(10.20 hodin)
(pokračuje Olga Richterová)
Je tedy navržena změna zpravodaje na paní poslankyni Lucii Potůčkovou. Myslím, že všichni víme, o čem máme hlasovat.
Zahajuji hlasování o změně zpravodaje. Kdo je pro zpravodajku paní Lucii Potůčkovou? Nechť zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti?
V hlasování číslo 129 bylo přihlášeno 166 hlasujících, pro 139, proti 0. Paní poslankyně byla schválena jako zpravodajka výboru.
A nyní tedy nastává prostor pro úvodní slovo pana vicepremiéra a ministra vnitra Víta Rakušana. Prosím.
Místopředseda vlády a ministr vnitra ČR Vít Rakušan: Děkuji za slovo. Vážená paní místopředsedkyně, vážené kolegyně, vážení kolegové, nestává se mi to na tomto místě často, ale mám pocit, aniž bych chtěl předjímat, že přicházím s návrhem, který by mohl mít obecnou podporu, což je v případě čištění právního řádu doufám zájmem reálně nás všech.
Jak už bylo řečeno, jedná se o návrh zákona o zrušení obsoletních právních předpisů. Cílem návrhu zákona je zrušit prostřednictvím vládního návrhu zákona 6 667 obsoletních právních předpisů, tedy předpisů, které jsou vyhaslé, v praxi neaplikovatelné a nadbytečné. Dalších 3 616 právních předpisů, které byly dříve zrušeny pouze obecně, pak zákon s ohledem na princip právní jistoty prohlašuje za zrušené výslovně. Český právní řád tak bude pročištěn o 10 283 zbytečných právních předpisů.
Ministerstvo vnitra se problematice rušení právních předpisů intenzivně věnuje od roku 2019. Od té doby byl analyzován celý právní řád České republiky za uplynulých sto let, tedy od vzniku Československa až do konce roku 2018. Výstupy analýzy právního řádu byly zaslány k připomínkám všem ministerstvům a dalším ústředním správním úřadům. Po zohlednění zaslaných připomínek byl připraven předkládaný návrh zákona. Zrušení těchto právních předpisů vede k pročištění a zpřehlednění právního řádu České republiky, kdy se v něm budou do budoucna zobrazovat pouze ty právní předpisy, které jsou pro adresáty práva skutečně relevantní.
Pro zajímavost pár příkladů. Rušíme zákon z roku 1919, který rušil celibát učitelek. Rušíme zákon z roku 1924 o zrušení odměn udavačů daňových přestupků. Zrušíme zákon z roku 1930 o výrobě chleba. A rovněž jsme si dovolili navrhnout ke zrušení zákon o čtvrté pětiletce z roku 1966, stejně tak jako vyhlášku o náboru a rozmisťování pracovních sil z roku 1954.
Zároveň bych chtěl říci, že zrušením právního předpisu nebudou dotčeny právní vztahy, které na základě něj již dříve vznikly, tedy ani učitelky se po této právní úpravě nebudou muset žádných neblahých konsekvencí obávat. Děkuji vám za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Také děkuji, a nyní tedy poprosím o úvodní slovo paní zpravodajku pro prvé čtení, paní poslankyni Lucii Potůčkovou. (Poslankyni Potůčkové ve spěchu sklouzla noha ze stupínku.) Ve zdraví prosím dojděte. Prosím.
Poslankyně Lucie Potůčková: Děkuji za slovo. Vážená paní předsedající, vážený pane premiére, vážená paní ministryně, páni ministři, vážení páni poslanci, předkládám vám zpravodajskou zprávu k tisku 347. Dozvěděla jsem se to zhruba před deseti minutami, tak se pokusím se s tím co nejlépe vypořádat.
Rušíme tedy obsoletní právní předpisy, je jich zhruba šest tisíc, ty nejstarší jsou z roku 1918 a pak to pokračuje až do současné doby nebo do té méně historické doby. Ty kuriózní případy už tady byly řečeny panem ministrem vnitra, takže já je opakovat nebudu, ale je jich tam samozřejmě daleko více.
V posledních letech je v rámci veřejného diskurzu, ať už na úrovni právních profesionálů, či mezi širokou laickou veřejností, diskutována problematika přehlednosti českého právního řádu, s níž úzce souvisí i počet vydávaných právních předpisů. Právní řád České republiky obsahuje velké množství právních předpisů a vyhlášených mezinárodních smluv, přičemž nemalá část z těchto právních předpisů je již obsoletních. Zvyšuje to tak obrovskou právní spleť, ve které je velmi těžké se vyznat samozřejmě jak pro profesionální právníky, soudce a tak dále, všechny, kdo pracují v justici, takže nemluvě samozřejmě o občanech České republiky, kteří nemají právní vzdělání, pro ty je to ještě obtížnější.
Adjektivem obsoletní se označuje právní norma, která je sice stále formálně platná, neboť nebyla předepsaným způsobem zrušena, avšak už se nepoužívá, nemá právní účinky. Prakticky tedy má stejné účinky, jako kdyby byla zrušena, neboť obsoletní právní norma již nemůže nikoho zavazovat, nemůže zakládat, měnit ani rušit individuální práva a povinnosti a z hlediska reálné praxe je existence těchto předpisů zcela nadbytečná. Nicméně jedním z hlavních problémů je právě skutečnost, že nelze často přesně říci, které právní předpisy jsou stále platné a které nikoliv. Pro občany, ale i pro orgány veřejné moci pak může být v některých případech velmi složité se v právních předpisech orientovat a identifikovat, kterým z právních předpisů je třeba se řídit.
V této souvislosti je třeba míti na paměti, že například i právní předpis, který je v právním informačním systému, provozovaném například některou ze soukromých společností, označen jako zrušený, může být právním předpisem platným a naopak. Takový stav ovšem ohrožuje právní jistotu, a to je samozřejmě to nejdůležitější, i aplikaci obecné právní zásady "neznalost zákona neomlouvá" - nepředpokládám, že občané znají zákony z roku 1918 - neboť její součástí je i požadavek naplnění povinnosti státní moci umožnit adresátům práva ničím neomezený a přehledný přístup k tomu, co je v daném čase platným a účinným právem. V opačném případě může být v demokratickém a právním státě zpochybnitelné, do jaké míry lze adresáty povinností vyjádřených v právních normách vázat těmito normami, mohou-li být nad rozumnou míru i po čistě formální stránce komplikované a nepřehledné. Je třeba zdůraznit, že pouze stát, státní moc může být garantem správnosti zdrojů informací o právní úpravě.
V souvislosti s výše uvedeným byly v minulosti předloženy už tři návrhy na zrušení vybraných obsoletních správních předpisů, žádný z nich však nedospěl až k finálnímu schválení, což je myslím škoda. Vláda České republiky stanovisko, ve které mimo jiné uvedla, že probíhající práce poukázaly na existenci širokého okruhu vnitrostátních právních předpisů, které nebyly formálně zrušeny a lze je nadále považovat za platné. Současná vláda poukázala na značnou rozdílnost přístupů k faktické platnosti právního předpisu, na celkovou složitost této problematiky a zdůraznila, že problematika zpřehlednění právního řádu České republiky by měla být řešena systémově a koordinovaně, a to s klíčovou rolí odpovědných rezortů a s nejvyšší citlivostí s ohledem na možné obtížně předvídatelné následky nezáměrného zrušení fakticky stále ještě živého právního předpisu. A to tady nemluvím ještě o navazujících právních předpisech, nařízeních a vyhláškách.
Řešení otázky obsoletních právních předpisů by tedy mělo být vzhledem k množství aktérů a šíři diskutované problematiky centrálně koordinováno na úrovni vlády a za úzké spolupráce všech zainteresovaných subjektů. Vláda v návaznosti na výše uvedené přijala 17. června 2019 usnesení číslo 438, ve kterém uložila prvnímu místopředsedovi vlády a ministru vnitra, aby ve spolupráci s ministrem spravedlnosti a předsedkyní Legislativní rady vlády připravil návrh zákona o zrušení obsoletních právních předpisů. Je možné konstatovat, že existence obsoletních právních předpisů je vnímána jako určité reziduum spletitého historického vývoje na českém území, jako problém a zátěž pro moderní právní řád 21. století. Obsoletní právní předpisy se taktéž do určité míry stávají zátěží pro Ministerstvem vnitra nově budovaný systém eSbírka, jehož součástí budou všechny platné právní předpisy vyhlášené ve Sbírce zákonů a ekvivalentních předchozích sbírkách. ***
