(16.40 hodin)
(pokračuje Klára Dostálová)
Další důležitý point je, že v České republice je nejvyšší DPH na potraviny. Pokud rostou ceny potravin vlivem vyšší DPH, rostou ceny rychleji než v jiných zemích. Například Německo má na potraviny 7 % DPH, Polsko má normálně 5 %, ale DPH byla dočasně snížena na nulu. Je patrné, že v těchto zemích rostly ceny pomaleji než v České republice. Vláda Petra Fialy mohla přistoupit alespoň k dočasnému snížení DPH na základní potraviny, jak jsme navrhovali. Státy, jejichž vlády včas řešily problém růstu cen energií a zároveň uplatnily nižší DPH na potraviny, zaznamenaly nižší růst cen potravin.
V některých případech jsou ceny potravin navýšeny chováním obchodních řetězců, které využívají nerovnováhy nebo paniky na trhu a zvyšují si marže. To je příklad zejména u cukru a vajec.
Jaký je tedy teď aktuální vývoj v problematice cen potravin v České republice? Agrární komora podala podnět na řetězce Schwarz a Rewe na ÚOHS, na nekalé obchodní praktiky, které jsou zakázané zákonem o významné tržní síle. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže vyhlásil, že bude sektorově sledovat marže a ziskovost u všech tří článků: zemědělec-potravinář-obchodník na třech komoditách, a těmi budou zejména cukr, olej, máslo, pravděpodobně i čtvrtá komodita, a to je drůbeží maso. Do toho všeho vnímáme v mediálním prostoru výkřiky některých, jako například pana Prouzy, že největší zisk mají velcí zemědělci, nebo že v České republice jsou tak velké ceny zemědělců a potravinářů, protože ti mají tu významnou tržní sílu a ovlivňují cenu. Tak mi dovolte tedy opravdu jenom pár polemiky nad těmito sděleními.
Zemědělci si cenu nestanovují, prodávají za ceny, které jsou určené Evropskou burzou nebo vyhlášenými cenami na hlavních trzích, a to je pro nás většinou Německo. Je to možné doložit porovnáním prodejních cen v rámci Evropské unie u mnoha komodit, kdy patříme téměř vždy k půlce Evropské unie s nižší prodejní cenou. Na to existuje opravdu dostatek podkladů. Za rok 2022 vychází u zemědělců velmi dobrý hospodářský výsledek u většiny komodit, kde nejsou, opakuji, nejsou závislí na obchodních řetězcích, ale na evropských cenách, a je to z těch důvodů, že náklady, za které nakoupili před zdražením způsobeným válkou na Ukrajině, a sklizeň prodali za vyšší ceny po ní. Toto se ale obrátí v roce 2023, kdy náklady nakoupili za vysoké ceny, ale prodejní ceny komodit výrazně propadají. Jiná situace je u komodit, kde ceny pro zemědělce řídí obchodní řetězce - ovoce, zelenina, brambory, vepřové a drůbeží maso. Tady dopadl rok 2022 většinou ztrátově a dochází k dalšímu poklesu výroby. Kromě pár nadnárodních společností globálních potravinářů nemají čeští potravináři významnou tržní sílu, aby ovlivnili cenu. Ti největší mají zhruba do 30 % trhu v České republice, ale obchodní řetězce mají možnost nakupovat i z jiných zemí v rámci Evropské unie.
Naproti tomu ty největší obchodní řetězce jsou koncentrované na pár vlastníků a zabezpečují přes 70 % maloobchodního trhu. Například největší skupina Schwarz, kam patří Lidl nebo Kaufland, podle zveřejněných výkazů za rok 2021 měla obrat 136 miliard korun a zisk 9 miliard a jejich zástupce kritizuje zisk celého zemědělství, který je 20 miliard, kde je 30 000 podnikatelských subjektů.
Na číslech z Českého statistického úřadu, která prezentovalo Ministerstvo zemědělství, ale i další média, lze prokázat na porovnání cen zemědělců a zpracovatelů a obchodů, jak u obchodníků rostla marže a také jak je neúměrně velká. Například u vajíček prodej od zemědělců v lednu 2022 za 1,94 korun, v prosinci 2022 za 3,29 korun. Prodej v obchodech - leden 2022 2,94 korun, to znamená marže 1 koruna, a v prosinci 2022 5,1 korun, to znamená marže 1,81 korun. Příklad neúměrné marže je i u jablek. Prodejní cena od zemědělců včetně přepravek je 12,20 koruny za kilo a u obchodu 31,10 koruna za kilo, přitom pěstitelům by stačila o 4 koruny vyšší cena, aby mohli pokračovat, protože takto se stromy vytrhávají a sady se ruší.
Porovnávání zisku k tržbám u tří článků vertikály není správné, protože podle ekonomických pravidel by u nejsložitější výroby, jako je zemědělská prvovýroba, měly být procentuálně největší, pak u zpracování o něco nižší a u obchodu nejnižší. To odpovídá i porovnání zisku k vloženému kapitálu a nákladům.
Je tedy legitimní se ptát, proč se snižuje soběstačnost v České republice v komoditách, které obchodují řetězce a neřídí se cenou na burze. Má to dvě příčiny. Za prvé zemědělci v České republice berou nižší dotace než ty oficiální z Evropské unie, pak tady jsou samozřejmě nějaké národní regionální a daňové výhody. Do toho vstupuje prodej přebytků z jiných zemí do našich řetězců, kde ve vlastní zemi většinu produkce prodají za přijatelnou cenu, ale přebytek, většinou s horší kvalitou, prodají za velmi nízkou cenu. Tuto nereálnou cenu požadují řetězce po našich zemědělcích a potravinářích. To se pak nedá dlouho vydržet, zemědělec výrobu ukončí a přechází na jednodušší rostlinnou výrobu, výrobu s větší rentabilitou nebo jen na údržbu krajiny.
Takže závěrem bych chtěla - protože doufám, že skutečně tu rozpravu otevřeme a že se budeme moci věnovat detailnější analýze - co by měla vláda České republiky udělat, abychom se opravdu trošičku srovnali s vyspělejšími zeměmi EU a nebyli jsme na tom nelichotivém šestém místě. Za prvé by měla apelovat na obchodní řetězce, aby snížily marže na běžnou úroveň v západních zemích EU. Za druhé by měla důrazně vyžadovat dodržování zákona o významné tržní síle a zákona o cenách. Za třetí by měla snížit DPH u potravin na obdobnou úroveň, jako je v ostatních zemích EU. Za čtvrté snížit stropy cen na elektrickou energii a na plyn na úroveň, které platí například u našich sousedů. Politika Ministerstva zemědělství by měla směřovat k maximální soběstačnosti v základních potravinách, to znamená přesunout část podpory na motivace pro zemědělce, aby vyráběli potraviny, a ne na to, aby jenom jedenkrát za rok mulčovali trávu. Typickým příkladem je redistributivní platba, platba na první hektary, která je nejvyšší v České republice na úrovni 23 % s tím, že průměr Evropské unie je 13 %.
Já myslím, že takto bychom tady mohli polemizovat. Mám tady připraveny podklady na mouku, mléko, vajíčka, brambory, cukr, drůbeží maso, vepřové maso, jablka a tak dále. Je to opravdu docela rozsáhlý spis a asi by stálo za to, ta jednotlivá data zanalyzovat. Já samozřejmě v rámci vystoupení před schválením programu teď skončím a budu doufat, že se program schválí a budeme moci v této debatě pokračovat. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji, paní poslankyně. Nyní tedy pan místopředseda klubu TOP 09 Michal Kučera s přednostním právem. Jen avizuji, že zhruba v 16.50 hodin bych měl potom dát hlasovat buď o přerušení, nebo jakým způsobem budeme pokračovat dál. Každopádně vaše přednostní právo, prosím.
Poslanec Michal Kučera: Dobrý den, děkuji za slovo. Dámy a pánové, jelikož nemám moc času ke svému vystoupení, tak bych jenom krátce zareagoval na svoje předřečníky. Za prvé bych chtěl říct, že k cenám potravin bude jednat zemědělský výbor na svém příštím jednání. Pokud máte nějaká data, prosím, přijďte s nimi, můžeme je probrat. Myslím si, že takové to, jak říká váš předseda, žvanění tady ve Sněmovně moc smysl nemá. Takže pokud ten problém skutečně chcete řešit, máte kompetentní zástupce v zemědělském výboru, a to říkám se vší úctou, nechť přijdou s těmito daty, s těmito návrhy a pojďme to řešit, pokud ovšem ty návrhy nebudou spočívat v tom, co jsem tady do této chvíle slyšel: Rozdejte více veřejných peněz, rozdejte více veřejných peněz a jako bonus rozdejte více veřejných peněz, protože ty veřejné peníze už jsme rozdali u sociálních služeb, u školství, u zdravotního pojištění, rozdali jsme to na důchody. Myslím si, že už více skutečně z čeho rozdávat nemůžeme, protože když si spočtete, co jste už tady rozdali za poslední měsíc, tak jste rozdali několik ročních rozpočtů této země. ***
