Poslankyně Karla Maříková: Děkuji za slovo, paní místopředsedkyně. Já bych chtěla navrhnout nový bod na téma Diskuse o odškodnění újmy po očkování proti onemocnění covid-19 a může být jako následující po těch bodech, co jsou navrženy.

Čtvrtého prosince 2020 tehdejší ministr zdravotnictví Blatný při jednání o vakcínách proti covidu-19 tady v Poslanecké sněmovně prohlásil: "I když se nejedná o povinné očkování a nebude se jednat o povinné očkování, stát přebírá garanci za toto očkování." V průběhu roku 2021 tlak na vakcinaci sílil, až na začátku prosince 2021 Ministerstvo zdravotnictví novelizovalo takzvanou očkovací vyhlášku, na jejímž základě se očkování proti covidu-19 mělo stát pro vybrané skupiny obyvatelstva povinným. Současný ministr zdravotnictví Válek novelu očkovací vyhlášky a s ní povinné očkování zrušil po veřejném a politickém tlaku. Garance za očkování, která měla obsahovat i odškodnění újmy v důsledku očkování proti covidu-19, byla zhmotněna v jednom jediném ustanovení zákona č. 569/2020 Sb. s předlouhým názvem, který by se dal zjednodušit jako zákon o očkování proti covidu-19.

Během roku a čtvrt, kdy se v České republice proti covidu-19 očkuje, nebo dvou let, se ukázalo, že je málo pravděpodobné, že by Ministerstvo zdravotnictví někoho vůbec odškodnilo.

Ustanovení § 2 zákona č. 569/2020 Sb. co do posouzení újmy a rozsahu náhrady odkazuje na zákon č. 116/2020 Sb., o náhradě újmy způsobené povinným očkováním, který se má pro odškodnění a případné újmy způsobené očkováním proti covidu-19 používat obdobně. Ten však o prokazování příčinné souvislosti mlčí, respektive pouze v ustanovení § 3 stanoví domněnku příčinné souvislosti mezi újmou na zdraví a povinným očkováním, a to takto: Jedná-li se o újmu na zdraví, kterou prováděcí právní předpis stanoví jako pravděpodobný následek daného povinného očkování a tento následek nastane po provedení daného povinného očkování v době stanovené tímto prováděcím předpisem, má se za to, že újma na zdraví byla způsobena povinným očkováním. Co se týče odpovědnosti podle § 3 zákona č. 116/2020, zákon nestanoví, zda se jedná o domněnku vyvratitelnou, či ne.

Prokazování příčinné souvislosti v otázkách újmy na zdraví je velmi obtížné, což silně oslabuje postavení poškozeného. Toho si byl vědom i Ústavní soud, když ve svém ustanovení ze dne 12. srpna 2008 poskytl toto znění: Podstatou lékařství je vlastně vstupovat do celého řetězce příčin a následků, do procesů, které probíhají v lidském těle, a vnějším zásahem tyto procesy ovlivňovat, měnit jejich směr, působení a tak dále. Zásah lékaře tak vlastně sám o sobě mění přirozený běh věcí v lidském těle, zasahuje do komplexních vztahů příčin a následků. I v případě aktivního jednání lékaře, který zvolil účinný léčebný postup, je velmi obtížné, ba vyloučitelné stanovit, zda tento postup byl nade vši rozumnou pochybnost jedinou možnou příčinou škodlivého stavu. - Ústavní soud tak navázal na svou předchozí úvahu obsaženou v tomto usnesení, a to, že: stoprocentní prokázání objektivní příčinné souvislosti se jeví Ústavnímu soudu jako nereálné, neboť nedosažitelné. - Tuto úvahu Ústavní soud dále rozvíjí takto: Vzhledem k tomu, že pojem příčinná souvislost není právní předpisem v České republice nijak definován, což ostatně zdůraznil ve svém rozsudku i nalézací soud, nic nebrání judikatuře českých soudů, aby požadavek stoprocentně prokazatelné příčinné souvislosti přehodnotila a přijala adekvátnější a realističtější výklad způsobení škody, který by vyrovnával slabší postavení poškozených. Je třeba důsledněji chránit pacientovo základní právo na tělesnou integritu a v posledku, jak dokazuje řešený případ, i právo na život, a to i skrze výklad příslušných ustanovení občanského zákoníku týkajících se náhrady škody.

V postupu doporučení Ministerstva zdravotnictví při podání žádosti o náhradu újmy způsobené očkováním proti onemocnění covid-19 se uvádí, že lze uplatňovat a) vytrpěné bolesti, b) ztrátu na výdělku nebo c) ztížení společenského uplatnění - s tím, že tyto nároky je třeba stejně jako vlastní újmu na zdraví nejen tvrdit, ale také předložit s potřebnými podklady. Ačkoliv soud může zajistit výši těchto náhrad, modifikovat to pro účely odškodnění, ze strany Ministerstva zdravotnictví je nutné diskutovat o tom, aby docházelo k naplnění požadavků právní jistoty.

Proto prosím o podporu tohoto bodu, protože jak víte, tak dochází k očkování čtvrtou dávkou. A myslím, že pro ty, kteří se chtějí nechat očkovat, by to byla jakási deklarace větší důvěry, že kdyby skutečně došlo k nějakým nežádoucím účinkům, tak že se také dovolají nějakého odškodnění. Děkuji.

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji. Konstatuji, že zazněl návrh na zařazení nového bodu bez nějakého pevného zařazení. (Poslankyně Maříková z místa: Jako následující.) Jako následující.

A nyní můžeme přistoupit k návrhu na doplnění či změnu pořadu programu paní poslankyně Marie Pošarové. Připraví se pan poslanec Vladimír Zlínský. Prosím, paní poslankyně, ujměte se slova.

Poslankyně Marie Pošarová: Děkuji za slovo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte mi navrhnout zařadit na program této schůze Sněmovny návrh skupiny poslanců hnutí SPD na změnu zákona o daních z příjmů, konkrétně jde o sněmovní tisk číslo 22. Tento návrh se týká zvýšení daňových zvýhodnění na vyživované děti, což je specifická forma slevy na dani v české legislativě, která jako dosud jediná umožňuje vznik takzvaného daňového bonusu, situace, kdy čistý příjem poplatníka může být vyšší než jeho hrubý příjem a kdy jeho daňová povinnost má zápornou hodnotu a kdy naopak obdrží v daňovém vyrovnání další peníze navíc.

Cílem této námi navrhované úpravy je významné snížení přímé daňové zátěže a zvýšení disponibilních čistých příjmů pro daňové poplatníky, konkrétně pro naše pracující rodiče, pro jejich rodiny, rodinné příslušníky a pro děti, o které pečují a které vyživují. A s tím samozřejmě úzce souvisí i snaha o zvýšení motivace pro zakládání rodin, a to zejména rodin s více dětmi, a taktéž snaha o to, aby pracující rodiče a jejich rodiny nebyly nuceny často velmi ponižujícím a složitým a mnohdy i neúspěšným způsobem žádat o dávky státní sociální podpory či o sociální dávky pomoci v hmotné nouzi jen proto, aby zabezpečili základní životní potřeby pro sebe a pro své děti, což se nyní v době raketového růstu cen energií i cen dalších životních nákladů stává čím dál aktuálnějším.

Dlouhodobým cílem našeho návrhu je rovněž podpora pozitivního propopulačního vývoje české společnosti, to znamená zejména podpora dlouhodobého zvyšování porodnosti, což je žádoucí trend jednak z obecného společenského hlediska, ale také z pohledu makroekonomického, například v souvislosti s udržením či zkvalitním a posílením našeho sociálního systému, zejména pak jeho důchodové složky. Jinými slovy, jedná se o klíčový veřejný zájem ve smyslu budoucího vývoje české společnosti, tak aby zde do budoucna skrze dostatečný počet ekonomicky aktivních občanů v produktivním věku bylo dlouhodobě zajištěno financování sociálních transferů, na prvním místě takzvaných mandatorních sociálních výdajů, především těch pojistných typu důchodů, bez nutnosti permanentního zadlužování státu, a to i v širším slova smyslu, včetně financování zdravotní péče, školství a dalších důležitých veřejných politik.

V souvislosti s filozofií našeho návrhu si dovolím zmínit výsledky průzkumu agentury z podzimu roku 2019, který uvádí, že 33 % rodičů si nepořídí další dítě výhradně z finančních důvodů a 17 % rodičů tak neučiní z důvodu neodpovídajícího bydlení, což je problematika velmi podobného typu. Podle 43 % respondentů tohoto průzkumu by rodinám nejvíce pomohlo zvýšení takzvané mateřské - peněžitá pomoc v mateřství - a rodičovského příspěvku. 18 % respondentů by pak jako největší pomoc vnímalo právě zvýšení daňového zvýhodnění na děti. A doplním k tomu ještě komentář hlavní ekonomky Raiffeisen Bank Hany (správně: Heleny) Horské, která uvádí - cituji: Nejvíce rodin se třemi a více dětmi je nyní mezi nízkopříjmovými skupinami se základním nebo nedokončeným vzděláním a naopak nejméně mezi vysokoškoláky. Pokud by tedy stát chtěl motivovat rodiny, aby si pořizovaly více dětí, musí cílit na střední vrstvu. - Což je přesně i ambicí tohoto našeho návrhu. A právě ze zmíněných důvodů je zde nejcitelnější podpora adresovaná pracujícím rodičům pečujícím o tři a více dětí. ***