(5.00 hodin)
(pokračuje Marie Pošarová)
Tvrdošíjné lpění Fialovy vlády na evropských řešeních a takzvaném evropském energetickém trhu, který není ve skutečnosti žádným trhem a po nástupu zeleného šílenství Green Dealu a emisních povolenek má mnohem blíže k centrálnímu plánování zmíněného RVHP, nás tedy přivedlo na hranu kolapsu ekonomiky. Neuvěřitelná pasivita vlády, zejména premiéra a ministra průmyslu a obchodu, jsou jak z jiného světa. Stejně tak jejich půl roku připravovaný úsporný tarif, který vydávají za ono zázračné řešení. Ve chvíli, kdy se vážně hovoří o tom, že školy kvůli vysokým cenám energií nechají studenty opět doma na distanční výuce, a kdy fakultní nemocnice nemají peníze na elektřinu na příští rok, nabízejí milostivě lidem kompenzaci tisíc korun ročně, přičemž náklady domácností, které topí elektřinou či plynem, stoupnou minimálně o desítky tisíc korun. A hlavně tento zázračný Síkelův tarif se ani jedinou korunou netýká pomoci firmám, aspoň prozatím, které za jednotku elektřiny a plynu platí mnohem více než domácnosti.
Víte to vůbec? A pokud ano, pokud, rozhodli jste se hodit domácí průmysl, zemědělství a služby definitivně přes palubu? Teď se jednotliví ministři probouzejí, hovoří o nutnosti akcí zastropování cen, ale to není žádná zásluha v době, kdy do lodi už teče proudem. Proč jste tak dlouho mlčeli? Přes enormní vážnost situace? Všechny potřebné informace jste měli. V okolních zemích vlády konaly nonstop celý poslední rok. Stačilo se dívat a poslouchat.
A výsledek? Elektřina je u nás skoro nejdražší v Evropě, přestože jí doma vyrábíme plný dostatek v jaderných a uhelných elektrárnách za ceny o stovky procent nižší, než za jaké ji obchodní firmy finálně prodávají. Jsme čistým vývozcem elektřiny. Jediným důvodem jejího zdražování je systém, jakým se s touto komoditou na evropském unijním pseudotrhu obchoduje. A vy jste proti tomu nic neudělali a nechcete nic udělat ani dnes. Přitom řada členských zemí EU už tento model opustila a začala ceny elektřiny fixovat. Jen vy zůstáváte až do hořkých konců.
Na to, že zakotvení České republiky v takzvaném společném energetickém trhu Evropské unie se ukazuje jako naprosto kontraproduktivní a škodlivé, jsem veřejně zde i v médiích poukazovala již koncem loňského roku. Na jednání výboru pro evropské záležitosti Poslanecké sněmovny, jehož jsem členkou, jsem se v prosinci tázala vládní tajemnice pro evropské záležitosti paní Mileny Hrdinkové, zda lze od jednání Evropské rady očekávat politický pokyn k navrácení 350 milionů blokovaných emisních povolenek zpět na trh. Protože i tato umělá blokace je jednou z příčin raketového růstu cen energetických komodit v posledních měsících. Reakce paní tajemnice byla velmi rozpačitá, a oprávněně. Jednání Evropské rady tento krok nepřineslo dodnes a není mi nic známo o tom, že by se o to vaše vláda pokusila nyní v rámci unijního předsednictví.
Jste prostě ve všem neuvěřitelně pasivní a bojácní, přihlížíte zhoršující se situaci, stejně tak jako nesmyslné, vynucené a ideologicky motivované likvidaci uhelných elektráren, i těch našich, místo abyste bouchli do stolu a řekli ne. Pro náš stát, který má stále vysoký podíl uhelné elektřiny ve svém energetickém mixu a který má rovněž vysoký podíl průmyslu na tvorbě svého domácího produktu je to cesta do pekel. Zvláště když náhrada uhelných bloků plynovými se nyní ukazuje jako nejhorší možné řečení. Proč vláda z tohoto vlaku nevystoupí? Uhlí je nyní spolehlivým a levným zdrojem. Tak proč vůbec uhelné elektrárny odstavovat a proč rezignovat na uhlí jako tradiční energetický zdroj, zejména když myšlenka jeho náhrady z takzvaných obnovitelných zdrojů je čirou fantasmagorií? Podnikli jste v tomto ohledu nějaké kroky? Ceny elektřiny totiž nejsou vyšší z toho důvodu, že by jejím producentům najednou skokově vzrostly nákladu na výrobu. Jsou vyšší čistě kvůli politickému rozhodnutí, zejména kvůli zmíněnému umělému a zločinnému systému emisních povolenek a nedostatku zdrojů v západoevropských zemích, kvůli odstavování uhelných a jaderných elektráren bez náhrady, kde hraje prim Německo.
Chování české vlády nyní ze všeho nejvíce připomíná onoho školáka, který se jenom vymlouvá na ostatní, a paní učitelka mu říká: Když spolužák, v tomto případě z Berlína, skočí z okna v osmém patře, skočíš taky? Obávám se, že odpověď předsedy české vlády by zněla dnes ano. A to je to, co vám nejvíc vyčítáme. Pokrytectví, alibismus, slabost a strach. Bojácnost a servilitu. Vládnout neznamená vysílat signály a nezúčastněně komentovat nebo plout jako ryba s hlavním proudem. Vládnout znamená rozhodovat v zájmu vlastní země a jejích občanů. Vládnout znamená být odvážný.
A teď bych se chtěla ještě podívat, co se vlastně řeší tentokrát. Že za tuto situaci... dejme tomu, že (nesrozumitelné) situaci na Ukrajině, chování Ruska, nedostatečnou diverzifikaci rizik na straně Německa, řešme tuto situaci z pohledu manažera energetické společnosti. Například polostátního ČEZ. Může, nebo musí, či nesmí prodávat elektrickou energii vyrobenou v jaderné za 0,75 koruny za kilowatthodinu, či za cenu 20 korun za kilowatthodinu? Na jednu stranu musí plnit své povinnosti při správě cizího majetku, na druhou stranu se však nesmí dopustit ani přečinu lichvy. Řekněme si, co to je lichva. Zákon definuje lichvu jako - kdo zneužívaje něčí rozumové slabosti, tísně, což je v tomto případě, nezkušenosti, lehkomyslnosti nebo něčího rozrušení dá sobě nebo jinému poskytnout nebo slíbit plnění, jehož hodnota je k hodnotě vzájemného plnění v hrubém nepoměru. Odběratelé elektřiny jsou nyní nepochybně v tísni a jsou velmi rozrušení, protože elektřina je v dnešní době lidská potřeba, bez které se nedá rozumně existovat. A jeví se, že jí je nebo v blízké budoucnosti bude nedostatek za dříve obvyklou cenu, nebo její dvojnásobek, či dokonce trojnásobek.
A položme si otázku: Pokud tedy dodavatel i za té situace elektřinu vyrobenou za 1 korunu prodá za 20 korun za kilowatthodinu, bude se jednat o plnění, jež je k té hodnotě, k té jedné koruně, v hrubém nepoměru? Zřejmě ano, protože i kdybychom vycházeli z hodnoty plnění ve výši průměrné výrobní ceny, došli bychom zřejmě v České republice k hodnotě například 2 korun za kilowatthodinu. V celé Evropské unii to může být zhruba kolem 7 korun. Záleželo by na soudu, zda by trestnost posuzoval z pohledu českého, nebo evropského trhu, ale vždy by patrně dospěl k závěru, že prodejní cena byla v hrubém nepoměru s výrobní cenou plnění. A tento fakt nelze zahojit ani poukázáním na obecnou hodnotu na českém či evropském trhu.
A teď si položme otázku, co má tedy manažer elektrárenské společnosti dělat. Na jedné straně mu hrozí § 218 trestního zákoníku - lichva - s trestem 3 až 8 let vězení a na druhé straně téměř následující § 220 trestního zákoníku - porušení povinnosti při správě - s trestem 2 až 8 let vězení. Zřejmě by se měl trochu obávat více přečinu lichvy, a to nejen kvůli vyššímu minimálnímu trestu, ale i z důvodu ustanovení § 2 odst. 3 zákona o cenách. Prodávající ani kupující nesmí zneužít svého výhodnějšího hospodářského postavení k tomu, aby získal nepřiměřený majetkový prospěch. Případný soud by mohl toto ustanovení použít v jeho neprospěch. A co má tedy manažer dělat? No může mít obavy na jednu nebo druhou stranu, nebo dokonce na obě strany. Ale to pro něj nic neřeší, protože musí zajistit fungování firmy. Může elektřinu prodávat někde třeba mezi pěti korunami za kilowatthodinu. Tím se pravděpodobně nařčení z lichvy zprostí, ale nařčení z porušování povinnosti při správě majetku mu bude nadále hrozit.
Jediným racionálním řešením je oslovit vládu, aby konala podle zákona o cenách ona. Ustanovení § 1 odst. 6 zákona o cenách totiž kromě jiného říká, že správní orgány příslušné k regulaci cen mohou regulovat ceny podle tohoto zákona: b) vyžaduje-li to mimořádná tržní situace, e) vyžaduje-li to veřejný zájem spočívající v udržení vyváženého postavení prodávajícího a kupujícího u zboží zcela nebo zčásti dotovaného z prostředků státního rozpočtu nebo z jiných veřejných rozpočtů. ***
