(3.20 hodin)
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji, paní poslankyně. Jako další vystoupí paní poslankyně Iveta Štefanová a připraví se pan poslanec Jiří Kobza. Prosím, máte slovo.
Poslankyně Iveta Štefanová: Také děkuji za slovo, vážený pane předsedající. Tímto se přihlašuji k pozměňovacím návrhům, které jsou v systému na načteny jako sněmovní dokumenty číslo 1983, 1986, 1989, 1990 a 1991. Vzhledem k tomu, že neproběhla obecná rozprava, dovolte mi, abych své pozměňovací návrhy krátce odůvodnila.
Současně platný zákon o důchodovém pojištění garantuje navýšení důchodů při významném růstu inflace mimořádnou valorizací. Vládní návrh novely tohoto zákona podmínky pro tuto mimořádnou valorizaci mění pro všechny typy důchodů, a to se zpětnou účinností. Ta mimořádná valorizace byla uzákoněna a v návaznosti na enormní nárůst inflace v minulosti jako pojistka adekvátního navýšení důchodů v takové situaci, neboť pravidelná řádná valorizace je v tom případě nedostatečná. Současný zákon tedy garantuje zvýšení důchodu vždy, když dojde k růstu inflace nad určitou mez v určitém časovém úseku. To znamená, že již v době uzákonění mimořádné valorizace existoval předpoklad, že se situace s nepříznivým vývojem výše inflace a plošného zdražování může a bude opakovat. V současnosti nedošlo tedy k ničemu, co vláda nemohla předpokládat, a nemá tak legitimní důvod k takto radikální změně.
Vláda v obhajobě svého kroku hovoří o nutné mezigenerační solidaritě. Měnit podmínky legitimně očekávaného příjmu, navíc zpětně, v době zdražování potravin, energií, léků i nákladů na bydlení lidem, kteří celý život pracovali a řádně platili daně nebo pro svůj zdravotní stav pracovat nemohou, je naopak hrubě nesolidární. Podmínky stanovené zákonem pro mimořádnou valorizaci důchodů jsou splněny, a vláda má tedy povinnost navýšit v červnu tohoto roku zásluhovou složku důchodů o 11,5 %. Předloženou novelou se vláda pouze chce své povinnosti vyhnout.
Vláda argumentuje ve své důvodové zprávě i ochranou příjmů příjemců nízkých důchodů, fakticky se to ale týká jen těch, jejichž důchod je do 8 000 korun měsíčně, a všechny ostatní tím finančně poškozuje. Jednou z cest, jak tuto nespravedlnost napravit kromě neschválení předkládané novely, je její úprava, respektive úprava jednoho z jejích parametrů, konkrétně výše pevné finanční částky. Proto navrhuji navýšení pevné finanční částky, o kterou mají být všechny důchody valorizovány, a to v několika různých výších v jednotlivých pozměňovacích návrzích. A tímto vás poprosím o jejich podporu. Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji, paní poslankyně. Nyní tedy vystoupí pan poslanec Jiří Kobza, připraví se pan poslanec Zdeněk Kettner. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Jiří Kobza: Děkuji, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, dobré ráno. Já mám zde pět pozměňovacích návrhů za sebe a pět pozměňovacích návrhů kolegy Bašty, který je nemocen a poprosil mě, abych je zde prezentoval a přihlásil se k nim.
Nicméně předem bych rád uvedl, protože nebyla možnost vystoupit v obecné rozpravě, tak bych rád krátce uvedl důvody. Já bych rád tyto pozměňovací návrhy přednesl právě vzhledem k návrhu vlády Petra Fialy na pomoc našim seniorům, invalidům, vdovám, vdovcům, sirotkům. O jakou pomoc jde? Jde o pomoc učit je samostatnosti a snaze, jak ve vysokém věku a mnohdy v těžkém zdravotním stavu přežít ve stavu příjmové chudoby a stále rostoucích cen jejich základních životních potřeb, energií a nedostatku léků. Proto, aby vláda nastartovala naše důchodce k této aktivitě, se v rámci jejího sociálního darwinismu ve smyslu přežití nejsilnějších rozhodla jim sebrat každý rok více než 7 000 korun. Asi dospěla k názoru, že naši důchodci si žijí nad poměry. Sociologická data to potvrzují. Už v loňském roce žilo pod hranicí příjmové chudoby pouhých 43 % osamělých důchodců a od té doby jejich počet slibně vzrostl. Čili jde skutečně o nejvhodnější dobu k tomu, zvýšit jejich tréninkovou zátěž a utáhnout šrouby. Jak si jenom dovolují dožít se důchodového věku a pak ještě požadovat po státu vyplácení důchodů, když v průměru pracovali, odváděli daně a pojištění celý aktivní život, tedy kolem 40 let?
Ale vážně. Už jen snaha protlačit omezení červnové valorizace důchodů v takzvaném stavu legislativní nouze je neuvěřitelná hrubost. Neexistuje žádný důvod, který by využití tohoto institutu opravňoval. Legislativní nouze se má podle jednacího řádu vyhlašovat pouze za mimořádných okolností, kdy jsou zásadním způsobem ohrožena základní práva a svobody občanů nebo bezpečnost státu nebo kdy státu hrozí značné hospodářské škody, což si nelze vyložit jinak, než že vláda zvýšení důchodů dle platné legislativy našim seniorům, kteří celý život dřeli, vdovám, vdovcům, sirotkům a hendikepovaným lidem, považuje za velkou hospodářskou škodu. To je opravdu odporné. Nestydíte se?
Dámy a pánové, o problémech nastavení důchodového systému a hlavně o problémech expandujícího státního dluhu víme léta. Všechny vlády od přelomu tisíciletí se sice ohánějí nutností reformy důchodového systému, ale současně se všechny vlády vyhýbají tomuto problému velkým obloukem, a proto i práce například Potůčkovy komise, která nabídla komplexní reformu propopulační reformy důchodů, vyšla vniveč. Vláda se chová stejně jako předchozí vlády, jako kdyby to zjistila až letos 10. února, poté, co statistický úřad zveřejnil nejnovější data o růstu inflace, a poté, co překvapivě zjistila, že je tu nějaký zákon o důchodovém pojištění, který obsahuje ustanovení o valorizaci důchodů, a to že má nějaká pevná pravidla.
Nemůžu se nezeptat, proč vláda nepřišla s dnešní novelou už loni v září? Ano, my bychom byli proti a snažili bychom se jejímu přijetí zabránit, ale aspoň by bylo jasno, museli bychom vládě přiznat odvahu jít se svou asociální kůží a antihumanistickou podstatou na trh a neřešili bychom problém protiústavního postupu se všemi jeho riziky a dopady. Odpověď je zřejmá. Byly několikery volby, a kdyby s touto reformou přišla vládní koalice před volbami, můžeme předpokládat celkem reálně, že i výsledek těchto voleb, jak komunálních, tak senátních, tak i prezidentských, by byl nejspíš úplně jiný. Nejspíš však ze strany vlády ale nepůjde o čirou neznalost a zapomnětlivost. Mnohem spíš jde o její cynickou manipulaci s občany a o obětování důchodců politickým hrám kolem prezidentské volby, protože můžeme předpokládat, že kdyby vláda přišla s návrhem osekat valorizaci důchodů dříve, třeba na začátku roku, možná, že by se letos na Hrad chystal někdo úplně jiný a ne generál Pavel. Lze tedy klidně mluvit i o manipulaci, případně podvodu na voličích.
Zpátky k meritu věci. Proč vláda řeší, a ještě špatně, důsledky obrovské inflace, místo aby řešila její příčiny? Napadlo ji to někdy, zejména má-li k tomu i významné nástroje? Anebo bere inflaci jako danost, která jí přišla vhod, protože si z ní vezme to, co je pro ni dobré, to znamená masivní nárůst veřejných - a tedy vládních - příjmů, aniž by se o to podělila s vlastními potřebnými občany, a nechá ji běžet k novým vrcholům? ***
