(10.30 hodin)
(pokračuje Margita Balaštíková)
Píše se, že potraviny se zdražily cirka o 20 %. To všichni víme, že ano, ale tam nám to také zprůměrují ceny cukrovinek a tak dále. Vycházím z toho, že z těch základních potravin, kde mouka se zvyšuje o 60 %, maso šlo o 30 %, takže to, co budou vlastně jíst pacienti v nemocnicích, se nám zvyšuje cirka o nějakých 40, 50 %. A všichni víme, nebo domnívám se, že s tím počítáme, že na podzim dojde ještě k dalšímu zvýšení, tudíž nám narostou výdaje právě na stravování, protože pacienti, kteří leží v nemocnicích, tak ti nemohou odejít někam jinam něco si koupit. Máme tam nemocné upoutané na lůžko. Takže já se ptám, kde ty nemocnice potom na to budou brát a jak to budou dělat? A oni se samozřejmě ozývají, že už teď mají problém.
Já řeknu takový příklad, že my třeba ve Zlínském kraji máme jednu nemocnici, kde mají několik druhů jídel a pacienti si přispívali. Přispívali si i na kvalitní regionální potraviny. Zpočátku to šlo ztuha, a já musím říct, že jsem to brala jako velmi pozitivní krok, jak prostě i přimět ty lidi, aby jedli zdravě. Protože samozřejmě tyto obědy pak vycházely mnohem, mnohem dráž, než byl takový ten běžný průměr. A byla jsem za to ráda, že vůbec to vedení našlo v sobě tu sílu něco takového dělat, nabídnout to, protože je to samozřejmě něco navíc, obtěžuje to a není to úplně možná primárně to, čím se ten zdravotní ústav má zabývat. Nicméně myslím, že to přineslo svoje pozitiva, a oni sami konstatovali, že si pacienti přispívají, přispíval si samozřejmě i ten zdravotní personál. A viděli sami, že ano, tudy je ta cesta, jak i přimět naše lidi - jezte zdravě, jezte bezpečně a jezte české potraviny kvalitní, prokontrolované.
A my teď tady vlastně uděláme to, že seškrtáme věci, abychom toto všechno, protože nepředpokládám, že to je jediná nemocnice v naší zemi, tohle všechno zadupeme, zničíme a vrátíme se asi k bramborám a mléku. Tím nechci říct, že to není zdravé, protože třeba brambory jsou pro českého občana mnohem zdravější než rýže, pokud tedy asi nemá nějakou dietu, ale asi bychom touto cestou nechtěli jít. A já když se na to podívám, jak to funguje v rodině, v rodině to funguje tak, že prostě chcete mít ty dovolené, chcete mít tohleto všechno. A tak tam, kde ušetříte, tak šetříte na jídle. Já nepředpokládám, že by lékaři chtěli šetřit na medikaci, na všech těchto věcech. To zcela určitě ne. A já si myslím, že oni chtějí pečovat o toho pacienta. Tak se zkrátka sáhne tam, kde to bude nejméně bolet, a to možná budou i tyhlety věci. Protože samozřejmě energie musí každá nemocnice zaplatit - byla by odpojena. Bude muset zaplatit léčiva, bude muset zaplatit mzdy. No a my budeme škrtat tam, kde to nejméně bolí, kde možná nebudou ti lidé křičet, protože jsou rádi, že vůbec to nějak přežijí. A já musím říct, že asi tahleta cesta není úplně správná, protože jsou tam lidé po operacích, jsou tam lidé se zdravotními problémy a oni by myslím měli mít zdravou stravu, kvalitní, nutričně vyváženou. A nyní to vypadá, že tomu všemu začíná být konec a začneme vlastně ustupovat z těch standardů, na které jsme byli zvyklí a ke kterým jsme se docela dlouhou dobu blížili.
A protože tady sedí pan ministr financí, a já samozřejmě mám i ekonomické vzdělání, takže já říkám: Škrty ano. Ovšem škrty s rozumem. Ne škrty na vlastním obyvatelstvu a ne škrty, které budou zhoršovat systém zdravotnictví. A já bych byla ráda, kdybychom se zaměřili na ty škrty, které možná nejsou populární, ale nebudou zhoršovat kvalitu péče zdravotní a nebudou zhoršovat životní úroveň našeho obyvatelstva. A na vás, pane ministře, nechám, kde ty škrty uděláte. Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Hezké dopoledne, vážené kolegyně, vážení kolegové. Já také děkuji, paní poslankyně. Nyní se přihlásila do rozpravy paní poslankyně Berenika Peštová. Prosím, máte slovo.
Poslankyně Berenika Peštová: Tak já děkuji za slovo. Samozřejmě že to je velice těžké, když přede mnou vystoupilo spousta mých kolegů, a nejenom mých kolegů, ale hlavně odborníků v daném oboru. Ale já spíš jsem se zamyslela, nebo spíš se svým příspěvkem jsem se zamyslela nad tím zvyšováním se cen energií, a nejenom energií, ale i toho plynu. Já jsem si tu práci dala a snažila jsem se poptat v jednotlivých krajích, které samozřejmě mají ve své gesci krajské nemocnice.
Náš Ústecký kraj těch nemocnic má víc samozřejmě ve své gesci, jako Krajská zdravotní, a ty měly štěstí. Ty měly štěstí, neboť v loňském roce zastropovaly a mají zastropováno na dva roky. Je to teprve čeká, co vlastně nastane. To znamená, ostatní kraje zase tvrdí, že ceny energií se zvedly u elektřiny až čtyřikrát, u plynu je to až pětkrát. A vlastně to, co tady všechno říkali mí předřečníci, já se nebudu opakovat - ale o čem se bavíme? Bavíme se o tom, že platba za státního pojištěnce, než nastoupila vláda ANO, nebo koalice spolu s ANO, tak byla na nějakých 998 korunách. Postupně toho času se navýšila až na nějakých 1 967 korun, to znamená o necelou tisícikorunu. A o čem se bavíme? Bavíme se o nějakých zhruba 6 milionech státních pojištěnců, kterých se to týká. Jsou to lidé, kteří už do systému nic nedávají, protože už mají svoje odpracováno a jsou v řádném důchodu. A pak jsou to samozřejmě lidé, kteří ještě do toho systému nic nedávají. A když se podívám na tu celkovou sumu, o kterou se to zvedlo po tu dobu, když se tam přidalo těch necelých tisíc korun, tak se zde bavíme o nějakých 72 miliardách, které tam šly navíc, což nejsou malé peníze, že? Když potřebujete na různé rekonstrukce. Už to tady bylo řečeno, co se týče toho HDP, že dosáhlo 10 % na zdravotnictví, což je také krásné, protože celou dobu se to pohybovalo v nějaké úrovni 7,5 %, takže vlastně jsme dosáhli ten standard evropský. Ale mě spíš zaráží to, že pan ministr Válek si nechá sebrat 14 miliard, nebo respektive 14 miliard je sebráno pojišťovnám a panu ministrovi Válkovi sebere pan ministr financí 8 miliard, takže už jsme skoro přes 20 miliard, a vlastně mi připadá, že mu to ani nevadí, ještě se usmívá a vlastně je to krásné, je to nádherné.
Já spíš přemýšlím, jestli tady náhodou nedochází k tomu, že jak dochází k těmto škrtům, jestli náhodou nová vládnoucí koalice se nezamyslí nad tím, že by tam mělo být to spolufinancování těch jednotlivých občanů. Já mám pocit, že tím směrem se postupně plíživě dostáváme a nakonec to bude o tom, že to nebude, že naše zdravotnictví je zadarmo, protože si ho platíme tím zdravotním pojištěním, ale občané si budou k tomu vlastně připlácet. Ale plíživě se k tomu pomalinku dostáváme a jednou to prostě přijde a ani nás to nepřekvapí.
Říkám, já nebudu všechno opakovat, co tady bylo řečeno. Jenom mě mrzí jedna věc, že když nová vládnoucí koalice nastupovala, tak říkala, že vlastně udělá ty úspory a těch 80 miliard, a je velice smutné, že když si to tak spočítám, těch 14 plus 8 miliard, tak vlastně jedna čtvrtina těch úspor je braná zdravotnictví, což je jako smutné. To je velice smutné.
Takže já říkám, nebudu zdržovat, já dávám návrh, aby se vrátil tento zákon zpátky do druhého čtení. A co mě k tomu vede? Samozřejmě já souhlasím s tou automatickou valorizací, to je krok správným směrem, ale nesouhlasím s tím, aby vlastně ta startovací čára byla na 1 900 korunách, když už víme, že v letošním roce jsme na nějaké částce 1 967. Takže vlastně my za dva roky se dostáváme úplně někam jinam, než kde jsme dnes. Ano, pan ministr jistě vystoupí a řekne, že jsme měli dát pozměňovací návrh, který by to řešil, ale já třeba osobně jsem to očekávala od vládnoucí koalice, že přijde s něčím mnohem revolučnějším než s tím, že to sníží na 1 900 korun a bude to pro ten automat startovací čára. Já děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, paní poslankyně. Nyní je přihlášen pan poslanec Vladimír Zlínský. Prosím, máte slovo.
Poslanec Vladimír Zlínský: Vážená paní předsedající, děkuji za slovo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, já se omlouvám za určitou malou indispozici, která zrovna v této chvíli mě postihla, ale doufám, že to budu schopen přednést, ten svůj projev.
Já už jsem k tomuto tématu tady vystupoval, uváděl jsem tam mnohé důvody, proč navrhuji opakování druhého čtení. A teď bych se chtěl zmínit o dvou bodech, které jsem neuvedl a které jako lékař považuji za důležité. A chtěl bych tady uvést, že část z těch 14 miliard, které se vlastně tady mají ušetřit, by šlo racionálně použít. ***