Co se týká výdajů. Za pozitivní považuji to, že jsme přešli na zastropování. Nechci se teď vracet, jaká byla cesta k zastropování, že ještě na konci srpna jsme to striktně odmítali, nakonec se tady k tomu přešlo, a je dobře, že v příštím roce se počítá s prostředky, které budou alokovány právě ve prospěch zastropování. Pochopitelně nemůžu říct to B, a to je to, že zastropování je příliš vysoké s ohledem na to, za kolik dokážeme elektřinu vyrábět, a s ohledem na to, že jsme propásli čas od března, dubna tohoto roku, kdy jsme umožnili výrobcům prodat elektřinu na příští rok, a teď se v tom nesmírně komplikovaně pracuje. Špatně se logicky plánuje, respektive ty peníze zůstávají výrobcům.

A ještě chci být pozitivní v jedné věci. Není možné nevědět to, že se pokračuje v trendu, který my jsme nastavili ve smyslu výdajů na investice. My jsme je zvýšili za posledních tuším čtyři nebo pět let docela zásadním způsobem z 80 miliard až na 190 miliard, byly to zejména výdaje spojené s dopravními stavbami. A je dobře - a toto hodnotím pozitivně - že se pokračuje v tomto. A pokud se docílí těch víc jak 200 miliard, tak k tomu není třeba říci nic negativního, naopak, je to správná cesta.

Problém tam mám jiný a toho se za chvíli dotknu, a to je u dopravy, kdy nekritizuji rozpočet Ministerstva dopravy, Státního fondu dopravní infrastruktury, ve výši 151 miliard, naopak. Myslím si, že je dobrý tenhleten rozpočet. Kritizuji to, z jakých zdrojů je tento rozpočet kryt, jinými slovy, že investice celkové, které máme v rozpočtu, nemáme kryty rozpočtem, anebo jsme využili triku, ke kterému za chvíli dojdu.

Co považuji za negativní a do určité míry hrozbu. Pane ministře, jsem přesvědčen, že podpora podnikatelů na příští rok s ohledem na to, jak se vyvíjí energetická situace, je nedostatečná, tím spíše, pokud beru, že u větších firem, kdy jsme alokovali nebo vy jste alokovali částku 30 miliard korun přes takzvaný Dočasný rámec, což jsme schválili nedávno zde ve Sněmovně, pak jste tvrdili, že to jsou peníze, které půjdou ještě v roce 2022. Chci věřit tomu, že větší část půjde, i když všichni tušíme, že se to přetáhne i do roku 2023, ale ať už to bude tolik, či ono, ta částka na rok 2023 je nízká, a domnívám se, že toto nás doběhne, protože není možné přežít tuto krizi se zdroji, které jsme podnikatelům alokovali v tuto chvíli.

Další oblast, ve které jsem kritický v rámci výdajů, jsou výdaje na dopravu, respektive krytí předpokládaného rozpočtu Státního fondu dopravní infrastruktury. Já to zrekapituluji. Hodnotím pozitivně 151 miliard na dopravní výstavbu a na opravy a vše, co je s tím spojeno. Odpovídá to trendům, které my jsme měli, a odpovídá to do značné míry i zvyšování cen staveb. Jenom podotýkám, že my jsme plánovali 127, respektive 131, pak se to drobně snížilo - to nekritizuji rok 2022 - a teď tady bude tento nárůst na 151 miliard. Zřejmě není jiná cesta než tam těch 151 miliard skutečně dát, abychom nezastavili stavby. Nechci se teď tady handrkovat o jednotky miliard, to, co je podstatné, je to, že nám tam chybí 30 miliard, to je zcela zjevné. Je to přesně 30,7 miliard korun. A to, že se to přenáší v tuto chvíli na dvorek dopravní, na Ministerstvo dopravy, ať už formou toho, že se změní zákon - podotýkám, že ještě není změněn o Státním fondu dopravní infrastruktury a využijí se dluhopisy v rámci státního fondu dopravní infrastruktury. Znovu říkám, nevíme, do jaké míry o ně bude zájem, nevíme, za jaké to bude úrokové sazby, a zákon ještě není změněn, a to se zkombinuje s úvěrem Evropské investiční banky, tak není opravdu nic jiného než rozpočtový trik. Toto mělo být zahrnuto v rozpočtu, o toto měl být rozpočet zvýšen, to znamená o těch 30,7 miliardy korun.

Podle Národní rozpočtové rady, ať nekritizuji pouze já, se kabinet snaží opticky zlepšovat deficit roku 2023 tím, že nerovnováhu mezi příjmy a výdaji částečně přesouvá do Státního fondu pro rozvoj dopravní infrastruktury. A budu pokračovat. Národní rozvojová rada tvrdí, že nelze upřednostňovat dosažení formálně příznivějších deficitů za ceny vědomé nereálnosti v jeho obsahu, že není možné ignorovat základní pravidla a principy tvorby rozpočtu a že to povede k oslabení parlamentní kontroly veřejných financí, jakož i ztrátě kredibility České republiky na mezinárodních trzích. Toto netvrdí Havlíček, toto tvrdí Národní rozpočtová rada. Nás jste kritizovali, že se často díváme na Národní rozpočtovou radu jako na někoho, kdo pouze kritizuje, a že bychom se měli více řídit jejími doporučeními, tak teď jsem pouze přečetl to, co doporučuje Národní rozpočtová rada vám. Národní rozpočtová rada jasně tvrdí, že snížení salda o 30,7 miliard je pouze optické snížení, nemluvě o tom, že zde hrozí - a záměrně říkám hrozí - riziko k prodražení obsluhy státního dluhu. Ano, máte pravdu, že ještě nevíme cenu Evropské investiční banky, a možná že to bude za výhodných podmínek, ale popravdě řečeno, nevíme ani cenu těch dluhopisů, popravdě řečeno, já myslím, že není to nejpodstatnější, za kolik nakonec ten úvěr bude, když se to tady nakonec celé bude řešit úvěrem. Je to principiálně nesystémová záležitost a já si nedovedu představit, že bychom to řešili třeba na jiných rezortech. Vidím zde paní ministryni obrany - představte si, paní ministryně obrany, že byste potřebovala investice, které byste si prosadila na nákup třeba nějaké obranné techniky v řádu desítek miliard korun, a že by se to řešilo tím, že by se to odsouhlasilo, vy byste to měla v rozpočtu, ale armáda by si na to musela vzít úvěr, a samozřejmě v nějakém horizontu by musela všechno splácet včetně úroku. Nedovedu si představit, že byste to takto akceptovala. Úplně stejné je to u Ministerstva průmyslu a obchodu, kdy by ministr průmyslu a obchodu přišel s tím logicky, že potřebuje zdroje na sanování například těžby po uhlí, což musí sanovat, tam nám nic jiného nezbývá, a řešilo by se to tím, že by si na to vzal úvěr. Přece nemůžeme toto řešit takhle do budoucna těmito úkroky stranou. Buď to musíme přiznat do rozpočtu, anebo nemůžeme rozpočet takhle postavit, nebo se třeba musí snížit. Ten problém totiž, který nastane, není v úrokové sazbě. Ten problém, který nastane, je v tom, že to padne v letech budoucích na rezort dopravy, a ten bude muset toto splácet. Bude muset splácet úroky, bude muset splácet samozřejmě jistinu. Co to vlastně znamená? Že v budoucích letech, když se horko těžko budou dávat dohromady rozpočty, a nežijme v iluzích, že to bude výrazně lepší než letos, bude to náročné, bude to napjaté a bude se bojovat o každou miliardu, tak v tu chvíli se bude muset toto splácet a pochopitelně bude tím trpět dopravní infrastruktura, prostě bude se tam dávat těch zdrojů méně. To je zcela jednoznačné.

Samozřejmě chápu to, že je možné financovat i z externích zdrojů, ale pak to musí být trochu systémové. Systémové řešení jsou třeba PPP projekty. Konečně i my jsme PPP projekt využili na strakonickou dálnici a dopadlo to, ale ten je řádně vysoutěžen. Dokonce to dopadlo o něco lépe, než kdybychom to stavěli z prostředků Ředitelství silnic a dálnic. A hlavně PPP projekt je takzvaně bez starosti pro stát na následujících dvacet pět nebo třicet let, a to z toho důvodu, že se o to nemusí starat - oprava, údržba, vše, co je s tím spojené. To je úplně jiný typ projektu. Já si dokážu i v nějaké krajní variantě představit to, že se využijí třeba prostředky Evropské investiční banky, ale využijí se na dlouhodobé financování skutečně projektů typu nějakých koridorových tratí, možná třeba vysokorychlostních tratí, ale pak to musí mít nějaké parametry. A ty parametry jsou o tom, že si naplánuji na třeba deset let rozpočtový výhled, a řeknu si, kolik použiji ze zdrojů národních, kolik použiji ze zdrojů evropských, kolik vyberu na různých daních, poplatcích a tak dále. Všichni víme, jak se seskládává rozpočet na dopravu. Do toho si začlením, kolik procent mi budou dělat PPP projekty, a vezmu si to jako závazek, a do toho si můžu dát třeba ještě nějaké projektové financování za využití například Národního rozvojového fondu, například Evropské investiční banky. Toto všechno mi ale chybí. ***