(0.00 hodin)
(pokračuje Andrej Babiš)
Ono je to vidět v té tabulce na straně 6 ve vaší důvodové zprávě. Z ní je jasně patrné, že téměř všichni důchodci zaplatí onu úsporu státu. Jakkoliv jsem z toho, co jste říkali, měla dojem, že doplatí až ti s vyššími důchody, tak tedy v té tabulce je vidět, že ne, že téměř všichni. Částka ovšem roste úměrně výši důchodu. Takže nejenom že ti, kteří odváděli déle a více, hradili důchody předcházejícím generacím, oni mají i teď ze svých důchodových nároků přispívat na úhradu nepromyšlených kroků vlády? Proč máme tak rekordní inflaci? No protože jsme - znovu ta elektřina - triviální. Musí to nacvičovat? Možná to už někdo napíše konečně. Proč naší vládě nejdéle trvá, než něco udělá? Protože je to pětikoalice asi, nevím. A pak už je na opatření pozdě. To mají její neschopnost vážně platit důchodci?
Takže to byla Pastuchová poprvé, teď je Pastuchová podruhé.
Vážení spoluobčané, dámy a pánové, vážení kolegové, vážená vládo... Vy nejste z vlády! (Směrem k jednomu z poslanců. - Pobavení.) Vy tu dnes po nás chcete, abychom vám odsouhlasili vyhlášení stavu legislativní nouze, abychom zlegitimizovali něco, kdy vy potřebujete naprosto účelově prosadit jeden jediný zákon, který se dotkne velké skupiny obyvatel a jehož jediným důvodem je fakt, že potřebujete zakrýt svou chybu, kdy jste do návrhu státního rozpočtu zapomněli zanést náklady na valorizaci důchodů. Nejprve jste nechtěli jít takto na hranu, protože i sami si zcela evidentně uvědomujete, že stav legislativní nouze v této souvislosti je na hraně ústavnosti. Chtěli jste, aby se váš návrh na změnu valorizací důchodů projednával ve zkrácených lhůtách, ovšem zjistili jste, že s tím nesouhlasíme. My jsme se vám snažili vysvětlit proč, ale vám je to jedno! A já to dnes zkusím vysvětlit na dvou příkladech, na dvou e-mailech, které jsem dostala.
Jeden je z hromádky těch, kdo se snížením valorizace nesouhlasí, těch dostávám hodně, a jeden naopak od člověka, kterému nevadí. Ten je tedy alespoň v mé e-mailové schránce poměrně osamělý. Nicméně oba jsou pro mě zcela jasným důvodem, proč bych nemohla souhlasit s projednáváním ve zkrácených lhůtách a proč nemohu podpořit ani stav legislativní nouze.
Nejprve tedy z e-mailu paní z obce kousek od Jablonce nad Nisou, tedy z mého volebního obvodu: "Vážená paní Jano, chtěla bych vám poděkovat, jak za nás bojujete. Vím, že je to těžké, ale jsem ráda, že se za nás, kdo celý život dřel, někdo postaví. Nikdy jsem nechtěla být někomu na obtíž, vždy jsem se o sebe uměla postarat sama. Teď je to ale stále těžší. Je mi 68 let, loni mi zemřel manžel a děti mají vlastní rodiny, o které se starají. Pracovala jsem celý život jako prodavačka, manžel byl zedník. Nikdy jsme si nemohli moc vyskakovat, ale vyšli jsme s málem a byli jsme spokojeni. Teď manžel zemřel a já zůstala sama. Navíc jsem poměrně těžce nemocná. Když zaplatím nájem, vodu a elektřinu v bytě, poplatím sotva léky. Na jídlo mi už nic moc nezbývá. Bez pomoci dětí bych se neobešla. Těšila jsem se na zvýšení důchodu. Syn mi spočítal, že bych měla dostat přidáno 870 korun. Opravdu jsem s nimi už počítala. Je mi smutno, jak se s námi zachází. Snažím se šetřit, uskrovnit se, ale už nemám jak. Pomalu ztrácím naději a chuť žít."
To je jeden z těch e-mailů. Na něm bych ráda ukázala, že se vy nyní snažíte měnit pravidla uprostřed hry pomocí stavu legislativní nouze. Nejen že nechcete lidem přidat peníze, vy jim chcete brát ty, na které mají ze zákona nárok a se kterými už počítají. To je něco, co je opravdu chucpe! Snažíte se odstranit vlastní chybu, zakrýt fakt, že jste na něco zapomněli, že neumíte počítat, a postihnete tím ty, kteří na rozdíl od vás počítat umí a kteří si spočítali, co mohou od blízké budoucnosti čekat. Místo toho sledují, jak se vše okolo nich zdražuje, a oni nemají kde brát. A vláda? Místo toho, aby jim pomohla, chce jim ještě ublížit, sebrat jim to, s čím počítali. A zneužívá k tomu stav legislativní nouze.
Nyní se dostávám k druhému mailu, tomu osamocenému, z přihrádky podporovatelů: "Vážená Jano, sleduji, jak zneužíváte své funkce a chcete ožebračit moje děti. To si nepřeji. Nechci, aby žily zadlužené zemi." A to je to - zadlužené zemi! Kolik bylo koncem 2019 zadlužení? Dvacet devět procent! Kdo měl tady přebytkové rozpočty? Kdo si půjčoval za negativní úroky? No, když jsme měli Ministerstvo financí! A ještě stále ke konci roku 2022 je státní dluh vůči HDP nižší, než jsem se stal ministrem financí v lednu 2014, když končila vláda, to byla úřednická, ale to byla vláda, když skončila vláda ODS. Zadlužení. To je stále dokola. Dokola to melou, že jsme zadlužení. Nejsme zadlužení! Nejsme. Jsme na tom ještě stále líp, ale za vás teď už jsme klesli na osmé místo, za nás to bylo šesté.
"Jsem důchodce a rozhodně si nestěžuji na svoji situaci. Poplatím z důchodu vše a ještě mi zbude. A víte proč? Staral jsem se. Podnikal jsem, mám naspořeno. Koupil jsem si byt a jeden, který pronajímám. Nepotřebuju vaše almužny. Hůř je mladým. Mají rodiny a musí se ohánět, aby měli na hypotéky." No jasně, tak když to pan Rusnok tak zařídil, že splátky na hypotéku jsou takové, jaké jsou, tak samozřejmě je to peklo. A to je dílo České národní banky! Za to vláda nemůže! "A mohli alespoň s dětmi na dovolenou." Tady se mluví o těch příštích generacích, ale někteří skutečně, když nebudou mít bydlení, tak nechtějí mít ani děti. To je skutečně neuvěřitelné!
Vidíte ten rozdíl mezi pisateli - nemyslím teď nějakou pokoru či slušnost, ale rozdíl v jejich životních situacích - sami. Tak a teď proč jsem vám četla ten druhý mail, ten, který mi spílá. Důvod je jednoduchý. Vadí mi váš spěch. Vy vůbec netušíte, kolika lidem je váš krok možná jedno a kolika ničí život. Neslyšela jsem od vás jedinou analýzu, zda třeba víte, kolik lidí je závislých jen na důchodech a kolik jich jako pisatel třeba podnikalo. Nevím, kolik má důchod, to nepsal, ale není na něm závislý. A vy místo toho, abyste sbírali data a dělali rozhodnutí na jejich základě, abyste skutečně uvažovali nad tím, koho pár vašich hlasování ve Sněmovně srazí na kolena, tak berete, kde můžete, a ještě se oháníte tím, že státu hrozí značné hospodářské škody! Vy sami jste tou hrozbou - historicky od revoluce. A to by bylo na dva dny čtení, to se mi nechce.
Já bych se tu teď zkusila na ten stav legislativní nouze, o jehož legitimizaci nás koalice žádá, podívat trochu z jiného úhlu, jestli si vůbec vláda uvědomuje, co dělá. My za pár dní půjdeme na inauguraci zvoleného prezidenta Petra Pavla, z jehož zvolení měla pětikoalice takovou radost. Uvidíme, jak jim to dlouho vydrží ale! (Směje se.) A tak se podívejme... Tak já doufám, že bude prezidentem všech, ne? To sliboval. Já mu držím palce. Teď se podívejme, jaký dárek mu pětikoalice dává. Stav legislativní nouze si silou prohlasuje i změnu valorizace penzí si prohlasuje. To asi všichni tušíme, že můžeme čekat. My jsme řekli, že se obrátíme na Ústavní soud. Rovnou se obraťte tady na právníka ODS, ten vám vysvětlí, ten už to ví, jak to bude. (Ukazuje směrem do poslaneckých lavic.) O důvodech jsme mluvili a budeme o nich mluvit dál. To jsou ty věci, co jsou jasné. Pak se nám tu otevírá celá řada možností, řada dalších možných cest. Prezident Pavel zákon podepíše. To ne, to nemůžeme, musíme ho ukecat zkrátka, to nejde jako. Ústavní soud k němu nebude mít výhrady. Tak to víme, že bude, tedy nebude. Nebude, když už víme, jaký bude. To je asi to, co si představuje koalice. Jenže to je jen jeden z možných vývojů a já si opravdu netroufnu odhadovat, do jaké míry je pravděpodobný. Pak jsou tu ovšem další. Prezident Pavel bude mít k návrhu zákona a k procesu jeho přijímání výhrady - no doufejme! - a nebude jej chtít podepsat. Sněmovna ho přehlasuje, na to hlasy samozřejmě má, ale to už je pozdě, ne? Už nemůže přehlasovat, protože kdyby si prezident vzal devátého nebo desátého 14 dní, tak je to pozdě, ne? My důchodci budeme slavit. Důchodci celé země. ***
