(9.20 hodin)
(pokračuje Zbyněk Stanjura)
Já patřím k těm, kteří si nepotrpí - a viděli jsme to v minulých dvou volebních obdobích - na dotazy od vládních poslanců, které jsem už v opozici popsal: Jak to děláte, pane ministře, že jste tak dobrý? Ten ministr odpoví, co všechno chystá, máte dodatečný dotaz: Ano, jak to děláte, že jste ještě lepší, než jsem si myslel před pěti minutami? Myslím si, že se máme kde inspirovat, že by to mohla být opravdu zajímavá disciplína, kde obě strany toho politického souboje, v dobrém slova smyslu, souboje argumentů, politických programů, by měly šanci vysvětlit své postoje a vysvětlovat svým voličům, jak ta či ona politická strana či politické hnutí konkrétní problém chce řešit.
Obecně si myslím, že není dobré zavádět krátkodobé daňové změny. Ano, hned mě můžete chytit za slovo - my jsme krátkodobě snížili spotřební daň, ale ta má jiný charakter než DPH. Spotřební daň je prostě pevnou součástí ceny, my jsme navíc ještě prováděli kontrolu marží, to znamená, tam máte takřka jistotu, že se takřka celé snížení spotřební daně projeví v koncové ceně. U DPH tam máte jinou jistotu, že se neprojeví snížení DPH tak výrazným způsobem v koncové ceně. Jinými slovy, tento manévr - a teď nejdříve budu mluvit obecně, bez ohledu, o kterou položku se jedná, o které zboží nebo který produkt nebo kterou službu - znamená výpadek na straně příjmů, bez debaty. To se dá spočítat normální trojčlenkou, to není tak složité. Ale ten efekt neskončí u koncového zákazníka, touto trojčlenkou, to není to, co uspoří.
Máme historické zkušenosti, u nás se zvyšovaly i snižovaly sazby DPH a platí to, co není vůbec překvapivé, každé zvýšení DPH se plně promítne v ceně pro koncové zákazníky, každé snížení DPH se nikdy nepromítlo plně ve snížení ceny. Není to 100:0, jenom říkám, že u snížení DPH záleží na konkurenčním prostředí, v daném produktu nebo dané službě se neprojeví. To je hlavní důvod, proč já osobně jsem proti těmto změnám.
Druhá věc, a to si řekněme, že to je vlastně jenom řečnická otázka. Popsal jsem ty odpovědi, ten setrvalý stav. To znamená, u nás DPH 15 % na potraviny, s výjimkami a v Polsku dlouhodobě pět. Řečnická otázka je: Byla to vaše vláda, která zaváděla druhou sníženou sazbu za premiéra Sobotky. Já si debatu pamatuji. Mnozí z vás varovali, že jakmile to otevřeme, při každém novém upravení DPH se bude zvyšovat logicky počet žádostí o přeřazení z první do druhé snížené sazby. Pro všechny jenom připomínám, že tehdy, když to tehdejší vládní představitelé obhájili, říkali: To je konečný seznam, ale byly tam vlastně tři položky. Připomínám, tři položky na začátku byly v druhém snížení sazby 10 %, a to léky, knihy a dětská výživa. A teď když se podíváme zhruba po šesti zdaňovacích obdobích, kdo měl pravdu, jestli ten seznam je konečný, nebo zda se bude pokaždé zvyšovat, když se otevře DPH, tak víme, jaká je odpověď. Ta řečnická otázka je, že i vaše vlády mohly snížit ten 10% rozdíl mezi sníženou sazbou DPH na drtivou většinu potravin a sazbou DPH v Polsku. Nepřistoupili jste k tomu, já vás za to kritizovat nebudu, berte to jenom jako fakt. V této chvíli potvrzuji, že vedeme debatu, víte dlouhodobě i z mých pozměňovacích návrhů v minulých dvou volebních obdobích, že jsem příznivcem dvou sazeb, a ne tří sazeb. A protože naprostá většina potravin je v 15% sazbě, pokud - a podtrhuji slovo pokud - a já nevím, jaký bude výsledek politických jednání ani uvnitř vládní koalice ani v Poslanecké sněmovně a v Senátu.
Pokud bychom přistoupili ke snížené sazbě DPH, bezesporu by naprosté většině potravin klesla sazba, ale platí to, co jsem říkal na začátku. Nemyslím si, že by se to projevilo v koncové ceně. Může to být výsledek. Úvaha, která je legitimní, která se opakovaně vrací, rozdělme DPH na základní potraviny a ty ostatní, naráží na to klíčové, co je základní potravina. Podle mě můžeme vést nekonečný souboj o to, co je základní potravina a co není. V okamžiku, kdybychom k tomu přistoupili jako Česká republika - vůbec teď nemyslím politické konotace, kdo je pro, kdo je proti - podle mě zažehneme nekonečnou debatu producentů, kde ta potravina nebude označena základní, to znamená, že bude mít jinou sazbu DPH než u těch základních, že jejich produkt je rovněž základní potravina. Byli bychom podle mě svědky řady sporů, například s Finanční správou, jestli DPH je správně uplatněno, jestli ta definice, jestli ten konkrétní produkt zapadá do definice.
Já vím, že tam jsou celní sazebníky a podobně, to myslím že všichni, kteří se tím podrobněji zabývají, jsou si toho vědomi. Je to - a teď to nemyslím nějak pejorativně, jenom politické rozhodnutí, jaká bude snížena sazba. Dlouhodobě v tom veřejném prostoru v posledních měsících říkám, že u DPH máme vést ty debaty dvě, základní debaty, respektive tři. První debata, která je pro mě podle mého názoru nejdůležitější, které produkty, které služby mají být ve snížené sazbě a které mají být v základní sazbě. Teď pomineme evropskou harmonizaci, to berme jako fakt, takže někde to dělat nemůžeme, tak to berme jako fakt, nemá cenu, abychom v naší národní debatě se tím nějak neřídili, řídit se musíme. V okamžiku, kdy bude shoda - a já bych docela stál o debatu i s opozicí, respektive o shodu s opozicí, o debatu stojím vždycky - že se shodneme, které produkty a služby mají být ve snížené sazbě, nastupuje druhá debata, jestli ta sazba má být jedna, dvě, některé státy mají i tři. Konkrétně jeden evropský stát má jednu základní sazbu, žádnou sníženou a snížené jsou jedna nebo dvě, tři a neexistuje univerzální odpověď, který model je lepší. Takže pokud se shodneme na tom, které produkty a služby mají být ve snížené sazbě, to by byl velký úspěch, a pak se bavme o tom, jestli má být jedna, nebo dvě. Když řekneme, že dvě, tak nás bude čekat politická debata o rozdělení těchto služeb a produktů, na kterých už jsme se shodli, že mají být ve snížené sazbě, které mají být v prvním snížení a které mají být ve druhém snížení sazbě. A až když se na tomhle shodneme, tak nastupuje ta já bych řekl mediálně nejzajímavější, jaké číslo, jakou sazbu dáme buď v jedné snížené, a v případě dvou v první snížené a v druhé snížené.
Myslím si, že pokud se to otočí a začne se nejdřív mluvit o tom, co se stane, když konkrétní produkt půjde z jedné do druhé nebo do třetí, tak tu debatu jenom zamlžíme. Opravdu je podstatné, co si myslím a myslím, že si to myslí většina expertů v daňové oblasti: DPH nemá být nástrojem sociální politiky, protože DPH platí úplně všichni bez ohledu na svoji příjmovou či majetkovou situaci. Samozřejmě najdeme výjimky. Když si vezmu tu první sníženou sazbu, ty tři položky, tak tam také máme potravinu a tam je to podle mě odůvodněné, odůvodnitelné a je to správné. To znamená, nedá se to říct takhle plošně, protože tam je spíš zdravotní hledisko, a tyto konkrétní produkty kupuje vybraná skupina, která ze zdravotních důvodů je kupovat musí. Tam není volba, jestli si to koupím, nebo nekoupím, jestli si koupím kvalitnější produkt, nebo méně kvalitní nebo průměrně kvalitní. Tam ze zdravotních důvodu tu volbu prostě nemáte. Tam je namístě, aby stát tohle uznal a dal tam sníženou sazbu. Tomu myslím, že všichni rozumíme.
Nástrojem sociální politiky mají být jiné věci - daň z příjmu, sociální systém, systém sociálních dávek. Takže ta plošnost, například nulová DPH - nechci se vracet k debatám, které jsme tady s paní předsedkyní vašeho poslaneckého klubu vedli dlouhodobě o nulové sazbě na energie - tuhletu výhodu konzumují úplně všichni bez ohledu na sociální situaci. To je nevýhoda i výhoda DPH. Já jsem přesvědčený - a teď mluvím jenom za sebe, nemluvím za vládu - že DPH nemá být prostředkem sociální politiky, že k tomu máme jiné nástroje.
Já jsem se snažil v té odpovědi popsat své důvody, proč nepodporuji i dočasné snížení, protože, a to jenom shrnu, při dočasném snížení je skoro jisté, že se to nepromítne plně v ceně, to je úplně jisté, můžeme spekulovat, o kolik se to - ano, pozitivně se to projeví například tím, že se zastaví zdražování, a tím pádem ve smyslu, že bude nižší inflace. ***
