Poslanec Zdeněk Kettner: Děkuji, paní předsedající, za slovo. Já mám na pana ministra dotaz. Když se zaváděla inkluze, většina pedagogické veřejnosti to nepřijala nijak kladně, obzvláště když po běžném pedagogovi se chce, aby vykonával činnost speciálního pedagoga. Je to, jako když chcete po automechanikovi, aby opravil letadlo. Byli jsme chlácholeni tím, že samozřejmě nám bude k ruce asistent pedagoga. Je ovšem otázka, jestli kurz maturanta je natolik dostačující, jako je tomu například u asistentů v severských zemích, kde tam už mají úplně jinou tradici.

Každopádně ve veřejném prostoru se objevila zpráva o takzvané parametrizaci asistentů pedagoga, a tak, jak to bylo podáno, znamenalo by to, že asistenti pedagoga by se řídili jejich množstvím podle počtu tříd a počtu žáků a nijak by se nezohledňoval počet dětí se speciálními vzdělávacími potřebami, což by mnohdy znamenalo pokles těchto pedagogů ve třídách, kde je to skutečně potřeba. Samozřejmě vím, že Ministerstvo školství tuto interpretaci popřelo, ale rád bych využil této možnosti na kamery, aby pan ministr se k tomu tedy vyjádřil a případně i pedagogickou veřejnost uklidnil. Děkuji.

Místopředsedkyně PSP Jana Mračková Vildumetzová: Děkuji za přednesení interpelace. Nyní má slovo ministr školství, mládeže a tělovýchovy, pan Vladimír Balaš. Pane ministře, máte slovo.

Ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR Vladimír Balaš: Vážená paní předsedající, vážený pane poslanče, dámy a pánové, pokud jde o otázku asistentů a parametrizace, pan poslanec správně zdůraznil, že jsme se zabývali inkluzí, že jsme ji neuchopili úplně šťastně v té době, a problém, který řešíme, je v tom, že když rodiče chtějí asistenta pro své dítě a nezískají podporu u nějakého školského poradenského zařízení jednou, tak jdou k druhému, když nezískají tam, jdou k třetímu, až nějakého získají. A někdy asistentů v té třídě je tolik, že to může narušovat i školní výchovu. To je jedna část problému.

Druhá část problému je v tom, že kdybychom připustili to, že tenhleten trend bude zachován, a každé poradenské zařízení rozhoduje jinak, má jiné parametry, není žádná harmonizace v celé České republice, tak za chvíli ten systém bude neúnosný, neudržitelný také finančně. To je ten důvod, proč bychom chtěli parametrizovat ten systém, proč bychom chtěli spíš přidělit asistenty v dostatečném množství a s dostatečnou kvalifikací - a naprosto s vámi souhlasím, že vzdělání by mělo být vyšší než střední. V skandinávských zemích je to na úrovni bakalářského, nebo dokonce magisterského vzdělání. Mělo by to umožnit mít tolik asistentů v té škole, aby mohli být flexibilně využíváni a aby mohli plnit ten úkol tak, aby to nezasahovalo do výuky a aby poskytovali své služby opravdu efektivně ve spolupráci s učiteli.

Pokud jde o parametrizaci, samozřejmě to souvisí také s nastavením nějakých podmínek financování asistentů, pak se snižováním administrativní zátěže škol a nepochybně i s vzděláním. Bohužel, my máme málo pedagogů, kteří jsou kvalifikovaní v současné době, o to hůř se nám teď shánějí asistenti. Ale doufejme, že tomu pomůže i plánovaný návrh zákona o pedagogických pracovnících a na to navazující další právní předpisy, které by to měly nějakým způsobem řešit. Jak jsem říkal, podpora je zatím navázána na doporučení školského poradenského zařízení a my bychom rádi také nějakým způsobem harmonizovali anebo sladili i rozhodování v této oblasti, takže to je další věc. A pak bychom rádi posílili manažerské postavení ředitele školy, což je věc, která by mohla umožnit také flexibilně reagovat na potřeby školy.

V žádném případě nejde o to, že bychom v případě, že škola bude mít opravdu vyšší požadavky na počet asistentů, že bychom to snižovali, naopak, mělo by to být rozpočtováno podle potřeb konkrétní školy. Chápu, že v některých případech to může být větší potřeba, v některých menší, ale to, jak to skutečně má být, záleží na tom, jak to určí to poradenské zařízení, a tu jejich práci opravdu třeba nějakým způsobem sladit, stanovit nějaké zásadní podmínky, protože v současné době jsou přiznáváni asistenti dětem, které to opravdu třeba vůbec nepotřebují. A je to tedy trošku běh na delší trať... (Se smíchem.), ale doufám, že se nám to podaří vyřešit. Ale děkuji za tu otázku. My jsme si vědomi toho problému a určitě to budeme řešit.

Pokud jde o stávající modely parametrizace, tak myslím si, že je to pořád v diskusi, a bude na to samozřejmě pamatovat jak rozpočtová struktura a příspěvky na školy, tak právní rámec, který se nastavuje v poslední době. A pochopitelně jsou různé modely - my bychom se rádi přiblížili k funkčním modelům, zejména skandinávským, i v téhleté oblasti. Víc vám asi nemohu slíbit, ale je to věc, kterou se opravdu intenzivně zabýváme. A vím, že ten systém nefunguje zatím příliš dobře. Děkuji.

Místopředsedkyně PSP Jana Mračková Vildumetzová: Děkuji, pane ministře, a v tuto chvíli se zeptám pana poslance, zda chce položit doplňující otázku? Ano, chce. Poprosím ho, aby přišel k řečnickému pultu. Pane poslanče, máte slovo.

Poslanec Zdeněk Kettner: Moje otázka bude velice krátká. Mluvili jsme o tom, že vlastně máme rozdílné přístupy jednotlivých pedagogických poraden a tak dále, jestli se tedy připravuje i nějaká standardizace pro rozhodování pedagogických poraden, aby se tomu dal nějaký řád.

Místopředsedkyně PSP Jana Mračková Vildumetzová: Děkuji, pane poslanče, za dodržení času, a poprosím o reakci pana ministra školství.

Ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR Vladimír Balaš: Ano, je to v úvahách, ale musíme to samozřejmě dělat ve spolupráci třeba i s Ministerstvem zdravotnictví a s dalšími příslušnými orgány. Je to něco, bez čeho se neobejdeme, protože ten problém nevyřešíme jenom tak, že budeme něco legislativně upravovat bez toho, že bychom působili do sféry, která o tom vlastně rozhoduje. Možná že jim stanovíme nějaká... nebo domluvíme se na nějakých rozumných pravidlech. Ta pravidla jsou vlastně... tam je otázka spíš implementace a interpretace a aplikace těch pravidel. Tak myslím si, že částečně bychom mohli do hry vtáhnout i nějakou komoru odbornou, ale určitě Ministerstvo zdravotnictví v tomto ohledu a možná také pojišťovny. Děkuji.

Místopředsedkyně PSP Jana Mračková Vildumetzová: Děkuji za odpověď a dodržení času. Jsme u interpelace číslo 20, kterou nám přednese pan poslanec Viktor Vojtko, a je opět na ministra školství, mládeže a tělovýchovy. Pane poslanče, máte slovo.

Poslanec Viktor Vojtko: Děkuji za slovo. Dobré odpoledne, vážení kolegové, vážené kolegyně, vážení ministři. Pane ministře, téma mé interpelace se týká změn rámcových vzdělávacích programů pro základní školy a střední školy. Chtěl bych se vás zeptat: Vzhledem k tomu, že probíhá implementace strategie 2030+, jakým způsobem pokračuje i revize těch rámcových vzdělávacích programů? Za cíle, které tam byly stanovené, především bylo to, že se omezí nějakým způsobem množství vzdělávacího obsahu, a z mého pohledu i z pohledu rodičů, kteří mě ohledně toho nějakým způsobem kontaktují, a i samozřejmě odborných diskusí jak v akademických kruzích, tak samozřejmě v rámci i managementu škol, by mě zajímalo, jak vlastně tyto změny v rámcových vzdělávacích programech pokračují. Jak je na tom aktuálně MŠMT? Jaký je váš k tomu postoj a přístup? A kdy lze očekávat konkrétní změny ve školách?

To znamená, kdy se stane to, že rámcové vzdělávací programy se konkrétně propíší do školních vzdělávacích programů a dostanou se tím pádem i skrze pedagogy k našim dětem? Děkuji.

Místopředsedkyně PSP Jana Mračková Vildumetzová: Děkuji za dodržení času a v tuto chvíli má slovo ministr školství, mládeže a tělovýchovy. Pane ministře, máte slovo.

Ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR Vladimír Balaš: Děkuji, vážená paní předsedající, vážený pane poslanče, dámy a pánové. Nevím, jestli máme dost času na to, abychom mohli zahájit diskusi na téma rámcové vzdělávací programy, to je opravdu na dlouhou diskusi. Je pravda, že za prvé bych chtěl říct, že to je jednou z priorit této vlády. Za druhé vím, že jsme se už pokoušeli o změnu rámcových vzdělávacích programů na počátku tohoto tisíciletí, někdy v roce 2004. Dopadlo to různě. V některých školách k tomu přistoupili velmi inovativně, zamysleli se nad tím a svoje školní vzdělávací programy si připravili velmi dobře. V jiných školách to, co bylo připravováno, bylo vlastně otočení stávajících osnov a nic se nezměnilo, tak to bohužel je ve většině případů. A my se pořád pohybujeme v systému vzdělávání, který ještě nastavila císařovna Marie Terezie blahé paměti, do jisté míry. To si myslím, že nás stojí podle mě potenciálně hodně prostředků lidských, finančních, ekonomických a měli bychom ten systém opravdu posunout správným způsobem. ***