(9.40 hodin)
(pokračuje Radek Vondráček)
Já se přiznám, že jsem nezachytil jako poslanec, že je předkládán komplexní návrh ve školském výboru, prostě té agendy je hodně. Mám nějaké připomínky k tomu zákonu, myslím si, že jsou v podstatě právní, a aby to měl přehledné pan místopředseda, který řídí, já tedy navrhuju na začátku hned podle § 93 odst. 2, aby se ten tisk vrátil garančnímu výboru k novému projednání. O tom by se hlasovalo po skončení obecné rozpravy. V případě, že mi nebude vyhověno, pak tedy dávám i návrh podle § 94 odst. 4 na zamítnutí zákona ve třetím čtení. Tak poprosím, aby to bylo zaznamenáno.
Uznávám nebo respektuji dobrý úmysl předkladatele, i co se týče toho zákona, i toho komplexního pozměňovacího návrhu, nicméně mám takový obecný komentář, že každý zákonodárce by se měl v rámci své činnosti řídit základními principy, pravidly, aby právní předpis splnil podmínky ústavní konformity, a taková základní ústavní konformita je prostě požadavek na nějaký obyčejný zdravý rozum a nestrannost. Všechny ostatní zájmy, které by se dostaly do kolize s těmito základními principy, by měly ustoupit, neboť jedním ze základních úkolů státu je výkon ústavně konformní normotvorby, která bude schopna odpovědět na dvě základní otázky: Proč a za jakým účelem je návrh zákona přijímán a jak bude přispívat ke splnění základních ústavních funkcí státu?
Předkladatel podle analýz a toho, co mám k dispozici, se nevypořádal se základními připomínkami k návrhu zákona, které uplatnila Národní sportovní agentura, nebylo vyhověno žádné zásadní připomínce, a tento svůj postoj vlastně nikterak neodůvodnil. O správnosti navrhovaného řešení nebylo jednáno s NSA a své stanovisko předkladatel nepodložil ne že kvalitní, ale v podstatě žádnou argumentací, která by obstála. Předkladatel zcela opominul zásadní připomínky a tím vlastně porušil legislativní pravidla vlády, která existují, ačkoliv respektuji, že my poslanci máme samozřejmě volnou možnost a můžeme nakládat s těmi právními předpisy. Ale přesto si myslím, že se mělo reagovat na zásadní připomínky. V souladu s čl. V odst. 8 je povinností s připomínkovými místy uvedenými odst. 1 písmeno a až c, g a h nutno projednat vždy ty připomínky, které se staly předmětem rozporu. Tím, že je předkládán komplexní pozměňovací návrh, samozřejmě vláda se tomu už nemohla věnovat, protože na ni nepřišla řada.
Státní správa se vyznačuje formálně zakotvenou hierarchickou strukturou. Národní sportovní agentura jakožto jiný ústřední orgán státní správy je charakterizován jako monokratický státní orgán, ústřední správní úřad s dílčí věcnou a územní celostátní působností, který je takzvanou organizační složkou státu. Existují také správní úřady, které můžeme označit jako nezávislé - spojují v sobě protikladné prvky, nezávislost a výkon státní správy. Tyto úřady jsou sice organizačními složkami státu, jsou financovány ze státní rozpočtu, mají zpravidla vlastní rozpočtovou kapitolu, ale nejsou součástí hierarchické soustavy státní správy řízené vládou a ani nejsou vládě nebo některému ministerstvu nebo jinému ústřednímu orgánu státní správy ze své činnosti odpovědny. Jedná se například o Radu pro rozhlasové a televizní vysílání nebo Úřad na ochranu osobních údajů. Ve své podstatě se jedná o orgány zřízené k plnění kontrolních funkcí, a nikoliv oproti Národní sportovní agentuře jakožto výkonnému orgánu neplní funkce výkonné, v daném případě mimo jiné přípravu tvorbu programu a výzev, hodnocení, rozhodnutí v otázce veřejných finančních prostředků ve formě dotací. Žadatelé a příjemci těchto dotací jsou de facto i de iure účastníci veřejných soutěží, tedy jednostranného právního jednání, kterým vyhlašovatel soutěže Národních sportovních agentur nabízí okruhu oprávněných zájemců, aby podali žádosti o dotace, které jsou v rámci správního řádu posuzovány, hodnoceny a dochází k vydání rozhodnutí o přidělení dotace. Jednou ze zásadních činností Národní sportovní agentury je vedení správních řízení, v jejichž rámci probíhá veřejná soutěž o přidělení či nepřidělení dotačních prostředků. Neveřejnost jednání znamená, že se jí nemohou účastnit libovolné třetí osoby, které nemají v rozhodném správním řízení žádné procesní postavení ani nemají žádný vztah k příslušnému správnímu orgánu. Rozdíl oproti veřejnému jednání je proto třeba spatřovat především v tom, že se zde neuplatní princip záruky zákonnosti v podobě kontroly veřejnosti spočívající v neomezené možnosti účasti libovolných osob na takovémto úkonu, jako je tomu například ujednání soudu. A změnou organizační struktury, rozšíření počtu osob v podobě dozorčí komise, rady a především změnou monokratického principu na kolegiální dochází dle některých právních názorů k zastření skutečné odpovědnosti při rozhodování. To je moje základní připomínka k té věci.
K samotnému komplexnímu pozměňovacímu návrhu, protože jsem neměl zatím prostor se nějak vyjádřit, takže se omlouvám, že možná budu přecházet nebo budu muset vždycky citovat to jednotlivé ustanovení, abych k němu mohl říct ten komentář.
Takže § 2 odst. 5. Jde mi o definici tělovýchovy. Uvedu příklad, třeba účast na Univerziádě není sport organizovaný či zajišťovaný vysokou školou nebo její součástí včetně účelového zařízení pro kulturní a sportovní činnost podle zákona o vysokých školách, ale je součástí univerzitního sportu. Takže moje otázka je: Bude to tedy podporovat Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, nebo to bude NSA? Konkrétní dotaz.
Kompetenční zákon stanoví v čl. 7 odst. 1, že Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy je ústředním orgánem státní správy pro předškolní zařízení, školská zařízení, základní školy, střední školy a vysoké školy, pro vědní politiku, výzkum a vývoj - nebudu to číst celé. NSA má činnosti vydefinované zákonem o podpoře sportu, to je § 3a nově, a tam je nově teď přidán text, že cílových skupin sportovních organizací a cílových skupin v oblasti sportu bez omezení a vyjmutí školního a vysokoškolského sportu. Tak ta moje základní otázka je, jak bude tato činnost naplňována? A upozorňuji, že v nálezech a zprávách Nejvyššího kontrolního úřadu již bylo popsáno toto a Ministerstvo školství, mládeže a sportu bylo napomínáno, že se neřídilo zákonem o podpoře sportu, který mu ukládal koordinovat vládou schválenou koncepci, ani usnesením vlády, jímž byla koncepce schválena. (Trvalý hluk a neklid v sále.) Takže doplňující dotaz: Jak a kdo toto v plném rozsahu bude naplňovat? Já tady spatřuji rozpor mezi § 3a a § 4.
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Pane poslanče, já vás na chvíli přeruším. Poprosím, aby se v sále diskutující poslanci utišili, i v pravé části. Ano, děkuji. Můžete pokračovat.
Poslanec Radek Vondráček: Chci uvést, že došlo k doplnění pojmu, ovšem stále není zohledněna základní připomínka v podobě znění ustanovení kompetenčního zákona, která uplatnila ve svém usnesení vláda České republiky s odkazem na možné kompetenční spory, kdy lze konstatovat, že dochází k duplicitě kompetencí v oblasti sportu. Skrytou formou se ministerstvo školství snaží duplicitně vytvářet podmínky pro školní a vysokoškolský sport. Na místě je proto položit si otázku, jak se tyto přívlastkové sporty liší od obyčejného sportu a jestli lze do budoucna očekávat nějaký kojenecký sport, sport spadající do kompetence Ministerstva zdravotnictví, seniorský sport, který bude pod Ministerstvem práce a sociálních věcí, nebo sport na univerzitách třetího věku - myslím si, že s tím se předkladatel úplně nevypořádal.
K usnesení vlády České republiky. Vláda nepovažuje za vhodné, aby došlo k převedení gesce školního a vysokoškolského sportu na Ministerstvo školství. Předně není zcela zřetelná hranice mezi tím, co lze považovat za podporu školního a vysokoškolského sportu a co lze považovat za podporu jiného než školního a vysokoškolského sportu. Návrh zákona je tak z mého pohledu způsobilý vyvolávat kompetenční spory. ***
