(10.50 hodin)
(pokračuje Richard Brabec)
Takže si myslím, že jednoznačně - a také to říkala paní ministryně - ten zákon nebo oba ty sněmovní tisky mají už za sebou nějakou historii, nebyly doprojednány v minulém volebním období především z covidových důvodů, kdy prostě tady byly jiné priority. Mě to samotného mrzelo a jsem rád, že se o nich teď bavíme. Určitě jsem pro to, abychom to dotáhli.
Já to tady záměrně takto říkám, protože kdybych si dneska vzal tu debatu, která se vede teď především v médiích, nebo i na expertní úrovni, tak bych měl dojem, že se vlastně mluví pouze o zálohování a že ten zákon nebo ta novela zákona řeší zálohování, což samozřejmě neřeší. Je to jenom drobek, ono se to na to přilepilo z důvodů, které už tady byly.
Já teď nechci vyvolávat nějaké emoce, ale jenom řeknu závěrem znovu, že jsem rád - a už to tady zaznělo z obou stran, jak od koaličních poslanců, tak od opozičních, v tomto případě konkrétně od paní kolegyně Peštové a paní kolegyně Balaštíkové, že je tady jakási shoda v této Sněmovně, že je velmi užitečné, abychom si například počkali na vyhodnocení toho, jak systém povinného zálohování funguje na Slovensku, ale abychom si také shromáždili - a to se teď daří i díky těm seminářům - argumenty všech stran, které se opravdu i za naší vlády zdály takřka antagonistické, že se nedaly vypořádat. My jsme také dělali kulaté stoly, měli jsme desítky různých jednání a tam to šlo natvrdo, tam prostě byly opravdu názory, ani řekněme kdyby čert na koze jezdil - a na druhé straně: Ne, my to chceme v každém případě. Ano, já se hlásím k tomu, že jsme vyšli vstříc obcím v tomto případě, kdy opravdu tenkrát Svaz měst a obcí, ale nejenom on, ale i další, vyjadřovali velkou obavu z toho, aby systém povinného zálohování neznamenal významné ohrožení stávajícího systému třídění. Argumenty byly logické z jedné i druhé strany, nápojáři mají jasné povinnosti, které musí plnit. Myslím, že udělali dost práce, odvedli i na tom, aby zpopularizovali to téma. Na druhé straně zase z obou stran tam samozřejmě padaly argumenty, které možná byly přirozeně maličko přifouknuté v zájmu jedné či druhé strany, teď myslím ať už ze strany nápojářů, tak ze strany třeba obchodníků. Ale já myslím, že tady jsme všichni pro to, abychom se snažili najít takovou cestu, takovou metodu, takovou strategii v této věci, že to nebude cesta pokus - omyl, že prostě nerozjedeme něco, co se pak ukáže, že není úplně proveditelné nebo užitečné, budeme to za chodu muset opravovat a zase se naplní to známé, tady už mnohdy používané: Mysleli jsme to dobře a dopadlo to jako vždycky.
Já myslím, že už tady je tolik informací ze všech stran, které se tady scházejí, a já jsem strašně rád za tu shodu, že není potřeba spěchat, není potřeba zatěžovat tyto normy, na kterých je nějaká elementární shoda, a věřím, že bude problematikou, která s tím sice souvisí, ale není hlavním bodem, a že se prostě budeme na sebe nakonec ve finále usmívat i potom, co se tady z toho bodu rozejdeme. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, přeji pěkné dopoledne. Ocitáme se ve sloučené obecné rozpravě ke sněmovním tiskům 55 a 56. Nyní eviduji přednostní právo paní zpravodajky. (Nechce nyní vystoupit.) Dobře, v tom případě nyní vystoupí paní poslankyně Margita Balaštíková. Prosím, máte slovo.
Poslankyně Margita Balaštíková: Ještě jednou dobrý den, kolegyně a kolegové. Předně bych chtěla říci, že rozhodně nepatřím k těm, kteří by nechtěli tuto směrnici, nechtěli třídění, neviděli ty problémy, to ne. Naopak svým tříděním odpadů piji krev svému drahému manželovi, který by mě nejraději zabil za to všechno.
Jsem hrozně ráda, byla jsem na Zlínském kraji radní pro životní prostředí a zemědělství a ty problémy jsem tam vlastně začala vnímat mnohem hlouběji než předtím, kdy jsem se hlavně - a k tomu bych se chtěla vrátit - vrátila k jedné věci. Výrobce obalů má samozřejmě určité povinnosti, je to v pořádku. Všechny tyto věci na něj nakládají povinnosti. Tady jsem si poznamenala, že je tady bič, to je sankce - já samozřejmě mám tady ráda sankce, protože jiným způsobem nepřivedeme dospělé lidi k rozumu. Ale chtěla bych, abychom se zabývali hlavně tím, že všechny tyto věci se přenášejí také na výrobce obsahu. Teď mluvím třeba za ty, kterých se to týká, což jsou potom potravináři, kteří nemají jinou variantu než balit to do toho, co to je, a jestliže jim výrobce obalu dá nějakou cenu, kterou do toho musí samozřejmě promítnout, promítnou to oni a samozřejmě se to promítne do konečného spotřebitele. Vy říkáte: Ano, tím, že se zvedne cena obalu, vlastně nějakým způsobem umravníme lidi, aby toho tolik nekupovali. Ale já bych tady chtěla spíš opravdu říct, že jsou věci, kdy nemáme alternativu a kdy poklesne prodej určitých výrobků, a to z toho důvodu, že už je to prostě spotřebitelsky nereálné. Člověk, který si kupuje ten výrobek, on prostě nehodnotí to, že ten obsah není tak drahý, on se dívá, kolik ho to prostě stojí. A já vám mohu říct třeba za tento rezort, že oni to monitorují. Tady se to možná ještě nepromítlo, protože samozřejmě monitorujeme obavy, monitorujeme odpady, ale nám postupně díky tomu, že budeme zvedat cenu - a prosím, tím nechci říct, abychom to nedělali, jenom tím chci říct, když tedy máme edukovat, aby se třeba myslelo i na to, že bude to vysvětlení, jestliže se zabýváme tím, abychom jakýmsi způsobem ochránili životní prostředí, a teď si řekněme, tahleta doba, kdy jsou na nás opravdu obrovské nároky z pohledu zvýšených cen, které potřebujeme k dopravě, ke svícení, k teplu, tak ono se to všechno bude promítat - abychom se nedostali do okamžiku, že to prostě ti lidé přestanou kupovat, protože toto se vám neprojeví.
A já bych tady viděla i velkou součinnost, a i vzhledem k našemu předsednictví, které nastoupí, aby naše paní ministryně za životní prostředí, prostřednictvím pana předsedajícího, bych ji chtěla požádat, aby i o tomto mluvila, aby i tady probíhala edukace, protože samozřejmě já to z rezortu cítím, že řeknou: Vy jste drazí, jste takoví. Ale oni nezdražili obsah natolik, tam zkrátka dopadají různé jiné věci. A já bych byla moc ráda, aby třeba i tady ta součinnost mezi MZE a Ministerstvem životního prostředí byla, protože to by byla i jakási osvěta, proč se nám to tak zdražuje.
Děkuju moc za ten materiál, který ministerstvo připravilo k tomuto zákonu, protože jsem se tam dočetla pro sebe z pohledu zemědělství docela strašně důležité informace. Musím říct, že my jako Česká republika si vůbec nestojíme špatně ani v produkci odpadů, ani v třídění vůbec i v tom období, kdy skutečně byl nárůst odpadů a nárůst plastů vzhledem ke covidové situaci, tak se naše čísla zas tak hrozně nepohnula oproti jiným zemím. Ale já musím říct, že jsou prostě věci, které asi nebudeme úplně umět vyřešit. Jediné, co mi vadí, je to, že na to jdeme vždycky hrozně zhurta, že je to prostě takové jakoby moc narychlo. Možná je to i dobře, že se udělá takový řez, něco začne, ale byla bych ráda, abychom brali ohled na ty, kteří potom s obaly pracují a kteří už nedokážou tyto věci ovlivnit. To bych byla velice ráda, protože když si řekneme, že většina obalů, do kterých balí potravináři, vůbec nepřichází z České republiky, opravdu ne. Musím říct, že jeden z největších dodavatelů obalů do potravinářství je Turecko, což mě tedy docela pobavilo. Konkurenceschopnost našich řekněme potravinářů z pohledu toho, kolik potom ten výrobek stojí, je nekonkurenceschopná oproti ostatním. Nevím, jak to dělají, protože když se podívám třeba, kolik produkuje Německo odpadů z potravinářského průmyslu a kolik vyrábí obalů, tak my jsme někde úplně na chvostu tady těch všech. A já bych chtěla, abychom se i tímto zabývali a aby RIA, která byla udělaná, která samozřejmě řeší jenom pohled plastového obalu, ale abychom to rozšířili potom i o ten ostatní dopad do rezortů, které s touto komoditou pracují, protože tam se nám to projevuje úplně jinak. Já zase mluvím samozřejmě s těmito rezorty a vím, jaký je s tím problém. ***