(20.00 hodin)
(pokračuje Andrej Babiš)
Stav legislativní nouze vyhlašuje předseda Sněmovny na návrh vlády. Podle jednacího řádu může být vyhlášen na určitou dobu. Při vyhlášeném stavu legislativní nouze může předseda Sněmovny rozhodnout na žádost vlády, že předložený vládní návrh zákona bude projednáván ve zkráceném jednání. Ve stavu legislativní nouze posoudí Sněmovna při projednání pořadu schůze, zda stav legislativní nouze trvá, dále znovu ještě před projednáním návrhu zákona hlasuje, zda stav legislativní nouze trvá a zda jsou dány podmínky pro zkrácené jednání u konkrétního zákona.
Procedura projednávání návrhu zákona ve zkráceném jednání nemá první čtení. Předseda přikáže návrh přímo výboru a určí nepřekročitelnou lhůtu, do níž musí výbor předložit usnesení. Poté se koná rovnou druhé čtení návrhu zákona, přičemž může být upuštěno od obecné rozpravy, o čemž se usnese Sněmovna. Řečnická doba může být zkrácena na pět minut. Třetí čtení návrhu zákona se může konat bezprostředně po druhém čtení.
Dámy a pánové, vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, není, opakuji není zákonem, který by se měl projednávat takto narychlo ve stavu legislativní nouze. Naopak je to zákon, na kterém musí být ta nejširší shoda, který se musí občanům naší republiky vysvětlit a který nesmí popírat samou existenci systému vyplácení důchodů. Dámy a pánové, na důchod totiž ti, kteří celý život pracovali pro tuto republiku, naši zemi, naši krásnou zemi, mají právo. Možná někteří plánují naplnit svoje sny, které nestihli, jiní se chtějí věnovat vnoučatům. Je to konečně čas, kdy si mohou vydechnout a plánovat život podle svých potřeb. My jako Česká republika jim to dlužíme. Vy jako představitelé této republiky jim to upíráte, vás se to netýká. Nechci sahat v této místnosti nikomu do svědomí, jak se stará o své rodiče a prarodiče, říká pan Novák, vím, že vy ten problém nevidíte. Žijete v dostatku a můžete něco obětovat, ale jsou v této republice lidé, kteří nemají děti, nemají příbuzné, nemají kamarády a přátele, a ty sprostě okrádáte. (Odmlka.)
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Tak poprosím zase kolegy v sále, jestli by se zklidnili, případně přenesli diskusi do předsálí. Tak pane poslanče, můžete pokračovat.
Poslanec Andrej Babiš: Že vám není hanba, říká tady pan Novák.
Ale k té proceduře. Jsou ohrožena základní práva a svobody občanů? Ne. Je ohrožena bezpečnost státu? Není. Hrozí značné hospodářské škody? Pan ministr financí zatím tvrdí, že se do rozpočtu při zachování valorizací vejde a nebude ho zvyšovat. Takže nehrozí. Tak co tady dneska proboha děláme? ptá se pan Novák. Pojďte si sednout ke stolu, řekněte konečně poctivě, jak to celé teď máte, a pojďme hledat řešení, říká pan Novák. Haló, slyšíte? Nejsou důvody pro stav legislativní nouze. - Vypadá to, že pan Novák je značně naivní. To tu není ale v projevu. Ale nikdo sedět nechce.
Takže kolegové, kolegyně říká, pan Novák, zastavte to, ještě máte čas to zastavit a ukázat lidem, že to s naší republikou myslíte dobře. eště máte čas si zachovat svou tvář. Co řeknete svým voličům? Že jako furt Babiš? - Tady píše. No ČT 24 to tam komentovala, ta sekta Respekt, že to je kvůli Babišovi všechno tohle. Tak... No a já teď už ani nevím, co říká ta televize.
To asi už nikdo nemůže brát vážně, říká pan Novák. Proto prosím projednejme vše řádně, vyslechněme si stanoviska o dopadech tohoto rozhodnutí. Jsem schopen pochopit, že když se nedaří, je potřeba dělat kroky, které jsou možná v daný okamžik nepopulární, ale pro budoucnost nutné. Ale ne tak, že mi někdo tady říká, že mám držet hubu - nevím, kdo to říkal - a krok, hubu a krok a nedívat se, když se obírají za bílého dne ti, kteří by měli mít náš respekt a úctu. Děkuji. Říká Marek Novák.
Tak a tady mám - Martin Kolovratník. Ten to má ještě malými písmeny. Vážené paní poslankyně - taky nemohl mluvit, pan Kolovratník mluví rád a často a dlouho a dneska mu to neumožnili, teda včera, já ztrácím pojem o čase.
Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, ve svém vystoupení bych se rád nejdříve zabýval důležitým nálezem Ústavního soudu ÚS 55/10 ze dne 1. 3. 2011, který se týká přijímání ve stavu legislativní nouze, tedy tématu, kterým se právě dnes zabýváme.
Právní věta: Zástupcům parlamentní opozice, která bývá složena ze zástupců politických stran zastoupených v Parlamentu, na výkonu vládní moci se však přímo nepodílejících a co do počtu zpravidla se ocitajících v početní menšině, musí být s ohledem na ústavně garantovaný princip ochrany menšin umožněn v rámci legislativních procedur nerušený výkon jejich ústavně garantovaných práv a nesmí jim být libovolně znemožňováno plnit výše zmíněné, pro demokracii nezastupitelné funkce parlamentní opozice. Mezi nejzákladnější práva parlamentní opozice anebo jejích jednotlivých členů, která by měla být v demokratickém právním státě ústavně garantovaná, lze zařadit zejména práva zaručující parlamentní menšině účast na parlamentních procedurách, práva umožňující parlamentní opozici výkon dozoru a kontrolu vládnoucí většiny i vlády samotné. Dále se jedná o práva umožňující parlamentní opozici blokovat či oddalovat většinou přijatých rozhodnutí, zákonů, a konečně jde v neposlední řadě i o práva chránící parlamentní opozici i její jednotlivé členy před pronásledováním a zvůlí ze strany většiny. Míra a úroveň úpravy zmíněných práv parlamentní opozice v daném systému, jakož i šíře prostoru, v němž je parlamentní opozici umožněno plnit její nezastupitelné funkce, jsou nejen známkou úrovně politické a parlamentní kultury dané společnosti, nýbrž vyjadřují i stupeň demokratičnosti daného politického systému.
Při rozhodování o výši úrovně a o šíři garance kteréhokoliv z uvedených práv parlamentní opozice, stejně jako při jejich samotném výkonu, je vždy nezbytné hledat a posoudit rovnováhu mezi legitimními zájmy vládnoucí většiny a parlamentní opozice či menšiny. Na straně jedné totiž nepřiznání některých z výše uvedených práv opozici, respektive faktické znemožňování jejich řádného a nerušeného výkonu v důsledku jednání vládnoucí většiny, může vést nejen k oslabení legitimity výkonu moci, nýbrž neustálé omezování, či dokonce porušování základních demokratických principů může vést i k ohrožení demokratičnosti samotného politického systému. Na straně druhé přílišná míra a šíře garance jednotlivých práv parlamentní opozici může vést k jejich častému nadužívání až zneužívání ze strany opozice, což může mít za následek oslabení či znemožnění efektivního výkonu moci vládnoucí většinou. Proto je nezbytné, aby jednotlivým právům a oprávněním garantovaným parlamentní opozici korespondovaly i určité povinnosti a odpovědnost za jejich výkon. Parlamentní opozice je tak při užívání práv vedle nezbytného respektu k právnímu řádu povinována nejen vůči svým voličům k plnění role takzvané odpovědné a konstruktivní opozice. ***
