(18.40 hodin)
(pokračuje Pavel Žáček)
Na druhou stranu já si stojím na svém, a říkal jsem to dneska ráno na výboru, říkal jsem to i do rozhlasu, že ten výbor by měl být nadstranický, já se ho snažím řídit nadstranicky. Samozřejmě že tam koalice vede, protože má většinu, ale chtěl bych, abychom stále, i do budoucna, dosahovali v oblasti národní bezpečnosti konsenzu a aby to bylo hlasování většinové. Čili prosím vás, volte slova, kolegové, a neříkejte do budoucna, že pro něco hlasovat nebudete, i kdyby to bylo skvělé. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. Poslední faktická poznámka zrušena, vracíme se do obecné rozpravy. Po panu Maškovi byl přihlášen pan ministr Válek, nicméně nevidím ho v sále, tudíž další v pořadí, pan poslanec Vondrák.
Poslanec Ivo Vondrák: Dobrý večer, dámy a pánové, konečně jsem se dostal ke slovu, abych tady prezentoval i nějaké své zkušenosti a abych se vrátil k tomu, co se tady od samého začátku dělo, protože jsem ve středu těchto problémů a myslím si, že - a pan ministr to může potvrdit - jsme to byli všichni, kteří jsme dávali dohromady ten systém, ano? To znamená hejtmani, vláda. A řeknu to, co si myslím, že je pravda, že systém národních asistenčních center, krajských asistenčních center skutečně začal fungovat a byl nastaven takto věcně dobře.
Nicméně - a teď se dostávám k tomu, co už jsem říkal na našem společném setkání, možná třetí týden našich jednání, že musíme evidovat, kde ti lidé, myslím tím uprchlíci, jsou. Dneska tento deficit, protože se to neučinilo, s sebou táhneme jako ten největší problém zvládání ukrajinské krize. Když se podíváte do toho dashboardu - a já za něj děkuji, protože si myslím, že to je první řekněme počin z pohledu integrace dat v různých informačních systémech - víme, že máme 350 000 registrovaných, kteří dostali řekněme vízum strpění, ale v rámci evidence HUMPO a solidárních domácností máme 140 000 uprchlíků. Ten rozdíl je pořád velký.
Já jsem rád, že jsme se domluvili - a domluvil jsem se já s panem generálem Vlčkem - na tom, že uděláme pilotní projekty a zkusíme alespoň statisticky pravděpodobnostně ověřit, jak to tedy ve skutečnosti je s uprchlíky na těch adresách tak, jak jsou uvedené. Chyba je řádově asi 25 %. Je to ale bohužel průměr, protože samozřejmě jsou místa, kde se ty věci lišily v řádu více než 25 % a někde i méně. Ale pořád jsme v téhle situaci, že nemáme jasný přehled o tom, kde ti lidé jsou, a to je to, co nám bude dělat problémy. Takže musím tady říct kriticky, pane ministře, že tady toto se nezvládlo.
Od začátku v rámci evidence uprchlíků, v rámci KACPU, jsme nenašli model dodnes řádně fungující, který by potvrzoval, kde ti lidé se nachází, kde jsou. Nevíme to a je to to, co nás teď bude tížit. A teď nemyslím jenom vás, ale bude to tížit i mě jako hejtmana a další hejtmany, protože samozřejmě to bude velká neurčitost, která bude zatěžovat náš systém, a myslím si, že první řekněme rozkrytí ukáže to, kolik dětí se zapíše do škol od 1. 6. v rámci toho, co se musí dít - to znamená registrace dětí z Ukrajiny do škol - to bude asi ten první okamžik, kdy se ukáže, jak se věci skutečně mají.
Ale nechci tady vystupovat jenom z pohledu toho, abych tady lacině kritizoval. Já si myslím, že chceme najít řešení toho problému. Dle mého názoru, pokud nebudeme mít validní data, skutečně budeme pořád se pohybovat v jakémsi rozpětí, které je poměrně široké na to, abychom se dokázali na to rozumně připravit. O tom prostě není sporu a musíme s tím něco dělat, musíme to nějakým způsobem napravit.
Samozřejmě do celého problému uprchlické krize vstoupila skupina těch, která to zneužívala. Ta skupina není tak velká, jak je množství, množina těch, kteří skutečně humanitární pomoc potřebovali, nicméně je tady a do jisté míry - ne do jisté míry, velmi - nám komplikuje život. To znamená, bohužel tady funguje princip, že i těch 5 % - možná to není ani 5 %, je to mnohem méně - nám prostě ten život komplikuje a musíme to nějak napravit. Vnímám to, co tady říká pan primátor Hřib, že chce provést relokaci. Prosím vás, relokaci neuděláme, tu nenařídíme, ta prostě bude muset probíhat přirozeným způsobem, přirozenou cestou, a bylo by dobré se na to nachystat, protože nevíme, jak se budou ti lidé pohybovat do budoucna, a samozřejmě nevíme, kolik z nich se vrátí zpět na Ukrajinu.
A tady se vrátím k tomu, co tady zaznělo. Ten plán nemůže být predeterminován. On má skutečně tolik neurčitostí, že nejsme schopni sestavit jízdní řád, že tehdy a tehdy tady bude tolik a tolik lidí a my se o ně postaráme. Metoda, kterou musíme využít, musí být principiálně úplně jiná. Já jsem četl v tom strategickém dokumentu, že to musíme dělat agilně - ano, musíme to dělat agilně, ale prosím, agilně se to zatím nedělá. Čili agilně znamená, že se musíme pohybovat v jakýchsi iteracích, dostat se k tomu cílovému stavu a neustále vnímat, co se děje kolem mě - to znamená, data, která nás ovlivňují kolem nás, samozřejmě mění pravidla hry.
Takže co říct na závěr, a teď budu mluvit skutečně za sebe, protože klub potom samozřejmě bude mít právo rozhodovat, jak bude potřebovat. Tvrdím, že se blížíme k bifurkačnímu bodu, to znamená bodu, kdy skutečně hrozí nestabilita systému, a to v okamžiku, pokud nepřijmeme lex Ukrajina, a pokud tedy nepřijmeme lex Ukrajina, musíme mít nouzový stav. Takže prosím, já si myslím, že bychom měli lex Ukrajina II přijmout. Myslím si, že to je nezbytná podmínka toho, abychom tyto věci dále zvládali, ale prosím, je tady celá řada věcí, která není dotažena a která nesmírně komplikuje život všem těm, kteří se o tu krizi starají.
Já bych tady zareagoval na to, co tady zaznělo z úst kolegy, že máme - že jsou starostové oerpéček spokojeni. Prosím, to není pravda. My jsme, ani vy jako obce s rozšířenou působností, ani obyčejné obce, ani hejtmani, jsme zatím nedostali ani korunu, která by kompenzovala náklady, které máme spojené s tím vším, co se kolem nás děje. Dostali jsme pouze peníze na ubytování lidí, ale to není to, ještě nám pořád chybí, ano? Čili ještě, když se na to podívám z našeho pohledu, nedostali jsme ani jednu jedinou korunu, single penny, když to řeknu anglicky, na to, abychom uhradili náklady spojené s KACPU. Byli jsme vyzváni, abychom ty náklady předložili, a já jenom chci říct, že nás už to jako kraje stálo 30 milionů. Netvrdím, že nás tohle z hlediska cash flow položí. Nepoloží, my to zvládáme. Nevím, jak to zvládají oerpéčka, ale už slyším ze strany starostů poměrně dost intenzivně hovořit o tom, že to se musí začít nějakým způsobem pokrývat, řekněme ty náklady, které z toho vyplývají. Já bych tady chtěl říct, že v době covidu, která tady se dává jako analogie s tímto, bylo to, že jsme dostali ihned 10 milionů každý kraj na to, abychom s tou krizí mohli nakládat. Jak říkám, nás to nezabije, když těch 10 milionů nedostaneme, ale dostáváme se do situace, že ty náklady budou narůstat, za další dva měsíce to bude dalších 30 milionů. To znamená, nemáme v podstatě možnost, jak tyto věci rozumně řešit do budoucna, a budeme muset ty peníze ubírat z jiných řekněme témat, která bychom chtěli financovat. Takže já bych chtěl, abychom se domluvili i na tom, že pravidla řekněme uhrazení nákladů budou definována. Když jsme se setkali poprvé s panem ministrem financí, tak zaznělo: Dvě třetiny vláda, třetinu si zaplatíte vy jako samosprávy. Tohle zaznělo, protože to odpovídalo rozdělení RUD, které v podstatě máme, kraje a obce, dohromady, ale zatím prosím se tak neděje. Zatím se tak neděje, takže já bych velmi plédoval za to, abychom se začali o tom skutečně seriózně bavit. Jak říkám, já si myslím, že zatím to asi žádnému kraji a žádné velké obci nezlomí vaz, ale budoucnost bude taková, že se musíme s tímto vypořádat.
Takže na závěr mi dovolte ještě jednou, co jsem říkal: jsem za to, abychom tento zákon přijali, myslím si, že to je jediná možnost k tomu, abychom se vyhnuli chaosu, protože když nebude nouzový stav a nebude lex Ukrajina, tak nám skutečně zkolabuje systém ubytování a všechny systémy, které s tím souvisí. Takže já tedy jsem pro to, abychom tento zákon přijali. Děkuji. ***
