(17.20 hodin)
(pokračuje Vladimír Balaš)
Jinak pokud jde o platy učitelů, doufám, že to nebude jenom proklamace, protože - a záleží na nás, jak říkám, my jsme se ještě nedostali ani k prvnímu čtení zákona o pedagogických pracovnících, a na tom si myslím, že to do jisté míry také visí. Když se nám podaří zavázat stát k odměňování, které tam je zakotveno, tak si myslím, že to bude zajímavá práce. Ale musíme řešit i jiný problém, aby měl kdo učit, a to je otázka navýšení rozpočtu nebo nalezení financí právě pro vysoké školy, aby skutečně platy na vysokých školách pro asistenty nebyly výrazně nižší než platy na středních a základních školách, a to si myslím, že je vidět, že ten systém funguje jako jeden celek. Nelze vytrhávat jednotlivé dílčí otázky toho školství, je třeba to řešit jako jeden celek a systematicky.
Takže děkuji, doufejme, že najdeme prostředky. A pokud jde o priority, tak se snažíme samozřejmě hledat a formulovat to, co je důležitější více a co méně, ale myslím si, že všechny - a asi zájem nás všech je to, aby děti měly kvalitní vzdělání a aby Česká republika našla cestu k prosperitě. Bez vzdělání to nejde. Děkuju.
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. Než dám slovo panu poslanci Juchelkovi, načtu další omluvu. Paní poslankyně Dražilová se omlouvá od 17.30 z pracovních důvodů.
Vracíme se do obecné rozpravy. Pan poslanec Juchelka, prosím, máte slovo.
Poslanec Aleš Juchelka: Moc děkuji, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, my tady dnes jsme u prvního čtení státního rozpočtu na rok 2023 a já bych řekl, že státní rozpočet je samozřejmě hrou nějakých čísel, výdajů a příjmů, ale státní rozpočet také hodně vypovídá o nás samotných, o každém občanovi, o naší vládě, o nás všech tady v Poslanecké sněmovně. Je to záležitost bych řekl i do jisté míry hodnotová a nějakého morálního ukotvení nás všech, tedy obyvatelů, občanů, kteří tady žijeme.
Určitě se to týká i rezortu Ministerstva práce a sociálních věcí, já se k tomu postupně dostanu. Výdaje rezortu práce a sociálních věcí se nebudou umírňovat ani v příštím roce, v roce 2023, naopak budou růst. Podle současného návrhu novely o státním rozpočtu jsou výdaje na sociální podpory, penze a další formy sociálního zabezpečení v příštím roce oproti stávající podobě rozpočtu pro letošek vyšší o 115,3 miliardy korun. Celkově má MPSV hospodařit s částkou už bezmála 900 miliard korun. Pokud tento trend, stejně jako v letošním roce i v předchozích letech, bude u navyšování rozpočtu ministerstva pokračovat, například třeba kvůli dofinancování sociálních služeb nebo pozměňovacím návrhům jako třeba v tomto roce, dá se předpokládat, že v tom dalším, v příštím roce přesáhnou dokonce už bilionovou - bilionovou! - hranici. Je potřeba si říct, že náš sociální systém bobtná a mohutní a myslím, že nás čeká celá řada rozhodnutí, kde na to vzít, jaké agendy reformovat a jak práci celého našeho sociálního systému zefektivnit a tvrdě kontrolovat. Nic z toho jsem ale ani z hlediska legislativy nezaznamenal v rámci agendy Ministerstva práce a sociálních věcí. V roce 2022, a nebudeme to zkoumat proč, bylo jen třeba na nezaměstnanost, a to pozměňovacím návrhem, požadováno o 900 milionů navíc, a přitom naše nezaměstnanost je jedna z nejnižších v Evropě a máme tady 300 000 volných pracovních míst.
Dalším nesouladem například je, že máme 12 000 pěstounů, to znamená minimálně 12 000 dětí, které potřebují náhradního rodiče, protože se o ně jejich vlastní rodiče nepostarají. Stojí to miliardy korun ročně, ale minimum vydáváme na rozšiřování a upevňování rodičovských kompetencí, na vzdělávání v této oblasti a tak dále. Na podporu prorodinné politiky a stabilizace rodin jde z rozpočtu MPSV pouze 150 milionů korun. Jen upozorním, že z těch 7 miliard u pozměňovacího návrhu - v tomto roce u novely zákona o státním rozpočtu - pana ministra Jurečky šlo na dofinancování v tomto roce na pěstouny 550 milionů korun. Dávky státní sociální podpory a pěstounské péče mají položku, která přesahuje 61 miliard. Jsou to samozřejmě přídavky na děti, rodičovský příspěvek, pohřebné, porodné, příspěvek na bydlení.
Největší položkou ale jsou výdaje na důchody - 656 miliard korun. Tato částka rozhodně do budoucna klesat nebude. Tato vláda to ví, že je potřeba udělat penzijní reformu, a doufám, že po posledních nešťastných vyjádřeních se na ni chystá. Je to potřeba ne pro současné seniory, těch se už samozřejmě reforma v žádném případě nedotkne, ale pro naši generaci, abychom věděli, na čem jsme a jak to budeme mít v budoucnosti. Jako opozice v tom určitě chceme být a budeme nápomocni. Na seniorech se šetřit nedá, to víme všichni, na zdravotně postižených šetřit není kde. Sociální smír mezi zdravými a nemocnými, mezi mladými a starými a tak dále samozřejmě musí pokračovat. Kde to ale postrádá smysl, je sociální smír mezi zdravými a zdravými. Kde nám unikají odvody v rámci šedé ekonomiky, je třeba práce načerno. Ti, kteří pobírají dávky, mnohdy pracují. Ti, kteří se tváří jako samoživitelé, mnohdy bydlí s někým v domácnosti. Ti, kterým se nepodaří vychovat dítě, se jako pěstouni starají o svá vnoučata. Nedokážeme dostatečně kontrolovat náš sociální systém. Proč tomu tak je? Máme podfinancované například úřady práce, které mají tyto kontroly ve své gesci. Naložili jsme na ně i v průběhu tohoto roku za posledních pár měsíců tolik agendy, že zaměstnanci znechuceně odchází, zpožďují se výplaty dávek a na kontrolu jednoduše není čas. Očekával bych, že se to projeví i v rozpočtu na rok 2023. Je tam 9,4 miliardy korun na platy zaměstnanců a skutečně by se to mělo zvýšit, poněvadž začínat jako referent s vysokou školou na úřadu práce s 21 až 23 tisíci, tak to není opravdu žádná výhra. A to nemluvím samozřejmě o České správě sociálního zabezpečení, také nemluvě o tom, jak někteří politici nehovoří samozřejmě moc hezky o státních zaměstnancích a úřednících, které v tuto chvíli opravdu velmi potřebujeme, a potřebujeme doceňovat právě v tuto chvíli, kdy zažíváme krizi na všech možných frontách.
Pokud to shrneme, abych nebyl dlouhý, v dnešní době kapitola 313 státního rozpočtu zrcadlí krizovou situaci. Vláda se snaží skrze sociální systém dobíhat příčinu drahých cen energií, a to místo aby tu samotnou příčinu řešila, a pravděpodobně tomu asi ani nebude konec. Pokud příčinu drahých energií nebudeme řešit, budeme opět navyšovat existenční a životní minimum, opět řešit přídavky na děti, opět přepočítávat normativní náklady na bydlení, a tím pádem příspěvek na bydlení díky vysoké inflaci a drahotě, budeme mimořádně muset valorizovat důchody. Já si to samozřejmě nepřeji, ale s touto vládou skutečně nevím, poněvadž poslední týden a kroky této vlády ukázaly, že ani sama ona neví, jak z tohoto křeččího běhu vyběhnout.
Takže co se týká rozpočtu Ministerstva práce a sociálních věcí, je tam samozřejmě v mnoha kapitolách rozpočet navýšen, ale jak jsem řekl v úvodu, rozpočet není jenom hra čísel, je to také nějakým způsobem zrcadlo toho, jaké máme hodnoty a kam se chceme do budoucna nějakým způsobem vydávat. A pevně věřím, že i to, co se bude dít do budoucna na Ministerstvu práce a sociálních věcí, bude naopak naše hodnoty nějakým způsobem podtrhávat, podporovat a budeme je nějak upevňovat. To znamená, že nesmíme ztrácet vůbec žádnou kontrolu nad tím, jak budeme financovat náš průběžný důchodový systém, jak budeme financovat zdravotně postižené, ale skutečně bychom se měli zaměřit, a bude nás to možná hodně bolet - nejen nás, všechny samozřejmě - tady ve Sněmovně, ale také uvnitř naší společnosti, na to, abychom tento mohutný a opravdu velmi bych řekl přebujelý sociální systém ukočírovali právě v rámci budoucnosti dalších a dalších generací. Děkuji moc. ***
