(14.50 hodin)
(pokračuje Ondřej Babka)
Projednávání vládního návrhu zákona, který má změnit zákon číslo 483/1991 Sb., o České televizi, zákon číslo 484/1911 Sb., o Českém rozhlase, a zákon číslo 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, projednávání těchto tří zákonů, které zde dnes máme, není motivováno ničím jiným než snahou současné vládní většiny prosadit na pozici budoucího generálního ředitele České televize svého člověka, a tak nepokrytě veřejnoprávní televizi ovládnout. A tady na začátek to říkám proto, že nám i veřejnosti je tato novela prezentována jako ta, jež pouze mění volbu členů rady a zapojuje do ní vedle Poslanecké sněmovny rovněž Senát Parlamentu ČR, s čímž samozřejmě někdo můžeme, nebo nemusíme souhlasit, ale co mně vadí úplně nejvíc, je ten proces a načasování, kterým se to snaží pětikoalice prosadit. To vysvětlím později.
U nás v České republice máme tři média veřejné služby. Je to Česká televize, je to Český rozhlas a je to Česká tisková kancelář, ČTK. A tak jak sleduji snahy současné vládní koalice, tak je v jejich zájmu minimálně dvě z těchto institucí zprivatizovat. A možná nejde o privatizaci v doslovném slova smyslu, tak jako byla naznačována současnou pětikoalicí například v případě budějovického Budvaru, České pošty nebo ostatního majetku, který stát drží, ale jednoznačně jde o snahu pětikoalice tuto instituci ovládnout a využít ji ve svůj prospěch, a to dokonce bez jakéhokoli ohledu na pověst tohoto média veřejné služby.
Bohužel předložená novela o České televizi a Českém rozhlase je čistě politickým aktem. Jejím jediným a zřejmým cílem je ovládnout demokraticky zvolené kontrolní orgány obou veřejnoprávních médií s cílem dosadit na tato místa v podstatě okamžitě kandidáty jakkoli spojené či preferované vládní koalicí. Jde o bezprecedentní mocenský krok, ke kterému nesáhla dosud žádná vláda. A tady to říkám právě proto, jaký ta novela má vývoj, jak zde už byla představena i ta předchozí novela a jak je prosazována na sílu i vzhledem k dříve proběhnuvším pro pětikoalici úspěšným či méně úspěšným volbám do mediálních rad. O tom už zde taky byla řeč. Cílem přijetí tohoto zákona je tak pouze co nejrychlejší politická kontrola veřejnoprávních médií a touha ovládnout dva z nejsilnějších mediálních domů v České republice.
Často v mediálním prostředí slyšíme od kolegů z pětikoalice silnou kritiku směrem k tomu, co se děje s médii veřejné služby v Polsku či Maďarsku. Přitom je tato dnešní snaha zcela na úrovni kroků, které jsou přijímány právě v těchto státech. Ve své koaliční smlouvě přímo uvádíte, tedy strany pětikoalice, že za nezbytné považují jak zachování, tak nezávislost veřejnoprávních médií. Vážení kolegové, nezávislost. Mluvíte o tom, že nezávislost veřejnoprávních médií nemůžete podcenit. Jenže vy právě svým přístupem dnes tuto nezávislost systematicky a drasticky podkopáváte.
Když bylo naše hnutí ve vládě, tak se nejednou muselo vypořádávat s ostrou kritikou z řad redaktorů České televize nebo Českého rozhlasu. Nejednou byli tito redaktoři vůči našim členům vlády hodně kritičtí, někdy možná až příliš, někdy dokonce slyším, že k nám bývá primárně Česká televize až příliš zaujatá. Ale o tom dnešní novela není a nechci o tom tady diskutovat. Ale naše vláda nikdy nezasahovala takto bezprecedentním způsobem do základních principů fungování médií veřejné služby. A ona ani de facto nemohla. Kdybychom my udělali něco podobného tomu, co dnes zamýšlíte vy, tak by se na nás okamžitě sesypala nekonečná vlna kritiky. Ale vy v tuto chvíli opravdu jdete přes mrtvoly a neuznáváte jakoukoli konstruktivní kritiku, která tady třeba dnes ještě zazní, a bohužel s námi nejste ani ochotni tyto změny diskutovat.
Já tu byl v minulém volebním období při snaze pouze dovolit několik radních tak, aby byla Rada České televize kompletní. A kdybych si jen představil, že (bychom) tu s obdobným návrhem zákona, který de facto mění poměry sil v radě, přišli my, tak si opravdu živě dokážu vaši reakci představit. Třeba takový kolega Bartošek, který v minulém volebním období byl tím největším ochráncem veřejnoprávních médií, tak už dneska úplně vidím, jak by tu dnes skákal tři metry do vzduchu, bral by si osmihodinové přestávky co osm hodin, kterými jste tady totálně zazdívali pouze dovolbu mediálních rad.
Tento váš přístup, kterým si za rukojmí berete Českou televizi a v přeneseném významu samozřejmě také diváky České televize, koncesionáře, tak ten považuji za extrémně nebezpečný. Vy dnes tímto krokem zcela podkopáváte jakoukoliv důvěru velké části populace vůči tomuto médiu veřejné služby do budoucna. A já to tady opravdu neříkám jako kritiku České televize nebo Českého rozhlasu, já jsem v tomhle bytostně vždy a jsem stále přesvědčen o potřebě existence veřejnoprávních médií, o jejich existenci, o veřejnoprávnosti těch médií. Já, a to opakuji, kritizuji pouze váš přístup a vaše nápady, jak tyto zákony změnit k obrazu svému a jak akorát oddalujete to, jaké problémy tato veřejnoprávní média mají a jak oddalujete právě jejich řešení, respektive vůbec ty problémy, které veřejnoprávní média v současné době mají, tak neřešíte. Už vůbec ne touto malou novelou.
A proč to děláte? Proč máte pocit, že Rada České televize nefunguje správně? Máte pocit, že Česká televize nebo Český rozhlas informují nepravdivě? Máte pocit, že třeba vaši poslanci mají nedostatečné zastoupení ve zpravodajských pořadech České televize? Nebo máte pocit, že Česká televize nebo Český rozhlas publikují fake news? Jaká je vaše most (?) motivace k tomu, abychom tady v době rekordní inflace, propadu českých občanů do chudoby, kdy třetina občanů má problém vyžít ze svých finančních prostředků, v době, kdy je válka pár set kilometrů, pár stovek kilometrů od nás, v období, kdy dovozní ceny plynu vzrostly meziročně téměř o 440 %, řešili relativně dobře fungující Radu České televize a Českého rozhlasu? Proč zde máme mimořádnou schůzi na toto téma? Proč jste ochotni tady nocovat a na sílu prosazovat malou novelu?
Já tu odpověď znám. Za mě je zcela jasná. Navíc Český rozhlas i Česká televize dlouhodobě a opakovaně upozorňují, že potřebují vyřešit především oblast svého financování. A místo toho tedy, aby vládní koalice představila toto řešení, tak zde předkládá novelu, která řeší jen a pouze způsob volby Rady Českého rozhlasu a Rady České televize, ale opomíjí podstatné nedostatky obou zákonů, například jejich zcela nesystémovou rozdílnost v mnoha bodech. A už to tady taky padlo. Proč má mít například rada České televize nově o tři členy navíc? Proč jich má být sudý počet osmnáct, když Radu Českého rozhlasu necháváte na lichém počtu devíti? Je to evidentní rozpor a opět jenom touha a snaha o totální ovládnutí rad. Ještě jste to tady nikdo nevysvětlil, proč jich má být osmnáct v České televizi a devět v Českém rozhlase.
A jak jsem již zmínil, tak koalice vůbec neřeší tu nejpodstatnější otázku, tedy financování Českého rozhlasu a České televize. Nebo například v oblasti definování rozhlasového či televizního přijímače, definici poplatníka a tak dále.
Já nyní pragmaticky zkusím shrnout svůj náhled na předloženou novelu do několika bodů. Sice se nemá prozrazovat pointa už v úvodu, ale jak jsem již naznačil, tak tento zákon přímo souvisí s volbou generálního ředitele České televize. A dal by se klidně nazvat ne novelou zákona o České televizi a novelou o zákona o Českém rozhlase, ale zákonem o volbě generálního ředitele na jaře roku 2023. Ale postupně. ***
