(10.40 hodin)
(pokračuje Vlastimil Válek)
Já jsem s děkany komunikoval. Ano, využívám toho, že jsem z akademického světa a že část těch děkanů jsou moji kolegové a osobní přátelé. Setkáváme se pravidelně s děkany. Samozřejmě že o tom ví ministr školství, protože ministr školství je ten, pod kterého patří univerzity, a já s ním o tom debatuji. Debatujeme o tom, co můžeme změnit - a tím odpovídám na dvě z interpelací - co můžeme změnit, co se týče studentů. Je možné ještě více posílit praktickou výuku. Tady bych třeba změnil lékařskou fakultu v Plzni. Věc, která pro - a zase se nezdravotníkům tady extrémně omlouvám, ale ona jsou to hodně odborná témata, která jste tady dneska zdvihli - Lékařská fakulta v Plzni udělala něco, co považuji za velmi zajímavý krok. Oni měli velký nedostatek anatomů, takže profesor Ferda, který je proděkanem, tuším, lékařské fakulty, ale je to radiolog, proto to vím, se stal současně šéfem anatomie. Myslím si, že má anatomii na starost. Dále tam učí neurochirurgové, chirurgové, teď nevím přesně ty obory, které tam učí. Oni udělali z té anatomie extrémně atraktivní obor, který se stává velmi klinickým oborem a učí takzvanou - já bych k tomu použil termín živou anatomii, kde na snímcích, na virtuální realitě, od kliniků, dostávají studenti informace o tom, proč je pro ně anatomie v dalším působení nezbytná. Takhle se ty klinické obory posunují do dalších oblastí. Debata děkanů na toto téma byla z mého pohledu velmi zajímavá a je potřeba znovu Asociaci děkanů za to poděkovat.
Debata musí také spočívat ve větším propojení pregraduálního a postgraduálního vzdělávání. My jsme udělali před řadou let reformu vzdělávání, kdy centralizovaný systém dvouatestační se přizpůsobil tomu, co je norma všude na světě, jednostupňové atestaci, která je organizovaná lékařskými fakultami. Centralizovaný způsob probíhal ve Spojených státech, ale jinak v Evropě neprobíhá. Ale nedotáhli jsme to, protože na Doškolováku zůstaly nějaké katedry, které si zbytečně s těmi fakultami konkurovaly. Koordinace třeba studijních oddělení těch fakult nebyla dokonalá, ty informace nebyly v elektronické podobě.
To znamená, ano, částečně odpovídám na dotaz, který tady zazněl, vaším prostřednictvím, od pana poslance Brázdila. Komora ví o lékařích, ale pouze pokud se stanou jejími členy. O lékařích, kteří nejsou jejími členy - dovolím si jmenovat kolegu Julínka, který není členem Lékařské komory, tam se nedozvíme, proč není členem... tam to tedy víme, proč není členem - no, tak protože je teď zavřený, ale předtím ne, prezident komory David Rath ho tehdy vyloučil, pokud si pamatuji.
Ale chci říct, že řada absolventů prostě nejsou členové Lékařské komory, jsou někde... My nevíme, kde jsou, my nevíme, jestli odchází do zahraničí - to si myslíme, nevíme, jestli odchází k farmaceutickým firmám, nevíme, jestli neodchází do Ústavu celostní medicíny a nedělají paramedicínské věci. My to vlastně nevíme. My nevíme, jaké atestační obory si ti lékaři vybírají a kde se předatestační přípravě připravují. My víme, kde bydlí. Úplně nevíme, kde pracují, úplně nevíme, jaké jsou jejich úvazky. To znamená, zase odpovídám na dvě z těch interpelací. My vlastně nevíme, jestli máme, nebo nemáme moc nebo málo lékařů v jednotlivých oborech. Tady děkuji, že to zdvihl ve své interpelaci, vaším prostřednictvím, pan poslanec Farhan. My vlastně nevíme úplně přesně, v kterých oborech máme lékařů hodně a v kterých málo.
My máme jakási data. Teď zase zneužiji toho - a omlouvám se - že jsem radiolog. Já jsem dvacet let zastupoval Českou republiku v European Union of Medical Specialists, což je hlavní odborný orgán v Evropě, kde jsou zástupci jednotlivých zemí za jednotlivé obory, a pak prezident České lékařské společnosti tam zastupuje tu zemi. Podle statistik OECD my jsme v počtu radiologů na počet obyvatel některá léta na třetím místě, někde na čtvrtém, někde na pátém, a řada zemí nám to těžce závidí. Vždycky jsem slýchal: Jo, ty se máš, Vlastíku, vy máte radiologů, to kdybychom měli my v Itálii, ve Francii. Ale přitom když jsem se vrátil do České republiky jako předseda Radiologické společnosti nebo vědecký sekretář, tak jsem slýchal z většiny zdravotnických zařízení: Vždyť těch radiologů je nedostatek! A vy to víte, pokud pracujete v některé nemocnici, že marně sháníte radiologa.
To znamená, otázka je, kde ty lékaře máme, a jestli není možné - a odpovídám na tu interpelaci, vaším prostřednictvím, pana poslance Brázdila - jestli není možné více pracovat s tím, kde ti lékaři jsou. Podporovat to, aby byli tam, kde jsou potřeba, a nepodporovat, včetně úhradové vyhlášky, to, aby byli tam, kde řekněme sice oni by měli zájem být, ale v péči o pacienty je nepotřebují. Ať si to vybírají, ale ať to není podporováno, když to řeknu velmi zjednodušeně.
Souhlasím s tím, vaším prostřednictvím, paní předsedající, co říkal pan poslanec, že je to velmi komplikovaný a komplexní problém a dlouhodobý problém. Z dat, která má profesor Dušek a která předváděl a přednášel na zdravotním výboru, jsme se dozvěděli - a koneckonců stejná data nám říkala Lékařská komora - my jsme se, vaším prostřednictvím, s panem poslancem Brázdilem v Brně na jednání Lékařské komory viděli a tam ta data zazněla, tuším že od kolegyně Klimovičové. My víme, že po roce řekněme 2035 nás čeká velký problém. Ano, já bych mohl říct: mě to nezajímá, mně je 63, po roce 2035 mně bude nevím kolik, ale bude to hodně, a bezesporu nebudu v politice, tak to budou řešit moji následovníci. Ale mě to zajímá, já to považuji za naprosto zásadní, protože jsem lékař, a čím jsem starší, tím víc a víc budu potřebovat péči. Takže je potřeba myslet na to, abychom tu situaci měli pod kontrolou i po roce 2035.
Porodnost je bezesporu jedním z klíčových problémů a vaším prostřednictvím odpovídám na dotaz paní poslankyně ANO. Je potřeba se zaměřit na to, aby bylo atraktivní pro ženy mít děti. Problém je, že plody tady této atraktivnosti - 18 let maturita, 6 let lékařská fakulta, 5 let atestace, 18 a 11 je téměř 30 - sklidíme za třicet let. Já jsem pro to udělal maximum, pro odlehčení, protože mám čtyři děti a všechny ty děti jsou v těch ročnících, co byly slabé. Já už pro to asi víc neudělám. Nicméně ano, stát pro to musí dělat maximum, musí podporovat mateřství, musí podporovat rodinou politiku. To si myslím, že si uvědomuje pan ministr a celá vláda.
Tedy, ať už odborně nezdržuji. Kolegyně a kolegové, vážené poslankyně, vážení poslanci, znovu velmi prosím, a teď zkusme zapomenout na to, že jsme z různých politických stran, a zkuste mi odpustit, že jsem ministr zdravotnictví za TOP 09, a že jsem tedy členem vlády, kterou řekněme opozice z logiky věci ráda nemá, a zkuste se na mě chvilku dívat jako na lékaře, radiologa, který se třicet pět, čtyřicet let svého života věnuje medicíně a opravdu se snaží ze všech sil pomáhat pacientům, jako na univerzitního profesora, který se intenzivně věnuje zkoušení a vzdělávání mladých lékařů. Já se na vás, kolegyně a kolegové, kteří jste zdravotníci, také tímto zrakem vždycky díval, dívám a dívat budu. Pojďme se pobavit bez nějakých politických invektiv o tom, jak posunout zdravotnictví dál. Neděláme to kvůli tomu, aby Fialova vláda byla úspěšná nebo neúspěšná, neděláme to kvůli tomu, aby Válek byl ministr čtyři roky anebo aby byl co nejdřív odvolán. Důvod, proč to děláme, jsou pacienti a občané České republiky. Pokud na tom nenajdeme shodu, pokud to nebudeme společně posunovat dál - a ne v horizontu jednoho volebního období, ale v daleko delším horizontu - kvůli tomu se hádejme, odborně se velmi hádejme, pokud to ale nebudeme dělat dál, tak opravdu nás čekají po letech 2030, 2035 velmi, velmi těžké časy. Tady naprosto souhlasím s prezidentem České lékařské komory a se svojí spolužačkou Evou Klimovičovou. Děkuji. ***
