(17.40 hodin)
(pokračuje Marian Jurečka)

A jenom chci říci, že jsem tady mluvil o systému z hlediska státní sociální podpory nebo hmotné nouze. Agenda důchodů a invalidních důchodů je trošku náročnější disciplína z hlediska vůbec vypořádání toho, jak jsou nastaveny smluvní vztahy o uznávání a výplatě, takže na tom tématu také budeme pracovat. Teď to překlopení pro mě směřuje primárně do oblasti státní sociální podpory, to znamená, aby humanitární dávka už potom nebyla takto separátně administrovaná, ale aby se stala součástí nástrojů, které máme ve státní sociální podpoře a v hmotné nouzi.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, pane ministře.

A nyní se budeme věnovat interpelaci číslo 24, kterou opět bude podávat paní poslankyně Mádlová. Bude interpelovat pana ministra zdravotnictví Vlastimila Válka ve věci Evropský prostor pro zdravotní data. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Ivana Mádlová: Děkuji za slovo. Dobrý den, pane ministře, chtěla bych se zeptat na evropské nařízení Evropského parlamentu a Rady, které se týká zcela nového shromažďování zdravotnických dat, a tento prostor se jmenuje Evropský prostor pro zdravotnická data. Ano, teď je to v jednání v Evropském parlamentu. Jsem v kontaktu s jedním z našich europoslanců, kde toto diskutujeme, a chtěla jsem se zeptat, jestli už v tomto směru činíte nějaké kroky, třeba odborná jednání, jestli jste v kontaktu s vašimi europoslanci a řešíte přístup nebo vůbec celou tu agendu primárních a sekundárních dat. Mně se v současnosti nebo teď momentálně se mi jedná hlavně o sekundární využití dat, protože je to poměrně revoluční přístup k citlivým údajům každého člověka, a jak to vypadá, zatím bez našeho souhlasu, bez souhlasu jednotlivce, by mohly být přístupy k poměrně citlivým a rozsáhlým datům, jako jsou například genetická data, genomická data, což je soubor veškeré genetické informace člověka, nebo proteomická data, která se týkají proteinů čili bílkovin organismu neboli člověka, jsou to elektronická zdravotní data z biobank, ze specializovaných databází, ale také data s dopadem na zdraví, včetně sociálních, profesního statutu, environmentálních, behaviorálních. Čili chtěla jsem se zeptat, jestli budete třeba nechávat zpracovávat v rámci GDPR nějakou DPIA, to znamená posouzení dopadů na ochranu citlivých údajů, a vůbec, co tedy v tomto kroku nyní podnikáte. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, paní poslankyně, za dodržení času. Pan ministr zdravotnictví Vlastimil Válek má slovo. Prosím.

 

Místopředseda vlády a ministr zdravotnictví ČR Vlastimil Válek: Děkuji, paní předsedající. Dámy a pánové, a vaším prostřednictvím, paní poslankyně. To, co jste nastínila, já tipuji, že přijde na přetřes někdy za deset let, hrubým odhadem. Je potřeba si říct, že tento revoluční legislativní návrh představila Evropská komise - zatím Poslanecká sněmovna, parlament - 3. května 2022. Vychází ze strategie pro data, jejímž cílem je vytvořit společné evropské prostory pro volný pohyb dat v Evropské unii pro jednotlivé strategické sektory a zdravotnictví se tak stalo prvním, kde se takový datový prostor navrhuje. To je bezesporu něco, co je určitě správně.

V České republice tato debata probíhá, co já vím, patnáct let na úrovni vysokých škol, vědeckých ústavů. Byla odstartována tím, že vůbec nastala debata u Ústavního soudu, komu ta data patří, jestli patří zdravotníkovi, zdravotnickému zařízení, pojišťovně nebo pacientovi, a kdo může o těch datech rozhodovat. A jsou země, které - typicky Finsko - tu debatu posunuly hodně daleko. European Health Data Space je nějaký plán společného úložiště dat, kdy zatím není přesně jasné, v jaké formě by ta data byla, jak by byla strukturována. Zatím se neposunula debata vůbec do té úrovně, v jakém rozsahu by ta data byla, a zatím je jakýsi konsenzus, že určitě není špatné, aby k některým typům využití byla společně data k dispozici v nějakém prostoru, ani nezačala debata o tom, kdo by toto všechno platil a co by vlastně pudilo ty producenty dat k tomu, aby je do toho prostoru poskytli, a jakým způsobem by byl získáván souhlas pacientů s tím, aby ta data vůbec poskytli, protože zdrojem těch dat obecně ve zdravotnictví je pacient a ta data vlastní pacient, patří pacientovi a pacient rozhoduje o tom, co se s těmi daty děje v jakékoliv formě. Cokoliv, co se děje v českém zdravotním systému, je hrazeno z veřejného zdravotního pojištění. To znamená, pokud by se dělo cokoliv nad rámec toho, co je hrazeno, tak by to buď muselo být hrazeno nějakým jiným způsobem - soukromým sektorem, těžko říct kým, nebo by se to muselo stát součástí hrazení ze zdravotního systému, což je vyloučeno, protože poskytování dat by k tomuto účelu bezesporu nesloužilo. Tak pacienti napříč Evropskou unií mají zásadní problém dostat se ke svým zdravotním datům, a to navzdory GDPR, které uděluje práva občanům na přístup k jejich datům, včetně těch zdravotních. To znamená, to je věc, kterou je potřeba řešit, protože pohyb občanů po Evropě je obrovský a oni se v podstatě ke svým datům, která jim patří, nemají jak dostat.

Problém spočívá také ve vědecko-výzkumném využití, a to ne ani z pohledu grantů, ale z toho pohledu, že například u vzácných onemocnění, pokud se ta data nezcentralizují, se nedají dělat klinické studie a nedají se standardizovat léčebné protokoly, zvlášť v malých zemích, které mají menší počet pacientů s tímto onemocněním. Samozřejmě je tady obrovský potenciál pro zdravotnictví, protože Evropská unie je bohatá na data, a ono by to mohlo vést ve svém důsledku jednak ke zlepšení prevence, diagnostiky, ale především léčby nemocí, protože na rozdíl od Evropy Spojené státy mají takhle data využívána, stejně tak jiné velké země, jako je třeba Čína. Pandemie covidu-19 navíc ukázala, že aktuální a spolehlivá zdravotní data jsou klíčová pro zajištění účinné reakce na zdravotní hrozby, a také ukázala, že význam a přínos digitálních služeb v oblasti zdraví je naprosto zásadní. Problém je, že ta data musí být standardizovaná, musí být validovaná a musí být nějakým způsobem parametrizovaná a debatovaná. A to, o čem probíhala diskuse za našeho předsednictví, byl jeden dílčí úsek parametrizace těch dat.

Podle mého názoru bude dokončena debata v nějakém horizontu roku, roku a půl o parametrizaci těch dat, o tom, jakém formátu ta data mají být, jak má vypadat standardní datový protokol a tak dále. Pak nastane daleko složitější debata o tom, pro koho vlastně ta data mají být využívána a pro koho mají sloužit. Jsem přesvědčen, že najdeme velmi rychle konsenzus, že mají sloužit ku prospěchu pacientů, a pokud pacient bude chtít, aby ta data byla využita při tom, kdy se pohybuje v Evropě, nebude problém. Bude složitější najít využití k vědecko-výzkumným účelům - pokud to budou nonprofit organizace, vědeckovýzkumné ústavy, bude to snazší. Pokud to bude mít cokoliv s komercí, bude to složitější. Úplně si nedovedu představit jednoduchý konsenzus k využití těch dat ve farmaprůmyslu. A pak nastane teprve třetí debata a ta bude probíhat o ochraně těchto dat. Pak bude čtvrtá, a to bych si dovolil doplnit, pokud budete mít doplňující dotaz, v té další odpovědi.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, pane ministře. Paní poslankyně má zájem o doplňující otázku. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Ivana Mádlová: Pane ministře, má to platit od roku 2026. Nevím, jestli jste tu směrnici četl, nebo nečetl. Já jsem ji četla i s jejími přílohami a nechala jsem si k tomu udělat i výklad odborníka na kybernetiku a GDPR. Ono to vůbec nebude tak jednoduché. Ano, vůbec nezpochybňuji vzácná onemocnění, to je všecko v pořádku, ale tam jde o ten souhlas. To znamená, že ke všem těmto datům má mít přístup nějaký evropský úřad, který posoudí bez vašeho souhlasu, jestli všechna tahle data, která jsem tady říkala, a je jich mnohem více, bez vašeho souhlasu předá, nebo nepředá. A já si myslím, že na toto téma by bylo opravdu potřeba otevřít nějakou širší diskusi s odborníky, ať už ze zdravotnictví, kybernetiky, GDPR a já nevím - ti, co k tomu mají co říct, samozřejmě je v tom i umělá inteligence a tak dále. Je to samozřejmě velmi, velmi složité téma, které není jednoduché uchopit. Kéž by to bylo za deset let. Já to jenom přivítám, protože to bude zárukou toho, že se o tom bude skutečně pořádně diskutovat. (Předsedající: Čas.) Takže ještě jednou se ptám, jestli v tomhletom směru vy nějakým způsobem komunikujete teď s europarlamentem (Předsedající: Čas.), ve kterém to teď je.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. Prosím, pane ministře, máte zájem o odpověď? Máte. Vaše dvě minuty.

 

Místopředseda vlády a ministr zdravotnictví ČR Vlastimil Válek: Nejenom že jsem tu směrnici četl, ale já jsem v rámci předsednictví tu směrnici musel obhajovat, takže myslím, že v této minulosti není nikdo, kdo by se v ní vyznal lépe než já. A s europarlamentem úplně není namístě tu směrnici debatovat, protože především na ní musí být aspoň základní souhlas zemí Evropské unie, ministrů zdravotnictví, kteří musí toto schválit, a souhlas se ani omylem neblíží k nějakému konsenzu. Je to stejně vzdálené, to datum 2026, byť takový, řekněme, dream team existuje - dream, ne tým, ale dream plán existuje. Ta představa, že budeme mít řekněme platnou směrnici o zdravotnických prostředcích už před třemi lety - zatím ji stále odkládáme, protože jedna věc je ambiciózní plán a druhá věc je technická realizace toho plánu. ***




Přihlásit/registrovat se do ISP