My zatím v České republice řekněme že jsme soběstační, byť trh funguje zvláštním způsobem a přeposíláme si to sami sobě přes jiné státy, ale v každém případě začne být určitý nedostatek, protože asi plynové zdroje na výrobu elektřiny zatím nebudou efektivní, a říkali jsme něco o výrobě elektřiny z fotovoltaiky, a to především na rodinných domech. Já jsem na to upozornil na našem setkání v Dukovanech, kde seděl hospodářský výbor a kde jsme jednali o energetickém tarifu, a narazili jsme na tuto problematiku a ta problematika se především týká vývodů vyrobené této elektřiny do sítě. Byla taková myšlenka - ony jsou bezvadné ty myšlenky a jsou takové trošku utopistické, já jim budu fandit - a je to opravdu nějaká komunitární energetika, nějaké ostrovní systémy, no ale narážíme na jeden problém, protože my jsme se zhlédli v Německu, a určitě všichni víte, že v Německu vlastníkem rozvodných sítí města jsou obce, což v České republice pochopitelně neplatí, protože tu máme několik velkých hráčů a nějaké malé soustavy na přenos řekněme v nějakých malých výrobnách. A otázka zněla, kdo bude financovat posílení rozvodných sítí a tak dále, tak mi bylo sděleno panem náměstkem, že by si to měli udělat ti, co vlastní ty sítě. No, ale to v jejich zájmu pochopitelně není, protože to je náklad a ten náklad někdo musí zaplatit. Jestli si budeme říkat, že teď na nás dva roky budou vydělávat peníze a pak vesele se vrhnou do této komunitární energetiky a budou si to dělat, no pro ně je to přece nevýhodné. Komunitární energetika by vlastně měla preferovat výrobní zařízení pro města a vesnice, firmy, občany a tak dále, to oni nerozebírají, a v globálu budeme platit za nějaký přenos, ale to už není ta přidaná hodnota, protože co si budeme povídat, oni současně přepravují a současně přeprodávají s nějakou marží. Ta přepravní marže nemusí být tak vysoká. Tak se ptám, jakým způsobem stát pomůže v tom, aby došlo k rozvoji těchto přenosových sítí a vývodu těch přístupů elektrických energií? Pokud mě paměť neplete, bylo sděleno, že zatím asi 4 % fotovoltaik není připojeno do centrální sítě, a tudíž musí být využívány pouze řekněme k vlastní spotřebě a přebytek elektřiny se musí vyvádět takzvaně bezúčelně do nějakého tepelného čerpadla či do nějakého ohřívání vody a není prostě vývod zpátky. A to se bavíme o desetině plánovaného výkonu fotovoltaik pro rodinné domy. A bude-li to tedy desetkrát více, tak se nám také bude zvyšovat ta nepřipojená elektrická energie. To je trošku škoda vyrábět tu energii do nějaké vody. Takže předpokládám, pane ministře, že budete připravovat nějaké programy, abychom to stihli do té doby, abychom posílili sítě, abychom byli schopni vyrobit dostatek elektrické energie a neplýtvali jí. A bylo by docela dobré, a jestli vás o to můžu požádat - není to teď k tomu zákonu, že bychom ho nepouštěli - jestli byste někde mohl zkusit nechat vykvantifikovat spotřebu pro předpokládaný provoz. Je to tam nějakým způsobem vyčísleno, dají se z velkých měst sehnat nějaká data, dá se k tomu nějaká kvantifikace udělat. Za to bych vám moc poděkoval.

To je asi z mojí strany všechno. Pochopitelně nejsem proti tomu, aby se to brzdilo, protože rozumím hrozícímu impeachmentu (infringementu?), a jenom poprosím, zda byste mi splnil mé přání. Děkuji.

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. Do obecné se hlásí pan poslanec Adamec.

Poslanec Ivan Adamec: Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové, musím říct, že my na hospodářském výboru jsme to vzali tak, že nechceme způsobit infringement, že samozřejmě to není v zájmu České republiky a našich občanů. Na druhé straně tady ta rozprava proběhla a já bych tak úplně klidný nebyl. Tady je jeden velký problém, že vlastně pan ministr tady řeší zákon o zadávání veřejných zakázek ve své kompetenci, ale ono to navazuje na spoustu záležitostí, které spadají do gesce úplně jiných ministerstev.

Kolega Kubíček tady hovořil o sítích. Já bych jenom chtěl upozornit, že my elektřinu neposíláme přes hranice, my si ji vlastně posíláme napřímo, akorát ty ceny se tvoří trošku jinak, než jsme byli zvyklí. A já třeba řeknu příklad: nám se podařilo v našem městě zprovoznit elektrobusy a nabíjecí stanici tím, že jsme se dohodli s místní elektrárnou, a dráty vedou přímo do elektrárny bez zprostředkovatele, což je ideální.

Trošku bych tady polemizoval s tím, že elektřiny máme dost, že jí máme přebytek a že si ji umíme vyrobit. No jasně, dnes. A když se bavíme o ropě, tak mně připadá ten výrok trošku jak v sedmdesátých letech, kdy jsem chodil do školy a říkali mi, že nafta, respektive ropa, nám dojde, že budeme muset řešit náhradní paliva. Já chci upozornit, že to tak není. Elektřiny máme dostatek do nějakého roku, předpoklad asi 2032 nebo kolik to je, ale musím říct, že to je na současnou spotřebu a ta spotřeba se bude výrazně měnit. To je potřeba si říci, už to nastává v rámci teď problémů vlastně s ruským plynem obecně, takže to sem všechno přijde.

A musím říct, že tady jsou další věci, které je potřeba tady říct natvrdo. Zkusili jste si někdy koupit elektrobus? No, já jo. Já jsem koupil čtyři kdysi, přes zastupitelstvo. Cena toho elektrobusu je neuvěřitelná, ten krátký - 27 milionů korun, vyrobili ho v Plzni. To, že ho dodali pozdě, protože to moc nešlo na svět, to už je druhá stránka věci, ale podařilo se. A teď si vezměte, životnost toho elektrobusu je spočítaná na nějakou odpisovou hodnotu, ale v půlce životnosti toho autobusu se vám stane jedna nepříjemná věc - dojdou baterky. A teď jsou dva problémy. Jedna věc je nákup nových baterií, které tvoří dneska náklady víc než na tu cenu autobusu, víc než polovinu. To je jeden velký problém. A pak tady přichází ta nerudovská otázka, kam s nimi, s těmi starými baterkami? To je další problém, který podle mne se v tuto chvíli příliš moc neřeší.

Já bych byl opatrný na to tvrdit, že máme elektřiny dost. Nebude to tak, elektřina bude problém, protože tím, jak elektrifikujeme celou Evropu, díky problémům, které máme, podle mne dojde nám ten přebytek výrazně dříve, než jsme si mysleli. To je první věc.

Druhá věc jsou náklady na elektrobusy. Můžeme si říct, když se budou vyrábět standardně, ta cena klesne v sériové výrobě, ale zatím tomu tak není. A vlastně veškeré pokusy elektrifikovat dopravu ve městech končí na tom, že buď na to je dotace, pak se to teda koupí, a pak ty provozní náklady - když počítáte, tak zjistíte, že to taky není žádný hit, a vlastně to musíte dotovat. Takže celý ten systém je postaven ekonomicky trošku na hlavu, to si řekněme na rovinu. Já chápu, že prostě chceme do roku 2050 aplikovat ten Zelený úděl, je to ještě daleko, ale v současné době jsme v energetické krizi a i v ekonomické krizi, řekněme si na rovinu, inflace tady zuří a vlastně energie, pokud neskončí válka na Ukrajině a pokud nedostane Evropská unie rozum v čele s Německem, tak to bude velký problém také.

Takže nezaklínejme se tím, že rok 2025 je ještě daleko. No, to není, to je za chvilku, máme rok 2022 konec, takže je to za chvilku, za tři roky a pár měsíců, tři čtyři měsíce, a ten problém tady bude. Já si myslím, že by měl vítězit zdravý rozum, že všeho s mírou. A nařizování, že musíme mít 20 % těchhletěch strojů, mně připadá fakt jako science fiction v době, kdy tady prostě bojujeme s energiemi a všichni vlastně cítíme důsledky toho problému, a nakonec každá schůze, každé dotazy novinářů dneska končí na cenách energií, kdy každý říká nějaké řešení. V Evropě se ukazuje, že žádné ideální řešení není, protože je to novinka, všichni to nějak zkouší. Všechny vlády mají problém, protože opoziční poslanci ve všech státech Evropské unie pořád říkají, že to je málo, pozdě, špatně.

Ale uvědomme si jednu věc. My tady hasíme jenom problém, my neřešíme systém, a takhle do budoucna se to řešit prostě nedá. Když se nám podaří uhasit ten systém teď s tím, že dodotujeme ty ceny energií, je tu otázka, budeme to tak dělat vždycky? To přece nechcete nikdo. Doufám, že ani opozice to takhle nemyslí. My musíme naladit systém tak, aby to prostě fungovalo, jak se říká, samospádem a trh si s tím poradil. A dotace možná na nějaké nákupy ze začátku, ale pokud to bude pořád dotační systém, tak se ukazuje, že to je nekonkurenceschopné, neživotné a do budoucna smrtící pro všechny státy Evropské unie. ***