(18.50 hodin)
(pokračuje Radim Fiala)
Naopak celospolečensky žádoucí změny s pozitivním vlivem na důchodový systém vláda neplánuje. Spadá sem například podpora zkrácených úvazků u konkrétních cílových skupin, zejména rodičů malých dětí, včetně dostatečných kapacit v cenově dostupných předškolních zařízeních a důsledná systémová prorodinná politika vůbec. To by byla správná a nadčasová priorita, protože z hlediska vývoje udržitelnosti našeho důchodového systému jsou klíčová tato fakta: jsme, a hlavně ještě budeme svědky zrychleně nabíhající demografické krize. Klíčové dvě křivky, charakterizující žijící českou populaci zhruba od poloviny minulého století jak z hlediska porodnosti, tak z hlediska úmrtnosti, hovoří vcelku trvale poměrně jasně. Jakkoliv by se absolutní počet obyvatelstva České republiky v příštích padesáti letech, to je cirka od roku 2070, nemusel významněji měnit a držel by se okolo 10,6 až 10,8 milionu obyvatel, bude třeba reagovat na podstatné změny v početním zastoupení jednotlivých generací. Jestliže je nyní dle údajů zveřejněných ekonomem Jaroslavem Šulcem asi jen každá pátá osoba starší 65 let, a tedy senioři tvoří asi 20 % obyvatel České republiky, pak v horizontu několika příštích dekád se jejich zastoupení v populaci plynule zvýší asi o polovinu, tedy asi na 30 % obyvatel. Počet osob na trhu práce, tedy i plátců sociálních a důchodových odvodů, se každoročně mírně zvyšuje o cirka 20 až 30 tisíc osob. Ze vzájemného poměru pracujících a seniorů lze snadno spočítat, že zatímco nyní připadá na každých 100 důchodců v průměru asi 223 plátců důchodového pojištění, před rokem 2040 bude těchto plátců nejspíš již méně než 200, ovšem s dalším předpokládaným poklesem v roce 2050 až na 160 a pak na kritických pouze 146 plátců v roce 2060.
To jsou východiska, která nám jasně říkají jednu hlavní věc: situaci nezachrání dílčí parametrické úpravy, kdy budeme trvale zvyšovat hranici věku pro odchod do důchodu anebo kdy se bude snižovat poměr důchodu a mzdy a penzi proměníme na jakousi chudinskou dávku. Ne, to je pomyslná cesta do pekel. Smysluplné řešení je jediné, ale musíme konat rychle, protože dopady toho, co učiníme dnes, se naplno projeví právě až nejprve po onom roce 2040. Řešením je provázaný systém masivních a dlouhodobých efektivních prorodinných opatření, která povedou k trvalému růstu porodnosti nad hranici 2,1 dítěte na jednu ženu, což zároveň znamená trvalý přírůstek počtu obyvatel, a překlopeno na slovník důchodového systému, trvalý přírůstek počtu plátců důchodového pojištění, což je v našem důchodovém systému jediný klíčový parametr. Jde tedy zejména o to, aby se mladé pracující rodiny nebály mít třetí dítě.
Považuji za nesmírně důležité v této souvislosti zmínit výsledky průzkumu agentury NMS Market Research z podzimu roku 2019, který uvádí, že 33 % rodičů si nepořídí třetí dítě výhradně z finančních důvodů, tedy kvůli nedostatku financí, a 17 % rodičů tak neučiní z důvodu neodpovídajícího bydlení, což je problematika velmi podobného typu, a že tedy jde o rozhodnutí vynucené vnějšími okolnostmi, které stát může ovlivnit. Podle 43 % respondentů tohoto průzkumu by rodinám nejvíce pomohlo zvýšení takzvané mateřské, tedy peněžité pomoci v mateřství, a rodičovského příspěvku. 18 % respondentů by pak jako největší pomoc vnímalo zvýšení daňového zvýhodnění na děti. To jsou dlouhodobé priority SPD, které jsme již vtělili dávno do konkrétních návrhů zákonů blokovaných a ležících tady v Poslanecké sněmovně.
A doplňme k tomuto tématu ještě komentář ekonomky Heleny Horské, poradkyně současné vlády, která v materiálu bankovní asociace uvedla, že nejvíce rodin se třemi a více dětmi je mezi nízkopříjmovými skupinami se základním nebo nedokončeným vzděláním a naopak nejméně mezi vysokoškoláky, a že pokud by stát chtěl motivovat rodiny, aby si pořizovaly více dětí, musí cílit zejména na střední vrstvu.
Blížím se k závěru. Naprostým základem jakékoliv udržitelné a smysluplné efektivní důchodové reformy je reforma prorodinné politiky směřující k trvalé podpoře vyšší porodnosti. Tato reforma musí obsahovat daňovou reformu zejména v oblasti daňových zvýhodnění na nezaopatřené děti pracujících rodičů tím směrem, že pracující rodiny po dobu výchovy dětí nebudou platit žádné daně z příjmu a nízkopříjmové rodiny budou dostávat takzvané daňové bonusy. Dále sem spadá efektivní státní politika bydlení založená na výhodných manželských půjčkách garantovaných státem a cílená státní podpora bytové výstavby i nájemního bydlení, a pak sem patří také široká paleta prorodinných opatření napříč jednotlivými rezorty, státní podpora zkrácených pracovních úvazků pro rodiče, dostatečné kapacity v předškolních zařízeních a školách všech typů, dostatek dětských lékařů a podobně. Co sem jednoznačně nepatří, je okradení současných důchodců formou protiústavní novely zákona o důchodovém pojištění, kterou zde právě projednáváme.
Dámy a pánové, snažil jsem se zde mluvit maximálně věcně a rozebrat z mého hlediska ty nejdůležitější aspekty a souvislosti vládní valorizační novely a také to, proč jsme pro to, aby se tato novela dnes neprojednávala, včetně těch, o kterých se veřejně moc nemluví. Svá tvrzení jsem opíral o konkrétní zdroje, které jsem uvedl stejně jako použité citace. Problematikou důchodového systému jsem se zabýval poměrně podrobně, a to nejen v souvislosti s touto vládní novelou, a zcela zodpovědně říkám, že to nejlepší, co s ní můžeme udělat, poslat ji na pomyslné smetiště dějin, anebo ji hodit takhle obyčejně do koše a věnovat se skutečné důchodové reformě. Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, pane předsedo. Nyní s přednostním právem vystoupí paní předsedkyně Alena Schillerová.
Ještě než vám dám slovo, přečtu omluvy. Omlouvá se Bašta Jaroslav po celý jednací den - zdravotní důvody, Berkovcová Jana do 14 hodin - zdravotní důvody, Wenzl Milan od 18 hodin - zdravotní důvody, Šalomoun Michal bere zpět svou omluvu od 15.45 do 18 hodin a Šalomoun Michal od 20 hodin do devíti hodin - osobní důvody.
Takže nyní máte slovo, paní předsedkyně.
Poslankyně Alena Schillerová: Děkuji za slovo, paní místopředsedkyně. Vážené dámy, vážení pánové, téměř vždy existuje možnost nepřidat se k davu nebo odmítnout udělat nebo podpořit něco, co není v souladu s přesvědčením a s vědomím jednotlivce, jinými slovy, jednat nekonformně. Jistě, může to znamenat potíže, odsouzení v příslušném kolektivu a nezřídka i mnoho dalších nepříjemností. Přiznejme si ale, že tyto okolnosti ještě nikoho nevyviňují z hanebných následků, které svým neodvážným chováním způsobí. Tím, že se někdo přihlásí k jednání, o jehož etickém rozměru a ústavní konformitě nelze než mít důvodné pochybnosti, přijímá toto neetické a protiústavní jednání za své.
Důvodem včera zahájené schůze je záměr připravit každého z 2,7 milionu důchodců v České republice o 7 000 korun v letošním roce v průměru a více než 12 000 korun v každém dalším roce jejich života. Jednoduchou matematikou tak dojdeme k tomu, že se bavíme o vysokých desítkách tisíc korun, o které mají zchudnout starobní, ale i invalidní důchodci, potažmo jejich vnoučata, děti, příbuzní.
Jste nuceni to dopustit? Nejste. Existují ospravedlnitelné důvody, abyste tak konali? Neexistují. Je vysoce pravděpodobné, že vaše jednání povede k protiprávnímu aktu s dalekosáhlými dodatečnými škodami v podobě zpětného plnění včetně příslušenství? Bezesporu. ***
