(17.10 hodin)
(pokračuje Richard Brabec)
A ano, padalo tady mnohokrát, že vlastně vy jim ty peníze neberete, vy jim je jenom nedáváte. Tak ta čeština je taková bohatá na tohleto. Ale jestliže z něčeho vychází reálný nárok na ty peníze, je v legislativě, tak upřímně řečeno, vám by se to taky nelíbilo, kdyby najednou někdo přišel, třeba zaměstnavatel, a říká no, vy na to sice máte nárok, ale my vám ty peníze nedáme. V tu chvíli jste v situaci, kdy vám někdo ty peníze nedá, na které máte nárok. A já si myslím, že mnozí z vás by to brali tak, že ty peníze vám někdo bere. Protože vy na ně máte nárok, ten nárok někde vznikl, vy už jste s nimi počítali. Takže to jsou takové hry. Ale z hlediska reálného dopadu, protože to legitimní očekávání tady vzniklo, tak lidi by o ty peníze přišli. Tak já si myslím, že to se tady můžeme bavit hodiny, jestli ty peníze berete, nebo jestli je nedáváte. Ale pro toho člověka je to v zásadě to samé, on ty peníze prostě nedostane, nebo nedostal by je, na které má nárok.
A nechci slovíčkařit, ale připadá mi to až úsměvné. Já chápu, že z vašeho pohledu samozřejmě je potřeba najít co nejvíc důvodů, proč to podat tak, že vlastně buďte rádi za těch sedm stovek navíc, protože taky byste nemuseli dostat nic. Ale těm lidem prostě reálně vznikl ten nárok na víc, a proto tam taky ty podmínky mimořádné valorizace právě v těchto mimořádných situacích, mimořádných nárůstech inflace jsou. Protože jak už tady říkal pan předseda Babiš a další, prostě do toho rozpočtu se valí a povalí skutečně mimořádné inflační příjmy v řádech mnoha stovek miliard korun.
Viděli jsme ten únorový výsledek, ten tedy byl varující. Ale to je zase prostě o tom, jak si s tím poradíte. A vy jste ta vláda, máte tu odpovědnost. My jsme ji měli předtím. Taky jsme si s tím museli nějak poradit, a znovu, v situaci, která taky nebyla jednoduchá. To znamená, my neříkáme, že vláda nutně musí mít inflaci úplně pod kontrolou. Ano, je to také záležitost České národní banky. Ale říkat si, že tady tedy vůbec vláda nehraje žádnou roli, to také nejde.
Znovu - zákonná valorizace versus ten návrh, kdy se bavíme o nějakém rozdílu 14, 15, maximálně 20 miliardách korun a bavíme se o tom, jaké jsou ty mimořádné příjmy, které vycházejí právě z té inflace, tak je to částka opravdu zanedbatelná. Znovu - bavit se o tom, že jsme v nějakém hospodářském ohrožení, že hrozí hospodářské škody, to je pro mě neskutečná argumentace. A pokud ji vůbec připustíme, ať už právně, nebo i věcně, tak si myslím, že když dneska znovu... zamyslete se prosím nad tím, jak je to absurdní. Jak je absurdní to, že nárok nějaké skupiny znamená hospodářskou škodu pro tento stát, že ti lidé prostě ty peníze nedostanou, nedostali by je tedy učitelé. Už víme, že také chcete, nebo navrhujete omezit peníze pro učitele, pouze pro pedagogy a ne nepedagogické pracovníky. Všude tady vzniká nějaké legitimní očekávání. Ale tady navíc to očekávání jasně vychází z legislativy.
Už tady padaly další věci, které si myslím, že celá řada našich spoluobčanů nechápe, proč se tedy ta valorizace, respektive proč se také nesníží u církevních restitucí, proč tedy rozhodla koalice o navýšení svých platů, nebo platů samozřejmě politiků a dalších kategorií. A tady tedy jste se také neošidili. To znamená, tohle jsou všechno věci, které se velmi špatně vysvětlují. A musím říct, že kdybych byl na té druhé straně v tomto a dostal se do té situace, tak bych opravdu vůbec nevystupoval, protože bych pro to ty argumenty neměl a až by mi bylo trapné to hájit, protože si myslím, že to ani moc obhajitelné není.
Říkám, nechci se teď vracet k těm právním věcem, byť jsem tam měl připravenou řadu, měl jsem připravené některé myslím i zajímavé pohledy na to, ale nejsem právník a z tohohle pohledu tady zazněla celá řada argumentů ať už od pana kolegy Vondráčka, paní profesorky Válkové a dalších, a byla to určitým způsobem právní disputace o tom - stav legislativní nouze ano, nebo ne. Ale znovu říkám, to se nějak překlenulo, byť si o tom samozřejmě něco myslím, nebo o tom, zda je tam retroaktivita, také mám celkem na to jasný názor. Nicméně tady se bavíme o tom, na koho to dopadá. A já jsem přesvědčen, že tohleto je ostudné, ten návrh, že v tomhle jste se dopustili jako vláda, na začátku Ministerstvo financí, pod nějakým prostě tlakem, ať už politickým, nebo jakýmkoliv jiným, těžkých chyb. A dneska samozřejmě sklízíte tady důsledky těch chyb, to znamená, snažit se tam vejít do nějakého řekněme rozumného - odpusťte mi to slovo - rozumného ještě deficitu, který nebude vypadat úplně šíleně, ale stejně viditelně vládu dostihne. Znovu tam připomínám ty debaty, které jsme měli nad rozpočtem.
A teď už je to jasné. Je po prezidentských volbách, a najednou tady sledujeme úvahy o možném zvýšení poplatků ve zdravotnictví, navýšení daní, snížení částek, které mohli očekávat učitelé, v tomto případě jsou to důchodci s tím největším dopadem. Vidíme tady opravené nebo upravené programové prohlášení vlády, které samozřejmě už některé ty optimistické předpoklady, které jsme slyšeli před volbami a potom i po volbách, když jste představovali programové prohlášení, tak prostě berou za své, protože vidíte, že není tak jednoduché vládnout, a není tak jednoduché samozřejmě ty peníze najít a přitom skutečně projet mezi tou pověstnou Skyllou a Charybdou, to znamená mezi tím, aby ještě pan ministr financí se z toho nezhroutil, aby to unesl, a tím, co po něm chtějí jednotlivé kapitoly. A věřte, že jsem si to užil také dosti tenkrát ať s naším panem ministrem financí, nebo s paní ministryní financí. A je to jasné.
Ale znovu říkám, nikdy si neumím představit, že bych šel nejenom do této slovutné Poslanecké sněmovny takhle jako čelit vám poslankyním a poslancům, ale ani do těch výborů, a šel bych tam prostě s rozpočtem, byť rozpočet byl řádově nižší, možná dvouřádově nižší než to, co teď řešíme v rámci státního rozpočtu a dopadů na důchodce, ale neměl jsem tam takhle zásadní věci. To byste mě opravdu s tím vyrazili a měli byste úplnou pravdou. Měli byste prostě pravdu, že takový ministr tady nemá co dělat, protože buď se do toho nechal namontovat, aby tam něco zamlčel, aby si tam něco nedal s tím, že to vytáhne jako králíka z klobouku, až se to bude lépe hodit, protože teď se to nehodilo z nějakého důvodu, spíše politického, anebo prostě to byl jenom takový neumětel, že to nedovedl odhadnout. A já vlastně nevím, co je horší.
Když si znovu vezmu, s jakým návrhem sem přicházíte, to znamená skutečně připravit naše seniory o takovouto částku v letošním roce a samozřejmě další částky v dalších letech, a ještě říkáte no, oni už se teď mají dobře, tak proč by se měli zase mít jakoby o to líp, vždyť jim dáváme prostě i tak dost, tak je to pro mě naprosto nepřijatelné. Považuji to opravdu za ostudné. A zajímalo by mě, jak to vůbec mnozí z vás, které třeba i znám tady řadu let, a byl jsem třeba s některými z vás i řekněme v dresu bývalé vládní koalice, jak jste schopni to hájit, protože já bych to hájit neuměl. ***
