Vůbec nechápu, proč nemůže být zpravodajem, když je to vládní návrh, proč se tomu tak bráníte, z jakého důvodu? To vám vadí, že bychom měli ještě další přednostní právo? Protože podle jednacího řádu navrhovatel nemá přednostní právo, ale ten zpravodaj ho má. Já si myslím, že jste to vzali za špatný konec. A myslím si, že jako být takto tvrdohlavý a říkat, my to prostě opravdu protlačíme tou silou a ten zpravodaj bude náš, myslím si, že to není dobrá cesta, a myslím si, že byste se nad vaším konáním a jednáním měli zamyslet. Děkuju.

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, paní poslankyně. A nyní s faktickou pan poslanec Králíček. Prosím, máte slovo.

Poslanec Robert Králíček: Tak já budu reagovat na mého předřečníka. Máte pravdu a chtělo by to zmírnit. Ale na druhou stranu prosím, sjeďte si stenozáznam vašich kolegů. Vy nás tu vždycky pozurážíte a potom, my když zareagujeme, tak přijde někdo zase od vás, ať my se uklidníme, ať přijdeme s tou... Tak začněte také. Tak si sjeďte ty stenozáznamy, jak nazýváte nás. Podívejte se na váš Twitter, jaká jsme, například podle paní předsedkyně Sněmovny, jaká jsme tady stafáž. A další věci. A nás tady potom vyzýváte, abychom se chovali slušně. Dobře. Ale začněte prosím i u sebe.

A já nevím, mně nepřijde prostě normální, aby po třetím řečníkovi, protože první byl pan Okamura, druhý byl pan Juchelka, třetí byl pan Babka, aby přišel pan Jakob a hned zkrátil tu lhůtu na dvakrát deset minut. Mně to prostě nepřijde normální. Pan Okamura mohl mluvit šest hodin, sedm hodin, pak bych to chápal, ale byla to nějaká hodina, dvě. Stejně tak pan Juchelka. Stejně tak pan Babka, ten byl ještě kratší. A pak přijde pan Jakob a zkrátí to prostě úplně natvrdo. Tak co čekáte od nás? Že tady budeme klidně někde v koutku sedět? Nebudeme prostě.

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. Tím jsme vyčerpali faktické poznámky a s přednostním právem je přihlášen pan ministr Baxa. Prosím, pane ministře, máte slovo. A připraví se pan poslanec Marek Novák. Prosím.

Ministr kultury ČR Martin Baxa: Já děkuji za slovo. Pokusím se tedy nějak řekněme reagovat na jádro konkrétních připomínek, které tady zaznívaly jak v projevu pana předsedy Okamury, tak v projevu pana předsedy Juchelky, případně pana kolegy Babky.

Já jsem pečlivě poslouchal jak projev pana předsedy Juchelky, tak pana předsedy Babky, a myslím si, že základní problém, v čem se jako nemůžeme shodnout, je v principu, ze kterého, pánové, vaše připomínky vycházejí. Vy žijete v nějakém řekl bych diskurzu, nebo v nějakém světě, kde prostě považujete za předmět nějaké debaty takzvané ovládnutí veřejnoprávních médií. A v tom se vlastně my nemůžeme v principu shodnout. Já vlastně nerozumím tomu, co znamená ve vašem pojetí ovládnutí veřejnoprávních médií. K čemu ta vaše úvaha jako směřuje. Jestli pan předseda volebního výboru Juchelka, nebo tady pan kolega Babka - teď nereaguji na ty konkrétní faktické poznámky, na ty dva velké projevy, které tady zazněly - případně pan předseda Okamura, jako vy si představujete, že se nastartuje nějaký mechanismus, kdy změníme zákon, dosadíme si do rady své lidi, naši lidé zvolí svého generálního ředitele a my mu potom budeme říkat, co má dělat.

Pánové, jestli popisuji dobře ten váš myšlenkový pochod, pravděpodobně ano, jenom to dávám jako řečnickou otázku. A na to je z mojí strany jednoduchá odpověď. My takto neuvažujeme. Jestli je toto úvaha hnutí ANO a hnutí Svoboda a přímá demokracie, tak potom je tato diskuse vlastně lichá. Jako ve vašem světě, který je postaven na principu ovládnutí veřejnoprávních médií a následně převedení toho, že naše koalice, tvořená pěti demokratickými politickými stranami, po nějakém jako ne polském nebo maďarském, ale nějakém středoasijském nebo čínském modelu chce touto cestou vybudovat nějaká jakoby státní média, která budou psát, co my budeme říkat, tak v tom se prostě nemůžeme shodnout.

Já říkám vám, kteří mně nenasloucháte, chápu to, je mezi námi bariéra, ale říkám to veřejnosti, která sleduje dnešní jednání Poslanecké sněmovny, že my toto nechceme. My tímto návrhem zákona, který předkládám za vládu já, si naopak komplikujeme cestu v té vaší úvaze, nebo v tom vašem světě toho ovládnutí veřejnoprávních médií, o kterém vy tady hovoříte a který nám vkládáte do hlav. Přece za této logiky, pokud vy si myslíte, že chceme ovládnout veřejnoprávní média, no tak, pane poslanče Babko, prostřednictvím paní místopředsedkyně, pane předsedo Juchelko, prostřednictvím paní místopředsedkyně, pane předsedo Okamuro, prostřednictvím paní místopředsedkyně, no tak je přece jako nejjednodušší, kdybychom sem v lednu přišli, podle stávajícího znění zákona o České televizi odvolali celou Radu České televize, najmenovali jsme si své lidi a proběhl tento převrat. A my místo toho tady předkládáme zákon, který celý tento proces úplně jako zásadně komplikuje ve vaší logice.

My zapojujeme do volby mediálních rad Senát. Je to zákon, který má vydržet nějakou dobu, možná roky, možná desetiletí, kdy se může úplně zásadně změnit složení Senátu. Úplně jako jinak uvažující lidé s jiným pohledem na svět. A my si zcela vědomě komplikujeme ve vašem světě to takzvané ovládnutí mediálních rad. Vy kritizujete tento návrh, protože takzvaně chceme ovládnout mediální rady, ale já vám tady říkám, jaká by byla nejjednodušší cesta k ovládnutí České televize, kterou jsme mohli udělat, a neudělali. Neudělali. A jestli má pan poslanec Juchelka nebo pan poslanec Babka pocit, že vlastně neodpovídám na otázky, tak na některé otázky, nebo spíš vznesené komentáře, prostě nemohu odpovídat, protože každý z nás žijeme v jiném světě.

Já žiju ve světě, kde považujeme nezávislá veřejnoprávní média za klíčový pilíř demokracie, a proto předkládám návrh, který komplikuje vliv politiků na veřejnoprávní média. Vy žijete ve světě, kde základní premisou je ovládnutí veřejnoprávních médií. Jak diktovat pravděpodobně generálnímu řediteli nebo radě nebo komu, co se má dělat. Takže v tomto ohledu, pánové, opravdu nemohu posloužit, protože v tom se nikdy společných závěrů nedobereme, protože každý žijeme v jiném světě.

A teď k těm nějakým konkrétním připomínkám, které tady zazněly.

Ano, je pravda, že co se týká kontrolních orgánů různých státních institucí, tak zapojení Senátu představuje nějaké novum. Přemýšlíme-li si, jak budeme klást ty překážky, a nejenom naší vládě, ale všem těm vládám budoucím, k ovládnutí veřejnoprávních médií, tak toto je cesta. To znamená v rámci volby Parlamentem, zapojit obě komory. V té věci, má-li se zobrazit vlastně nějaký pohled veřejnosti a veřejností volených zástupců na roli veřejnoprávních médií komplikovanější, tak ano, zapojení Senátu je ten pomyslný kámen, který si klademe do cesty, nebo ta pomyslná překážka, ten příkop, který si vykopáváme k tomu, aby se ta situace zkomplikovala. Rozhodně byly diskuse mezi poslanci a senátory na tom poměru, ve kterém budou poslanci a senátoři volit své zástupce do mediálních rad. Ano, je pravda, že někteří senátoři měli ambicióznější představy. Podle mě ten poměr 2:1 je prostě poměr adekvátní a to se také zobrazuje v tom návrhu. Tedy 6:3 v Radě Českého rozhlasu a 12:6 v Radě České televize.

Byl jsem tázán, proč navrhujeme zvýšení počtu radních České televize. Odpověď na to je taková, že má-li se do vzájemného poměru dát řekněme rozpočet a rozsah aktivit, které dělá Český rozhlas a Česká televize, tak je prostě Česká televize institucí, která si zaslouží - a znovu zdůrazňuji - větší veřejnou kontrolu, prostřednictvím hůře volitelných zástupců jako skrz jednotlivé komory Parlamentu. Proto jsme se rozhodli si zase přidat další překážku a dobrat se tohoto výsledku. A bavíme-li se o finančních nákladech, ano, bude to nějaké finanční náklady stát. Ale prostě demokracie v některých svých provozech je dražší. Pak, pane kolego, s touto logikou si můžeme říct, nemusíme jim platit nic. Nebo snižme počet radních Českého rozhlasu na tři a radních České televize, abychom na nich ušetřili. Ale chceme šetřit u veřejnoprávních médií? Jenom se na to ptám. Chceme veřejnou kontrolu omezit tak, že tam budou tři a šest radních? Nic jim neplatit? Je to možné? Přijďte s takovým návrhem. Pojďme o něm mluvit, jestli takto vy si představujete větší nezávislost veřejnoprávních médií. A nevnáším do té debaty rozsudek Nejvyššího správního soudu ohledně odvolání dozorčí komise, který prostě povede pravděpodobně k nějakým zcela náhodně vzniklým finančním nákladům, které nemusely vzniknout, kdyby se prostě některé věci nedaly. ***