Ale i tak je ten vámi předložený vládní návrh, kterým chcete ovládnout veřejnoprávní média, naprosto účelovým materiálem, ze kterého jako pověstná sláma z bot čouhá bezbřehá a špatně skrývaná touha úplně dobýt a ovládat obě velká veřejnoprávní média, tedy Českou televizi a Český rozhlas, a to i za cenu pošlapání práv veřejnosti, například sdružovacího práva, které je i právem ústavním a které by mělo být univerzální. Toto právo nám říká, že občané se mohou volně sdružovat do různých spolků, organizací, nejen do politických stran, a nejrůznějšími způsoby pak ovlivňovat veřejný život a podílet se na něm, pokud dodržují ústavu a zákony. A občané přitom mají mít naprosto rovnocenné podmínky pro uplatňování tohoto práva. A vláda tady najednou přichází s omezením, že kandidáty do veřejnoprávních mediálních rad budou moci napříště navrhovat pouze organizace, právnické osoby, které existují minimálně deset let, to znamená ty, které tady byly před vznikem opozičních stran, které tady byly před vznikem nových názorových proudů ve společnosti, které právě nesouhlasí s tou dosavadní politikou vládní pětikoalice Petra Fialy.

Co to má znamenat? Občané a spolky, například různé sociální dobročinné organizace, ale i sportovní svazy nebo vysoké školy, které existují třeba osm nebo devět let a mají za sebou úctyhodnou práci, jsou snad méněcenní? To je něco hrozného. Takto si vláda v uvozovkách váží slušných a aktivních občanů? Ale senátor, který bude funkci vykonávat třeba měsíc a kterého volilo například 5 % oprávněných voličů v jeho volebním obvodě, ten televizní a rozhlasové radní volit tedy může? Tady vidíte tu disproporci. To je rovnost občanů před zákonem v podání vládní koalice, respektive nerovnost. Styďte se!

V této souvislosti si připomeňme, že v politickém, ideologickém a mediálním zázemí stran vládní pětikoalice již poměrně dlouho panuje myšlenka, aby mediální rady televize a rozhlasu v budoucnu volily už pouze takzvané zájmové organizace, nikoliv volení zástupci lidu a skuteční reprezentanti veřejnosti, tedy poslanci. Volit, nikoliv pouze nominovat a navrhovat. Říkají tomu německý model. A přístup k volbám těchto radních by napříště prý měly mít pouze některé, ty správné, předvybrané společenské a neziskové organizace. Podle vládních představ by tam byla nejrůznější omezení, asi nejen co do délky jejich existence, jako je tomu v aktuálním návrhu, ale možná i kvalifikační předpoklady, protože i to už se vážně objevilo v debatách o volbě těchto mediálních rad. A při pohledu na vládní pětikoalici Petra Fialy bych se vůbec u této vlády nedivil tomu, kdyby časem přišlo nějaké omezení, i co se týče politického a názorového zaměření těchto organizací. To znamená pouze ty organizace, které jdou tím vaším směrem, liberální demokracie, progresivistickým směrem, probruselským směrem, tak ty by měly být ty, které by měly tedy navrhovat. Vůbec bych se tomu nedivil, protože vy v podstatě celý tento rok, kdy jste u vlády, tak postupně chcete zavádět cenzuru, omezování názorů občanů, šikanu, kontrolu názorů, které jsou v rozporu s vládními názory. Ostatně to je ten materiál, který připravil ministr vnitra Rakušan na Ministerstvu vnitra z hnutí STAN. A to samozřejmě je přece nepřijatelné.

Zkrátka chcete dělat postupně pečlivou selekci - a to ošklivé slovo je tady namístě - pečlivou selekci občanů a jejich názorů chcete dělat, jen aby bylo dosaženo vámi zamýšlených cílů. Chcete prostě ovládnout, a tím cílem je tady v případě tohoto zákona, že chcete ovládnout politickou část vysílání veřejnoprávních médií. Mimochodem zcela v duchu hesla, které měli na transparentech takzvaní televizní spacákoví revolucionáři, redaktoři a s nimi spřažení politici z let 2000 a 2001, kdy si neoprávněně přivlastnili televizní vysílání a dodnes jej považují za své. Problém je ale, znovu připomínám, že to vysílání platí všichni občané České republiky, kteří mají přijímač, formou koncesionářských poplatků. Tehdy měli tito aktivisti z České televize na svých praporech mimo jiné i nápis "Česká televize je naše". Ale ona není jejich. Česká televize je občanů České republiky, kteří platí koncesionářské poplatky. Kdyby současná vláda nebyla pokrytecká, může si transparent se stejným nápisem roztáhnout i zde ve vládních lavicích Poslanecké sněmovny. Já na to říkám: Českou televizi a Český rozhlas financují všichni občané České republiky, ať už mají momentálně jakékoliv politické názory. Takže tyto instituce patří jim.

A úplně na závěr bych vám chtěl říct jednu věc z mého pohledu. Víte, já jsem taky začínal jako zcela anonymní člověk, kterého nikdo neznal. A myslel jsem si, že to funguje tak, jako si myslí možná většina těch naivních neznámých lidí, kteří jsou tady, kterých je většina poslanců, že když si takhle budete ovládat to veřejnoprávní médium, tak doufáte, že vám půjde na ruku. Doufáte, protože jste za tu vládní pětikoalici, že přimhouří oči, až se vám něco stane, až budete mít nějaký problém. Doufáte marně. Doufáte naivně. Já jsem v médiích, můj první přenos v České televizi byl před 27 lety v únoru 1995. A můžu vám říct, že jsem si taky myslel spoustu věcí. Ale tohle vám nepomůže. Oni vám nepůjdou na ruku. Vy jim dáváte... Tento zákon je opravdu úplně mimo jakýkoliv standardní demokratický postup, mimo jakákoliv základní demokratická pravidla, o kterých jsme tady celý den hovořili. Ta média, protože tento zákon, když projde, tak každý z vás, i když jste třeba vůbec nic neudělali, jenom když se znelíbíte, tak si na vás ukážou, a uvidíte, co se bude dít. Takže vám to stejně ve finále, stejně ten každý z vás poslanců, kteří si myslí, že to nějak ochrání tu vaši stranu, že to nějak vás zachrání, že jim třeba budete říkat v těch médiích, ale vždyť já jsem pro vás hlasoval, já jsem byl přece ten, kdo byl přece, kdo si myslel, že prostě jsem na vaší straně, proto byste mi to měli vrátit, proto byste přece neměli být na mě zlí... Doufáte marně! Je to naivní představa. Naivní představa lidí, kteří nemají s médii dlouholeté zkušenosti a nevědí, jak ta média té veřejné služby ve skutečnosti, to znamená, mluvím o České televizi a Českému rozhlasu, nevíte, jak to ve skutečnosti tam funguje. Obrátí se to během jedné vteřiny proti vám. Během jedné vteřiny. A vůbec nic jako... a vůbec tyhlety argumenty... Tohleto, co si tady dneska budete hlasovat, a budeme ještě tady o tom hlasovat, tak vás před ničím nezachrání.

Je to další problém pro svobodu a demokracii v České republice, protože jediné, co ta média veřejné služby může udržet v nějakých mantinelech, je právě ta demokracie. Právě to, když ta pravidla budou fungovat demokraticky. Právě to, když striktně budeme dbát na to, aby ta média skutečně zastupovala ty hlavní názorové proudy. Právě to, když budeme skutečně dbát na to, aby se dodržovala ta dikce zákona, která jim káže vyváženost. Ale to, že by to tímhle návrhem zákona, naivně si myslíte, že to vychýlíte svým směrem, já vám říkám, a mnozí z vás to ještě zažijete i toto volební období, nepřeju vám to, ale bude to tak, že si vás ta média podají a bude jim úplně jedno... Právě ukazujete tu svoji slabost a budou vědět, že jste slabí, a dají vám to sežrat, se vším všudy. Jenom proto, že se znelíbíte někomu i ve vaší vlastní politické straně, a to mnozí z vás poznají ještě toto volební období, tak vás hodí přes palubu. I ti vlastní, i ta média. Protože už budete bezcenní, už se budou jiní tlačit na vaše místo, na které si ukážou ti, kteří jsou nad vámi. A ani o tom nebudete vědět. Budete jenom s prosíkem chodit, že chcete být na kandidátce, ale už se tam budou tlačit jiní. Takže jenom říkám, že jsem toho od médií zažil hodně.

Je to špatný zákon. Totalitně se snažit něco ovládnout, totalitně ohnout demokracii a svobodu, to se nevyplácí. Proto znovu vyzývám k tomu, abyste alespoň v druhém čtení, abyste ještě zvážili ten váš návrh, aby tady proběhla skutečně demokratická diskuse i s opozičními stranami a abychom ten zákon alespoň... Máte tady tu stoosmičku, ale stejně vám to ve finále nepomůže. Takže já znovu říkám, apeluji na to, pojďme dbát na to, aby ta instituce byla skutečně demokratická, bez nějakých takovýhle tlaků, protože pak už se to těžko bude vracet. A pak až na těch kandidátkách prostě nebudete, až po vás půjdou, až vás budou honit na ulici... Znovu říkám, já už jsem viděl takových lidí spoustu tady, spoustu, kteří potom říkali a v podstatě s brekem chodili - proč po mně jdou? Proč? Vždyť já jsem byl na jejich straně. Naivní představa. Pak už to bude nenávratné.

Děkuju za pozornost. (Potlesk z lavic SPD.) ***