A nyní poslední pozměňovací návrh, který byl výborem podpořen, a bude tedy - jak předpokládám navrhne pan zpravodaj - hlasován ve třetím čtení hromadně, je pozměňovací návrh pana poslance Michálka číslo V 1139 b2 (?). Tento pozměňovací návrh doplňuje ustanovení týkající se ohlašování živých hudebních produkcí kolektivnímu správci OSA. Podle návrhu nebude povinnost hlásit kolektivnímu správci OSA další dva typy živých hudebních produkcí. Kromě již nyní vyňatých folklorních produkcí to budou také za prvé hudební produkce, kdy si kapely hrají své vlastní skladby a autoři nejsou pro živé provozování zastupováni OSA, a dále hudební produkce, kdy budou hrána pouze volná díla, to jest díla, u nichž již uplynula doba trvání autorských práv. K tomuto pozměňovacímu návrhu - a to je korektní, dámy a pánové, zmínit - si dovoluji upozornit na to, že může v praxi vést k tomu, že bude docházet ke zvýšenému počtu kontrol živých produkcí ze strany OSA, Ochranný svaz autorský, neboť jeho povinností vůči autorům, a to i těm zahraničním, je ověřovat, zda skutečně jsou hrána pouze díla nezastupovaných autorů. I k tomuto pozměňovacímu návrhu pana poslance Michálka jsme dali souhlasné stanovisko.

Nyní obligátní, ale důležité upozornění, že transpoziční lhůta uplynula 7. června loňského roku a ze strany komise bylo zahájeno řízení o porušení smlouvy o fungování EU. Hrozí tedy, že komise zanedlouho předloží věc Soudnímu dvoru k rozhodnutí a uložení pokuty. Nicméně já jsem rád, že jsme se v tento čas dobrali k tomu, že je návrh zákona projednáván ve druhém čtení a že v něm postupujeme dále.

Já nyní jenom avizuji, dámy a pánové, kolegyně, kolegové, že po proběhnuvší obecné a podrobné rozpravě bych sdělil i případný odborný komentář k dalším pozměňovacím návrhům, budou-li předloženy, protože jak říkám, v této oblasti každý samozřejmě hovoří o té své oblasti, ale v této oblasti skutečně i poměrně malé změny mohou vést k tomu, že nastanou úplně nové skutečnosti a tomu my se chceme buď vyhnout, anebo takové věci dělat řízeně. Takže děkuji za pozornost a pak ještě znovu vystoupím.

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, pane ministře. Návrh jsme v prvém čtení přikázali k projednání výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu jako výboru garančnímu. Usnesení výboru byla doručena jako sněmovní tisky 31/1 až 5.

Prosím, aby se slova ujal zpravodaj výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu, poslanec Šimon Heller, informoval nás o projednání návrhu ve výboru a případné pozměňovací návrhy odůvodnil. Prosím, máte slovo.

Poslanec Šimon Heller: Vážené kolegyně, vážení kolegové, pan ministr mi kompletně vypálil rybník, protože o všem už informoval. Popsal, jakým způsobem ve výboru bylo jednáno, a popsal, jaké konkrétní návrhy prošly. Dokonce i odůvodnil, proč je podporuje. To znamená, odkážu na jeho vystoupení. Děkuji.

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Také děkuji. Nyní otevírám obecnou rozpravu, do které mám přihlášeného pana poslance Jana Lacinu. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

Poslanec Jan Lacina: Děkuji. Přeji příjemné úterní odpoledne. Já si dovolím načíst nebo seznámit vás s důvodovou zprávou k pozměňovacímu návrhu, který najdete nahraný v systému pod číslem 1274, a ta zní následujícím způsobem.

Čl. 15, směrnice o autorském právu na jednotném digitálním trhu, doplňuje stávající katalog práv souvisejících s právem autorským o právu vydavatele k jeho tiskové publikaci. Cílem této nové právní úpravy je zajistit kvalitní žurnalistiku v Evropské unii a přístup občanů k informacím skrze podporu svobodného a pluralitního tisku. Práva přiznaná vydavatelům tiskových publikaci podle směrnice mají mít stejný rozsah jako práva na rozmnožování a zpřístupňování veřejnosti stanovená ve směrnici 2001/29/ES, pokud jde o on-line užití poskytovateli služeb informační společnost. Poskytování licencí a prosazování práv v tiskových publikacích, pokud jde o on-line užití poskytovateli služeb informační společnosti, je pro vydavatele tiskových publikací v digitálním prostředí často složité a neefektivní.

Ze zkušeností z Francie, která čl. 15 implementovala již v roce 2019, je zřejmé, že nástroje obsažené ve směrnici samy o sobě k efektivnímu naplnění zamýšleného cíle nedostačují. Francouzská právní úprava totiž, pokud šlo o vztah mezi vydavateli a poskytovateli služeb informačních společností, pouze převzala text směrnice, a to obdobným způsobem, jakým činí navržená právní úprava česká. Bezprostředním důsledkem přijetí nové francouzské legislativy bylo, že dominantní poskytovatel služby informační společnosti, tedy internetového vyhledávače, redukoval zobrazovaný obsah na odkazy a velmi krátké úryvky, k jejichž užití není třeba licence. Příslušná právní úprava měla tedy zprvu účinek zcela opačný, než jaký byl evropským zákonodárcem zamýšlen, neboť vydavatelé tiskových publikací nejenže neobdrželi žádnou odměnu, ale navíc poklesla jejich viditelnost v on-line prostředí. Francouzští vydavatelé se proto obrátili na antimonopolní úřad, který předběžným opatřením ze dne 9. dubna roku 2020 uložil dominantnímu poskytovateli služby informační společnosti povinnost zobrazovat v původním rozsahu a současně jednat v dobré víře s vydavatelem, který projeví zájem o udělení licence. Postup antimonopolního úřadu byl z podnětu dominantního poskytovatele služby informační společnosti přezkoumán soudem, který rozhodnutím ze dne 8. října roku 2020 shledal předběžné opatření zákonným. Na základě těchto rozhodnutí tedy byl dominantní poskytovatel služby informační společnosti povinen s vydavateli jednat a k redukci zobrazovaného obsahu přistoupit pouze v případě, že vydavatel odmítne akceptovat spravedlivou odměnu.

Jak patrno, v právní úpravě obsažené v čl. 15 Směrnice je mezera, která poskytovateli služby informační společnosti umožňuje smysl citovaného článku obejít. Tato mezera musela být z důvodu absence zákonné úpravy následně vyplněna rozhodnutím francouzského antimonopolního úřadu. Vzhledem k tomu, že obdobný vývoj, jaký nastal ve Francii, to znamená snahu některých poskytovatelů služeb informační společnosti vyhnout se hrazení odměny za užití tiskových publikací, lze očekávat v ostatních členských státech Evropské unie včetně České republiky, jeví se vhodným včlenit již do samotného textu zákona pojistky, které zabrání tomu, aby se francouzský scénář opakoval. Tímto způsobem přistoupila k problému Itálie, kde byl dne 8. listopadu roku 2021 schválen zákon č. 177/2021, kterým došlo mimo jiné k implementaci čl. 15 směrnice formou novelizace autorského zákona č. 633 z roku 1941 a který zakotvuje povinnost poskytovatele informační služby vyjednávat o výši odměny, zakazuje poskytovateli služby informační společnosti po dobu vyjednávání tiskové publikace vydavatele za služby informační společnosti vyřadit, upravuje procesní mechanismus, kterým je možno spor o výši odměny efektivně rozhodnout, ukládá poskytovateli služby informační společnosti povinnost předložit příslušnému orgánu doklady nezbytné ke stanovení spravedlivé výše odměny, stanoví citelnou sankci za porušení povinností ze zákona plynoucích. Tam jde o pokutu až do výše 1 % z obratu. Navrhuje se tyto prvky převzít a příslušným způsobem ustanovení § 87b autorského zákona rozšířit.

Jako orgán, který by mohl plnit roli arbitra, se navrhuje Ministerstvo kultury. Jedná se o orgán, který má autorský zákon v gesci a který má ve věci vydavatelů v rámci výkonu dohledu nad kolektivním správcem dohlížet, mimo jiné na dodržování povinností kolektivního správce souvisejících s tvorbou sazebníků. Při určení výše odměny podle § 87b odst. 12 ministerstvo přihlédne zejména ke kritériím uvedeným v § 87b odst. 10. Tímto není vyloučena aplikace i jiných vhodných kritérií, avšak výše odměny by měla reflektovat rozsah, v jakém provozovatel služby informační společnosti tiskovou publikaci užívá, územní rozsah užití, zásah tiskové publikace ve vztahu k veřejnosti, úsilí vynaložené vydavatelem na pořízení obsahu tiskové publikace, ekonomický přínos, který poskytovateli služby informační společnosti z užití tiskové publikace plyne. Lze očekávat, že kritéria pro určení výše odměny se budou v čase vyvíjet. Jejich aplikace by měla vést k vytvoření ustavené rozhodovací praxe a tím i k vytvoření povědomí jednajících stran o obvyklé výši odměny, respektive způsobu jejího určení, což by vedlo k postupnému omezení četnosti případů, kdy do rozhodování o výši odměny bude muset být zapojeno Ministerstvo kultury.

S ohledem na postavení významných provozovatelů služeb informační společnosti a zásadní vliv, který mohou uplatňovat ve vztazích s vydavateli při užití tiskových publikací on-line, by měl být vydavatelům zajištěn spravedlivý, rovný a nediskriminační přístup ze strany provozovatelů služeb informační společnosti, včetně práva na přiměřenou odměnu za užití jejich tiskových publikací, navržené rozšíření § 87b odst. 9. ***