(18.20 hodin)
(pokračuje Tomio Okamura)
Pojďme se podívat blíž. To znamená, pojďme na Slovensko. Slovensko patří k evropským zemím, které provedly částečnou privatizaci důchodového systému podle doporučení Světové banky. Podobně jako Maďarsko či Polsko provedlo radikální reformu svého důchodového systému, která zavedla příspěvkově definovaný povinný systém starobního důchodového spoření, přebudovalo průběžný systém a posílilo význam dobrovolných důchodových schémat.
Slovensko vytvořilo systém tří pilířů financování důchodů. První pilíř je průběžný státní pilíř, který představuje sociální pojišťovna, do níž odvádí zaměstnavatel za pracovníky odvody ze mzdy. Na starobní důchod je určeno 18 % hrubé mzdy. Druhý pilíř vznikl v roce 2005 a představuje spoření u důchodových správcovských společností. Třetím dobrovolným pilířem jsou doplňková důchodová schémata.
První pilíř je povinný, průběžně financovaný, s přiměřenou solidaritou. První pilíř pokrývá všechny občany v aktivním věku a jejich zaměstnavatele, kteří povinně posílají důchodové příspěvky sociální pojišťovně. Vybrané pojistné používá stát na vyplácení penzí aktuálních důchodců, takže systém funguje na principu PAYG. Výše maximálního důchodu je omezená maximálním vyměřovacím základem pro platby pojistného. V prvním pilíři dochází k postupnému zvyšování věku pro odchod do důchodu na rovných 60 let pro muže i ženy. Bude silnější spojení mezi důchody a příspěvky. Dávky se indexují podle inflace a mezd. Existuje možnost pozdějšího odchodu do důchodu, který se však postihne krácením o 0,5 % za každý měsíc před standardním věkem odchodu do důchodu, a naopak pozdější odchod je zvýhodněný bonusem 0,5 % za každý měsíc.
Druhý pilíř představuje povinný kapitalizační pilíř důchodového spoření. Je zaveden od 1. ledna 2005. Systém je příspěvkově definovaný. Mají se jej účastnit všichni občané v aktivním věku tak, že polovina odvodů, které dosud platili sociální pojišťovně, půjde na jejich důchodový účet. Na Slovensku má být investovaných 30 % prostředků na osobních důchodových účtech. Přechod k novému systému nebyl jednoduchý. Lidé byli rozděleni do dvou skupin. První skupinou jsou občané, kterým bylo při zavedení reformy 16 let a méně. Ti vstoupili povinně do druhého pilíře v době nástupu do prvního zaměstnání. Pak odváděli 9 % hrubé mzdy sociální pojišťovně a 9 % penzijnímu fondu. Lidé starší 16 let se mohli sami rozhodnout, zda chtějí do důchodového pilíře vstoupit, nebo ne. Do určité doby bylo umožněno lidem, kteří se přihlásili do druhého pilíře, se z něho znovu odhlásit a opět vstoupit do prvního pilíře.
Třetí pilíř slovenského důchodového systému je dobrovolný. Každý občan může ze svého příjmu přispívat na doplňkové důchodové spoření podle vlastního uvážení. Produkty se zmodernizovaly, takže se vytvořil prostor na důchod i další formy - prostřednictvím životního pojištění, spoření v bankách, podílových fondů a podobně. Příspěvky do třetího pilíře stát daňově zvýhodňuje.
Důvěru Slováků v nový systém dokládá velký počet daňových poplatníků, kteří dobrovolně vstoupili do druhého pilíře. V první polovině roku 2008 spořilo do druhého pilíře 1,5 milionu občanů. Ministerstvo práce nedoporučilo vstup do nového systému lidem, kteří měli do důchodu méně než 10 let, protože minimální doba spoření je právě 10 let. Doporučená doba je minimálně 18 až 20 let, kdy by se měl stát vstup do druhého pilíře výhodný.
Peníze na účtu může důchodová správcovská společnost investovat pouze prostřednictvím klientem zvoleného důchodové fondu. Důchodové správcovské společnosti vytvořily tři důchodové fondy, růstový, vyvážený a konzervativní, které mají zajistit kapitálovou složku důchodového systému. V případě bankrotu společnosti jsou důchodové fondy odděleny od majetku společnosti, takže samotný fond by přešel pod jiného správce. Peníze na důchodovém účtu podléhají zčásti dědictví. Při smrti během aktivního života pozůstalí dostanou pozůstalostní důchod z prvního pilíře a zdědí zůstatek důchodového fondu. Pokud však někdo zemře až v důchodovém věku, úspory na důchodovém účtu propadají důchodové správcovské firmě. Pozůstalí mohou pouze zažádat o pozůstalostní fond z prvního pilíře.
Takže největším problémem jsou podle tady autora velké rozdíly mezi důchody starých a nových důchodců.
Mezi největší hrozby systému patří vysoké administrativní náklady na správu individuálních kont, které mnohdy předčí nízké výnosy investovaných prostředků. Když se od nominálních výnosů odečtou administrativní náklady a míra inflace, často se stává, že se klient dostane do záporných hodnot. To, zda se někomu spoření na důchod vyplatí, nebo ne, vyplývá hlavně z předpokládané doby spoření. Jde o období, kdy je občan zaměstnán a pravidelně přispívá na osobní důchodový účet. Dosavadní zkušenosti ukazují, že oproti původním předpokladům pravidelného zhodnocování důchodových úspor mohou důchodové správcovské společnosti vykazovat i reálné znehodnocení, tedy výnosy pod úrovní inflace.
Důchodová reforma na Slovensku podstatně posílila princip ekvivalence a oslabila princip solidarity. Nejen důchody na individuálních účtech, ale i důchody v průběžném systému jsou závislé na příspěvcích do systému. Sníží se proto rozsah přerozdělování. Přechází se od uplatňování neopodstatněně vysoké míry solidarity ke zvýraznění zásluhovosti a posílení individuální odpovědnosti za situaci po odchodu do důchodu. Dřívější slovenský důchodový systém bral při výpočtu důchodů v úvahu pouze pět nejlépe placených let z posledních deseti před důchodem. To znevýhodňovalo výšepříjmové skupiny a zvýhodňovalo nízkopříjmové skupiny. Nyní nejen důchod z druhého pilíře zaplacený celoživotními příspěvky, ale i důchod z prvního pilíře je počítán na základě zaplaceného pojistného delšího časového období.
Po nástupu premiéra Roberta Fica Slovensko provedlo významné změny v důchodovém systému. Dosud na Slovensko směřovalo do druhého pilíře 9 % hrubé mzdy, po chystaných změnách má na soukromých účtech skončit 3 až 4 %, zbytek půjde opět do sociální pojišťovny. Slovensko se tak částečně vrátilo k osvědčenému prvnímu pilíři a oslabilo druhý pilíř důchodového systému. ***
