(9.50 hodin)
(pokračuje Andrej Babiš)
Dalším novým konceptem jsou takzvané ambulance s rozšířenou péčí, které oproti běžným ambulancím využívají odbornost psychiatrických sester a úzkou spolupráci psychiatra a psychologa, a tím zvyšují efektivitu péče o pacienty a také její dostupnost. No, zkuste si dneska sehnat psychiatra nebo psychologa, jestli máte, jak dlouho se čeká. Rok? A když máte to štěstí a dostanete termín, tak další - kdy?
Model péče, který jsme chtěli zavést a taky jsme začali zavádět, se inspiroval zejména Velkou Británii a za tu krátkou dobu v České republice prokázal efektivitu na zkracování a snižování počtu hospitalizací. Dobře slyšíte! Ano, ne zavřít do Bohnic, napíchat, nechat, nebavit se, nestarat se, ale pomoci lidem, nejlépe u nich doma. To je ten projekt.
Ke zvýšení dostupnosti péče přispělo i navýšení úvazků psychiatrů i psychologů v ambulantním sektoru, které se podařilo i přes výraznou personální krizi ve zdravotnictví nejenom v České republice, ale všude v Evropě. Nedostupnost péče se týká také dětské psychiatrie - ano, velký problém - kde se nám v první řadě podařilo navýšit úhrady z veřejného zdravotního pojištění a zvýšit tak atraktivitu této odbornosti pro mladé lékaře.
Dalším cílem reformy bylo omezit dlouhodobé hospitalizace v psychiatrických nemocnicích a naopak posílit akutní lůžkovou péči. Zde se nám podařilo snížit počty dlouhodobě hospitalizovaných pacientů mezi lety 2018 a 2021 až o 30 % a naopak došlo k nárůstu akutních psychiatrických lůžek o více než 600. V psychiatrických nemocnicích se navíc pracovalo na zlepšení kvality péče ve smyslu jejich individualizace a zaměření na dodržování lidských práv.
Pan ministr teď nedělá vůbec nic a jde úplně jiným směrem, protože ten článek, co jsem teď četl, to je fakt peklo.
Nebudu už dál vyjmenovávat všechno, na čem se v reformě pracovalo, ale musím zmínit jednu zásadní věc. Účinná péče o duševní zdraví dalece přesahuje kompetence pouze Ministerstva zdravotnictví a vyžaduje aktivní spolupráci celé řady aktérů, kromě Ministerstva práce a sociálních věcí je to například Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, Ministerstvo spravedlnosti, krajské samosprávy a mnoho dalších. Nám se podařilo reformu dostat na vládní úroveň a formou Rady vlády pro duševní zdraví vzít všechny potřebné aktéry ke spolupráci.
Také jsme si vědomi, že takto komplexní změnový proces nelze stihnout za jedno volební období. Anglii trvala reforma celých dvacet let a dílčí změny probíhají stále. Proto jsme vytvořili a schválili Národní akční plán pro duševní zdraví na roky 2020 až roky 2030. Pokud někdo tady vykládal, že naše vláda nebo naše hnutí nemá dlouhodobé vize, co máme tady řešit, tak jasně, že máme. Máme! Mimochodem, i inovační strategie, Národní investiční plán, reforma psychiatrické péče a tak dále. Národní akční plán byl do roku 2030 a na první tříleté období jeho realizace jsme naplánovali konkrétní kroky včetně jeho finančního zajištění.
A to nejdůležitější na celém procesu? Z mého pohledu to byl fakt, že u všech jednání, plánování i realizace byli právě lidi se zkušeností s duševním onemocněním, aby se náhodou nestalo, že naplánujeme systém, který svým uživatelům nebude vyhovovat. Dělali to odborníci. A co teď? Při takto celospolečensky přínosném procesu, na kterém participovaly stovky odborníků, zástupců rezortů či organizací a dalších aktérů, kterého pokračování bylo pečlivě naplánováno a připraveno, mě ani nenapadlo, že by jeden člověk mohl proces nejenom zbrzdit či zastavit, ale dokonce i zpochybnit. A panu ministrovi Válkovi se to daří, protože má tu nemoc, toho antibabiše, fakt. A já bych mu i pomohl v léčení, kdyby šel do toho centra, tak já tam budu nějak pomáhat tomu psychiatrovi. Chci věřit, že si pouze neuvědomuje závažné důsledky - no, jemu je to jedno - které tím způsobí, a že zpochybněním všeho, čeho bylo v reformě dosaženo, vlastně vyjadřuje nedůvěru v odborné kompetence všech výše vyjmenovaných aktérů - tím, že pan ministr zrušil Radu vlády pro duševní zdraví. Já jsem i předsedal té radě. Já jsem předsedal různým radám.
Mě vždycky fascinuje, když pan premiér mluví o tom, že byl nějaký covid za nich. 17. prosince 2021, kdy jsme vyrolovali červený koberec a čekal jsem s kytkami - tady není paní Langšádlová, ještě tam byla paní Hubáčková, myslím, že paní Černochová dostala kytku ode mě (Jmenovaná přikyvuje.) - tak ještě ráno byla rada proti covidu. Pan premiér neměl žádný covid. Přišel omikron a zátěž českého zdravotnictví byl nula. Ale on stále o tom mluví.
No, takže rada byla zrušena. Pan premiér to všechno kope od sebe. Myslím, že by měl tohoto ministra zdravotnictví okamžitě vyhodit, protože ten tu dělá tolik škod, že to bude úplná katastrofa. Takže pan ministr zrušil tu radu, nahradil ji obdobným orgánem na Ministerstvu zdravotnictví, a zrušil samostatné oddělení i řídící orgány reformních změn. Vlastně nejenom zamezil, aby reformu mohl dál vůbec někdo v rezortu realizovat, a jasně tak signalizuje, jak významná agenda to pro Ministerstvo zdravotnictví nyní je. Kašle zkrátka na to. Jemu je to úplně jedno. Hlavně že má tu funkci. Neuvěřitelné!
Zdravotnictví - když jsme měli tu konferenci Efektivní nemocni, byl tam - snad vystoupil - byl tam pan ministr financí a ptali se ho, jestli pro tuto vládu má zdravotnictví prioritu, a on řekl, že nemá. Takže ty rezorty asi jsou na tom, že kdo jak bojuje. Paní ministryně Černochová - ji tady vidím - ona bojuje skvěle. Vybojovala 2 %. HDP roste, inflace roste. Stanjura je spokojený, má prachy, lidem nic nevrací, paní ministryně taky ne. Nevím, kolik budete mít, když tam budete mít 2 % HDP příští rok, tak to tak odhaduju na 170 miliard, 160? Takže paní ministryně je šikovná. Akorát je škoda, že nemáme šikovného ministra zdravotnictví a že si tato vláda neuvědomuje, že zdravotnictví je na prvním místě.
Vážení spoluobčané, péče o duševní zdraví je strašně pro nás důležitá. Osobně se tomu věnuji, věnuji se tomu v rámci nadace, navštěvuji ta centra. Není to jednoduché. Věřte mi, že u nás - vždycky myslím na ty rodiče - se narodí až 4 000 dětí ročně se zdravotním postižením a tak dále a rodiče samozřejmě očekávají, že politici, že vláda pro ně něco udělá. Ale máme smůlu. Nechápu, proč někdo jiný si nevzal ten rezort. A ministr místo toho - i ten střet zájmů, který má z Brna, on bojuje proti všemu, co bylo za Babiše, takže to je určité... Nevím, já se zeptám nějakých psychiatrů, jestli to není nějaká nemoc a jak se to dá léčit, ten antibabišismus.
Takže můj návrh je: navrhuji, abychom projednali bod Péče o duševní zdraví v České republice. Děkuju. (Potlesk z lavic ANO.)
Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji. Bod byl poznamenán. S přednostním právem se přihlásil pan předseda poslaneckého klubu Jakub Michálek. Prosím.
Poslanec Jakub Michálek: Děkuji za slovo. Vážená paní místopředsedkyně, vážené kolegyně, vážení kolegové, nechci se vyjadřovat k předchozímu projevu, protože je to věcí samozřejmě legitimní a důležité diskuse. To téma je důležité, s tím naprosto souhlasím, a je úplně normální, že opozice kritizuje vládu, a je to dobře v demokracii.
Nicméně i ta kritika, o to bych chtěl poprosit, by se měla dít určitou kultivovanou formou a myslím si, že použití některých přirovnání u kolegů poslanců k duševnímu onemocnění je už věc, která je poněkud za hranou. A nebylo to ojedinělé, bylo to v tom projevu minimálně pětkrát. Chtěl jsem poprosit, opravdu není správné říkat, že političtí oponenti jsou duševně nemocní nebo že jsou psychopati nebo nějaký podobný způsob vyjadřování, protože je to necitlivé k lidem, kteří skutečně to duševní onemocnění mají, a může to vyvolávat samozřejmě tedy pochybnosti, jestli skutečně cítíme, co ti lidé prožívají, a může to samozřejmě snižovat i důvěryhodnost potom našich politických akcí v této oblasti. ***
