(12.40 hodin)
(pokračuje Marian Jurečka)
Když se podíváme na statistická data, tak ta si myslím, že hovoří jasně. V prosinci 2022 bylo vyplaceno 227 000 příspěvků těmto domácnostem. V prosinci 2021 to bylo 154 000. Ten nárůst je tady opravdu výrazný. A celkový počet žádostí za rok 2022 byl 332 000 žádostí. Za rok 2021 to bylo 233 000 žádostí. To znamená, ten nárůst podpořených domácností je zhruba 100 000. Já to neříkám proto, že bychom se měli tady ohánět čísly a říkat, kolik lidí získalo příspěvek na bydlení, ale říkám to jako dokreslení toho, že jsme upravili podmínky pomoci, že jsme tu pomoc zdostupnili, dokázali jsme také umožnit podávání žádostí i o tento příspěvek v rámci on-line podávání žádostí, a že ten stát je tady od toho, že když přijde krizová situace, jako je povodeň, jako je tornádo, jako je požár, jako jsou dopady války v podobě nestabilních energetických trhů a období, kdy krátkodobě vyletí takto vysoko ceny elektřiny a plynu, že ten stát je tady od toho, že dokáže lidem pomoci tu situaci překonat a zvládnout.
A musím říct, že v tomto jsme udělali opravdu velký kus práce. Ano jsem si vědom i situace, která stále není stoprocentní. My z 1,7 milionu našich klientů na úřadech práce, kteří měsíčně přicházejí a žádají o nějakou formu sociální podpory, ať už je to rodičák, přídavek na dítě, příspěvek na bydlení a další, tak u 98 % těchto žadatelů vyplácíme finanční prostředky včas a v zákonných lhůtách. Ano, ta 2 % jsou ta, která pro mě osobně znamenají ještě dotáhnout některé změny a úpravy v těch procesech Úřadu práce tak, abychom i tato 2 %, která máme po lhůtách, dokázali dostat do těch zákonných lhůt a vypláceli těm lidem finanční prostředky včas.
Netěší mě to, ale také jsem přebral úřady práce v situaci, kdy měly neobsazených více než 450 míst ve státní službě. A tato neobsazenost tady byla několik let předtím, než jsem nastoupil. Přebral jsem úřady práce v situaci, kdy tam nebylo vlastně vůbec nic uděláno v oblasti digitalizace. Jediné, o čem jsme slyšeli ve spojitosti s digitalizaci na úřadech práce, tak byly skandály. Nedotažená výběrová řízení a kolabující IT systémy. To se dneska snažíme s tím úzkým týmem lidí, kteří přišli na Ministerstvo práce a sociálních věcí, měnit. Děláme kroky v oblasti digitalizace. Jenom připomenu: solidární dávka byla první humanitární dávka plně v digitálu. Dneska jde 90 % žádostí o humanitární dávky přes digitál. Pak tam máme přídavek na dítě, rodičák a příspěvek na bydlení. To jsou všechno věci, které jsme z digitalizovali během zhruba pěti měsíců. Proč se to nedělo dřív? Na to by měli odpovědět lidé, kteří roky přede mnou vedli Ministerstvo práce a sociálních věcí.
V průběhu loňského roku jsme také jako vláda udělali kroky na pomoc zranitelným skupinám obyvatel. Třikrát se za posledních 12 měsíců zvýšilo životní a existenční minimum. Připomenu: v dubnu 2022 to bylo o 10 %, od července 2022 to zvýšení bylo o 8,8 % a teď od ledna 2023 to zvýšení bylo o 5,2 %. Reagovali jsme na narůstající inflaci, kdy toto zvýšení životního a existenčního minima se nepropisuje pouze do valorizace některých dávek státní sociální podpory či hmotné nouze, ale zároveň rozšiřuje okruh potenciálních žadatelů, kteří o takovouto podporu mohou potom žádat a mohou ji čerpat.
A udělali jsme kroky, které v minulosti nebyly obvyklé, kdy by se stát choval klientsky, a to je, že například v případě přídavků na dítě jsme z dat, která jsme měli, viděli, že jsou tady domácnosti, že jsou tady rodiče, kteří by na tuto podporu měli nárok, ale tu žádost nepodali. Tak jsme jim esemesku napsali, že mají tuto možnost, ať ten krok učiní. Protože prostě není to o rozdávání, ale je to o pomoci lidem, o pomoci rodinám, rodičům, o pomoci, které je směřována na děti. A ukázalo se, že na to ti rodiče zareagovali.
A pak připomenu, vláda udělala také další krok v té pomoci, a to byla ta mimořádná pětitisícová podpora, která přišla na přelomu konce prázdnin a začátku školního roku, kdy jasná většina, zhruba 95 % rodičů, deklarovala, že tato pomoc pro ně byla důležitá se startem začátku školního roku. Že to byly peníze, které se jim hodily pro to, aby dokázali své děti vybavit do školy, do školky, aby prostě zvládli nakoupení třeba i jejich výbavy do zušek nebo do kroužků. Takže snažili jsme se opravdu sledovat, které ty skupiny zranitelné potřebují pomoc a v jaké míře, a na to adekvátně reagovat.
Na podzim přišla pomoc v oblasti balíčku, který mířil na osoby se zdravotním postižením. Byl to balíček, který nejenom že zvyšoval příspěvek na mobilitu, ale on ho ještě upravil, kdy tam pamatujeme teď nově i na lidi, kteří jsou závislí na energeticky náročných přístrojích, jako jsou oxygenerátory a podobně, takže tento příspěvek se takto zvýšil na tu částku u té základní mobility, ale je navýšen ještě i pro ty lidi, kteří potřebují tuto podporu a mají ty energeticky náročné přístroje. Roky se o tom mluvilo, podařilo se to zrealizovat teď na podzim tohoto (loňského) roku a od 1. ledna letošního roku tam platí i některé věci, které se týkají vyšší podpory pro lidi, kteří doma potřebují upravit dům z důvodu toho, že někdo z té domácnosti se stal imobilním, aby si mohli nakoupit plošinu, upravit zvedací zařízení na schody. Udělali jsme i úpravu a zvýšení příspěvku na zvláštní pomůcku, aby lidé s hendikepem si tyto zvláštní pomůcky mohli pořídit, protože i u nich se projevilo zvýšení cen.
Takže to jsou kroky, které se reálně odehrály v tom loňském roce. A bylo tady zmíněno v podobě toho, co řekla paní předsedkyně Schillerová - pomoc seniorům. Ano, ta se tady odehrála na základě zákonné valorizace, to já jsem vždycky říkal, že to takto tady je. A ta valorizace výrazným způsobem pomohla zajistit udržení životní úrovně našim seniorům, protože si to zaslouží. Ale je potřeba také férově říct, že jako vláda jsme zdědili rozpočet, který s tím nepočítal. Museli jsme tyto finanční prostředky najít, musely tyto finanční prostředky být alokovány bohužel i za cenu navýšení dluhu. Ale prostě nelze říkat jednoduše kritiku vůči vládě, že má deficit za loňský rok, a také férově občanům neříci, že to je spojeno s výdaji, které jsme museli udělat i ze zákonných důvodů nebo z důvodů, které tady přinesla válka, vysoké ceny energií, vysoká inflace. Ty peníze směřovaly z velké části opravdu na podporu lidí, domácností. A tak to v těch krizových situacích má být.
Ale co je už věc, která nebyla samozřejmá, tak je otázka výchovného, které je teď od 1. ledna 2023 v účinnosti, a senioři, především právě maminky, které vychovaly nás, produktivní generaci, tak poprvé v historii tohoto státu dostávají touto formou ocenění. I za to, že vychovaly děti, že se vzdaly části své kariéry, za to, že do nich investovaly obrovský kus svého života. A je to téma, které tady dlouho na půdě Sněmovny bylo odmítáno. Já si pamatuju, jak jsme ho v roce 2018 opakovaně navrhovali, já osobně, Pavel Bělobrádek, Marek Výborný, Pavla Golasowská, a pamatuju si mnoho hlasování, kdy to i hnutí ANO, i sociální demokracie smetly ze stolu. Ano, podařilo se to díky podpoře prakticky všech stran napříč celým politickým spektrem na sklonku volebního období roku 2021. Na návrh Romana Sklenáka, ať jsme féroví a korektní. Ale byli to lidovci, kteří za tím roky šli a říkali, že je důležité, aby český důchodový systém, pokud má být udržitelný, aby měl zachován a zakomponován i princip solidarity a odpovědnosti, která oceňuje tu výchovu dětí. Nemůžeme žít v systému, který jediné, co oceňuje, jedinou zásluhovost, že to je to, kolik člověk vydělá v době produktivního života, ale i to, kolik investuje do budoucí generace, která je základem pro fungování nejenom průběžného systému důchodového, ale i pro systém zdravotního pojištění, pro fungování celé společnosti. Pro to, aby nám fungoval pracovní trh a tak dále. Prostě bez dětí ta země nemá budoucnost. Jakákoliv, nejenom Česká republika. ***
