(10.40 hodin)
Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Pan poslanec Šimek chce reagovat. Prosím, faktická poznámka pana poslance Šimka.
Poslanec David Šimek: Já si na to dovolím, paní kolegyně, reagovat, prostřednictvím paní předsedající. Máte pravdu, že tato diskuse je dobře, když se tady otevře, škoda jenom, že tady diskutují tři členové výrobu pro životní prostředí na toto téma. My si to můžeme vyříkat v pohodě na výboru. Proto mě to udivuje, že tuto diskusi zde otevíráme, a budu velmi rád, když členové jiných výborů se zapojí do té diskuse a budou s námi skutečně o této problematice diskutovat. Děkuji.
Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Paní poslankyně Balaštíková a její faktická poznámka.
Poslankyně Margita Balaštíková: Tak ještě jednou, prostřednictvím paní předsedající, pane kolego, ano, oni ji diskutují ti, kteří k tomu mají odborně blízko, ale pak chceme po ostatních, kteří tu odbornost nemají, aby hlasovali, a oni si na základě té diskuse odborné, která se tu vede, by měli udělat názor, jestli pro to budou, anebo nebudou.
Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Nyní pan poslanec Babka s jeho faktickou poznámkou. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Ondřej Babka: Děkuji za slovo. Jenom na kolegu Šimka, my všichni pozorně posloucháme.
Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Tak a nyní konec faktických poznámek.
Ještě než se vrátíme k sloučené rozpravě, do které je přihlášen pan poslanec Brabec, přečtu jednu omluvu, a to omluvu pana poslance Miroslava Zborovského a pana poslance Ondřeje Benešíka, zaslány zároveň, mezi 9.30 a 10.30 z pracovních důvodů.
Nyní se vracíme k obecné rozpravě sloučené k tiskům 55 a 56, a do ní je přihlášen pan poslanec Brabec, připraví se paní poslankyně Balaštíková. Prosím, máte slovo.
Poslanec Richard Brabec: Děkuji za slovo. Vážená paní předsedkyně, vážené kolegyně, kolegové, vážení členové vlády. Jenom na začátku neodolám, teď se pokusím sehrát roli překladače a jenom, vaším prostředním, paní předsedající, pro pana poslance Krále. Ona paní Peštová vás má ráda, ale ono to není takhle vidět, jo, ono se to úplně nepozná. (Smích a pobavení v sále, smích vystupujícího.) Protože to jsou takové signály, které se tam vysílají, ale nejsou úplně jasné, ale my víme, jak to vypadá, když paní kolegyně někoho nemá ráda, a to je velký rozdíl. (Smích, pobavení a potlesk.) Tak děkuji, to nemuselo být.
Ale jenom k tomu... vracím se k meritu věci a já bych se samozřejmě také ohradil proti tomu, že ministerstvo nesledovalo cirkulární ekonomiku. Vlastně vyjdu z toho, s čím vy jste končili, a to je to, že ta věc se opravdu posouvá. A já také jsem rád - a to říkám bez zbytečného klišé - že se v těch odborných debatách na výboru pro životní prostředí a i na těch seminářích vlastně ukazuje, jak docela složitá materie to je, byť by se nám to mohlo zdát, že se jedná pouze o záležitost zálohování.
Je vlastně paradoxní, že ty tisky oba - a je dobře, že je sloučená debata, které se týkaly těch jednorázových nebo týkají především omezení jednorázových plastů, na čemž je asi zásadní shoda - protože opravdu jenom je zajímavé připomenout, že jen díky tomu zákazu nebo omezení, a to číslo je astronomické, by se měla ročně snížit spotřeba těchto plastových výrobků o víc jak 1,7 miliardy kusů, a to je to, co si myslím, že tam je podstatné. Já tomu i věřím, že to bude účinné, protože možná si pamatujete, jak účinné bylo, když se pouze zpoplatnily ty plastové nebo lidově řečeno igelitové tašky v obchoďácích, najednou ta spotřeba brutálně klesla o stovky milionů kusů, a to nebyl zákaz, ale jenom stačilo je zatížit nějakou celkem drobnou částkou a lidé o tom začali uvažovat. Někdo to bere ekologicky z podstaty a někdo prostě potřebuje nějakou finanční motivaci, aby se začal ekologicky chovat. Ta záležitost, kde je opravdu shoda, já si myslím, že je.
A já chci velmi také poděkovat, vaším prostřednictvím, paní předsedající, panu poslanci Haasovi, který myslím že velmi dobře, jasně a srozumitelně vysvětlil ty pozměňovací návrhy, a já chci i za hnutí ANO jednoznačně říct, že určitě podpoříme každý takový dobrý zajímavý návrh, který bude byrokracii, kterou ta norma logicky přináší - protože přesně ta debata, kterou jste zmínil, kterou jste otevřel a kam směřuje část vašich pozměňovacích návrhů nebo té skupiny, kterou jste tady zastoupil - to znamená, jakým způsobem to udělat tak, aby ta relativně obecná formulace, že mají výrobci se podílet na řekněme systému, jak uklízet tyhlety různé odpady, ať už se jedná o nedopalky a tak dále, tak jak to těm obcím vlastně - jak to tam dát, tak aby se z toho nestala řekněme byrokratická hydra, která ve finále pohltí všechny, protože pak se budeme prostě hádat o řádově jednotky nebo desítky nebo stovky korun, ani ne stovky tisíc u těch malých obcí, a všechny tyhlety věci, které budou takhle málo byrokratické nebo budou snižovat tu byrokracii, kterou vždycky ten zákon - a to všichni dobře víme - relativně snadno řekne jednou, dvěma větami, ale prováděcí předpis, vlastní vyhláška nebo to, jak se to má pak dělat, je mnohem, mnohem, mnohem složitější. A to si myslím, že se tady určitě v tomhletom daří.
My se samozřejmě ještě o tom budeme bavit na výboru pro životní prostředí, ale jinak mi připadá, že ten směr, jak jste ho naznačili, je naprosto správný, a určitě tohleto podpoříme. Znovu říkám, je vlastně trošku absurdní nebo paradoxní, že debata, která se měla vést především o tom, zda seznam výrobků, které by se měly buď úplně přestat dodávat na trh, ať už jsou to plastové vatové tyčinky, ty populární uchošťoury, nebo plastové nádobí, brčka, míchátka - dobře víme, že ne zdaleka vždycky se daří ta náhrada najít tak, aby byla i vůči uživateli řekněme přívětivá, protože každý máme nějakou zkušenost s čím, kde se to různě daří nahradit dřevem či papírem, jak moc se to, řekněme, uživatelsky přívětivé, náhrada těch plastů.
Plast je skvělý sluha, ale on se v naší moderní společnosti stal tím pověstným zlým pánem, a to je to, co vlastně řešíme. My jsme ještě za mého vedení ministerstva rozjeli tenkrát takovou akci, která se jmenuje Dost bylo plastu, a samozřejmě se na nás také strhla vlna kritiky, proč chceme plast zakázat, ale to jsme nikdy nechtěli, protože samozřejmě plast je v celé řadě aplikací nenahraditelný, ať už je to v potravinářství, nebo v lékařství a v celé řadě dalších oblastí. Problémem je, a to je to, co si myslím, že tady je zcela správně řešeno, jakým způsobem omezit plasty, které jsou zbytné, které opravdu si vezmeme, koupíme, dostaneme a o pět, deset metrů dál je vyhodíme do odpadu a máme pocit, že se někde ztratí, ale ony se samozřejmě neztratí a zatěžují celý ten systém. A to je celý ten smysl.
Víte dobře, že i v minulých obdobích, a bude to nesporně i v tomto volebním období a v dalších, se budeme bavit o tom, jak která evropská směrnice má smysl, jak která je zbytečně řekněme zatěžující, nebo zda se nejedná o to, být, česky hezky řečeno, papežštější než papež, nebo to jen ten takzvaný gold-plating neboli pozlacování, abychom si na to ještě nasadili nějaké další věci, které ta směrnice ani nechtěla. Já jsem přesvědčen, že v tomto případě se tak neděje a že druhy jednorázových plastů, které byly vybrány do toho seznamu, který by měl být postupně omezen, respektive jejichž výroba by měla být postupně omezena, zrušena nebo nahrazena nebo nějakým způsobem by tam měla být lepší péče o ten výrobek, respektive o ten odpad už v té chvíli, minimálně v pozici nějakých nařízení, která by měla řešit právě rozšířenou odpovědnost výrobců, a zase by se z toho neměl stát druhý extrém, že by tak, jak se to někdy prostě v Evropě děje, že se to zvrhne, a například by potom to označování plastových výrobků mělo být ve finále větší než ten výrobek sám. I takové případy samozřejmě si dovedeme představit. ***
