(17.30 hodin)
(pokračuje Tomio Okamura)
Takže autor tady píše, že daleko méně starších lidí žije v současné době v chudobě než například v osmdesátých letech. Lidé žijí déle, jsou relativně zdravější a jejich relativní životní úroveň ve srovnání s minulostí před desítkami let stoupla, konstatuje autor. No jo, jenže ono se taky poměrně dost zdražilo a jsou úplně jiné výdaje, což už tady zase není komentováno.
A pojďme se podívat na to, jak to teda vypadá v té Evropě. Takže například Německo. Německo má nejstarší důchodový systém sociálního pojištění, který zavedl v roce 1899 kancléř Otto von Bismarck. Původní idea fungování německého důchodového zabezpečení bylo fondové pojištění proti invaliditě. Brzy se však přeměnilo v povinný systém důchodového pojištění, který poté, co se jeho kapitálová hodnota znehodnotila, se po druhé světové válce přeměnil do průběžného systému.
Dnešní podoba základního důchodového systému je založena na principu průběžného systému z roku 1957. První pilíř je průběžně financovaný. Na financování systému se podílí zaměstnavatelé a zaměstnanci. Příspěvek 18,9 % je rozdělen mezi zaměstnance a zaměstnavatele, osoby samostatně výdělečné činné, OSVČ, odvádějí příspěvky rovněž. Systém spravují oborové sociální pojišťovny, které jsou řízeny zástupci zaměstnavatelů, zaměstnanců a státu. Účast v prvním pilíři je povinná pro zaměstnance a určité skupiny OSVČ. Aby občan mohl čerpat důchod z průběžného systému, musí do systému přispívat alespoň pět let - což mimochodem je i v mezinárodním srovnání rekordně nízká doba povinné účasti - a dosáhnout důchodového věku 65 let. Lze ovšem využít i předčasný odchod do důchodu. Výše dávek v případě předčasné penze je snížena o 0,3 % za každý měsíc pod standardní dobu odchodu do důchodu.
Základní německý důchodový systém je dávkově definovaný. Důchod vychází z takzvaných výdělkových bodů, které se odvíjejí od individuálních výdělků a počtu odpracovaných let. O tom hezky píše Honekamp v roce 2007. Pokud manžel či manželka zemře, pak se převádí část důchodových nároků na vdovu, vdovce či žijící děti. Základní průběžný důchodový systém vychází z principu ekvivalence. Důchodový systém v Německu je poměrně štědrý. To je potřeba si poslechnout. Průměrný starobní důchod za předpokladu celoživotní výdělečné činnosti vycházel v Německu na 70 % příjmů, předchozích čistých příjmů - 70 %! A tady ministr Stanjura za ODS argumentuje nějakými nesmysly. Nesmysly tady říká. On nás chce táhnout někam do rozvojových zemí, zatímco my bychom se měli přibližovat vyspělým zemím. No to je úplně... Opravdu výroky místopředsedy ODS a ministra financí Stanjury, to opravdu si snad už nezasluhuje komentář, prostě asociální návrhy, nekompetentní návrhy úplně, nechápu to. No a na agregátní úrovni tvoří podíl veřejných výdajů na penze na HDP v Německu 10,6 %, tedy 2,5krát více než v USA. No tak taky v Americe, jak víme, tam když je chudej, tak je opravdu chudej ten člověk a stěží dosáhne i na adekvátní zdravotní péči. To tady taky nechceme, americký model, ten jsem ostatně nikdy neprosazoval. Tady jezdí jiní se neustále školit do Ameriky, pan Farský se tam jel školit a další tady za vládu. Takže tady 70 % předchozích čistých příjmů, no tak to se pak nedivme, jaké jsou tam hezké důchody pochopitelně.
Druhým pilířem v Německu, podobně jako v řadě zemí EU, jsou podnikové penze. Účast v podnikových plánech je nepovinná. Asi 90 % firem s více než pěti tisíci zaměstnanci má vlastní plány. Podnikové plány ohledně těch důchodů. Důchody, z nichž lze čerpat po dosažení důchodového věku. Schémata musí garantovat alespoň nominální hodnotu zaplacených příspěvků. Občan může využívat státní podporu nebo daňové zvýhodnění. V roce 2001 provedla vláda vedená kancléřem Gerhardem Schröderem důchodovou reformu, která zavedla doplňková důchodová schémata jako třetí pilíř důchodového systému. Občané se jich nemusí účastnit, jsou však daňově zvýhodněna. Na doplňková schémata přispívá zaměstnanec, zaměstnavatel a stát. Může jít o pravidelnou penzi, důchodový fond, příspěvky do individuálních plánů a spořicí plány bank. Píše o tom Heiglich (?) v roce 2006. Takzvaná Listerova (?) reforma, pojmenovaná podle tehdejšího ministra práce Waltera Listera (?) rozšířila druhý a třetí pilíř a omezila význam prvního pilíře důchodového zabezpečení.
Důchodová reforma z roku 2001 nezměnila systém, přesto představovala citelný posun, protože posílila význam zaměstnaneckých a soukromých penzijních plánů, které dosud hrály okrajovou roli. A znovu bych chtěl říci, že mluvím k věci. Protože vy tady navrhujete, a znovu to chci zdůraznit i pro další předsedající, protože tuším, že za současného předsedajícího... Jo, už je tam změna (Za předsednickým stolem v tuto chvíli sedí místopředseda Havlíček.), takže už je třetí nebo... Dobře, tak já myslím, že to bude ještě trošku delší, protože já nejsem ani v polovině, takže uvidíme, jak to bude probíhat. Ale chtěl jsem říct, že legislativní nouze není řešení, legislativní nouzi prosazovat, že my s tím nesouhlasíme, proto to v tomto bodě říkám, ještě notabene legislativní nouzí prosazovat snížení důchodů pro občany. Protože to je v podstatě snížení, to, že chcete všechny příjemce důchodů okrást o tu slíbenou valorizaci. A já se tady snažím prostě říct tím svým poměrně podrobným výkladem a vystoupením, že ty metody, jak zajistit naopak zvýšení důchodů a zajistit adekvátní důchody, dávám vám srovnání jiných modelů ze zahraničí a celkový pohled na to. Takže je to samozřejmě k věci, co já říkám, a je potřeba si to říct. Protože šmahem, říct nesouhlasíme s legislativní nouzí, a teď ani nevysvětlit proč, a jaký je hlavně návrh řešení SPD nebo mezinárodní porovnání, no tak to teda opravdu ne, to bych si sám před sebou připadal, že jsem to nezdůvodnil adekvátně. Takže je potřeba naopak velmi podrobně zdůvodnit v souladu s jednacím řádem.
No a třetí pilíř německého důchodového systému je nepovinné dobrovolné pojištění či spoření. Ve Spolkové republice je rozšířený model zabezpečení ve stáří spojený s životním pojištěním. Produkty fungují jako soukromé, příspěvkově definované penzijní plány. Podnikové a soukromé příspěvkové plány se těší daňovým a jiným výhodám a důchody z podnikových plánů nepodléhají zdanění. Hmm, tak to mají hezky udělané. V roce 2001 asi dvě třetiny německých občanů mezi 30 a 60 lety prohlásilo, že si soukromě přispívají na penzi. Nicméně důchodový příjem z těchto úspor nedosáhne v průměru ani 5 % příjmů nastupujících důchodců. V roce 2005 27 % Němců přiznalo, že se účastní podnikových důchodových schémat. Důchodová reforma z roku 2001 proto nevedla k citelnému posílení třetího pilíře.
No stejně je to pozoruhodné. Protože třeba tady lidovci, kde předseda KDU-ČSL je ministrem práce a sociálních věcí, tak vy neustále jezdíte do Německa. Na druhou stranu vy si tam máte vzít příklad, že za předpokladu celoživotní výdělečně činnosti v Německu je 70 % předchozích čistých příjmů důchod, a vy naopak chcete ty důchody snižovat. To jsou zajímavé paradoxy. Prostě vytrhnete si jenom něco, co se hodí, ale hlavně tedy, aby to bylo negativní pro občany. ***
