(11.50 hodin)
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji, paní poslankyně. Další v pořadí v obecné rozpravě je paní poslankyně Knechtová. Připraví se paní poslankyně Pastuchová. Pardon, máme tu ještě, než vám dám slovo, tak tu máme dvě faktické poznámky. První faktickou poznámku má pan ministr Válek, kterého nevidím v sále. Tak paní poslankyně Adámková.
Poslankyně Věra Adámková: Děkuji pane místopředsedo. Já jenom bych chtěla doplnit a zareagovat na svoji kolegyni paní doktorku Mádlovou, protože se dotkla tří velmi citlivých věcí, které je potřeba opravdu zdůraznit.
Jedno, to je centrová péče, kde se domnívám, že nebudeme mít dostatek prostředků na to, abychom ji naopak posunuli dále do moderní doby. Jedná se zejména nikoliv ani tak o vzácná onemocnění, ale o centrovou péči poruch metabolismu tuků, a to těžkého stupně, kde v současné době je biologická léčba, jsou tam pouze dva možné způsoby, dva typy léků. A samozřejmě pojišťovny velmi výrazně hlídají všechna omezení, která tam jsou. A nebudeme mít dostatek peněz.
Druhá je hepatitida C, prosím pěkně. A teď jsou tady evropská data: Hepatitida C, která skutečně má až 80 % prevalence ve věznicích, kde největší centrum je tedy při vězeňské nemocnici. A opět je potřeba tam naopak ještě tedy navýšit finance - domnívám se opět, že to nebude možné - protože se ukázalo zejména ze Španělska, že jestliže řádně poléčili hepatitidu C ve věznicích, tak poté ti vězni již, co přicházeli do terénu, nebyli tedy zdroje infekce.
A třetí jsou čekací doby, protože zejména z terénu vidíme, že dochází k omezení té péče tím, že oni opravdu buď některá vyšetření neprovádějí, protože pro ně nejsou finančně již možná, takže ta čekací doba se i ve velkých nemocnicích prodlužuje, protože samozřejmě vezmeme takového pacienta, takže potom běžné ultrazvuky, cétéčka a podobně jsme v řádu týdnů, a to samozřejmě těch týdnů myslím deset, dvanáct, a to není dobře. Čili i tohle to se domnívám, že ne úplně bylo vzato do úvahy a že opravdu ta výchozí suma je velmi nízká. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji za faktickou poznámku a za to, že jste dodržela čas. A nyní dám slovo paní poslankyni Knechtové v obecné rozpravě.
Poslankyně Lenka Knechtová: Vážený pane předsedající, děkuji za slovo. Vážené poslankyně, vážení poslanci, vážený pane ministře, uvedené opatření bude mít dopad na systém veřejného pojištění především jako na celek. Snížení vyměřovacího základu pro státní pojištěnce a argumentace přebytky zdravotních pojišťoven na běžných účtech je zcela účelové zkreslování situace. V době zásadního nárůstu cen energií, zdravotnického materiálu, potravin a dalších by bylo namístě naopak navýšit úhrady zdravotnickým zařízením. Zatímco všechna navýšení úhrad za působení minulé vlády byla schopna kompenzovat nárůst mzdových nákladů, tato vláda přenáší záměrně problém na koncové poskytovatele zdravotní péče. Díky úhradám DRG budou fakultní nemocnice a vysoce specializovaná centra stále v režimu reálné úhrady, ale ostatní, především menší zařízení často zřizovaná obcemi nebo vyššími územně samosprávnými celky, se budou ekonomicky propadat, a proto jsem se rozhodla i k tomuto tématu dnes vystoupit.
Na jedné straně úspora zdrojů státního rozpočtu ve výši přibližně 14 miliard korun, o stejnou částku se ale sníží příjmy systému veřejného zdravotního pojištění. Znamená to úplné vyčerpání základního fondu zdravotního pojištění v letošním roce. Úspora na straně státního rozpočtu ve výši 14 miliard korun znamená pro veřejné zdravotní pojištění dle mého názoru velkou ztrátu.
Za loňský rok skončily zdravotní pojišťovny s deficitem 14 miliard korun, pro letošní rok počítají zdravotně pojistné plány zdravotních pojišťoven s deficitem ve výši přibližně 9,5 miliardy korun. Svaz zdravotních pojišťoven už varoval, že se prohloubí deficit zdravotního pojištění a bude třeba hledat úspory například na bonifikacích nebo v lékové politice. A já se ptám, to opravdu chceme? A co covid? Dle vyjádření Odborového svazu zdravotnictví a sociální péče České republiky přitom covid nezdecimoval společnost jen zdravotně a fyzicky, covid nás decimuje především psychicky a mentálně. Ve zdravotnictví a sociální službách to platí více než kde jinde. Covid je pro většinu lidí stále problém. Nemoc, trvalé následky a úmrtí - to přece nikdo z nás nechce. Na covid, s covidem a kvůli covidu umíraly miliony lidí a další miliony po nich dnes truchlí. Problém covid ovšem překrývá jiné problémy a umožňuje odvést pozornost.
Naše vláda byla kritizována opozicí, že všechno dělá špatně a že je nutné obrátit kormidlo. Politická reprezentace se vyměnila, ale kýžený výsledek se zatím dle mého názoru nedostavil. Stále se pohybujeme takzvaně ode zdi ke zdi a nevidím racionalitu a žádnou pomoc. Co tedy můžeme očekávat? Covid tu byl, je a bude zcela jistě do budoucna obrovský problém a budeme ho muset řešit. Ekonomická situace je složitá, místo rychlé pomoci a podpory ovšem vláda připravuje škrty. První byli na ráně ti, kteří udržují v chodu stát a veřejné služby. A co se děje dál? Chtěli jste ušetřit v rozpočtu na rok 2022 okolo 80 miliard. Zdravotnictví se má na úsporách podílet 14 miliardami, které se nedostanou do systému veřejného pojištění, a další miliony úspor v rámci rozpočtu Ministerstva zdravotnictví. Dle mého názoru je to až neuvěřitelné, nemyslitelné a dle mého názoru si do budoucna zaděláváme ještě na daleko větší problém. Jsou to škrty, které se vůbec nesetkávají s realitou.
Mimochodem můj názor není ojedinělý. Předseda České lékařské komory doktor Milan Kubek odmítl snižování plateb za státní pojištěnce. Například v článku Naše zdravotnictví.cz: Nesnižujte platby za státní pojištěnce, vyzývá Česká lékařská komora vládu. Česká lékařská komora vyzvala premiéra Petra Fialu a jeho vládu v otevřeném dopise k přehodnocení plánu snížit platbu za takzvané státní pojištěnce o 400 korun měsíčně, který má nastat 1. července letošního roku. Systém veřejného zdravotního pojištění by tak měl letos získat na pojistném od státu o 14 miliard korun méně, než se předpokládalo, a zdravotnictví jako celek zhruba o 20 miliard korun méně.
Dovoluji si připomenout, že právě zdravotnictví neslo největší tíhu zvládání pandemie nemoci covid-19 a díky nasazení zdravotníků nemuselo dojít k úplnému zastavení ekonomiky. Českému hospodářství a státu tak zdravotnictví ušetřilo minimálně desítky miliard korun. Přesto má být paradoxně právě zdravotnictví tím resortem, na který vládní škrty dopadají tvrdě. Není to spravedlivé, říká prezident České lékařské komory doktor Milan Kubek. Stát platí pojistné za děti, důchodce a nezaměstnané, tedy okolo 60 % obyvatel, přičemž výše této platby dlouhodobě představovala podle Kubka přibližně pouhou čtvrtinu odvodu pojistného z průměrné mzdy. A právě nedostatečná výše této zástupné platby státu je hlavně příčinou dlouhodobých ekonomických problémů chronicky podfinancovaného českého zdravotnictví. Ke zlepšení došlo teprve poté, co vláda premiéra Babiše začala postupně tuto platbu navyšovat, a to s účinností od 1. června 2020 o 500 korun měsíčně, s účinností od 1. ledna 2021 o 200 korun měsíčně a s účinností od 1. ledna 2002 (2022?) pak o dalších 200 korun měsíčně, dodává.
Česká lékařská komora uvedla v dopise čtyři konkrétní důvody, podle kterých snížení plateb za státního pojištěnce je neuvážené. A jaké jsou důvody, proč nesnižovat? Prvním důvodem je vysoká míra inflace, kvůli které rostou ceny energií, pohonných hmot, potravin, což podle České lékařské komory povede také k tlaku zaměstnanců na zvyšování platů a mezd. V této souvislosti je třeba připomenout, že zdravotnictví je personálně zdevastované, a pokud nebudou zdravotnická zařízení schopna nabízet atraktivní mzdy, bude se tato krize jen prohlubovat, varuje prezident doktor Milan Kubek. ***
