(10.50 hodin)
(pokračuje Patrik Nacher)
Tak já vám řeknu, pane Exnere, jeden ten příklad. Je to dezinformace, nebo ne? Ministr práce a sociálních věcí 22. ledna v Otázkách Václava Moravce řekl, že nebude měnit valorizaci důchodů, protože jsou tam legitimní očekávání. Co to bylo? Informace, dezinformace, lež? To by mě tedy opravdu zajímalo. Protože za tři týdny už tohleto neplatilo. Co to je? Co je tohleto? Nebo to je věc, jako informace, která se nám v tuhletu chvíli nehodí? Nebo se za ty tři týdny něco významně změnilo? Ale v čem? Možná ekonomicky. A i to jsme tady rozebírali, že to není pravda, ale to legitimní očekávání tam je neustále stejné. To znamená, že to je konkrétní příklad toho. A kam to zařadíte vy podle Wikipedie, tenhleten výrok Mariana Jurečky v Otázkách Václava Moravce? Kam? Do informace, dezinformace, nebo jenom do nějaké rétoriky v době volební kampaně? Tam bych to zařadil já.
Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. V tuto chvíli to byla poslední faktická poznámka a já bych poprosil pana poslance Foldynu. Pardon, máme zde vlastně přednostní a to byl pan ministr Šalomoun a poté ještě pan ministr Baxa. Máte slovo.
Ministr pro legislativu ČR Michal Šalomoun: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, dámy a pánové, já bych chtěl vlastně asi doplnit to, co říkal pan poslanec Patrik Nacher, i se pokusil odpovědět na to, co říkal pan poslanec Babka, a to vlastně, jakým způsobem se řekněme ne tenhleten konkrétní tisk, ale vůbec ten záměr zapojit Senát do voleb Rady České televize a Českého rozhlasu vlastně jako realizoval.
Ten záměr, který je tady legitimní, tak ten tady byl a vlastně kompetenčně samozřejmě zasahuje do Ministerstva kultury, které mělo a také připravilo jako návrh změny toho zákona, kterým se mění zákon o České televizi, o Českém rozhlase. A ten původní návrh byl předložený k posouzení Legislativní radě vlády, která ho tedy podrobila poměrně silné kritice a opravdu tam prostě shledala jako protiústavní prvky, zejména v těch přechodných ustanoveních, kdy šlo o to, že v těch přechodných ustanoveních bylo, že vlastně končí mandáty těch stávajících členů po nějakém čase. A Legislativní rada vlády měla za to, že tímhle se asi zasahuje do práva na přístup k veřejné funkci, kdy to právo na přístup k veřejné funkci by mělo vlastně zahrnovat i to, že ta funkce se bude vykonávat po nějakou dobu. Pokud to chcete ještě ozdobit právem na legitimní očekávání, tak tady by se to i hodilo. A že vlastně tohleto řešení, tak jak ho zvolilo Ministerstvo kultury, že tedy plně není nezbytné k dosažení toho sledovaného cíle, kterým je tedy, aby do této volby zasahoval i Senát, a že by to tedy asi neprošlo v tom testu proporcionality.
No a pak tady byla ještě obava ohledně jakéhosi dalšího efektu, protože vlastně končení těch mandátů by se mohlo určitou optikou vnímat i jako jakési instrumentální odvolávání těch členů. A pokud platí článek 4 ústavy, že základní práva a svobody jsou pod ochranou soudní moci, tak tady ten - jako právo na jakousi soudní ochranu toho odvolání, tak by v podstatě jako bylo obejito. Takže výsledek posouzení tohoto návrhu v Legislativní radě vlády byl ten, že vláda to nedoporučila.
A teď ještě doplním k tomu, co se ptal pan poslanec Babka. To se jedná vlastně o tu část, která zní: Rada volí ze svého středu předsedu a místopředsedu a odvolává je. Bude-li předseda zvolen z členů volených Poslaneckou sněmovnou, bude místopředseda zvolen z členů volených Senátem, a naopak. A vlastně tohleto ustanovení obsahoval už ten původně problematický návrh, taky byl posouzen Legislativní radou vlády. A tam tedy nikdo neshledal, že zrovna v tomhle by měla spočívat nějaká protiústavnost nebo nějaká podivnost. Takže nikdo v podstatě z členů Legislativní rady vlády neměl pochybnost, že tento článek žádnou kolizi v zásadě nevyvolává. Nicméně to stanovisko Legislativní rady vlády bylo nedoporučující.
Vláda se tím zabývala. Ne vždy tedy vláda dbá na doporučení Legislativní rady vlády, tady tedy dbala toho doporučení a rozhodně tento návrh nepřijala. Ten bod byl přerušen a ministr kultury byl nucen vlastně předložit nějaký jiný, nějakou jinou úpravu, která by zapojovala Senát, a měl tam reflektovat všechny ty výhrady, které byly v tom stanovisku, což se mu v zásadě podařilo. A to je ten nový návrh, který zde dneska projednáváte, a k tomu vládní legislativa v zásadě neměla žádné poznámky stran jako protiústavnosti. Měla k tomu jednou jednu takovou drobnou glosu, která tedy nebyla úplně odstraněna, a to je to, že vlastně už historicky jsou tam dva principy, kde každé dva roky se volí jedna třetina těch členů rady, a pak, že je to jako na šest let. No a vlastně tahle dvě pravidla se obtížně uplatňují obě dvě najednou. A to pravidlo, že každé dva roky je volena jedna třetina, už je v zásadě obsoletní. Takže vládní legislativa navrhovala tohle z toho vyjmout kvůli té obsoletnosti, nicméně to se v zásadě jako nestalo. Ale i když to tam je nadále, tak to žádnou protiústavní kolizi nezpůsobuje. Koneckonců ta obsoletnost už je tam několik desetiletí. Takže to, co posuzujete dneska, tak s tím už v podstatě Legislativní rada vlády jako problém nemá, protože ty zásadní protiústavní prvky, které v tom spatřovala, což byla ta přechodná usnesení, tak ty tam dneska nejsou.
Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. A s přednostním právem pan ministr Baxa.
Ministr kultury ČR Martin Baxa: Děkuju za slovo, vážený pane místopředsedo. Milé kolegyně, milí kolegové, já si dovolím reagovat na podněty především svého ctěného kolegy Patrika Nachera i na některé další dotazy, komentáře, které tady v debatě zazněly. Já jsem na většinu z nich již reagoval, když jsem odpovídal na podněty paní místopředsedkyně Dostálové, která na minulé mimořádné schůzi zformulovala 17 dotazů. Ale samozřejmě mimořádná schůze pokračuje, tak je zodpovím znovu, nebo některé možná poněkud detailněji, a určitě, pokud bych na nějaký zapomněl, tak velmi rád je potom doplním. Na jedinou věc z podnětů pana kolegy Nachera určitě neodpovím, a to je otázka změny zpravodaje ve volebním výboru. Nejsem členem volebního výboru, nezúčastnil jsem se toho jednání, neznám okolnosti, za kterých k této údajné změně došlo. Tak za to se omlouvám, za to by asi, nebo to by asi měli vysvětlit moji kolegové.
Vezmu vývoj této novely chronologicky a během toho chronologického výkladu zazní určitě odpovědi na velkou většinu těch otázek, které tady byly.
Zapojení Senátu do volby mediálních rad bylo součástí vládního prohlášení vlády premiéra Fialy. A já nejenže jsem ho naplnil, nebo tímto návrhem zákona naplňuji, ale já se s ním jednoznačně ztotožňuji, protože ten návrh jednoznačně směřuje k posílení odolnosti veřejnoprávních médií, komplikuje jakékoliv politické pokusy o to, aby byli do mediálních rad voleni ti, kteří by byli poslušní příslušným politickým stranám, prostě proto, že ty volební cykly Senátu a Poslanecké sněmovny jsou odlišné. Je odlišné jejich politické složení a tento mix vlastně způsobuje velké těžkosti těm, kteří by uvažovali nad tím, že by prostřednictvím mediálních rad chtěli takový neblahý počin naplnit.
My jsme připravili ten návrh zákona už v lednu roku 2022. Došlo tady potom ke střetu s Legislativní radou vlády. Když pan ministr a můj ctěný kolega Michal Šalomoun tady říkal to zdůvodnění ze strany LRV, tak já jenom doplním to zdůvodnění ze strany Ministerstva kultury. Moji právní experti tento názor Legislativní rady vlády nesdílejí, nesdíleli a nesdílejí. My nejsme přesvědčeni o tom, že to nese znaky protiústavnosti. Ta naše argumentace vycházela z toho, že se jedná o tak zásadní změnu v podobě mediálních rad, že je legitimní ten důvod k volbě všech členů. Ale seznali jsme, že projednávání normy, která by byla tímto způsobem označena nebo ocejchována v Poslanecké sněmovně, potom v Senátu, by ji zatížilo příliš na to, než aby se pak soustředila pozornost na to meritum věci samé. My jsme nesouhlasili s názorem Legislativní rady vlády, ale ustoupili jsme v této věci a připravili verzi, která je předložena dnes. ***
