za KDU-ČSL Jiří Mihola a tak dál a tak dál. Byly tam tehdy všechny politické subjekty, které tady ve Sněmovně byly, a tam jsme, přátelé, tu ambici měli, tam jsme udělali tu revoluční změnu - nejenom osminásobek, tři měsíce na vykoupení a tak dále, to už tam bylo o nějaký pátek dřív, ale tam jsme zavedli vyvlastnění, mezitímní rozhodnutí a všechna další ustanovení, která významně - a na tom se určitě shodneme - pomohla výstavbě a přípravě dopravní infrastruktury. Ale když jsem se podíval do historie, když probíhalo veřejné hlasování tady o tomhle našem tehdejším společném poslaneckém návrhu, největší podporu měl ze strany Hospodářské komory, procentuálně mezi jednotlivými hlasujícími, České advokátní komory, tedy mezi právníky, ale třeba také mezi zástupci obchodu a cestovního ruchu, průmyslu a energetiky - z 81 % nás tehdy podpořili, a třeba taky města a obce. A to je to, na co chci tou svojí výtkou, tou kritikou narazit, že to, co přišlo z Evropy, ambice, která byla: Stavte transevropské sítě rychleji, dejte si závazky, upravte právní řád, aby opravdu od povolení do realizace byla ta doba co nejkratší - buďme upřímní, nalijme si čistého vína, vy jste na to prostě rezignovali, vy jste řekli: Raději ne, raději to necháme být, ta fakultativní ustanovení, která nemusíme dělat, do zákonů raději dávat nebudeme a necháme to být. A v tomhle jsem k vám, kolegové z vládní koalice, a k panu ministrovi kritický. Podle mého názoru jste prostě tu ambici měli mít mnohem větší. To za prvé.

Za druhé, a ono to se sebou vlastně souvisí, vy to také transparentně říkáte v té důvodové zprávě, cituji: "Podstatnou komplikaci při formulaci zvláštních ustanovení transponujících směrnici do českého řádu představuje fakt, že nový stavební zákon a s ním spojené změny jiných zákonů jsou předmětem probíhající novelizace, a obecná pravidla, která musí navazovat i na rekodifikaci stavebního práva, která v této době teprve probíhá." A tady se zase vracím k tomu nešťastnému stavebnímu zákonu. Byl přijat v roce 2021 v létě, tedy skoro před dvěma lety. Měli jsme šanci s ním pracovat, upravovat ho, ale tady to musí z mých úst zaznít: vy jste se rozhodli z ideových důvodů ho rozebrat, demontovat, to, co mělo platit od 1. července 2023, teď už vlastně za měsíc, tedy ten tehdy Speciální odvolací stavební úřad, jste nazvali jinak - Dopravní a energetický stavební úřad, o půl roku později, až od 1. ledna příštího roku, a víme všichni dobře, že zatím není personálně vybaven, že to není připravené, nejsou vyhlášky, nejsou prováděcí předpisy a tak dále. Jinými slovy, i tady z mých úst musí zaznít to, že vládní proklamace o urychlení výstavby, o ambicích stavět dál, zrychlovat, jsou sice pěkné, ale jsou to pouze fráze, prázdné formulace, a realita tady je vidět. Když máme šanci využít hodně to, co k nám přichází z Evropské unie, raději zůstaneme u minimalistické verze, tu ambici prostě nemáme. To je jeden blok mých připomínek.

A druhý je obecný. To asi nezměníme, a určitě já jako poslanec nemám ambice ani kapacitu tohle změnit nebo přepracovat, to bude téma možná nějaké další novely, ale druhý blok se, pane ministře, týká vysokorychlostních tratí, správy železnic a budování vysokorychlostních tratí, což víme mimochodem, že všechny jsou právě zařazeny do té TEN-T sítě, do transevropských koridorů. A tady teď nechci být kritický, já to, pane ministře, pouze konstatuji, suše konstatuji fakta, že ze strany kolegů na správě železnic - a jsou to informace, které mám z té správní rady - jsou formulovány minimálně čtyři základní požadavky, prosby, jakkoliv je nazveme, aby výstavba nebo zahájení stavby vysokorychlostních koridorů se opravdu mohlo zahájit v roce 2025, jak jsme to my plánovali a jak jste to vy slíbili.

Prezentovali jsme je na železniční konferenci v Pardubicích už před rokem, už na jaře 2022. Já je rychle připomenu. První návrh říká: pojďme nějakým způsobem stabilizovat finance na přípravu i realizaci, například formou určitých garancí každoroční částky a podobně - inspirace z Velké Británie. To je hodně složité, souvisí to s rozpočtem, ale ty další tři až tak složité nejsou: umístění vysokorychlostních tratí, těch koridorů, jako liniových staveb do území, jednodušší umístění, tedy posílení zrychlení aktualizací těch ZÚRek, krajských zásad územního rozvoje. Další návrh: zjednodušení procedury EIA právě tady u těch staveb, protože jsou ekologické, jsou veřejně prospěšné, je to ekologický druh dopravy. A konečně to možná nejzásadnější, když teď vidíme problémy v terénu: nalezení nějakých motivačních transparentních kompenzací pro obce, nějaký systém opatření, financování, třeba inspirace atomovým zákonem, například ilustračně. Tak připomenu, že tyhle čtyři základní teze už byly formulovány před rokem a já jsem doufal, že třeba se objeví teď v novele liniového zákona jako nějaká další hlava, jako nějaká další část. Zatím tam nejsou.

Tak se ptám a žádám pana ministra, aby se k tomuhle taky vyjádřil, jestli s tím na ministerstvu pracujete. Já jsem měl na podzim jako opoziční poslanec informaci, že už to je připravené nebo že to ministerstvo dokončuje, ty podklady nebo přípravu, pomoc Správě železnic s vysokorychlostními tratěmi, že by to v zimě mělo být hotové. Máme květen, teď v novele to není. A tady, ať nejsem jen kritický, ať jsem konstruktivní, dívám se na pana předsedu hospodářského výboru, nabízím i podanou ruku. Pokud bychom teď měli řádné lhůty a najdeme shodu, tak se můžeme klidně domluvit na poslaneckém společném pozměňovacím návrhu, kde bychom třeba do této novely právě ta jednotlivá ustanovení pro vysokorychlostní tratě vložili. Myslím, že na tom bychom se mohli dohodnout stejným způsobem, jako se nám to povedlo tehdy v roce 2018 při velké novele liniového zákona. Tak děkuji za reakci.

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji, nyní se hlásí pan ministr a poté se připraví pan poslanec Ivan Adamec. Prosím.

Ministr dopravy ČR Martin Kupka: Poslouchal jsem pozorně to rétorické cvičení, akorát kulhá na všechny čtyři nohy, a zmíním hned, v čem konkrétně: především v tom, že přece základní zájem České republiky - jsme už poučeni mnoha jinými případy - je opravdu převádět do českého právního řádu evropské normy co nejstřízlivěji a v minimalistické podobě a nedopustit to, že naopak opentlujeme to, co přichází z Evropské unie, často způsobem, který nás potom chytá do vlastních pastí. Tak proto minimalistický přístup k tomu, co přinesla evropská směrnice a nařízení Rady.

Ten druhý krok: děkuji, že jste, prostřednictvím paní předsedající, zopakoval moje zadání ve vztahu k tomu, co je potřeba udělat, a moje zadání znělo: ano, potřebujeme ve vztahu k vysokorychlostním tratím snáz umístit trasy vysokorychlostních tratí. Na tom se bohužel v předchozím období žádná podstatná práce neodvedla a ani stávající čtyřistašestnáctka to nezahrnuje. Vedle toho ale máme nový stavební zákon, který přináší celou řadu nových nástrojů, a je klíčové sladit čtyřistašestnáctku s tím, co přináší nový stavební zákon.

Další důležitá věc, kterou do toho musíme přinést, je režim vyvlastnění, který bude odpovídat novému zákonu, protože tím, že slučujeme fázi územního rozhodnutí a stavebního povolení, se v tomto směru připravujeme o možnost v mezidobí vyřešit vyvlastňování a musíme určit vhodný okamžik v rámci celého procesu přípravy stavby, kdy už bude možné podnikat právě majetkoprávní přípravu včetně nezbytných kroků tam, kde není možná dohoda směrem k vyvlastnění. Je to moje věcná odpověď na to, co je potřeba udělat, a samozřejmě že Ministerstvo dopravy se tomu intenzivně věnuje tak, abychom dokázali i ve spolupráci s MMR přinést řešení pro umístění vysokorychlostních tratí tak, jak se bohužel doposavad tohle nepodařilo zvládnout, vyřešit vyvlastňování a vyřešit - a tady znovu odkazuji na nový stavební zákon, který přináší institut plánovací smlouvy, a nepochybně plánovací smlouva může být přesně tím, po čem voláte a voláme všichni, aby tady existoval pevně ukotvený institut, na základě kterého bude možné najít rozumnější shodu a řešení pro průchod staveb v zastavěném území v blízkosti měst a obcí. Tohle je klíčový nástroj a chceme to s tím sladit.

To, že v případě transpozice nejsme košatí, je přece jednoznačné pozitivum. ***