(9.30 hodin)
(pokračuje Ivan Bartoš)
Jak můžete sledovat i z médií i z vyjádření řady kolegyň a kolegů zde v Poslanecké sněmovně, ale i spolupracujících subjektů různých komor, chtěl bych poděkovat, že se nám i v tomto závěru, zejména díky práci všech, podařilo najít společný konsenzus nad touto novelou a zároveň dosáhnout i nebývalé shody napříč politickým spektrem. Nejenom tedy v rámci stran koaličních, což je často samo sebou, ale zejména i v souladu s debatou s opozicí, tedy s ANO a SPD, což si myslím, že je výborný základ a i výborná zpráva pro stavebnictví v České republice, ale i pro občany, kteří se rozhodnou postavit si nějaký dům, že ten zákon bude mít ambici si dobře sednout, vydržet a skutečně zrychlí stavební řízení v České republice se zachováním ochrany veřejných zájmů tak, aby nevznikaly dlouhé lhůty na čekání, aby zde nebyl ten ping-pong mezi odvolací vyšší instancí stavebního řízení a nižší. Myslím si, že to dobré, co jsme podporovali i v minulém volebním období u návrhu paní místopředsedkyně Dostálové, se nám podařilo zachovat a i v té finální debatě na poli výboru pro veřejnou správu i v odborných různých skupinách vyřešit ku prospěchu všech.
Já bych se jenom zmínil ohledně projednávání před třetím čtením, kdy bylo celkem uplatněno 20 pozměňovacích návrhů, ty pak byly předmětem projednání garančního výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj a výbor přijal celkem k 11 pozměňovacím návrhům doporučující stanovisko. Zde si dovolím konkrétně zdůraznit, že se jedná o pozměňovací návrhy, které byly připraveny právě ve spolupráci koalice s opozicí a i s odbornou veřejností, která se nějakým způsobem angažuje v procesu povolování staveb. Nedoporučující stanovisko bylo přijato k 9 předloženým pozměňovacím návrhům. Já jsem i to detailní stanovisko předkládal v rámci výboru, jenom bych zmínil některá drobná, která asi myslím, že by zde měla zaznít, protože vzbuzovala poměrně emoce u samotného projednávání, a ne všecko zaznělo tak, jak má, a i možná v mediálním prostoru docházelo k různým zkreslením. Zkusím tedy velmi rychle.
V oblasti územního plánování nemůže Ministerstvo pro místní rozvoj souhlasit se dvěma pozměňovacími návrhy. Prvním z nich je pozměňovací návrh 2391 uplatněný panem poslancem Baxou. Týká se jednotného standardu v územněplánovací dokumentaci. Pan poslanec v zásadě navrhuje odklad jednotného standardu, tudíž i naplňování Národního geoportálu územního plánování až k roku 2028. Naše ambice je, aby tato část, která bude součástí digitalizace stavebního řízení, byla naplňována významně rychleji.
Já bych k tomu chtěl říct jednu důležitou věc, je nutné na ni upozornit. Tu metodiku, jakým způsobem má vznikat jednotný standard územního plánu, vydalo Ministerstvo místního rozvoje již v říjnu 2019 za minulé vlády a podklady pro standardy, které nejsou žádnou atomovou vědou, připravovali členové České komory architektů. Ta metodika byla v praxi testována již po dobu tří let na územních plánech všech kategorií. U všech problémů, které se v praxi vyskytly, pak byly upraveny požadavky standardizace nebo její metodika tak, aby pak v praxi k těm problémům už dále nedocházelo. Zákon, který zavedl povinnost zpracovávat územněplánovací dokumentaci v jednotném standardu, nabyl účinnosti 12. března již v roce 2020 a prováděcí vyhláška pak k 1. lednu tohoto roku. Ta prošla standardním mezirezortním připomínkovým řízením. My jsme od té doby proškolili 1 041 pořizovatelů a projektantů napříč všemi kraji.
My tedy dnes ve Sněmovně nestojíme před rozhodnutím, zda ten jednotný standard zavádět, či ne - on je zaveden už na základě rozhodnutí minulé Poslanecké sněmovny a tato úprava je již účinná - je zde navrhován pouze další odklad v tuto chvíli již existující povinnosti. Předtím, než tato povinnost vstoupila v platnost, ale i v účinnost, tak by to byl řekněme i třeba přípustný návrh a tam bychom mohli debatovat o jeho výhodách či nevýhodách, ale protože 1. leden již bylo to datum, kdy ta povinnost existuje, myslím si, že bychom se mohli dostat do jakési ošemetné situace, neboť i ve věci standardizace byly formou dotačních titulů nabídnuty poměrně významné prostředky a obce v tomto pokračují.
Jenom chci znovu opakovat, že ten standard je zde již několik let. Nemají povinnost obce přizpůsobovat svůj územní plán požadavkům jednotného standardu do určité lhůty, ale až při pořizování další změny územního plánu, a ani při této změně není nutné znovu projednávat věcné řešení územního plánu, protože převedení, a to zde zdůrazňuji, do jednotného standardu je pouze formální záležitostí nezasahující do práv občanů ani vlastníků nemovitostí. Věcné projednání celého územního plánu by bylo pouze v případě, že by se zastupitelstvo rozhodlo standardizací provádět v tom územním plánu i věcné změny, kterých by se to týkalo, které jsou ale projednávány již nyní jako jednotlivosti.
Byla zde otázka i náročnosti standardizace. Není to věc, která je významně finančně náročná. Já tady vypíchnu jeden příklad. Finančně náročná pro obec s 21 000 obyvateli na rozloze 51 kilometrů čtverečních byla standardizace naceněna na 30 000 korun. My jsme vypsali pro podporu standardizace i dvě dotační výzvy s celkovou alokací 600 milionů korun, tudíž cesta k tomu, mít bezešvé mapy, které budou v geoportálu pro potřeby třeba investora, stavebníka i stavebního řízení, třeba i na hranici měst, je zcela zásadní.
Druhým pozměňovacím návrhem v oblasti územního plánování, se kterým v tuto chvíli nemůžu souhlasit, je pozměňovací návrh číslo 2371 pana poslance Krále a pana poslance Adamce, který se týká vyhodnocování zajištění odolnosti vůči změně klimatu. Tento návrh nebere jaksi v potaz, že územněplánovací dokumentace neupravuje sama o sobě a nehodnotí dopady konkrétních investic, to je možné až v rámci řízení o povolení záměru. Návrh by tedy zaváděl do územního plánování postup, který patří buď do procesu posuzování vlivu na životní prostředí EIA, nebo do procesu povolování záměru. Navržená úprava by výrazně dopadla do procesu pořizování územněplánovacích dokumentací, prodloužila by je a patrně by i prodražila. Nicméně - a to zde musím říci, jsem na to často dotazován, naposledy zde od ministra financí Zbyňka Stanjury - my jsme deklarovali, že zejména v otázce pořizování územního plánu, působnosti obcí v tomto procesu budeme stavební zákon pro tuto část - je na to i poměrně košatá pracovní skupina, včetně třeba zástupců akademické oblasti, ČVUT, centra Stavebnictví 4.0, které sdružuje už asi třicet subjektů, včetně Ministerstva pro místní rozvoj - územněplánovací část zákona bychom chtěli a budeme v tomto volebním období ještě novelizovat.
Z pohledu stavebního řádu pak také nelze souhlasit s pozměňovacím návrhem číslo 1941, který podal kolega poslanec Berki. Jedná se o pozměňovací návrh, kterým je navrhováno, aby technické stavební předpisy mohly mimo Prahy, Brna a Ostravy vydávat také Plzeň a Liberec. Jenom v krátkosti si zde dovolím uvést, že tento návrh směřuje proti cílům rekodifikace, mezi které patřil i požadavek sjednotit technické požadavky do právního předpisu, a to zejména s ohledem na jednotný výklad a aplikaci. Jednotlivá města mohou požadavky na vymezování pozemků a požadavků na umisťování staveb odchylně řešit v regulačním a územním plánu. My se snažíme i vzhledem k tomu, že zejména ty technické normy přicházejí z Evropské unie a i pro garanci plnění je v takovém případě nutná notifikace zpátky u EU, skutečně garantovat jednotný přístup, aby pro požadavky, které jsou ze své povahy dokonce nadnárodní i evropské, ty normy skutečně byly vždy celostátní. S roztříštěností technických stavebních předpisů do měst by pak byla spojena nežádoucí řada možných nežádoucích negativních vlivů. Dále se tímto nebudu zabývat. ***
