(12.50 hodin)
(pokračuje Jan Síla)
Rád bych upozornil na několik negativních momentů z pohledu SPD. V části šesté, Změna zákona o pojistném na veřejném zdravotním pojištění, čl. 9 IX za § 30 se vkládá nový paragraf 3d, který zní: "Vyměřovacím základem pro osobu, která se na území České republiky narodila matce pobývající na území České republiky na základě povolení dlouhodobého pobytu, a to do konce kalendářního měsíce, v němž tato osoba dovršila 60 dnů věku, se snižuje základ pro výpočet pojistného na polovinu, což je minimální mzda." V původním předpisu byl dvojnásobek minimální mzdy jako vyměřovací základ pro stanovení výše pojistného.
Za druhé, novela ruší omezení provizí za uzavírání pojistky, ergo se vrátí do hry asi půl miliardy ročně do šedé zóny.
Za třetí, navrhovaný limit plnění 120 000 eur je v dnešní době spíš výsměchem a jistá cesta k dalšímu ekonomickému propadu zdravotnických zařízení, protože třeba například v takovém IKEMu jsou účty za jednoho pacienta třeba 6, 7 milionů korun. Roční pojištění u toho pojišťovacího trhu bude vzhledem ke konkurenci muset být co nejnižší, z toho eventuálně sleva a pak ještě provize. Přitom se musí podotknout, že není zde zakotvena povinnost, že tyto pojišťovny si musí zřídit sítě poskytovatelů. Prostě je to blamáž a výsledek: formalita pro policii, že je cizinec pojištěn zdravotně, ale přitom budou dál narůstat dluhy zdravotníků.
Za čtvrté, v Senátu přišli s Registrem pojištění cizinců se zvýšeným limitem, ale vážení, když je špatný ten základ, tak žádný registr přece nepomůže, a limit také ne. Pojišťovny bez sítě a veřejné kontroly, ale bude to v registru - no a co se stane. Cizinec si u lékaře bude muset zaplatit sám cash, pojišťovna mu pak nedá nic anebo minimum, protože nemocnice s ní po první takto špatné a směšné úhradě vypoví smlouvu.
Za páté, návrh skandálním způsobem ruší povinnost sítě zdravotnických zařízení. Jak se má zajistit, aby si klienti v rozporu zákonem o pobytu cizinců neplatili za péči v hotovosti? Ročně se jedná zhruba o 170 milionů korun dle statistik ÚZIS. Když jim komerční pojišťovny prodají pojistku za 2 000, to znamená velmi nízkou, je ten člověk prakticky nepojištěný, nebo lépe řečeno podpojištěný, protože zbytek nebo náklady, které budou na léčbu nad tuto částku, kterou uhradí pojišťovna za tak nízkou pojistku, bude muset vlastně uhradit zdravotnické zařízení, nebo lépe řečeno, to zdravotnické zařízení půjde do dluhu, přičemž ovšem cizinec má předloženou na Ministerstvu vnitra pojistku, že je pojištěn zdravotně, i když je prakticky bezcenná ta pojistka. Zavádí se registr při České kanceláři pojistitelů, což je dceřiná společnost České asociace pojišťoven. To je asociace, co si tady svůj monopol hájí už třicet let, a teď si stěžují kvůli cizincům Evropské komisi. To je nesystémový krok, protože registr cizinců vede už mnoho let Ministerstvo vnitra a pojišťovny jsou na něj napojeny. Samo Ministerstvo vnitra ve svém vládním stanovisku ten registr doporučilo vyřadit, ale nakonec nám dalo samozřejmě kladné stanovisko k návrhu zákona. Je opravdu neuvěřitelné, čí zájmy ti ministerští úředníci hájí, jak v průběhu času otáčí svá vlastní stanoviska.
Dámy a pánové, jsem členem dozorčí rady VZP a mám možnost vidět konkrétní čísla. Nedávno jsem taky četl nějaký článek, jak pojišťovna PVZP má malý zisk kvůli cizincům a tak dál. Ona totiž VZP pojistné vrací do systému, platí lékaře, platí zdravotnická zařízení a poskytovatele, a když se podíváte do sazebníku, všichni lékaři, kteří se tím zabývají, to vědí, že své pojištěnce VZP platí relativně nejvíce ze všech zdravotních pojišťoven. Projednávaný senátní návrh by způsobil, že ten ohromný zisk budou mít komerční pojišťovny a lékařům zůstane opět Černý Petr ve formě dluhů.
Já bych chtěl zdůraznit, že jde o pokračování politiky komercializace zdravotnictví v režii ODS, s kterým začala vláda pana premiéra Topolánka. Julínkovo ministerstvo totiž v roce 2008 udělilo licenci zdravotní pojišťovně Agel, která během roku nabrala 60 000 pojištěnců. Záhy poté využila mezery v zákoně a požádala o sloučení s Hutnickou zaměstnaneckou pojišťovnou a s Českou národní zdravotní pojišťovnou. Poslanec Hovorka tehdy proto předložil návrh zákona, který tomuto sloučení měl zamezit. Tato Sněmovna jeho návrh zákona schválila v červnu 2009, ale v ten samý den ministryně zdravotnictví - opět za ODS - Jurásková podepsala sloučení zdravotní pojišťovny Agel s Hutnickou zaměstnaneckou pojišťovnou, a než zákon vstoupil v platnost, ještě stihla podepsat sloučení s Českou národní zdravotní pojišťovnou. Vznikla tím Česká průmyslová zdravotní pojišťovna ovládaná stejnou osobou jako zdravotnický řetězec Agel, který provozuje dvanáct nemocnic a více než dvacet dalších zdravotnických zařízení, poliklinik, lékáren a distribučních firem, laboratoří a různých obchodních společností se zdravotnickým materiálem. Po volbách v roce 2010 nová vládní koalice ODS, VV, TOP 09 a Starostů a nezávislých zrušila ten původní Hovorkův paragraf omezující další slučování pojišťoven a znovu otevřela prostor pro posilování České průmyslové zdravotní pojišťovny a řetězce Agel. V srpnu 2012 ministr Heger podepsal sloučení České průmyslové zdravotní pojišťovny se zdravotní pojišťovnou Metal-Aliance. Přestože na sloučení není právní nárok, Ministerstvo zdravotnictví postupně třemi darovacími smlouvami umožnilo během tří let z miniaturní zdravotní pojišťovny Agel vytvořit druhou největší zdravotní pojišťovnu, která má nyní 1 200 000 pojištěnců a obrat zhruba 25 miliard korun. Tím ale samo Ministerstvo zdravotnictví přispělo k obrovské nerovnosti mezi zdravotnickými zařízeními a mezi pojišťovnami. Totiž když se vezme kolem dokola, tak snad na světě nikde není normální, aby jedna osoba, která provozuje zdravotnická zařízení, mohla současně ovládat zdravotní pojišťovnu a z výběru veřejných odvodů, čili veřejných daní zdravotního pojištění, platit za poskytnutou zdravotní péči vlastním zdravotnickým zařízením, a toto vše bez zákonného omezení možnosti hrazení za stejný výkon různé částky různým poskytovatelům, různým nemocnicím. Dalo by se to nazvat, že tím začalo vlastně tunelování zdravotnictví ve velkém.
Řešení krize VZP z důvodu nedostatku finančních prostředků v roce 2006 David Rath řešil tím, že dlouhodobě stagnující platby státu za státní pojištěnce zvýšil o 16 %. Sněmovna návrh vlády schválila. V Senátu tehdy opoziční senátor Tomáš Julínek navrhl ještě vyšší zvýšení, celkem o 25 %. Řekneme si, proč to pravicový politik udělal? Zatím ještě na konci roku 2007 měla VZP ztrátu 10 miliard a pak na konci roku 2008 měly všechny zdravotní pojišťovny přebytek 40 miliard. A zde máme odpověď: Totiž zdravotní pojišťovny se měly stát obchodními společnostmi, měly být privatizovány. Část vybrané zdravotní daně, protože jinak se zdravotní pojistné nedá nazvat, mělo směřovat do kapes majitelů zdravotních pojišťoven stejně, jak tomu bylo na Slovensku. ***
