(10.10 hodin)
(pokračuje Julius Špičák)
Nyní zásadní problém je samozřejmě hospodaření zdravotních zařízení, které je tedy pochopitelně velmi různé, nicméně univerzálně platí to, že se zvyšují vstupy všeho druhu. Pro zajímavost, v IKEMu pouze energie, pouze elektřina - stoupnou náklady na rok z 33 milionů na 90 milionů a další zvýšené náklady si vyžádá například strava. Takže redukce financí, která reálně hrozí, je naprosto neopodstatněná a bude mít tragický dopad. Já musím říci, že se vychází tedy v podstatě z určité mantry - za každou cenu ten rozpočet tlačit k jakési vyrovnanosti. A já bych chtěl připomenout zásadního guru této mantry z roku 2008: výsledek jeho návrhu šetření byl, že finanční krize a ekonomická krize byla v Čechách vůbec nejdelší a nejhlubší ve srovnání se všemi okolními zeměmi. A například Polsko vůbec nezasáhla tato krize a Polsko v oněch letech deseti dvanácti letech, co my jsme se potáceli s následkem krize, vybudovalo infrastrukturu a dálniční síť, kterou můžeme jenom závidět.
Nyní tedy ale k obsahu této normy. Co mě zejména zaráží na tomto návrhu, je, že není opřen o jakoukoliv analýzu našeho zdravotnictví. Prostě analýza našeho zdravotnictví vůbec neexistuje. Existují data, ale neexistuje analýza. Neexistuje analýza kvality, neexistuje analýza dostupnosti, neexistuje analýza dopadu dvouleté pandemie. Já se nedivím, protože dedikovaným náměstkem pro covid je neprofesionál, který samozřejmě je schopen si leccos přečíst, ale jeho návrhy jsou asi tak autentické, jako kdybych já řídil proces digitalizace. On je schopen číst, je schopen navrhnout opatření, která byla přijata v zahraničí, ale není sám schopen analyzovat, není schopen úkolovat, protože mu zcela chybí zažité znalosti, autenticita, schopnost analyzovat vědecká data, což je věda sama o sobě, a autorita, která je podložená manažerským zkušenostmi.
Nyní se budu věnovat tedy dvěma bodům. Jeden je tedy, a opět tady z toho vyplyne ta nekoncepčnost, a to je plnění vládního prohlášení. Když se podíváme na vládní prohlášení, které se týká zdravotnictví, tak řada bodů je technického rázu, a nelze s nimi tedy nesouhlasit. Ale kde skutečně, jaké jsou tedy výsledky? Jak koná tedy ta vláda? Já mohu říci, že prostě nekoná. Kde je kontrola kvality? Kde je DRG Restart? Kde je reforma výuky? Kde je prevence? Skupina, která má na starost prevenci, nádorovou prevenci, se po dobu fungování této vlády prakticky nesešla. Kde je redukce byrokracie? Koneckonců kde je i privátní pojištění, ke kterému se pan ministr upnul patrně, aby tedy vyhověl očekávání koalice, a se kterým já osobně zásadně nesouhlasím?
A teď tedy ten způsob fungování ministerstva zdravotnictví budu dokumentovat na tom, jak funguje v rámci předsednictví Evropské unie. Takže v rámci předsednictví Evropské unie se minulý předvíkend konala v Brně onkologická konference - konference na téma... evropský kongres, nebo mezinárodní kongres, téma onkologie. Já jsem se o této konferenci dozvěděl tak, že mi napsal můj přítel profesor ze Švédska, původně tedy Němec, se kterým se znám 30 let a napsal mi - hello, my se sejdeme v Brně. Já jsem mu odepsal - já tedy o ničem nevím. Takže za prvé opoziční poslanci nebyli seznámeni s touto konferencí, což já tedy považuju za velmi poklesnou formu politického boje, za druhé ani s onkology - ani se špičkovými onkology - nebyla tato konference diskutována a dodneška není dostupný její program. Já tedy mohu říci sebechlubně, že jsem možná ze všech českých lékařů pořádal nejvíc zahraničních konferencí, nebo mezinárodních konferencí, včetně evropského kongresu, včetně světového kongresu a mnoha dalších. Nikdy jsem takto nepostupoval. A já tedy mohu slíbit, že pokud by se karty obrátily a naše vedení by tedy v podstatě dosáhlo vedení resortu, tak z mé strany by nikdy nedošlo k odvetě a vždycky bych se choval vstřícně a týmově.
Co je pozoruhodné a co svědčí ještě o naprosté neprofesionalitě, že předsedkyně výboru onkologické společnosti byla pozvána týden před konferencí, a to do auditoria. Já byl dvakrát předsedou odborné společnosti, a kdyby mi tohle někdo poslal, že budu sedět v auditoriu, týden před konferencí, tak jsem mu to tedy hodil na hlavu. Tak takto vypadá tedy naše spolupráce v rámci Evropského společenství.
Já si v této souvislosti dovolím připomenout působení europoslance Pavla Poce, který uchopil velmi důležitou agendu, v Bruselu, onkologie a onkologické prevence a bez ohledu na jakékoliv politické preference - on byl tedy politikem za ČSSD - uspořádal řadu mezinárodních konferencí a velice zvedl význam České republiky v oblasti prevence. A my jsme v té době byli skutečně premiantem a jednání o prevenci bylo na hlavním programu zasedání bruselského parlamentu. A já měl tu čest tam tedy přednášet, on si mě vybral jako přednášejícího, s rozdílem, že jestliže panu předsedovi vlády minulý týden naslouchalo 25 nebo kolik poslanců, tak mně naslouchalo několik set poslanců.
Nyní není možné, abych nepohovořil tedy o covidu, protože následky covidu řešíme, nebo průběh covidové pandemie řešíme a následky budeme řešit. Negativní důsledky včetně zdravotních, které budu dokumentovat, v podstatě ovlivní zdravotní stav této populace po desetiletí.
Úplně základním faktorem covidové pandemie je její naprostá nepředvídatelnost. Její současná letní vlna, která je asi vůbec nejintenzivnější v celé dvouleté historii pandemie - a my nemáme reálná čísla, protože těch testů je daleko méně, můj osobní odhad je, že denně je nakažených 20 000 - toto tedy nikdo nepředvídal. Na druhou stranu naštěstí - a vláda má obrovské štěstí a resort má obrovské štěstí a my všichni máme štěstí - těch těžkých případů a mortality je velmi málo. A my pro to nemáme vysvětlení. Ale musíme vnímat situaci v zahraničí. V současné době úmrtnost v Brazílii a ve Spojených státech za týden se blíží 2 000 a týdenní úmrtnost v zemích, jako je Španělsko, Itálie, Německo, se pohybuje mezi 400 až 600. A nikdo nevysvětlí, proč například ve Švýcarsku je naprosto marginální. A samozřejmě to neznamená, že Švýcarsko má desetkrát horší (lepší?) zdravotnictví než v Německu. ***