(16.10 hodin)
(pokračuje Hubert Lang)
A třetí bod - když se domnívám, že bychom měli tento útvar znovu zřídit, a určitě se nám to, přátelé, vyplatí, je, že bychom dosáhli opětovné nějaké systematičnosti ve výkonu té služby, měli bychom jednotné školení, měli bychom jednotné vybavení těchto policistů a zachovali bychom odbornost, protože potřebujete odbornost na lidi, kteří pracují s termovizními prostředky, potřebujete odbornost přímo na hraniční přechod týkající se cestovních dokladů, udělování pobytů, víz - cizinecký zákon je složitý, azylový zákon je složitý a myslím si, že by tím byla zajištěna výrazně bezpečnost.
Z toho všeho, co jsem tady zmínil, doufám, že to vezmete v potaz, a všechny bych chtěl požádat, aby zvážili zařazení toho mého bodu do programu dnešní schůze, a jak jsem říkal, paní místopředsedkyně, jako prvního bodu po pevně zařazených bodech. Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. Nyní je přihlášena paní poslankyně Helena Válková, připraví se pan poslanec Richard Brabec.
A ještě než dám slovo paní poslankyni, přečtu omluvy. Omlouvá se Petr Gazdík od 19 hodin do 23.45 hodin z pracovních důvodů, pan poslanec Kobza se omlouvá od 19 do 9 z pracovních důvodů, Lubomír Metnar se omlouvá od 17 do 9 hodin z pracovních důvodů.
Prosím, paní poslankyně, máte slovo.
Poslankyně Helena Válková: Děkuji, paní místopředsedkyně. Milé kolegyně, milí kolegové, je nás tady pomálu a já vás nebudu dlouho unavovat, ale vzhledem k tomu, že je mou milou povinností, a beru to i jako takový úkol, který je mi opravdu blízký, vždycky čas od času upozornit na požadavky dětí a mládeže České republiky, které opakovaně a opakovaně, naposledy tedy 31. srpna 2022, žádají, abychom se začali zabývat návrhem zákona, kterým by se zřídil ochránce práv dětí, známý pod jednodušším názvem dětský ombudsman. Takže tento úkol chci naplnit a opět zvednout sněmovní tisk 262, který tady leží.
Já jsem poměrně dost dlouho čekala, jestli se neshodneme napříč politickým spektrem, když jde o takovouhle problematiku, teprve od června 2022, byť jsem ho dala, jak si můžete dohledat, tuším, že jsme ho podávali už někdy v říjnu nebo v listopadu 2021 do sněmovního systému. V mezidobí s řadou z vás jsem diskutovala a myslím si, že se situace vyvinula tak, že se tam naše názory i na legislativní ukotvení tohoto institutu sbližují. Nicméně v jednom nejsem stále s některými zajedno: abychom čekali - a myslím si, že naštěstí již většina z vás také ne - abychom čekali, až vláda v tomto hektickém období připraví svůj vlastní návrh zákona, když je tady docela dobrý návrh zpracovaný ještě tedy pod mým vedením legislativou Úřadu zmocněnce vlády pro lidská práva, což je také na úřadě vlády, který by mohl být nosičem této změny s tím, že pochopitelně v rámci projednávání můžou být i komplexní pozměňovací návrhy, které, pokud zůstane obsah zachován, a tady na to ty děti a mládež do 18 let také upozorňují - to znamená, že chtějí opravdu samostatnou instituci, ne aby existoval nějaký malý - a ne jenom díky věku, ale díky svým kompetencím - dětský ombudsmánek, který bude podřízen veřejnému ochránci práv čili ombudsmanovi, který v současné době je pro dospělé a děti, a byl by jenom pro dospělé a pak by byl pod ním nějaký pro děti, tak to tedy nechtějí a myslím, že to nechceme nikdo.
Myslím, že nejjednodušší legislativní cestou by bylo skutečně sněmovní tisk 262 otevřít a v rámci druhého čtení ho potom pozměnit tak, aby odpovídal i představám těch, kteří upozorňují na současnou situaci, to znamená, nezřizovat tu centrálu, respektive to sídlo v Praze, což jsme chtěli právě kvůli dětem a k tomu, že zde sídlí ústřední orgány, rezorty, které se zabývají problematikou dětí - Ministerstvo práce a sociálních věcí, Ministerstvo školství, Ministerstvo spravedlnosti, Ministerstvo vnitra, Ministerstvo zdravotnictví - v podstatě je tedy o mnoho více důvodů, aby to centrum bylo v Praze, ale to jsou věci, když by to mělo, nebo nemělo vzniknout, tak tam myslím, že ten kompromis, byť ne zcela snadno, se dá udělat.
Jiná věc jsou kompetence, které by měly být zachovány v rozsahu, v jakém navrhujeme ve sněmovním tisku 262, to znamená, rozšíření kompetencí například i na to, aby mohl vstoupit ten ombudsman do opatrovnického řízení, samozřejmě zahájit ho, vstoupit do něj nebo i v některých případech se obrátit na Ústavní soud s žádostí o zrušení části právního předpisu včetně zákona, který odporuje úmluvám uzavřeným v oblasti ochrany práv dětí.
Když to tak zrekapituluji, nedokážu opravdu při sebelepší vůli najít nějaký důvod, proč čekat, který by ospravedlnil to, že se nad tímto zákonem jakoby zavřela voda, a jediní, kdo se o to starají, jsou v podstatě novináři, kteří čas od času někomu z nás, co jsme to předložili - zejména tedy ty dotazy dostávám já, ale i, jak vím, i vůči koaličním kolegyním, tedy poslankyním a poslancům - vznesou nebo uplatní vůči nim a vůči mně dotaz, jak je to daleko a kdy se tím začneme - v závorce - konečně zabývat. Já jsem odpovídala vyhýbavě, teď již odpovídám otevřeně, že doufám, že jednou vyslyší tato Poslanecká sněmovna to volání, a tento zákon, který není vůbec legislativně obtížný - mně to připadá až trošku primitivní, protože to je pár ustanovení - tak ho otevře a v rámci projednávání v zájmu toho, aby děti a mladí lidé do 18 let mohli participovat na správě věcí veřejných a mohli se to učit, tak skutečně ho nakonec dovede do toho konce, že bude schválen a postoupen dál k projednání Senátu, který jistě u takovéhle normy, která má samozřejmě i takový politický apel, nám ho zase vylepší, a to nesmyslím teď ironicky.
Takže po tomto spíš úvodu, který se rovná zdůvodňování potřeby zařadit, už se nebudu vracet k tomu, co už by nudilo nejenom vás, ale i mě, abych tady ustanovení po ustanovení znovu vykládala, zdůvodňovala a argumentovala, proč je to napsáno v tom návrhu takto, a nikoliv tak, jak - ale zatím tady nic takového ani pokud vím nedorazilo, aspoň do včerejšího dne. Byly nástiny návrhů, jak rozšířit zákon o veřejném ochránci práv o novelu, která by tam zařadila jako jednoho z dalších zástupců veřejného ochránce práv novou instituci dětského ombudsmana, anebo vedle, což si dost dobře nedovedu představit jinak, než že by v rámci té novely se přejmenoval i ten zákon o veřejném ochránci práv tak, že by se jmenoval zákon o veřejném ochránci práv a zákon o ochránci práv dětí, čili že by musel být změněn i zákon - jedna část by se týkala veřejného ochránce práv, tam by se také některé změny udělaly, to jsme i chtěli v minulém volebním období, a druhá část by se týkala, a tam by se mohl do toho zakomponovat ten současný sněmovní tisk 262, v minulosti jsme to několikrát i dělali. Takže nic nám nebrání než naše politická vůle zvednout pro to ruku.
A proto tedy navrhuji, abychom tento sněmovní tisk zařadili na pátek za již pevně zařazené body s tím, že to budeme považovat i za určité symbolické otevření problematiky, která možná řadu z vás teď ještě nepálí. Ty děti stejně nemůžou o nás hlasovat v příštích volbách, ale můžou se na nás vzpomenout při těch přespříštích parlamentních volbách. Protože jak jsem je tady opakovaně měla, asi třikrát, měli jsme k tomu seminář na půdě Poslanecké sněmovny, jsou to zejména děti, kterým je teď šestnáct, sedmnáct roků, které opravdu brzo budou již voliči, a myslím si, že legitimně žádají to, co v ostatních zemích mají, s výjimkou tří zemí, mezi které patří bohužel i Česká republika. ***
