(17.50 hodin)
(pokračuje Tomio Okamura)
Z contracting out se část důchodových příspěvků pracovníků převede na jeho individuální důchodový účet, ale jeho budoucí důchod z prvního pilíře se sníží. Dnes činí podíl občanů, kteří využívají contracting out, aspoň tři pětiny. Britská vláda slouží jako zúčtovací centrum pro příspěvky odváděné do prvního, tak příspěvky odváděné do druhého pilíře. Každý pracovník, který se účastní druhého pilíře u podnikového schématu, má účet u svého zaměstnavatele a společnosti, která přebírá příspěvky odváděné do druhého pilíře, zpravidla penzijního fondu či pojišťovací společnosti.
Lidé, kteří se účastní druhého pilíře a chtějí čerpat dávky, si musí o její vyplacení žádat mezi 60 a 75 lety. Důchodové dávky nakoupené u pojišťovací společnosti a individuální účty se indexují až 5 % ročně. Pokud je jedinec ženatý či vdaná a partner zemře, musí společnost vyplácet vdovci či vdově polovinu dávek, které čerpal zemřelý manžel či manželka.
Trh s pojistnými produkty se dynamicky vyvíjí. V roce 2004 dvě velké britské pojišťovací společnosti poslaly stovkám tisíc klientů dopisy, kde jim sdělily, že dávky budou nízké, a poradily jim, aby přestali vyvádět důchodové příspěvky a vrátili se do státního systému sociálního pojištění. Půl milionu lidí skutečně poslechlo a vrátilo se do prvního pilíře, kde mohou čerpat druhý státní důchod. Výhodnost či nevýhodnost vyvádění prostředků ze státního pilíře do soukromého či podnikového pilíře závisí na situaci na finančních trzích. Když ceny na kapitálovém trhu rostou, contracting out se stává atraktivní, zatímco když ceny akcií klesají, klienti se děsí znehodnocení úspor a pokorně se vrací do státního systému. Když se špatná situace na trzích prodlouží, roste politický tlak na to, aby se klientům dovolilo vrátit se k sociálnímu pojištění, ačkoliv jinak by jim to nebylo umožněno. Jsem stále u té Británie.
Přání vyvázat se do druhého pilíře nebo zůstat věrný sociálnímu pojištění závisí na příjmech, ale rovněž na pohlaví. Z těch, kdo zůstávají věrni sociálnímu pojištění, je 65 % žen a 70 % lidí s nižším příjmem. Mezi lidmi ve věku 45 až 54 let 93 % mužů volí individuální vyvázání se ze sociálního pojištění, zatímco jen 32 % žen volí tuto možnost. Tento rozdíl lze vysvětlit delší očekávanou délkou života žen, ale rovněž menší averzí k riziku mezi ženami než mezi muži. Nedostatek finančního vzdělání u řady lidí vytváří prostor pro zneužití systému penzijními fondy a pojišťovacími společnostmi, které lákají klienty, aby si vybrali účet u jejich společnosti. Účty u soukromých penzijních fondů jsou dražší než povinné individuální účty. Klientům jsou přeprodávány produkty, které jsou pro ně buď nevhodné, nebo příliš drahé.
V říjnu 2012 vstoupil v účinnost důchodový zákon z roku 2008, který zavádí pro zaměstnavatele nové povinnosti. Zaměstnavatelé musí automaticky zařadit zaměstnance do důchodového programu a platit povinné penzijní příspěvky. Smyslem těchto reforem je podpořit lidi, aby si ve větší míře spořili na důchod, přičemž odpovědnost za zajištění převzali zaměstnavatelé. Výdaje státu na důchody v Británii nehrají takovou roli jako v jiných zemích, protože jednotné základní dávky spolu s druhým státním důchodem představují jen malý podíl na zajištění ve stáří. Naopak ve fondech a obdobných formách mají občané značné množství prostředků určené na důchody. Štědrost státního důchodového systému se v průběhu doby snižuje, byť druhý státní důchod je výhodnější hlavně pro nízkopříjmové skupiny. Pro důchodce s nižšími celoživotními příjmy budou náhradové poměry průměrný důchod - mzda vyšší vzhledem k přerozdělování uvnitř systému. Budoucí náhradové poměry budou u nich přinejmenším stejně vysoké jako dnes. Zavedení druhé státní penze a základní garantovaná dávka je výhodná především pro nízkopříjmové skupiny. Naopak náhradové poměry pro Brity s průměrným a vyšším příjmem se sníží.
Takže to jsem popsal situaci v Německu a situaci ve Velké Británii. Tak samozřejmě těch modelů je tady řada. Já jsem myslel, že si to tady vládní představitelé nastudovali, ale je vidět, že jediným návrhem Fialovy vládní pětikoalice ohledně důchodů tady po roce a čtvrt je to, že chcete okrást důchodce o slíbenou valorizaci, což je absolutně nepřijatelné. Takže proti tomu samozřejmě SPD důrazně protestuje a děláme všechno pro to, aby ten váš návrh tady neprošel. Je nás jenom 20 z 200, ale bojujeme na maximum.
Takže pojďme se podívat, jaký je model ve Švédsku. V roce 1998 schválilo Švédsko legislativu, která změnila veřejný důchodový systém směrem k fiktivnímu příspěvkově definovanému systému, který je financován na základě průběžného systému. Byl zaveden druhý pilíř povinného spoření do fondů. Důchodová reforma zásadně změnila vyplácení veřejných důchodových dávek. V novém systému jsou dávky úzce vázané na zaplacené příspěvky a celoživotní příjmy každého jedince. Důchodový systém ve Švédsku měl dlouho jen dva pilíře, respektive tři pilíře. Veřejný národní důchodový systém, který pokrýval všechny občany, a zaměstnanecký důchodový systém, který vycházel z kolektivního vyjednávání mezi podniky a odbory. Třetím pilířem byly soukromé pojištění či spoření.
Veřejné penze jsou dominantním zdrojem příjmu. Vytvářejí přibližně tři čtvrtiny příjmů penzistů. Nový systém veřejného důchodového systému má dvě složky: NDC a FDC. Veškeré pojistné hradí zaměstnavatel. Zaměstnavatel platí souhrnnou daň z mezd ve výši 31,42 %, přičemž z toho jde na starobní penze 10,21 %. Z tohoto balíku vybere patřičná procenta se stropem na 1,5násobku průměrné mzdy, které převede na individuální účty NDC a FDC. V rámci NDC byly vytvořeny individuální účty, jejichž hodnota představuje budoucí nárok. Příjmy se evidují od roku 1960. Účty jsou však fiktivní, neboť financují důchody stávajícím penzistům. No jasně, to je ten průběžný systém. Fungují tedy stále na principu pay as you go. Výše penze je pak vypočtena jako poměr zůstatku na účtu a očekávané doby dožití, která je zprůměrovaná stejně pro muže a ženy. V NDC systému je důchodový věk pružný. Dávky mohou být získány od 61 let. Neboli krátce řečeno, na důchod máte nárok od 61 let.
Nový systém motivuje lidi pracovat, protože váže budoucí dávky na celoživotní příjmy, a tím i příspěvky. Až do stropu jsou dodatečné příjmy zdrojem vyšších budoucích důchodových dávek. Přizpůsobení dávek v reakci na průměrný věk dožití znamená, že pracovníci musí posunovat svůj věk odchodu do penze, chtějí-li dosáhnout stejného poměru důchod versus mzda jako jejich rodiče. ***
