(18.30 hodin)
(pokračuje Tomio Okamura)
Ačkoliv hlavním cílem slovenské, ale i maďarské a polské důchodové reformy bylo zajistit dlouhodobou finanční udržitelnost důchodového systému, problémem jsou vzniklé deficity během přechodného období. Vyvedení části sociálního pojištění do soukromých penzijních fondů nebylo zadarmo. Česká republika naproti tomu zvolila skromnější přístup k důchodové reformě, který minimalizuje rozpočtové náklady během delšího časového období.
Shrnutí. Takže tady jsem tady nastínil modely důchodové reformy jenom jako příklad v několika zemích. Takže jsme hovořili tady o Německu, hovořili jsme o Francii, hovořili jsme o Velké Británii, hovořili jsme o Švédsku a dali jsme jako příklad Slovensko. Těch příkladů by tady mohlo být celá řada. Takže když to shrnu, tak v poslední době vidíme v evropských důchodových systémech posun k posílení principu ekvivalence. Též země podporují rozvoj druhého a třetího pilíře důchodového zabezpečení, protože důchody z prvního státního pilíře vzhledem k demografické situaci budoucím důchodcům stačit nebudou. No a tady si taky řekněme, znovu bych zdůraznil, že v Německu důchodci, jak tady bylo řečeno, mají 70 % čistého příjmu. Takže samozřejmě to je ta úroveň, která - potom taky němečtí důchodci jsou bohatí, protože ten stát prostě nějakým způsobem funguje, na rozdíl tady od Fialovy vlády, která to vede od deseti k pěti, nebo už dokonce k nule. Upřímně, když to vidíme, tak přímo do minusu.
Takže zatímco některé země sázejí na povinné spoření - Slovensko, Maďarsko, Polsko, Švédsko - jiné země nechávají spoření na důchodových účtech na individuálním rozhodnutí - Británie, Německo, Francie, ale i ČR.
V poslední době je populární přechod k fiktivním virtuálním účtům - NDC. Ačkoliv tento princip vede k výraznému posílení principu ekvivalence, základní problém deficitu není schopen řešit. Švédsko demografický problém bude řešit pomocí nárazníkového fondu. Ne všechny země jsou však tak bohaté, aby mohly státní důchodový systém dotovat z jiných rozpočtových příjmů. Německo neprovedlo posun k NDC, ale důležité kroky v tomto směru byly učiněny. Důchodová reforma z přelomu tisíciletí nezměnila systém, přesto představovala citelný posun, protože posílila význam zaměstnaneckých a soukromých penzijních plánů, které dosud hrály okrajovou roli. Velká Británie se v mezinárodním srovnání vymyká nízkými státními důchody a větší rolí zaměstnaneckých a osobních důchodových plánů. Ačkoliv dochází k posílení principu ekvivalence v evropských důchodových systémech, princip solidarity není zcela opuštěn. Státní důchody fungují stále na přerozdělování peněz od bohatších chudším, byť míra přerozdělování se v posledních letech o něco snížila. Zajištění ve stáří se stává více soukromým zájmem, než tomu bylo v minulosti. Státní penze plní spíše roli sociální záchranné sítě.
No a teď se pojďme podívat, jaká je situace třeba tady v České republice. Státní důchody pro všechny. V historickém kontextu - pardon, tady jsem trošku přeskočil. Takže český důchodový systém byl dlouho dvoupilířový, přičemž prvním pilířem byl státní průběžný systém, druhým pilířem dobrovolné penzijní připojištění se státním příspěvkem. Po mnohaletých debatách se minulé vlády rozhodly zavést třetí pilíř soukromého spoření do fondů.
Okolo důchodové reformy se vytváří očekávání, která se při nejlepší vůli nemohou naplnit. Samozřejmě záleží na tom, jakým způsobem se to pojme. Ale ta očekávání, která má o tom SPD, jsou zcela jasná. My chceme důstojné, adekvátní, důchody pro všechny příjemce důchodů. Podali jsme tady návrh zákona, kterým chceme uzákonit minimální důstojný důchod na hranici minimální mzdy pro všechny občany, kteří splnili zákonný nárok, to znamená odpracované roky, odpracovaná doba placení pojištění, případně je tam invalidita. Ale v žádném případě nechceme, aby na důchod měli nárok takzvaní nepřizpůsobiví. Ty naopak podporuje Fialova vládní pětikoalice. Samozřejmě tady už je rozpor.
Takže my jsme ten návrh zákona navrhli, samozřejmě ten minimální důstojný důchod ve výši minimální mzdy a od té základní částky zásluhově. Protože za ty důchody 10-12 000 se nedá prostě vyžít. To je model, jak jste slyšeli - a to jsem tady neřekl zdaleka všechny země - že je ten minimální základní důstojný důchod na úrovni minimální mzdy. Takové modely fungují v řadě těch vyspělých zemích, že lidé třeba celoživotně pracují, a pak aby nežili v chudobě.
Když v roce 1899 zakládal německý kancléř Otto von Bismarck státní důchody, byl to systém relativně levný. Na jednoho důchodce tehdy připadalo 10 pracujících. Do důchodu odcházeli lidé v 70 letech, polovina lidí ale zemřela do 45 let. Samozřejmě to je věc, to tady jenom říkám, to tady nenavrhuji, ale říkám jenom, jaký byl stav v roce 1899. To tady SPD rozhodně nenavrhuje. Jenom tady komentuji historii, jak a co vznikalo tenkrát. Takže ti šťastní, kteří se důchodu dožili, se z něj mohli těšit jen v průměru jeden rok. Současný systém se od Bismarckova podstatně změnil. Je daleko štědřejší a velkorysejší.
Takže tady jsem probral, co se tady všechno dělo v podstatě za poslední roky kolem důchodů. Znovu bych chtěl zdůraznit, že to rozhodně nekopíruje, zdaleka nekopíruje, názory SPD. Jenom to tady celkově chci zesumarizovat, co se tady kolem důchodů v podstatě dělo za poslední roky.
Zamyslím se nad obdobím po roce 2010, aby to bylo poměrně aktuální. Český důchodový systém byl dosud složen ze dvou pilířů. První představuje povinné, státem organizované a spravované průběžně financované důchodové pojištění. Druhý pilíř naplňuje dobrovolné soukromé penzijní připojištění se státním příspěvkem. Světová banka v devadesátých letech tlačila na řízení tří pilířů důchodového systému. V tomto smyslu se po roce 2010 začaly dít zásadní změny. Samozřejmě v lednu 2010 byl založen ministry financí a práce a sociálních věcí poradní expertní sbor pro důchodovou reformu, takzvaný PES, se záměrem aktualizovat projekci vývoje státního důchodového systému, které dříve zpracovala první Bezděkova komise z let 2004, 2005. Tady ta projekce v tu danou chvíli sdělila závěr, že současný systém je v dnešní podobě a parametrech dlouhodobě neudržitelný a vyústí do schodku kolem 4 % HDP ročně, s tím, že je nezbytné pokračovat v parametrických úpravách.
No ale tady už se zásadně liší ten pohled, samozřejmě. Protože Fialova vláda si to představuje tak, a ministr práce a sociálních věcí Jurečka, předseda KDU-ČSL, že okradete všechny důchodce, o slíbenou valorizaci. Takže vy snížíte lidem důchody. ***