(2.00 hodin)
(pokračuje Radim Fiala)
A teď ta pointa. Představte si, že ministr Stanjura v návrhu na navýšení deficitu státního rozpočtu o 50 miliard korun, který mu nedávno schválila vláda, požaduje mimo jiné v rámci tohoto navýšení schodku posílení systému všeobecného zdravotního pojištění v oblasti plateb za státní pojištěnce o 5,2 miliardy korun. Co to v překladu znamená? Že i vláda, nebo experti, kteří strukturu navýšení schodku navrhovali, si jsou dobře vědomi nutnosti systém zdravotního pojištění finančně neoslabovat a dobře vědí, že minimálně oněch 5 miliard by v něm zásadně chybělo právě v důsledku vládního trvání na snížení plateb za státní pojištěnce. A tak v duchu známého přísloví o vlkovi a koze se vláda na jedné straně těchto prostředků ostentativně a demonstrativně zbavuje a bude křičet, jak ušetřila, přičemž si je, respektive jejich část, od občanů v tichosti obratem vezme zpět formou navýšení schodku rozpočtu a státního dluhu. Je to mimořádný alibismus a pokrytectví a faktické přiznání vládního selhání.
Není opravdu rozumné a vhodné riskovat destabilizaci zdravotnictví, a právě dlouhodobé nízké platby státu za děti, důchodce a nezaměstnané, což je přes 60 % obyvatel, jsou základní příčinou dlouhodobých ekonomických problémů českého zdravotnictví. A to ještě před jejich plánovaným snížením. V uplynulých letech se tato platba zvyšovala vždy jen o malé částky a je nepochopitelné, proč ministr Válek snížení platby za státní pojištěnce sám aktivně navrhoval. Nehledě na to, že na první pohled ušetřené prostředky jsou jen příslovečnou kapkou v moři v porovnání s deficitem státního rozpočtu. A navíc tento škrt bude mít mnohé dlouhodobé negativní a nevratné důsledky. Přitom k němu není už ani žádný ekonomický důvod, protože například celkové daňové příjmy státu v prvním letošním pololetí meziročně stouply o 18,6 %, o 89,8 miliardy korun, v důsledku raketového růstu cen energií, pohonných hmot, potravin a dalších komodit.
Přitom ve všech ostatních oblastech veřejné správy a veřejných služeb dochází, byť nedostatečně, k navyšování plateb, podpor, dávek a podobně, alespoň o nějakou poměrnou část míry inflace. Je to ostatně logické a nezbytné, to neobjevujeme žádnou Ameriku. Jen zdravotnictví se vláda rozhodla zaříznout. Asi v domnění, že tohoto oboru se inflace a zdražování vstupů či zvyšování nákladů netýká. Zdravotnictví ale nestojí mimo ekonomické reálie, není to stroj, který funguje bez peněz a který je schopen žít z podstaty. Horší dostupnost zdravotní péče samozřejmě nepocítíme ze dne na den. Úhrady letos ještě poběží podle pravidel, která již byla nastavena příslušnou vyhláškou. Ale pokud příští rok dostanou zdravotnická zařízení nominálně jen o pouhá 2 nebo 4 % více než letos, jak to zatím vypadá, tak logicky nemohou pokrýt nynější obrovskou inflaci. Bude samozřejmě také konec se zvyšováním platů a mezd zdravotníků, což ještě více zhorší stav ohledně jejich nedostatku.
Nemocnice budou šetřit, kde se dá, až na dřeň - na topení, na stravování a podobně. Ostatně říkají to i profesní zdravotnické organizace. Nemocnice hospodaří průběžně, žádné dlouhodobé rezervy si ani dnes z logiky věci dovolit vytvářet nemohou. Mnohé jsou naopak v dluzích. Zřizovatelé, nejčastěji kraje, musí dotovat, pokud si to mohou nebo budou moci dovolit, ale mnozí zřizovatelé toho nejsou a nebudou schopni, například některá města a podobně. I model valorizace, který je součástí vládního návrhu, je naprosto nedostatečný vzhledem k ekonomické situaci i v poměru k evropským zemím, které na zdravotnictví vydělávají (vydávají?) mnohem více prostředků, nominálně i relativně, ve vztahu k velikosti jejich HDP. Není udržitelné, aby se platba státu za státní pojištěnce pohybovala na úrovni zhruba jedné čtvrtiny toho, kolik je odvod zdravotního pojištění z průměrné mzdy. Tohle máme nyní strategicky řešit, a nikoliv postavit české zdravotnictví, zdravotníky a pacienty do pozice rukojmích vládní ješitnosti, která už jen z falešně prestižních důvodů trvá na krácení odvodů zdravotního pojištění.
Faktické ani ekonomické důvody k tomu nejsou žádné, jak jsem se snažil doložit. Je ještě čas to zastavit. Já bych viděl jen nějaké ekonomické důvody, a to v tom, že by vláda tyto peníze chtěla přesunout například do vojenských zakázek, vojenského vybavení, drahých stíhaček, anebo dvou procent HDP, za která slíbila kupovat vojenskou techniku v budoucnu, a to jsou samozřejmě desítky až stovky miliard každoročně, které tato vláda slíbila. Nevím komu, ale domnívám se, že je to asi všem jasné.
Takže vážení kolegové, kolegyně z pětikoalice, ještě je čas to zastavit. Prosím, abyste hlasovali, i když vím, že se to pravděpodobně nestane, proti tomuto návrhu. Děkuji za pozornost.
Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Nyní je přihlášen s přednostním právem pan předseda Tomio Okamura. Prosím, máte slovo.
Poslanec Tomio Okamura: Vážené dámy a pánové, já tady sleduji tu debatu a připadá mi, že přes opakované vysvětlování, že vládní koalice stále nechápe, že to, že chce vzít zdravotním pojišťovnám 14 miliard korun a zhoršit dostupnost zdravotní péče pro naše občany a pracovní podmínky pracovníků, že je prostě špatně. My se vám tady snažíme opakovaně vysvětlit, že s tím hnutí SPD zásadně nesouhlasí a že budeme proti tomuto zákonu, protože už dnes ta zdravotní péče není pro mnoho občanů zcela dostupná. Říkal jsem si, myslel jsem si, že vám to tady nějakým způsobem vysvětlíme, že byste neměli jednat proti občanům, ale pořád sleduji tady ta vystoupení a uvědomil jsem si, že tady vládní představitelé vůbec nevědí, jaká je vlastně ta koncepce i v rámci Evropy ohledně zdravotní péče a i v té vaší milované Evropské unii. Jaké jsou vlastně ty trendy a co vlastně vyžaduje i Evropská unie z tohoto pohledu na členských státech. Proto bychom si tady skutečně měli připomenout ten tematický přehled těch systémů té zdravotní péče v rámci Evropské unie a v těch členských státech, zvláště tam, kde to funguje dobře a kde to přispívá k té vysoké úrovni sociální ochrany a soudržnosti v Evropě.
Předpokládal bych, že víte, že systémy zdravotní péče v rámci zemí EU se liší a odrážejí různé společenské volby. Samozřejmě jsou tam organizační a finanční rozdíly, které jsou založeny na společenských hodnotách, nicméně už v roce 2006, a já bych předpokládal, že se podle toho budete řídit, tak uznala Rada ministrů zdravotnictví univerzálnost, přístup ke kvalitní péči, rovnosti a solidaritě. Teď je právě potřeba si říct, co vy tady navrhujete a jak by to mělo ve skutečnosti být, protože obecně se uznává právě i na základě toho, co bylo přijato v rámci Evropské unie, nutnost zajistit, aby systémy zdravotní péče byly fiskálně udržitelné, tedy rozpočtově udržitelné. Což vy jdete přesně proti tomu trendu. Vy berete 14 miliard korun zdravotním pojišťovnám, zhoršujete dostupnost zdravotní péče, ale přece i ta vámi milovaná Evropská unie vám tady říká, že je potřeba, aby systémy zdravotní péče byly fiskálně udržitelné, ale to je v rozporu s tím, co vy děláte. Dokonce se tady v tom přehledu vyjmenovávají i ty problémy, i ty oblasti, kterým je potřeba se věnovat.
Takže za prvé v posledním desetiletí čelí evropské systémy zdravotní péče v podstatě podobně rostoucím společenským výzvám, ale každá z těch zemí tyto výzvy naplňuje evidentně jinak. Za prvé evropské obyvatelstvo stárne a je více zatíženo chronickými nemocemi, což má právě za následek vyšší poptávku po zdravotní péči a rostoucí rozpočtový tlak. To tady konstatuje Rada ministrů zdravotnictví. Tak teď nevím, jestli pan ministr zdravotnictví Válek to zná nebo nezná, nebo zná a schválně děláte proti tomu. Přesně děláte pravý opak. Já myslím, že schválně děláte ten pravý opak, abyste zrušili zdravotní péči našim občanům. Sama Evropská unie tady v tom materiálu říká, že evropské obyvatelstvo stárne, je více zatíženo chronickými nemocemi, což má za následek vyšší poptávku po zdravotní péči a rostoucí rozpočtový tlak.***
