(12.20 hodin)
(pokračuje Hubert Lang)
Já samozřejmě nevěřím panu Mlejnkovi. Nevěřím jeho svědkovi, nevěřím svědecké výpovědi o tom, že někdo, kdo se pohybuje sám v manažerských pozicích a je mu vyhrožováno poté, co nastoupí do Dopravního podniku hlavního města Prahy, údajně bylo vyhrožováno jeho rodině, údajně bylo vyhrožováno jeho dětem až po nějakou fyzickou likvidaci, tak si toto nechá tři roky pro sebe, tři roky je ochraňován panem Mlejnkem, který ho přesvědčuje o tom, že by asi na tu policii opravdu měl jít. Jak byste se prosím vás, kolegové, kolegyně, zachovali, kdyby někdo vyhrožoval vaší rodině? Já kdyby někdo vyhrožoval mým dětem nebo mé ženě, tak druhý den, druhý den jsem na policii, druhý den jsem na NCOZ nebo na nějaké specializované službě a požádal bych je o pomoc. To prostě je pohádka, to jsou pohádky ovčí babičky. Je to zaplétání prostě, vždycky jak se něco objeví v tom veřejném prostoru, bohužel i z těch úniků z toho NCOZ, tak okamžitě je na to nějakým způsobem reagováno ze strany ministra vnitra nebo lidí z pravé strany spektra ze STAN, a prostě se do toho neustále zaplétáte. Je to trapné, je to nedůstojné, je to prostě šílené. Proto také jsem využil této dnešní příležitosti, chtěl bych tedy doplnit stávající schůzi o tento bod, protože nemáme mnohdy jinou možnost se vyjadřovat takto dlouze a veřejně, protože naše schůze nejsou pouštěny do programu schůze, protože nám to zamítáte. Na bezpečnostním výboru není třeba také takový prostor, abychom se mohli v tom velkém množství a v tom počtu bodů, který tam máme takto vyjádřit, a proto jsem využil tuto příležitost.
Proto, pane místopředsedo, ještě jednou bych chtěl zopakovat, že bych chtěl tedy doplnit stávající schůzi o bod Reorganizace NCOZ v kontextu vyšetřování korupční kauzy Dozimetr organizovaného zločinu hnutí STAN a celková role pana ministra vnitra Rakušana v této věci. Děkuji za pozornost. (Potlesk poslanců ANO.)
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já jsem se snažil, pane poslanče, zaznamenat nadpis toho bodu, jestli to máte u sebe, poprosím, přineste mi to, abych si přepsal přesné znění. Já vám děkuji.
Nyní tedy vystoupí paní poslankyně Pastuchová a připraví se paní poslankyně Adámková - k pořadu schůze. Prosím.
Poslankyně Jana Pastuchová: Děkuji, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, vážená vládo, je mi hrozně líto, že tu musím zase dnes vystupovat. Je mi líto, že toto téma musím stále připomínat, opakovaně připomínat a v podstatě celou vládu prosit, aby se tím zabývala.
Je mi líto, že vláda vůbec nedělá nic pro to, aby lidem nějakým způsobem pomohla, a že u spousty lidí se podmínky k životu zhorší na neúnosnou míru a spousta lidí, kteří na tom donedávna byli špatně, dnes řeší, jak zvládnout zimu. Několikrát už jsem zde mluvila z pozice svého původního, vlastně i současného povolání, z pozice zdravotnického záchranáře. To vlastně dělám i dnes, a dělám to proto, že to vypadá, že vy vůbec, celá vláda, vůbec nevíte, jak lidé v této zemi žijí, a neřešíte, jak budou žít v letech dalších. A já to vím, jak žijí, protože to vidím na vlastní oči, protože moje takzvaná sociální bublina je z lidí, kteří dnes a denně vyjíždí k lidem do jejich domovů a ty podmínky vidí a znají na vlastní oči a nejen z doslechu nebo z nějakých e-mailů.
Takže znovu. Já právě díky práci zdravotnického záchranáře vím, v jak hrůzných podmínkách někteří lidé žijí už dnes. My jsme zvyklí všichni, že přijdeme z práce domů, dáme si večeři, sprchu, koukneme na televizi, čteme si, zajdeme do divadla a jdeme spát do čistě ustlané postele. Je to pro nás všechny životní standard. Do určité míry si nikdo z vás neuvědomuje, jak tu sedíme, že pro někoho jiného už to může být luxus. Já si klidně v zimě a doma přiobleču svetr, jak mi doporučují představitelé pětikoalice, už vím, jaké dárky dostanou mé vnoučata, moje maminka, moji rodiče, moje sestra, co jim dám k Vánocům. Bude to jednoduché, dostanou svetry. Ale zároveň vím, že hrozně moc lidí už žije takto teď, že prostě topení, vodu, elektriku omezují teď a omezovali ji už dřív, aby jim třeba zbylo na jídlo. Co budou dělat v zimě teď, to si opravdu neumím představit. To nejsou lidé, kteří by řešili cenu benzinu, protože nemají auto, ale zdražování potravin kvůli cenám pohonných hmot a energií prostě řeší a dál nezvládnou. Už v covidu se řešilo, kolik dětí nezvládá výuku na dálku, protože nemají počítače. U těch stejných rodin reálně hrozí, že nebudou mít ani čím topit a svítit, protože prostě nebudou mít na zaplacení faktur za elektřinu. Nebo když je zaplatí, nezbude jim na jídlo, a už vůbec nemluvím o něčem jiném. Ale já mám pocit, že vládě je to úplně jedno.
Možná jsem masochista, ale každou neděli se dívám na Partii, každý večer v deset hodin se dívám na Události, komentáře a poslouchám diskusi... (Odmlka pro hluk v sále.)
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Ano, paní kolegyně. Já vás požádám, kolegové, především v pravé části sálu, o ztišení. Prosím, pokračujte.
Poslankyně Jana Pastuchová: Dívám se na televizi na všechny diskusní pořady. A mně se zdá, že vy máte nějaký kroužek toho, jak se naučit každý úplně stejnou frázi. My jsme dali, my jsme udělali, my to uděláme. Deštník proti drahotě. Já už jsem tady ze začátku říkala, že ten deštník nemá impregnaci a že přes něj prší. No teď už přes něj lije. Váš úsporný balíček energetický, no tak možná jsme se něco dozvěděli, že dostanou domácnosti 16, 17 tisíc, 4 tisíce tento rok, další rok ty další peníze. Tak já vám za chvíli ukážu fakturu svého kolegy. A to se tady bavíme o životní úrovni našich občanů, našich českých občanů.
Problém, a to už jsem tu také poukazovala a mluvila o tom, ale bude i u těch služeb, které zajišťuje stát, kraje a obce. Mluvil tady i můj kolega, vaším prostřednictvím, pan profesor Vondrák. A jak pomůže vláda těm? Nemocnice, záchranka, sociální ústavy, policie, hasiči. To jsou služby, s kterými počítáme naprosto automaticky a které ke svému řádnému fungování energie potřebují také. A jejich náklady opravdu dramaticky rostou. Zdražování energií má už teď dopad i na segmenty, s jejichž fungováním počítáme naprosto automaticky. Na služby, které nevyužíváme každý z nás běžně každý den, ale na některých závisí naše lidské životy. Já jsem se na toto téma snažila upozornit už před několika měsíci. Čekala jsem, že ho někdo z těch, kdo máte zodpovědnost nyní za chod tohoto státu, zvedne, ale bohužel se tomu nestalo. A nyní tu stojíme znovu, znovu řešíme stejné téma, znovu opakujeme, že stát nic neřeší. ***
