(20.00 hodin)
(pokračuje Karel Rais)
Toho jsme si byli vědomi na podzim, této situace, že by bylo potřeba zvýšit průměrnou měsíční hrubou mzdu o 5 až 6 %, a to formou na plošného navýšení tarifních složek mzdy zaměstnanců na vysokých školách. Kvalifikovaným výpočtem, výpočtem na základě aktuálních dat, jsme zjistili, že pro navýšení průměrných tarifů o 10 % včetně sociálního a zdravotního pojištění oproti stavu v roce 22 by bylo potřeba 1 430 000 000 korun, a proto jsem společně při projednávání státního rozpočtu předložil s předsedou školského výboru profesorem Vondrákem pozměňovací návrh na navýšení výdaje kapitoly 333 o citovanou 1 430 000 000 korun. Tento návrh samozřejmě, protože byl opoziční, byl smeten ze stolu.
V oblasti platu se na vysokých školách stále více a více otevírají nůžky mezi platem pedagogů, univerzitních vědců a odborného personálu na jedné straně a platů obdobně kvalifikovaných pracovníků v průmyslu a ve státní správě. Na jednu stranu vláda v programovém prohlášení hovoří o kvalitě vysokého školství, na druhou stranu si myslím, že v podstatě ta realita je úplně odlišná.
Na doplnění, nebo aby to bylo evidentní, že je to nezávislé, že to nemá nějaký politický podtext, tak si dovolím stručně citovat z tiskové zprávy Asociace děkanů filozofických fakult, kde je konstatováno, že filozofické fakulty čelí odchodům akademických pracovníků do regionálního školství. Já už jsem se o tom zmínil v podstatě, že vlastně je tam rozdíl asi 14 000 korun méně, jestliže pracuje na filozofické fakultě, anebo jestliže učí na střední škole. No a ten závěr této zprávy je celkem dost takový tristní, protože ten děkan Filozofické fakulty Ostravské univerzity hovoří o tom, že mnozí akademičtí pracovníci nejsou schopni zajistit své životní náklady. Je to z listopadu z Ostravy, kdy tedy to setkání bylo. Čili jako obdobnou, ne tak detailní analýzu to jsem schopen v podstatě na řadě příkladů ukázat, co se děje mezi třeba matematiky a lidmi, kteří učí přírodovědecké předměty na technických univerzitách. Tam ta situace... prostě kteří nemají možnost si přivydělat bokem. Názory děkanů filozofických fakult bych nerad, aby došlo k nějakému zlehčování, protože jsou to lidé, kteří pracují v první linii a se zaměstnanci fakult, kteří znají podstatně reálněji situaci než tady poslanci v Poslanecké sněmovně.
Těch bodů, co si myslím, že je potřeba řešit společně s ministerstvem, je mnoho. Domnívám se zčásti odpoledne pan ministr o tom hovořil. Je potřeba dokončit revizi rámcových vzdělávacích programů s důrazem na objem, obsah a aktuálnost učiva. To si myslím, že je úplně jedna z klíčových věcí, které je potřeba dělat, a myslím si, že by bylo dobré, abychom postupně byli informováni v době, v čase, co vlastně Ministerstvo školství a příslušné komise dělají.
Co se týká kvality vysokoškolské výuky, tam mám tradiční názor, a trochu mně to potvrzuje i teď projednávaný zákon o pedagogických pracovnících, kdy kvalita je přesouvána na nižší manažerské úrovně z úrovně tělesa ministerského, která akredituje příslušné studijní programy na úroveň vlastně vzdělávacích neziskových institucí, což samozřejmě přispívá, což během doby evidentně se odrazí v nekvalitě, v nekvalitě toho konkrétního studijního programu. Zas vycházím ze zkušenosti asi před čtyřmi, osmi lety, kdy jsme podobně takhle uhnuli ve studijních programech zahraničních, konkrétně LLM, a pak dalších MBA. Dneska, co to znamená, to vidíme pomalu ve své vlastní poště poslanecké, kdy vám to nabízí pomalu i s počítačem, a vůbec prostě hovořit o kvalitě těchto institucí vůbec nemá cenu. Takže toto beru jako trend, který je potřeba zastavit a který si myslím, že bychom měli jako poslanci nebo jako politici hlídat.
Dál je potřeba, abychom se - vláda deklarovala, že se zaměří na snížení celkového objemu učiva a podpoří kvalitu, to znamená porozumění před kvantitou, memorováním. Bylo by dobré, aby zase pan ministr průběžně hovořil o tom, jak si představuje tady vlastně tuto obecnou větu, která je samozřejmě správná, ale jak je to v reálu.
Další takový problém, který je jenom nahozen a není vůbec zatím řešen, je podpora gymnázií a všeobecného vzdělávání. Čili jaká je představa ohledně zrušení víceletých gymnázií nebo jejich omezení, to bychom mohli samozřejmě řešit formou interpelací. Ale to jsou věci, které si ta vláda tam dala a po roce v podstatě o tom moc nevíme. To stejné se týká digitalizace. Co se týká financování vysokých škol, vláda řekla, že do ledna 2024 upraví systém financování vysokých škol tak, aby více zohlednila kvalitní výuku a vzdělání v profesně orientovaných studijních programech. Předložený rozpočet je nedostatečný a je zas problém, jestli tento bod bude naplněn.
Dále bych mohl hovořit o dopadu inflace jak na stravování, tak na bydlení studentů, což těch 17-18 % se v normálním, v životě normálního studenta velmi, velmi negativně odrazí. A jsou univerzity, které se snaží pomoct tomu aspoň částečně nějakým stipendiem, jsou univerzity, které to nechávají v podstatě na těch studentech. Toto si myslím, že je důležité, proč to nechávají na studentech, ten problém. Protože mají svých problémů dost. V podstatě stát sice poslal jako příspěvek na energie asi 800 000 000 milionů korun, ale zase podle názoru vysokých škol tento nárůst, tady tento drobný příspěvek ten nárůst cen nevykompenzuje. A teď je otázka, kde se na to vezmou finance, protože jsou sice rezervní fondy, ale ty nejsou taky nekonečné.
Čili je potřeba diskutovat, a myslím si, že toto zase v průběhu toho roku se moc nedělo, diskutovat o řešení energetické krize ve střednědobém a dlouhodobém horizontu a uvažovat o zvýšení energetické soběstačnosti formou zateplování plášťů budov, instalaci střešních fotoelektrických panelů, instalací tepelných čerpadel a tak dál. Čili je potřeba zřejmě uvažovat o vypsání dotačních programů s nízkou mírou spoluúčasti vysokých škol. Myslím si, že ty školy, ta spoluúčast by měla být tak kolem 10 %.
Takže to jsou to jsou problémy, před kterými ty školy stojí. Snaží se je řešit samy, ale je tam potřeba evidentně pomoc vlády, která dost často zůstává tedy u těch proklamací.
Další problém, který vláda uvádí v programovém prohlášení, je, že připraví reformu doktorského studia, jeho financování s cílem vytvořit maximálně vstřícné podmínky pro kvalitní rozvoj nastupující vědecké generace. Toto podle schváleného plánu legislativních prací pro rok 2022 - Ministerstvo školství mělo uloženo do srpna 2022 předložit návrh zákona, kterým se mění ten klasický zákon číslo 111 o vysokých školách a o změně a o doplnění dalších zákonů. Cílem legislativních úprav má být zejména organizace a průběh doktorského studia. Vím, že ten materiál je rozpracován, ale zatím není tedy ještě tady ve Sněmovně, tak uvidíme, co nám v podstatě vlastně přinese.
Dosavadní trvalé přehlížení platové politiky celého rezortu školství a současně částečně i oblasti vědy a výzkumu spolu s řadou otázek, některé jsem jenom skutečně nastínil, mě vede k přesvědčení, že je potřeba vládě vyjádřit nedůvěru, protože jedna věc je hezký text programového prohlášení, sic vágní, a druhá věc je realita, která evidentně není plněna, i to, co slíbila. Děkuji za pozornost.***
