(19.00 hodin)
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji, pane poslanče. Ptám se, zda se ještě někdo hlásí do obecné rozpravy? Pokud tomu tak není, obecnou rozpravu končím.
Ptám se na zájem o závěrečná slova pana zpravodaje, paní ministryně? Neeviduji zájem o závěrečná slova.
Protože nezazněl návrh na vrácení zákona garančnímu výboru k novému projednání, zahájím podrobnou rozpravu a připomínám, že pozměňovací a jiné návrhy přednesené v podrobné rozpravě musí být vždy odůvodněny. O slovo se přihlásili tito poslanci: první vystoupí pan poslanec Bělica.
Poslanec Josef Bělica: Děkuji za slovo, pane předsedající. Já bych se rád přihlásil k pozměňovacímu návrhu pod číslem 2470. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Ano, děkuji. Další vystoupí pan poslanec Metnar.
Poslanec Lubomír Metnar: Děkuji za slovo, vážený pane předsedající. Dovolte mi, abych se přihlásil k pozměňovacímu návrhu pod číslem 2474, který jsem odůvodnil v obecné rozpravě. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Ano, děkuji. Další v pořadí - zatím poslední přihlášený - je pan poslanec Vích v podrobné rozpravě.
Poslanec Radovan Vích: Děkuji za slovo, pane předsedající. Jenom pro forma se tímto hlásím ke svému návrhu na zamítnutí, který jsem zde odůvodnil v obecné rozpravě. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Ano, děkuji. Hlásí se ještě někdo do podrobné rozpravy k tomuto tisku? Není tomu tak, končím tedy podrobnou rozpravu.
Znovu se zeptám, zda je zájem o závěrečná slova? Není.
Nezazněly návrhy, o kterých bychom mohli v druhém čtení hlasovat, a já tedy končím druhé čtení tohoto návrhu a končím projednávání sněmovního tisku 368 v jeho druhém čtení. Děkuji pěkně paní ministryni i panu zpravodaji.
Budeme pokračovat dalším bodem, což je bod, který nese název
143.
Odvolání Markéty Pekarové Adamové z funkce předsedkyně
Poslanecké sněmovny
Návrh na odvolání poslankyně Markéty Pekarové Adamové z funkce předsedkyně Poslanecké sněmovny písemně předložila skupina 82 poslanců a poslankyň. Já poprosím, aby se slova ujala zástupkyně této skupiny, paní poslankyně Alena Schillerová. Paní poslankyně, prosím, máte slovo.
Poslankyně Alena Schillerová: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Dámy a pánové, vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolím si svůj projev začít krátkou citací, protože některá slova si je dobré připomínat, cituji: "Já vám velice děkuji a s velkou pokorou, s velkou pokorou, a věřte mi, že to myslím zcela vážně a upřímně, přijímám tuto odpovědnost a opravdu si toho vážím." Konec citace.
Ano, to byla první slova, která paní předsedkyně Markéta Pekarová Adamová po zvolení pronesla. Pokora. Pokud bych měla charakterizovat její v podstatě už rok a půl dlouhé předsedování této Poslanecké sněmovně a měla bych popsat, co mi asi nejvíc chybí, byla by to právě naprostá absence pokory. Pokory k této Poslanecké sněmovně, k opozici, ale především k lidem venku, ke všem občanům této země.
On vůbec celý ten úvodní projev je s odstupem času zajímavý. Není to jediná věta, která dnes vyvolá úsměv, protože se od reality naprosto vzdaluje. Připomenu ještě jednu kratičkou pasáž z toho dne 10. listopadu 2021. Cituji: "Skutečně myslím, že náš zákonodárný sbor by měl hledět v první řadě na to, aby důstojně reprezentoval voliče v České republice, i ty, kteří nevolí, zkrátka celou veřejnost a obyvatele naší země, a že zkrátka je naší povinností zejména v těch klíčových věcech, a myslím si, že nás v tomto volebním období jich čeká celá řada, abychom působili semknutě a abychom hájili právě zájmy všech občanů naší země." Konec citace.
Já bych si dovolila doporučit paní předsedkyni, aby někdy sestoupila z toho předsednického pultíku a aby se místo zahraničních cest vydala mezi naše spoluobčany, aby se třeba zkusila setkat i s někým jiným než se členy, případně voliči, TOP 09 a aby se těch lidí zeptala na jednoduchou otázku: Jestli mají pocit, že hájí jejich zájmy a hodnoty, jestli mají pocit, že svou funkci vykonává s pokorou. Když to tak sleduji, mám pocit, že by z těch odpovědí byla asi velmi překvapená. Mám pocit, že pokora a nadstranickost zůstala zapomenuta v tom úvodním projevu. Jen pár týdnů poté jsme už slyšeli první, dnes už legendární výrok paní předsedkyně, ve kterém tak nějak bylo vše: Opozice by měla sedět v koutě a šoupat nohama. To je věta, která je z úst předsedy Sněmovny, ať už je jím kdokoliv, naprosto nepřijatelná, protože kdo jiný než člověk v této funkci by měl dohlížet na to, zda parlamentní opozice není krácena na svých právech a ke všem se přistupuje s respektem a pokorou. Ono to ale není jen o slovech. Ono je to i o tom způsobu, jak je tato Sněmovna v posledním roce a půl řízena, protože to přesně odpovídá té představě, že bychom měli být v rohu a možná raději ani nešoupat těma nohama.
Já si v té dobré paměti vzpomínám, jak v předchozím volebním období, kdy naše role byly obrácené a já jako ministryně financí jsem očekávala, že nám tehdejší předseda Sněmovny Radek Vondráček - třeba se svoláním mimořádné schůze na určitý čas nebo při nekonečných obstrukcích při projednávání novely zákona o evidenci tržeb - pomůže, že nám ze své pozice, samozřejmě v rámci možností, které mu dával jednací řád, vyjde vstříc - odpověď byla vždy stejná, a sice že jako předseda Sněmovny musí být v těchto věcech striktně nadstranický. A mně se to samozřejmě nelíbilo, ale respektovala jsem to. Respektovala jsem to proto, že mi bylo jasné, že ve své pozici nejsem navždy a v budoucnu se může stát, že se naše pozice otočí. A to je to, co si současná koalice očividně nechce vůbec připustit, a podle toho vše také vypadá.
Musím říct, že na těch vzájemných vztazích má velkou zásluhu právě paní předsedkyně. Standardem se staly noční maratony, kdy Sněmovna jedná nonstop. Ano, nesouhlasili jsme s některými zákony, ano, chtěli jsme je obstruovat, stejně jako jste v minulém období některé naše zákony obstruovali vy, a proto se EET, stavební zákon, ale mnoho jiných norem projednávalo mnoho měsíců, někdy i více než rok. A proč se to projednávalo tak dlouho a nestřihli jsme si raději jeden týdenní maraton? No, protože jsme vás respektovali. Vnímali jsme vaše práva, politickou kulturu a také fakt, že tu je spousta zaměstnanců, kteří tu musí trávit s námi politiky čas. ***
