(15.00 hodin)
Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Nyní je přihlášena paní místopředsedkyně Dostálová s přednostním právem, připraví se pan místopředseda Havlíček.
Jenom oznámím, že pan poslanec Vrána bude dnes hlasovat s náhradní kartou číslo 15.
Prosím, máte slovo.
Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Děkuji, vážená paní předsedkyně. Vážené kolegyně, vážení kolegové, já bych chtěla na dnešní jednání zařadit bod. Vím, že už tady s tím obtěžuji asi hodně dlouho, ale my se skutečně prostě musíme tomu bydlení v České republice nějakým způsobem věnovat. Když to nechcete řešit jako balíček, jako bydlení nebo podporu bydlení v České republice, tak alespoň zařaďme na dnešní jednání bod s názvem Podpora nájemního bydlení v České republice.
O co jde? Minulý týden pan ministr Bartoš představil program s názvem Nájemní bydlení. Státní fond podpory investic ve spolupráci s ministerstvem v něm na výstavbu nájemních bytů alokoval částku 800 milionů korun. Z této částky většina té finanční podpory, zhruba 500 milionů korun, je výhradně určena pro obce a 300 milionů je určeno pro podnikatelský sektor.
Podpořené nájemní byty budou nabídnuty lidem, kteří nevlastní žádnou nemovitost a zároveň na bydlení vynakládají velkou část svých příjmů, například samoživitelkám a samoživitelům či seniorům. Tady už je první problém, protože pokud si samozřejmě dočteme tuto větu, tak bychom očekávali nějaké snížené nájemné, aby to těm lidem při dnešních obrovských cenách energií a při obrovské inflaci pomohlo, ale ono to tak není. Obce jsou vystaveny opět tomu, že si budou moci vybrat ze dvou druhů podpor, a to podpora de minimis, anebo takzvaný GBER. To znamená, že musíte ty byty pronajmout za tržní nájemné v místě obvyklém s dobou udržitelnosti 20 let.
Já samozřejmě s tou samotnou myšlenkou, aby se podporovalo nájemní bydlení, souhlasím, ale mně hrozně chybí debata s obcemi, aby obce si samy řekly, aby si starostové obcí - teď mi dovolte, myslím starosty s malým s, nikoliv hnutí, které zastupuje jenom 4 % starostů obcí - ale aby si všichni starostové v České republice řekli, co vlastně potřebují, jaké jsou jejich překážky k tomu, aby se bydlení na úrovni obcí nějakým způsobem realizovalo.
Tak, jak je nastaven ten program, že obec získá dotaci maximálně 25 % při úrokové sazbě, která vlastně dneska je daná pro Českou republiku sazbou Evropské unie 7,42 %, tak pan ministr do nařízení dal, že tato sazba se sníží o 3 procentní body, to znamená, že se dostaneme na nějakých 4,42 %. Zároveň je v nařízení napsáno, že úroková sazba je minimálně 1 %, maximálně 3. Panu ministrovi tam nehraje 1,42 %, nikdo to neřeší a starostové opět budou mít ty problémy se schvalováním v rámci zastupitelstva, protože vlastně nebudou vědět, jak to mají dopočítat.
Nemluvím ani o tom, že se tady bavíme o 25% dotaci z celkové sumy projektu, což samozřejmě může být pro obce velmi málo motivační. Dám vám jednoduchý příklad. Když si obec řekne, že udělá projekt zhruba za 10 milionů korun, dostane dotaci 2,5 milionu a na DPH odvede 1,5 milionu, takže ta reálná dotace je samozřejmě velmi nízká. To prostě pro ty obce nebude žádným způsobem atraktivní.
Do toho všeho se očekává, co se stane s DPH. Kdyby DPH právě i u stavebních prací vzrostlo na 21 %, obce odvedou 2,1 milionu a dotace bude 2,5 milionu. To už vidím, jak se obce hrnou do výstavby nájemních bydlení, když jsou ještě povinovány dvacetiletou udržitelností, to znamená, 20 let obce s těmito byty nebudou moci nijak nakládat.
Já bych spíše očekávala, že se vláda zamyslí nad tím, že na účtech obcí a měst je zhruba 400 miliard korun a že je naopak potřeba tyto peníze aktivovat. Ale aktivovat tyto zdroje - protože obce moc dobře vědí, že když je mají na účtech, že při této inflaci obrovsky tratí, a je potřeba s vládou, se státem, začít vyjednávat, za jakých okolností ty obce jsou ochotny pustit do realizace bydlení tyto zdroje. Je potřeba připravit určitý administrativní rámec nebo se pobavit o tom, že jsou to zamašličkované projekty, nebo samozřejmě o nějaké motivační podpoře státu. Obec investuje 50 %, stát mu dá 50 %, nebo prostě aby to byla nějaká reálná dohoda se státem jako takovým.
Já velmi často slýchávám, že stát nemá vstupovat do politiky bydlení, ale já si myslím, že my se tomuto kroku prostě nevyhneme v současné situaci, která je - a dovolte mi znovu opakovat pár čísel, abychom si to vysvětlili, proč je nevyhnutelné investovat státní prostředky právě do této oblasti. Cena nemovitostí je dnes mimořádně vysoká. Vidíme to všude. Co je ještě alarmující, že se nám začíná otáčet ten poměr, že sice malinko klesly ceny nemovitostí jako takových, ale obrovským způsobem nám rostou nájmy. My samozřejmě v této situaci máme fakt velký problém, protože stavební zákon jsme si odložili o další rok, to znamená, reálně ta rychlejší, efektivnější výstavba nás čeká až někdy v roce 2025, kdy už se opravdu ty ceny vyšplhají velmi vysoko. Jenom pro srovnání nabídkové ceny nemovitostí. Třeba když se podíváme na průměr roku 2010, index ceny nemovitostí byl zhruba na 100 bodech. V prvním kvartálu roku 2023 jsme ale už na 220,5. V České republice bez Prahy je to zhruba 206,6, v samotné Praze pak 234,4. To znamená, že nám tady od roku 2010 došlo k více jak dvojnásobnému zdražení nemovitostí. To se vlastně jednoznačně prokazuje, že bydlení například pro mladé lidi se stává už luxusem.
Uvedu jeden konkrétní příklad, který já opravdu řeším pravidelně ve své Poslanecké kanceláři. Mladá rodina si vzala hypotéku 3 miliony korun. Už dneska toto je velmi humorné, protože za 3 miliony korun co dneska pořídíte - no, nepořídíte vůbec nic. Bavit se o tom, že v Praze si někdo pořídí byt za 3 miliony, je prostě úplně mimo jakoukoliv realitu. Ale dobře, na tom konkrétním příkladu. U 3milionové hypotéky dneska splácí mladá rodina 17 500 korun za tuto 3milionovou hypotéku. Když já jsem byla ministryně, tak tato částka nedosahovala ani 11 000. Teď si představte, že tito mladí lidé jsou ale vystaveni nejenom takovémuto navýšení hypotéky, ale obrovskému navýšení cen energií, obrovskému navýšení cen nákupu potravin díky inflaci a tak dále. Co ta mladá rodina má vlastně dělat? Jak může jít do nájemního bydlení, když jsme se v tomto týdnu nebo možná minulý týden dočetli, že právě začíná být nedostupné i nájemní bydlení, protože se natolik zdražilo, že prostě ti mladí lidé na toto nedosáhnou? To, že vlastně za ty 3 miliony už ani nic nepořídí, to už je úplně nabíledni. Proč se tady vláda nezabývá tím, že na jedné straně dojde se starosty obcí skutečně k nějaké dohodě, jak využít těch jejich 400 miliard, co mají obce na účtu, aby se zaktivovala politika bydlení v jednotlivých regionech a obcích, ale na druhou stranu, aby stát přispěl například k podpoře družstevního bydlení?
Znovu upozorňuji, pan ministr Bartoš zastavil program Podpora bydlení mladých na Ministerstvu pro místní rozvoj, kde Státní fond podpory investic dával výhodné půjčky mladým lidem na družstevní podíl. O to tady jde, ti mladí lidé musí složit nějakou tu zálohu nebo jistinu, ale když se podíváme v kontextu na hypotéky, mladí lidé do 36 let, pokud si dneska budou chtít vzít hypotéku, musí složit na tu 3milionovou hypotéku 300 000 korun, ale když to budou lidé nad 36 let, tak to je jednou tolik.
Já ptám, kde je politika KDU-ČSL, kteří, když my jsme projednávali program bydlení mladých, chtěli, abychom tu věkovou hranici dali na 40 let, protože holt dneska se s rodinou a zakládáním rodiny začíná o něco později, 36 let je velmi málo. To znamená, my máme spoustu maminek na mateřských dovolených právě kolem toho roku 35, 36, 37 a tito lidé v podstatě nedosáhnou vůbec na žádnou formu bydlení. ***
