A podívejme se ještě, jak to vypadá s náklady na léky. Tak do roku 2019, covidový rok nebudu brát, protože byl atypický, a navíc také ÚZIS rok 2019, 2020 bude hodnotit zvlášť. Ne všichni k tomu máte přístup, čili zůstaneme v předcovidové době, abychom neměli nějaká čísla, která by byla jenom pro dva roky. Tak máme tady zhruba 26 miliard korun předpisy na léky a do toho dalších zhruba 15 miliard vydali lidé dobrovolně za volně prodejné léky. A já jenom chci říct, že jestliže nebudou mít peníze na léky, zhorší se i tímto zdravotní stav obyvatel, protože si nedokoupí ty léky, což samozřejmě jistě nechceme.

V tomto případě mám, bych řekla, svůj apel velmi jasný. Velmi prosím, zvažte situaci, protože brát peníze sice je jednoduché, splní se tím nějaký slib, ale naše populace potřebuje naopak opravdu zlepšit, anebo tedy udržet zdravotní péči a zlepšit dostupnost léků. A víte velmi dobře z médií, že není téměř řekněme čtvrtrok, abych nebyla v každém měsíci, kdy proběhne médii, že je nějaké vzácné onemocnění, pohříchu u dítěte tedy, a že tam ta rodina bojuje s tím, aby léčba byla proplacena. Ty léčby jsou opravdu drahé. To není jeden milion, to je mnoho milionů za rok. A některým dětem opravdu není úplně uspokojena situace a řeší se to potom velmi individuálně. Ty pojišťovny se snaží, ale opravdu je to poněkud složitější.

Takže já opravdu bych chtěla velmi apelovat na to, a to jsem řekla jenom opravdu velmi hrubou kostru, abyste zvážili, že chceme-li udržet zdravotní stav obyvatel a péči o ně, tak není tedy cestou snižovat peníze do rozpočtu, a to pomíjím, že ministerstvo dostalo snížený rozpočet ještě o 6 miliard samo pro sebe, s noblesou se to nějakým způsobem asi snaží zvládnout samo, ale myslím si, že to je kompletně špatně. A 14 miliard, byť by se to zdálo v celkovém rozpočtu pro kapitolu zdravotnictví, jako že je málo, tak je hodně. A já vám všem přeji, aby se to dotklo vašich rodin. V momentě, kdy to bude vaše rodina, pochopíte, co tady hovořím, a budete, velmi vás ujišťuji, že to tak bude, velmi shánět všechny protekce, aby vaše rodina tu péči dostala. Vám se to možná podaří, protože je tu 200 lidí z celé republiky. Tady je 10 milionů obyvatel, kteří doufají, že toto se zváží velmi dobře se všemi důsledky, a já tedy doufám, že samozřejmě své rozhodnutí přehodnotíte. Děkuji. (Potlesk části poslanců.)

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji, paní poslankyně, a poprosím dalšího přihlášeného a to je pan poslanec Mašek. A ještě než přijde k pultíku, omlouvám z celého jednacího dne pana poslance Exnera, a to z rodinných důvodů. Pane poslanče, máte slovo. Podotýkám, že máte deset, případně dalších deset minut.

Poslanec Jiří Mašek: Vážený pane předsedající, vážená paní ministryně, vážení páni ministři, kolegyně, kolegové, pan Stanjura po dohodě s panem Válkem vyvedl ze systému zdravotního pojištění 14 miliard korun a dalších 8 miliard z peněz určených pro Ministerstvo zdravotnictví. Vcelku chápu, proč to dělal. Dělal to proto, že vláda se zavázala o 80 miliard snížit rozpočet, náklady rozpočtu a snižovat postupně rozpočtový dluh. Samozřejmě ta situace se diametrálně mění. Ale zůstanu u základní číslovky. Čili předpoklad byl o 80 miliard snížit náklady. Zarážející je, že 20 až 22 miliard mělo být na úkor zdravotnictví.

Využiji toho, že tady sedí s námi paní ministryně Jana Černochová, a je to jako představa přepočtu těch rozpočtů zdravotnictví a armády, jako kdyby ona přišla o 3,5 miliardy. Já věřím, že by se bránila jako lvice, že by ty peníze prostě nedala z toho resortu. Totéž bych předpokládal od každého resortního ministra. Tady to bylo s úsměvem, s lehkou poklonou, že se to zvládne. Ano, možná to bylo diskutabilní někdy v květnu o tom uvažovat, nebo dříve. Ano, vedly se tady o tom diskuse, hovořilo se o zůstatcích na účtech zdravotních pojišťoven, o tom, jak dlouho ten systém vydrží a podobně. Víte, že jsme podporovali i ten automat výpočtu plateb zdravotního pojištění za státní pojištěnce. Ta naše podpora tady byla a je systémově, ale chceme vycházet z úplně jiných čísel, a teď čas ukazuje, že i to je nutné. Takže to veto a jeho přehlasování je velmi nebezpečné. Já si myslím, že bychom se naopak k té problematice měli vrátit. Já mohu garantovat, že bychom podpořili automat, ale že bychom měli diskutovat o úplně jiném základu. Protože tady nejde o to, jestli přežijeme ve zdravotnictví rok 2022. Ten přežijeme. To, že se budou některé výkony zdržovat, krátit, že všichni nedostanou všechno, je úplně jasné, protože peníze v tom systému samozřejmě chybějí.

Já bych chtěl podotknout, že nám se podařilo za naší vlády zvednout podíl financí na zdravotnictví ze 7,5 % HDP na 10 %. Všichni víte, všichni si to pamatujeme, lékaři, zdravotníci, co to bylo za boj, kolik let pan Kubek za Českou lékařskou komoru bojoval a poukazoval na to, že se 7,5 % jsme v dolní polovině v Evropě. Ten průměr byl právě v Evropě kolem 10 % a v OECD v roce 2018 to bylo 8,8 %. My jsme se dostali za uplynulé čtyři roky na těch 10 % a zařadili jsme se mezi ty lepší státy v Evropě, a to pořád vzhledem k tomu, že naše zdravotnictví patří k těm nejlacinějším. To znamená, z hlediska placení zdravotnického personálu, z hlediska nákupu léků, z hlediska hospodaření v nemocnicích stále patříme k těm nejlacinějším, tak na druhou stranu našim občanům poskytujeme tu nejlepší možnou péči. Máme jeden z nejlepších dosahů té péče, respektive dostupnosti zdravotní péče. Ale ano, skutečně máme, za ty peníze ano. A zároveň patříme k těm nejlacinějším. Čili z pohledu cost-benefit odvádí zdravotnictví výbornou práci a za to bych chtěl zdravotníkům poděkovat. Očekával bych proto, že resortní ministr se nenechá v uvozovkách tak jednoduše okrást, a kolegyni Černochovou jsem si vybral právě proto, že vím, že ona by se okrást nenechala. Takže předpokládal bych to i ve zdravotnictví.

K otázce toho, kolik se dalo peněz do zdravotnictví. Tak mezi lety 2017 a rokem 2021 šlo do zdravotnictví za předchozí vlády celkem o 228 miliard korun více. Zároveň došlo ke zvýšení plateb za státní pojištěnce, a to za čtyři roky z původních 920 korun na 1 967 korun, které se platí za státního pojištěnce a měsíc od ledna tohoto roku. A každý měsíc, kterým se zdrží právě toto prohlasování toho podle nás skutečně špatného zákona, který bere zdravotnictví 14 miliard a startuje ten automat, s kterým souhlasíme, ale z té nízké částky, tak se daří tomu zdravotnictví a zdravotnímu pojištění ponechat vždy za jeden měsíc prodlevy 3 miliardy korun. Takže my tady každý měsíc, vlastně dneska tady zase bojujeme za to, aby ve zdravotnictví zůstaly další 3 miliardy.

Mimochodem kdo jsou státní pojištěnci? Je to 60 % obyvatel této země ve skladbě téměř 3 milionů důchodců a potom 1,7 milionu dětí do 18 let. A víte, jak se tam ty platby pohybovaly? Bylo to v roce 1994 necelých 200 korun, v roce 2000 392 korun, přeskočím, v roce 2018 zmiňovaných 920 korun a v roce 2022 více než dvojnásobek, čili 1 960 korun za čtyři roky minulé vlády to navýšení.

Proč to zmiňuji? Zmiňuji to proto, že ti lidé, kteří patří do této kategorie státních pojištěnců, tak za ně stát hradil zhruba 15 % výdajů ještě v roce 2018, 15 % výdajů zdravotnictví, a oni spotřebovávali 75 %. V podstatě se jednalo o černé pasažéry, se tak dá říct, z hlediska platby zdravotního pojištění. A tady se podařilo toto velmi výrazně srovnat a dostali jsme se do situace, a to si taky můžeme tady zopakovat, že za zaměstnance platí zaměstnavatel 9 %, zaměstnanec potom 4,5 % na zdravotní pojištění, čili je sráženo celkem 13,5 %. OSVČ v roce 2022 platí 2 625 korun měsíčně a OBZP, což jsou osoby bez zdanitelného plnění, ti kteří z nějakého důvodu nepracují, nejsou na úřadu práce, 2 187 korun, a za státní pojištěnce se to podařilo navýšit za ty čtyři roky z 920 na 1 967 korun. Docházíme k tomu, že by se toto mělo srovnat a velmi se to přiblížit, protože ti lidé jsou stejní, potřebují podobnou péči. Dokonce jsem vám říkal, že ti státní pojištěnci čerpají péči výrazně dražší. Což se podařilo, dlouho se po tom volalo. A kdyby se nastavil valorizační mechanismus skutečně dobře, tak potom by se dalo do budoucna možná i uvažovat o tom, že by se mohly o nějaké půlprocento nebo procento snížit platby zdravotního pojištění za zaměstnance, což si myslím, že by bylo do budoucna žádoucí. Takže stát skutečně ještě v roce 2017-18 platil za státní pojištěnce 15 % příjmů zdravotních pojišťoven, a ti přitom spotřebovávali zmíněných 75 % všech prostředků zdravotních pojišťoven. Je přitom také nepříznivá demografická situace, takže stav se zhoršuje.***