(16.00 hodin)
(pokračuje Julius Špičák)
Dále se budu zabývat Akademií věd. To je samozřejmě opět velmi specifická organizace. Musím předem říci, že například v době covidu ona má své specifické vlastnosti a ve srovnání s jinými vědeckými strukturami, to znamená s univerzitami, je podle mého názoru přímočařejší, a tedy více akceschopná. Takže ona skutečně i během té pandemie zcela efektivně konala v oblastech, kde se výzkum pohybuje, a vytvořila řadu diagnostických, restriktivních a v podstatě různých inovativních programů, které nakonec byly prakticky realizovány. Opakovaně jsou tady nájezdy na Akademie věd, že to je v podstatě nějaký komunistický relikt, že měla být rozpuštěna a transformována do oblasti univerzit. S tím naprosto nesouhlasím a i v jiných zemích, například v Německu, v Rakousku a v Izraeli, jsou podobné instituty stojící mimo univerzity, v Izraeli to je například Weizmannův institut, kde jsem tedy též po nějakou dobu působil, takže považuji tuto instituci za naprosto zásadní pro výzkum v této republice. A ještě bych chtěl říci, že když došli k názoru například v Rakousku, že je třeba určitá reforma v oblasti výzkumu, šli právě přes ty výzkumné instituce, protože byly schopné daleko pružněji reagovat na společenskou a politickou objednávku.
Takže Akademie věd, rozpočet Akademie věd, v letošním roce jednorázově byl rozpočet 7 miliard vylepšen o 293 milionů, což ovšem už se jasně deklarovalo, že příštím rokem se nestane. Bylo přidáno 200 milionů před navýšením energií, což kryje tento požadavek pouze ze 60 %, a v podstatě finální rozpočet 7 miliard, co má sanovat stát, je víceméně na další léta zafixován. Znamená to, že v příštím roce to Akademie jakžtakž bude schopna přežít, ale pro další rok je zcela jasné, že pokud se něco nezmění, tak to bude doslova likvidační záležitost, na kterou Akademie bude muset reagovat v podstatě uzavřením určitých programů a propouštěním.
Na závěr si nechám ještě úplný bonbónek, který uniká naší pozornosti, a to je Ministerstvo pro vědu a výzkum. Já bych chtěl říci, že výzkum v této zemi, stejně jako v mnohých oblastech, bohužel, skutečně nevzkvétá a charakterizuje ho rozdrobenost, obecně je prostě neefektivní. Charakterizuje ho rozdrobenost, charakterizuje ho neefektivita, nemotivace a charakterizuje ho nedostatek konkurence, konkrétně nedostatek zahraničních pracovníků. Aby toto bylo možné postupně nějakým způsobem změnit, vyžaduje to naprosto silný a setrvalý společenský tlak. Já jsem zvyklý i věci zjednodušovat, tak silný politický tlak může vytvářet pouze premiér a já jsem byl vždy za to, aby premiér se stal automaticky předsedou Rady vlády pro vědu a výzkum, a tak tomu také v minulém období bylo. Takže místo toho, místo tohoto spontánního tlaku, který skutečně měl sílu věci v jednotlivých rezortech měnit, vzniklo ministerstvo, které se skrývá pod úřadem vlády, a samozřejmě jeho rozpočet není srovnatelný s rozpočtem ostatních kapitol. Nicméně v žádném případě není zanedbatelný a v dnešní době, kdy skutečně jasným apelem by měla být opravdu efektivita a prioritizace, je to naprosté znevážení veškerých deklarovaných snah.
Takže já se v žádném případě nemohu přihlásit k návrhu rozpočtu v kapitolách, které jsem uvedl, a děkuji vám za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Také děkuji a dalším přihlášeným je pan poslanec Richard Brabec, připraví se pan poslanec Patrik Nacher. Prosím, pane poslanče, ujměte se slova.
Poslanec Richard Brabec: Děkuji za slovo, vážená paní předsedající. Kolegyně, kolegové, vážená vládo, respektive její zbytky. Začínám si trochu připadat jako ve čtvrtek na interpelacích, a to si myslím, že není dobré u projednávání prvního čtení takhle zásadní věci, jako je státní rozpočet, ale to je spíš takové konstatování, trochu povzdechnutí.
Já tady nebudu házet čísly, kterých je samozřejmě kapitola Ministerstva životního prostředí plná, tak jako ostatní kapitoly. A ani nebudu týrat pana ministra financí dotazy, protože já tady svého rezortního ministra, respektive ministryni, nemám z pochopitelných důvodů a jejího nástupce asi možná ještě chvíli mít nebudu. Nicméně je tady jedna položka, která je tak zásadní, že o ní určitě pan ministr financí ví, a já bych teď chvilku o ní pohovořil.
Navazuji na to, co tady říkala paní stínová ministryně financí Alena Schillerová. A já když se takhle prvním pohledem - nebo řekněme laik, já se cítím jako docela poučený laik - po těch osmi letech na ministerstvu podívám na rozpočet Ministerstva životního prostředí na příští rok, ten návrh je až neuvěřitelný v případě celkových příjmů, protože ony jsou navrženy v neskutečně astronomické výši 94,3 miliardy korun. To by se měla nad Vršovickou 65, kde ministerstvo sídlí, klenout duha a zpívali by tam všichni ptáci radostí, protože tolik ministerstvo peněz nikdy nemělo. Jenže ďábel se samozřejmě skrývá v detailu toho rozpočtu a tam trčí jedna mimořádná položka - ona tedy spíš netrčí, ona plave, ona plave na vodě anebo visí ve vzduchu - takže trčí finančně, ale ve skutečnosti je ta položka daleko složitější, a to je těch inkriminovaných 50 miliard korun, opakuji, 50 miliard korun, protože to je opravdu částka obrovská, a tuhletu částku ministerstvo tedy má ve svých příjmech a má ji inkasovat z Modernizačního fondu. Tahle položka se tam zjevně dostala až řekněme na poslední chvíli, ale Modernizační fond totiž protéká, což pan ministr financí dobře ví, přes Státní fond životního prostředí, a tam se zatím žádná podobná částka nenachází.
My jsme shodou okolností nedávno měli radu Státního fondu životního prostředí, kde byl představen rozpočet fondu na příští rok a v návrhu rozpočtu Státního fondu je příjem z Modernizačního fondu 28 miliard korun na příští rok, ale 23 miliard korun jsou výdaje Modernizačního fondu. Protože logicky: ten jede už na kontinuální akce, tam jsou vypsány výzvy, už jsou tam desítky, budou tam brzy stovky projektů, které se z Modernizačního fondu budou financovat nebo už dneska financují. Jinými slovy, tyhlety projekty pro firmy, obce, města, kraje a v budoucnu i občany, tyhlety projekty jsou samozřejmě financovány z toho, že Modernizační fond je a bude v příštích letech dodotováván (?) z prodeje části výnosu emisních povolenek, ta druhá část pak směřuje přímo do státního rozpočtu, a já tam těch 50 miliard prostě nevidím. Ale i kdyby tam byly, pane ministře financí, vaším prostřednictvím, paní předsedající, tak vy určitě víte, že dostat je z Modernizačního fondu vůbec není jednoduché, protože jakmile je Modernizační fond schvátí, většinou už je nenavrátí - z jednoduchého důvodu. Modernizační fond se řídí evropskými směrnicemi, rozhoduje o něm Evropská komise, Evropská investiční banka, a i kdyby nakrásně tato Sněmovna slovutná, Senát, pan prezident si usmysleli, kdokoliv, vláda, že ty peníze prostě tam odsud vytáhnou, tak to nemůžou udělat sami, nemůžou to udělat bez projednání a bez schválení v investičním výboru.
A ono to ještě nekončí, protože v rozpočtu Ministerstva životního prostředí kromě těch 50 miliard je dalších 32 miliard výnosů z emisních povolenek, takže ono je tam celkem 82 miliard korun z celkového rozpočtu příjmů 94 miliard, to je dost. A to když se na to pak podíváte, zjistíte, že skutečně to opravdu plave na vodě. A já si můžu dokonce i u té druhé částky 32 miliard něco myslet, jestli je to přestřelené, nebo ne, protože to bude záviset na ceně emisní povolenky, ta je dneska 76 eur. A já nevím, jestli tam těch 32 miliard korun bude. Ale i kdyby tam byly, to uvidíme v průběhu roku, tak pořád tady zbývá těch 50 miliard. ***
