(9.50 hodin)
(pokračuje Martin Baxa)
Posledním projektem, který bych chtěl zmínit v souvislosti s financemi na letošní rok, je to, že v rámci státní podpory investic jiných investorů v oblasti kultury vedle již zajištěných finančních prostředků na rekonstrukci Janáčkova centra v Brně nově do tohoto pomyslného seznamu zařazujeme Dům kultury města Ostravy, neboli nový koncertní sál z dílny Studia Steven Holl, architekt z New Yorku. Jedná se určitě o projekt s velkým mezinárodním přesahem a vysokou uměleckou přidanou hodnotou. Na tento projekt stát poskytne 600 milionů korun v letech.
Nicméně, dámy a pánové, toto jsou tři akce, kde finanční rozsah je v kontextu investičních výdajů státního rozpočtu malý. A musím říci, že mnohem méně povzbudivý stav panuje u investičního programu směřovaného vůči našemu vlastnímu kulturnímu dědictví, tedy investičním projektům mého ministerstva. Je zde problémů celá řada.
Považuji za velkou chybu, že v minulých letech se politické vedení mého rezortu málo věnovalo aktualizaci těch jednotlivých projektových dokumentací a příprav, takže výsledkem je to, že řada projektů má dnes v tom národním kulturním dědictví v investičním programu alokovány naprosto nedostačující finanční prostředky. Prostě proto, že se za poslední roky zásadně zvedly ceny stavebních prací, materiálů a tak dále, všichni tu situaci známe. Ale moji předchůdci nikdy nezadali jasnou aktualizaci těchto projektů, to se musí uskutečňovat v současné době, a důsledkem je to, že zdaleka finanční prostředky v tomto investičním programu nepokrývají ani ty nejzákladnější potřeby. My v současné době pracujeme na jejich revizi, stanovujeme priority.
Hlavní prioritou, o níž jsem rozhodl, je výstavba depozitáře Národní galerie v pražských Jinonicích. Loňská havárie ve Veletržním paláci, kterou se naštěstí díky důsledné realizaci havarijních plánů podařilo beze škod zvládnout, ukazuje, že je absurdní a neudržitelné, hlavně neudržitelné, že naše klíčová paměťová sbírkotvorná instituce, Národní galerie, nemá adekvátní podmínky pro uložení svých sbírek, a proto jako priorita bude stanovena právě výstavba depozitáře Národní galerie. Máme v řadě našich organizací zásadní investiční projekty. Novou scénu Národního divadla, pražskou Invalidovnu, Středoevropské fórum v Olomouci, budoucí revitalizace Veletržního paláce a řada dalších. A je úkolem mým, abychom dokázali přesvědčit vládu o tom, že je zapotřebí zajistit nemalé investiční prostředky na tyto akce.
Co říci závěrem této části, která se věnuje rozpočtu? Liché jsou kritické hlasy, které tvrdí, že kulturu tato vláda nepovažuje za významnou prioritu. Popravdě řečeno, jsem potěšen tím, že těch hlasů je stále méně a méně, protože čísla na letošní rok hovoří zřejmě. Je zjevné, že kultura není v očích vlády pouze jednou z malých kapitol. Investiční i provozní prostředky i prostředky věnované na vnější podporu toto ukazují a určitě bude naším cílem pokračovat tak, abychom naplnili to, co je v programovém prohlášení vlády. Já se snažím být také v úzké komunikaci se samosprávami, které věřím budou... nebo podporují a budou pokračovat v podpoře kultury na své úrovni. Věřím i ve větší podporu mecenášů, abychom naplnili to, jak jsem zmiňoval, že kultura spojuje.
Nyní bych se, dámy a pánové, věnoval problematice filmových pobídek. Hovořil jsem o nich ve svém vystoupení v kontextu financí. Nyní si zaslouží podrobnější věcné vysvětlení. Filmové pobídky a filmový průmysl je klíčovou prioritou naší vlády. Mimo jiné z toho důvodu, že, zjednodušeně řečeno, je Česko v tom dobré. Jsme opravdu dobří. Filmový průmysl, filmoví profesionálové, kteří v této branži v Česku působí, jsou velmi vyhledávaní a úspěšní a i z toho důvodu jsme považovali po nástupu na ministerstvo tento segment za zásadní. Nicméně situace, ve kterém se nacházela veřejná podpora filmového průmyslu na počátku roku 2022, byla tedy nanejvýš neutěšená. Zjednodušeně tedy řečeno, filmové pobídky byly zastaveny. Měly před sebou obrovský dluh na poměry filmových pobídek a neexistovala cesta, podle níž bychom ten systém, nebo která by se jevila jako cesta k otevření toho systému.
Problém byl nejenom v absolutním nedostatku peněz, ale také v tom, že se málo reflektovalo to, jak se trh v této oblasti proměnil. Systém filmových pobídek, který jsme znali dosud, se prostě přežil, požadavky zahraničních produkcí v průběhu času strmě stoupaly, audiovizuální trh prošel dramatickými změnami. Namísto podpory výroby filmů dnes převažuje výroba seriálů pro jednotlivé platformy. A Ministerstvo kultury prostě tento fakt systémově zanedbalo. Z toho důvodu, když nebyl dostatek peněz, se najednou systém stál nepředvídatelný a investoři začali uvažovat o tom, že by Česko opouštěli. My máme mimochodem tu hranici filmových pobídek v porovnání s některými evropskými státy nižší, ale oněch našich 20 % výrazně vyrovnává to, že jsou tady filmoví producenti zvyklí na profesionální práci, skvělé lidské zdroje, přehledné prostředí, a proto tady byli ochotni investovat do doby, než se začalo ukazovat, že ten státní model podpory tohoto průmyslu přestává fungovat.
Bylo tedy zapotřebí vyřešit, jakým způsobem se tento systém má znovu uvést v chod, jak pokrýt závazky z minulosti a jak dospět k dobrému řešení. Klíčovou roli tady sehrála Asociace producentů v audiovizi. Díky jejímu představiteli Vratislavu Šlajerovi, jeho kolegům a intenzivním vyjednáváním a datům, která nám oni poskytli, jsme získali dobrý podklad pro vyjednávání s vládou. A já jsem velice rád, že se toto podařilo. Zvýšili jsme tedy rozpočet na pobídky na necelých 1,4 miliardy korun v roce 2022 a s podporou ve výši 1,4 miliardy korun počítáme pro letošní rok i ve výhledech let dalších. Ale změnili jsme systém. Provedli jsme prostřednictvím novely zákona o službách platforem stanovení stropu ve výši 150 milionů korun. Ten byl důležitý proto, kdy třeba jedna seriálová řada byla schopná nakonec odčerpat řádově set milionů korun, několik stovek milionů korun. Dnes je ta výše stanovená na 150 milionů korun, ale je to jenom nějaké meziřešení. V současné době se připravuje novela zákona o audiovizi, ve které budu hovořit ještě v problematice legislativy.
Jenom připomenu, že tedy máme cíleně směřovat nejenom k podpoře filmových pobídek, ale i dalších oblastí kinematografie. Jenom zrekapituluji, teď je první příležitost to udělat, ta jednotlivá čísla. Zavedení stropu na projekt a fixace rozpočtu vedly k tomu, že když Státní fond kinematografie v letošním roce pobídky otevřel, tak přijal při rekordním rozpočtu rekordní počet žádostí o registrace. Je jich celkem 153. Je to skvělá zpráva pro audiovizuální průmysl i českou ekonomiku. ***
