(0.20 hodin)
(pokračuje Andrej Babiš)
Ve stavu legislativní nouze posoudí Sněmovna před projednáváním vládního návrhu zákona, zda jsou podmínky pro jeho projednání ve zkráceném jednání. Neshledá-li důvody pro mimořádný postup, návrh zákona ve zkráceném jednání neprojedná, odst. 5. Ustanovení § 90 a 91 o prvém čtení návrhu zákona se ve zkráceném jednání neužijí, odst. 6. Sněmovna může rozhodnout, že od obecné rozpravy ve druhém čtení návrhu zákona upouští, a omezit řečnickou dobu až na pět minut. Třetí čtení návrhu zákona může následovat bezprostředně po čtení druhém. Ustanovení § 54 odst. 4 věty pátá, šestá, sedmá. § 94a a § 95a se pro druhé a třetí čtení ve zkráceném jednání nepoužijí, odst. 7. Sněmovna projedná návrh zákona ve zkráceném jednání i tehdy, když jí určený výbor nepředloží ve stanovené lhůtě usnesení podle odst. 3. V takovém případě určí zpravodaje předseda Sněmovny, odst. 8. Ustanovení § 53 a ustanovení o lhůtě 10 dnů uvedené v § 97 odst. 3 a 4 a § 98 odst. 2 se neužijí, odst. 9.
Z jednotlivých ustanovení § 99 JŘPS vyplývá, že ve stavu legislativní nouze, který je předsedou Poslanecké sněmovny vyhlášen k žádosti vlády v působnosti JŘPS a nikoliv podle ústavního zákona o bezpečnosti České republiky, je nutné o to důsledněji posuzovat splnění zákonných podmínek pro využití tohoto mimořádného postupu. Současně je zřejmé, že zákonodárný proces ve stavu legislativní nouze vykazuje celou řadu specifik, kterými dochází k potlačení některých základních principů konstitucionalismu, na nichž ústava stojí. Zejména jde o dílčí principy demokracie, princip konsenzu podle čl. 5 ústavy a princip ochrany menšin - a tady vlastně vládne menšina - podle čl. 6, kdy do popředí vystupují především rychlost a efektivita. Tím pak rovněž dochází k omezení některých poslaneckých práv, zejména těch opozičních. O to více musí být respektován mimořádný charakter institutu legislativní nouze, čemuž nasvědčuje i zákon a konstrukce podmínek pro vyhlášení stavu legislativní nouze a jeho využitelnost. Není pak divu, že se v minulosti ke splnění podmínek pro využití legislativní nouze opakovaně vyjadřoval Ústavní soud z hlediska ústavnosti takového postupu.
Nález Ústavního soudu ze dne 7. září 2010, spisová značka Pl. ÚS 12/10. Při posouzení ústavní konformity legislativního procesu, který proběhl ve stavu legislativní nouze, neboť předseda vlády současně navrhl, aby předseda Poslanecké sněmovny vyhlásil v souladu s § 99 odst. 1 JŘPS stav legislativní nouze, projednání návrhu zákona z důvodu mimořádných okolností, kdy státu hrozí značné hospodářské škody - nevím jaké tedy - a aby podle ustanovení § 99 odst. 2 JŘPS předložený návrh zákona byl projednán ve zkráceném jednání v rámci vyhlášeného stavu legislativní nouze. Ústavní soud konstatoval, že v nyní posuzované věci předně nelze plně souhlasit s navrhovatelem, že by zákonodárce měl poměřovat naplnění předpokladu pro vyhlášení stavu legislativní nouze v podobě hrozící značné hospodářské škody s návrhem konkrétního zákona, který má hrozbu značných hospodářských škod odvrátit. To nevím. Rozhodnutí o tom, zda hrozí hospodářské škody, není rozhodováním o škodách v právním slova smyslu, ale vychází z úvah o širších politických konsekvencích. Rozhodnutí, zda státu hrozí značné hospodářské škody ve smyslu § 99 odst. 1 jednacího řádu, posouzení ve vazbě k tomu, do jaké míry má předložený návrh zákona vzniku hrozící špatné hospodářské škody, jakési analogii k ustanovení § 407, 417 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, zabránit či redukovat hrozící škodu, nemusí obsahovat.
V posuzované věci nelze přehlédnout, že při hlasování k potvrzení stavu legislativní nouze se pro vždy vyslovila výrazná majorita poslanců, se během projednávání zákona v Poslanecké sněmovně ani v jejích výborech nezformovala výrazná menšina, jejíž práva by se mohla jevit jako zkrácená, a že i při hlasování ve třetím čtení i při hlasování o postoupení návrhu zákona Senátem (Senátu?) byla pro výrazná většina poslanců. V tomto konkrétním případě pak Ústavní soud, maje na zřeteli princip minimalizace zásahu, přikývl stanovisku Poslanecké sněmovny, že návrh zákona projednala ve stavu legislativní nouze za dodržení zákonných podmínek, body 17 a 18 nálezu.
Dále je tady nález Ústavního soudu ze dne 1. března 2011, spisová značka Pl. ÚS 55/10. V čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky, který Českou republiku charakterizuje jako demokratický právní stát založený na úctě k právům a svobodám člověka a občana, je obsažen normativní princip demokratického právního státu. Úcta k právům a svobodám jedince je proto také jedním z principů konceptu právního státu, který přijala ústava, respektive je účelem fungování státu a státní moci. Respekt ke stejnému účelu se odráží i v čl. 2 odst. ústavy, podle něhož lze státní moc uplatňovat jen v případech, mezích a způsoby, které stanoví zákon. Z uvedeného plyne, že ani Parlament, respektive jeho obě komory nemohou při přijímání zákonů postupovat libovolně, nýbrž jsou vázány právem, ústavním pořádkem, v jeho světle přijímaným a vykládaným parlamentním právem, viz níže.
Ústavní soud se v minulosti ve své judikatuře zabýval celou řadou ústavních aspektů, které musí zákonodárce, případně další ústavní orgány dodržet v různých fázích legislativního procesu, viz nález spisová značka Pl. ÚS 21/01 z 12. února 2002. Potom je tady nález ÚS 5/02 ze dne 2. 10. 2002, dále nález ÚS 12/0 ze dne 19. 2. 2003, dále nález ÚS 77/06 z 15. 2. 2007, nález ÚS 24/07 ze dne 31. 1. 2008. V citovaném nálezu spisová značka Pl. ÚS 5/02 Ústavní soud opakovaně vyložil zásady, pro které mimo jiné též jako požadavek plynoucí z koncepce právního státu je respekt k procesním procedurálním pravidlům nezbytný. Jen v procesně bezchybném procesu v ústavně souladném řízení lze dospět k zákonnému a ústavně souladnému výsledku rozhodnutí, a proto procesní čistotě rozhodovacímu procesu řízení je nezbytné věnovat zvýšenou pozornost a poskytnout jí důraznou ochranu. Jestliže takto připomenuté zásady se vztahují k ústavnosti řízení před orgány veřejné moci a k jejich v něm vydaným rozhodnutím ve stanoveném postupu ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, není nijakého rozumného důvodu se od těchto zásad odchýlit ve věcech kontroly zákonodárného procesu a v něm přijatých aktů právních norem, neboť byť se rozhodovací proces zákonodárné činnosti do jisté míry liší od rozhodovacích procesů řízení před jinými orgány veřejné moci a v tomto smyslu je lze chápat jako rozhodovací proces sui generis vůči zásady (?) rozhodování, v němž se dospěje ke konečnému výsledku, jsou v obou případech identické. Nelze ztrácet ze zřetele, že důsledky plynoucí ze zákonodárných aktů jsou pro svůj celospolečenský dopad zajisté významnější, než je tomu v případech jednotlivých vadných rozhodnutí jiných orgánů veřejné moci. Vystupuje tedy v zákonodárném procesu do popředí požadavek stálosti, přesvědčivosti a nezbytnosti právních aktů, na nichž právní stát a souvztažně také život občanů v něm spočívá. Takovýchto aktů a také dosažení potřebné autority zákonodárných sborů nelze však dosíci jinak než respektem k pravidlům, zásadám legislativní činnosti, které si ostatně Poslanecká sněmovna jako významný nositel zákonodárné moci pro tuto svou činnost zákonem sama stanovila.
Zásadní ústavněprávní východiska parlamentních a legislativních procedur Ústavní soud zformuloval zejména v nálezu spisová značka Pl. ÚS 77/06, kde Ústavní soud opětovně zdůraznil nutnost dodržování pravidel legislativního procesu, neboť elementárním požadavkem i jen formálně chápaného právního státu je vyloučení libovůle z rozhodování orgánů veřejné moci, kdy nedodržení pravidel může vést nejen ke zpochybnění legitimity přijatého rozhodnutí zákona, nýbrž i jeho legality, což v daném případě skutečně vedlo ke zrušení napadených ustanovení zákona a pro rozbor procedury jejich přijetí s ústavními zásadami demokratického právního státu.***
