(16.10 hodin)
(pokračuje Tomio Okamura)
Tak a teď se pojďme podívat na penzijní reformy ve střední a východní Evropě. Ačkoliv po roce 1989 zaznamenaly země střední a východní Evropy rychlé změny v politickém a ekonomickém systému, oblast sociálního pojištění zůstala dlouho nezměněná. S výjimkou zavedení příspěvku v nezaměstnanosti, což byla reakce na rostoucí nezaměstnanost, přežily systémy sociálního pojištění v zásadě dlouhou dobu. Avšak bylo by mylné se domnívat, že existoval konsenzus o udržení statu quo v sociální politice. Teprve v posledních deseti letech prošly penzijní systémy ve střední a východní Evropě fundamentálními změnami. Díky třípilířovým modelům zprostředkovávaným Světovou bankou různé země provedly posun ve financování, který připomíná latinskoamerické modely. Privatizace sociálního pojištění i zkoumání jejich ekonomických dopadů se stala, v uvozovkách, průmyslem.
Nedávná reformní dynamika v některých zemích ve střední a východní Evropě ukázala, že částečná či úplná privatizace pojištění stáří je možná. Maďarsko použilo třípilířový systém, i když zvolilo spíše gradualistický způsob reformy s cílem minimalizovat deficit pod 1 % HDP ročně. Rovněž Polsko zvolilo třípilířový systém, i když vláda negarantuje žádnou penzi z druhého pilíře. Zatímco Polsko, Maďarsko a Slovensko se přihlásily k částečné privatizaci, následujíce latinskoamerické modely, české úsilí zůstalo uvnitř hranic bismarckovsko-beveridgeovských důchodových tradicí. Důvodem zřejmě je, že jak Maďarsko, tak Polsko tížily v porovnání s Českou republikou větší vnější dluhy. Od roku 2012 však došlo k zásadním změnám v důchodové reformě i v ČR.
Nejvíce důchodových reforem bylo provedeno v zemích, kde starý systém stál před kolapsem nebo již zkolaboval. Je v zájmu České republiky, aby se vyhnula tomuto nebezpečí a provedla kroky k odvrácení dosavadních trendů. Utěšovat se tím, že v podílu důchodových výdajů na HDP kolem 10 % jsme na tom v porovnání pořád ještě lépe než Maďaři, kde je 15 %, není správné.
Takže se pojďme podívat na ten vývoj. V devadesátých letech dvacátého století převládl konsenzus, který Müller nazývá nová penzijní ortodoxie, přechod od průběžných systémů k soukromým penzijním fondům. Ačkoliv nebyla součástí washingtonského konsenzu, stala se částí liberální hospodářské politiky v devadesátých letech. Stoupenci tohoto přístupu si od změny slibují zvýšení míry úspor a větší efektivnosti jak na finančním, tak na pracovním trhu, které povedou ke zvýšení dlouhodobého růstu. Světová banka správně argumentuje, že existující schémata veřejných penzí na bázi průběžného systému se vymkly kontrole. Mezi její slabosti patří jednopilířovost, slabý vztah mezi příspěvkem a důchodem, distorze na trhu práce a riziko politické manipulace. Proto Světová banka doporučuje - a to už je diskutabilní otázka - zavedení tří pilířů důchodového zabezpečení.
No, tak samozřejmě, tady bych za SPD dodal, že my odmítáme a hlasovali jsme pro zrušení toho Kalouskova pilíře, kdy se tady přesně vláda ODS, TOP 09, tenkrát s Věcmi veřejnými... nebo jak se to jmenovalo, Lidem se to jmenovalo, nějaká taková účelová strana vznikla - tak jste se snažili tady - přesně to byla ODS a TOP 09, to je potřeba zdůraznit - vyvést peníze občanů do soukromého fondu. A když jsem se ptal tady pana ministra, tedy pana poslance Kalouska v té době, protože za jeho ministrování jsem ještě nebyl ani v politice, jakým způsobem vláda ODS a TOP 09, jakým způsobem oni garantují peníze občanům v tom soukromém fondu v případě, že by zkrachoval, zdali je to nějak zaručeno, že se ty peníze vrátí. A všichni pamatujeme na tu odpověď, ptal jsem se na to i v televizi, že to ničím garantováno nebylo. To znamená, opravdu neuvěřitelný tunel na veřejné peníze občanů - neuvěřitelný tunel na peníze občanů - a bůhví, co zatím všechno bylo, aby se zákonem vyvedly peníze občanů do soukromých fondů, které nejsou nějakým způsobem... ty peníze nebyly chráněny proti například vytunelování toho fondu nebo krachu toho fondu a tak podobně. Takže my samozřejmě za SPD říkáme jasně, aby tady k tomu zbytečně nevznikla diskuse, myslím i ze strany médií, která třeba... jenom zdůrazňuji, že tady čtu jednu z knih, která nekopíruje plně názory SPD, ale je to jeden z mnoha materiálů, kde se odborníci věnují různým modelům důchodových systémů, tak samozřejmě my trváme na tom, aby ta základní důstojná penze byla státem garantovaná. To je názor SPD.
Veřejně řízený redistribuční první pilíř určený ke zmírnění chudoby důchodců znamená vyplácení základní penze. Druhý pilíř se skládá z povinných soukromých schémat, osobních nebo zaměstnaneckých uspořádání, založených na individuálně definovaném příspěvkovém plánu s úzkým vztahem mezi individuálními příspěvky a penzemi. Třetí pilíř zahrnuje dobrovolné spoření.
Světová banka uvádí, že ve východní Evropě by chilský typ privatizace přinesl zvláštní psychologické a politické výhody. Tyto volby by signalizovaly vládní záměr přesunout odpovědnost za vlastní blaho na jednotlivce a vytvořit předpoklady pro makroekonomickou stabilitu, reformu finančního sektoru a privatizaci podnikání. Koncept důchodové reformy Světové banky má však nejen své zastánce, ale i odpůrce. K nim patří nejen Mezinárodní organizace práce, ale i konzervativní oponenti.
S prvním a třetím pilířem, tedy minimální státní penzí a dobrovolným spořením, by pravděpodobně nikdo nepolemizoval. Hlavní kontroverze se tak týká povinného druhého pilíře, který znamená povinné příspěvky do soukromých penzijních fondů. A to je přesně ono, ano, povinné spoření do těch soukromých fondů a to, co tady předvedly právě TOP 09 s ODS ve volebním období 2010 až 2013, to bylo opravdu šílené. Takže ještě že jsme to zrušili potom.
Hlavním argumentem odpůrců je, že není jisté, že soukromá schémata penzí zaručují vyšší výnosy než průběžné systémy. Přechod k fondovému financování neznamená obranu proti demografickým rizikům. Nedávné krize na kapitálových trzích v jižní Asii, Rusku a Mexiku ukazují, že investice do penzijních fondů mohou být velmi riskantní. Administrativní náklady penzijních fondů jsou vysoké, zčásti díky vysokým marketingovým nákladům.
No samozřejmě, když to tady shrnu, konkrétně výhody a nevýhody průběžného systému financování důchodů a soukromých fondových systémů, když si to porovnáme, tak ta makroekonomická rizika u průběžných systémů jsou v případě... šoky ve výstupu, je tady porovnání. Průběžné systémy - nižší příjmy, ale účinky na jednotlivce mohou být zmírňovány. Soukromé fondové systémy - možné efekty na financování, které nemohou být zmírňovány.
Co se týče nezaměstnanosti, u průběžného systému - nižší příjmy, ale účinky na jednotlivce mohou být zmírňovány. U soukromých fondových systémů - žádný účinek na financování, ale postižení jednotlivci přijímají nižší budoucí výnosy. Co se týče nízkého růstu mezd, u průběžného systému - nižší příjmy, ale účinky na jednotlivce mohou být zmírňovány. U soukromého fondového systému - žádný účinek na financování a běžnou úroveň příspěvku.***
