(17.50 hodin)
Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, paní poslankyně, a nyní vystoupí a je přihlášen řádně do rozpravy pan poslanec Jan Hrnčíř. Prosím, máte slovo.
Poslanec Jan Hrnčíř: Děkuji za slovo, vážená paní předsedající. Vážené kolegyně vážení kolegové, rád bych konstatoval, že nouzový stav je přiznáním selhání vlády. Pokud jsou vám, milí kolegové z vládní koalice, tato slova povědomá, tak se nemýlíte. Jsou to slova nynějšího ministra vnitra Víta Rakušana na adresu bývalé vlády Andreje Babiše. Pokud pan ministr považuje nouzový stav za selhání vlády, proč tedy vláda, které je členem, znovu - a podotkl bych nesmyslně - žádá o jeho prodloužení? Je to snad přiznání vlády samotné, že prostě neví kudy kam, že selhala, že je naprosto a zoufale bezradná a snaží se to maskovat právě nouzovým stavem?
Rád bych zdůraznil, že pro další prodloužení nouzového stavu není naprosto žádný právní důvod. Znovu připomínám, že nouzový stav je určen pro situace, které nastaly nečekaně a je třeba je rychle a efektivně vyřešit, a z toho důvodu je pro něj stanovena třicetidenní lhůta. Po dobu těchto 30 dnů má vláda dostatek času, aby nastavila optimální řešení daného problému. Toliko teorie. A co dělá naše vláda? Už několikátý měsíc vydává chaotická opatření, reaguje na situace s tragickým a až absurdním zpožděním a stále více a více dokazuje, že absolutně neví, co má vlastně dělat. Namísto sebereflexe žádá o další a další prodlužování nouzového stavu. Faktem je, že vládní koalice nynější situaci naprosto nezvládá. Zejména špatně nastavený systém sociálních dávek pro uprchlíky zapříčinil mimo jiné i ekonomický turismus a doslova drancování našeho sociálního systému.
U tohoto bych se rád na chvíli zastavil. Byla to vláda, která na námitky opozičních poslanců proti tragicky špatně nastavenému systému sociální pomoci ukrajinským uprchlíkům označila za xenofobní a neopodstatněné. Jaká je realita? Stále více se ukazuje, že naše námitky byly správné a oprávněné, že ne všichni uprchlíci jsou skutečně lidé prchající před válkou a že se zřejmě potvrzují podezření na výhodný byznys s ekonomickým turismem, kdy si k nám ukrajinští občané pouze přijedou pro dávky, a poté následně odjedou, ať už do jiné země, nebo dokonce zpátky domů na Ukrajinu. Toto doslovné dojení našeho sociálního systému je samozřejmě na úkor našich občanů. Občanů, kteří jsou postiženi nejhorším pádem životní úrovně od roku 1993 a kterým vlastní vláda soustavně odmítá účinně pomoci.
Také bych rád připomenul incident z minulého týdne, kdy zde předseda hnutí SPD Tomio Okamura tlumočil dotazy občanů znepokojených nedostatkem komunikace ze strany vlády i jejími často nelogickými kroky. Co udělala vláda? Namísto uklidnění situace, poskytnutí konkrétních odpovědí a představení jasné a obhajitelné vládní strategie na pomoc ukrajinským uprchlíkům utekla ze sálu. Přitom se nelze divit, že bezradnost vlády a její chaotická rozhodnutí ohledně pomoci uprchlíkům z Ukrajiny vnášejí do společnosti pochyby a obavy. Čeští občané mají pocit, že se pomoc děje na jejich úkor. Bojí se o svou bezpečnost, a bojí se zcela oprávněně, neboť vláda absolutně nemá přehled o pohybu uprchlíků ani o tom, komu a jak vlastně pomoc poskytuje. Lidé se bojí o své zdraví a o zavlečení u nás již zcela nebo téměř vymýcený chorob, které se na Ukrajině z důvodu špatně dostupné lékařské péče, špatné hygieny nebo nedostatečné proočkovanosti stále ještě vyskytují. Co na to vláda? Označí tyto obavy za xenofobii, extremismus, nebo dokonce i fašismus. Přitom je pravdou, že přicházející uprchlíci neprochází žádnou lékařskou kontrolou a není jim ani nařízena karanténa. Tedy opět místo nabídnutí účinného řešení vláda vlastní občany pouze umlčuje. A umlčet chce zjevně i opozici a její možnost vládu kontrolovat. Neustálé prodlužování nouzového stavu je omezováním demokracie, neboť znemožňuje parlamentu řádně konat svou práci. Je to nepřiměřené a v této situaci absolutně nedůvodné posílení moci samotné vlády, přičemž opozice zjevně má, jak také podotkla předsedkyně Poslanecké sněmovny Markéta Pekarová Adamová, sedět v koutě, mlčet a šoupat nohama.
Oficiálním důvodem pro prodloužení nouzového stavu je jeho údajná potřeba v případě nařizování ubytování majitelům ubytovací zařízení a z důvodu vládní finanční kompenzace nákladů na migranty krajům. Ve skutečnosti však na toto vláda nouzový stav nepotřebuje. Vše lze a mělo být řešeno v rámci standardní legislativy. Naopak narůstá obava z možného zneužití nouzového stavu z důvodu odpadnutí povinnosti vypisovat výběrová řízení na státní zakázky, a to i na ty v řádech stamilionů korun. A opět opozice nemá v této chvíli žádný účinný nástroj, jak tomu případně zabránit. Toto je prostě ohýbání demokracie a s tím já nemohu v žádném případě souhlasit. Proč tedy dále prodlužovat nouzový stav? Nač vystavovat další bianko šek vládě, která nebyla za tři měsíce schopna najít účinná řešení a přijmout příslušnou legislativu? Proč nadále omezovat demokracii v tomto státě? Já nevidím jediný důvod! Proto prodloužení nouzového stavu nepodpořím. Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji a nyní vystoupí pan poslanec Zdeněk Kettner, připraví se pan poslanec Ryba. Prosím, máte slovo.
Poslanec Zdeněk Kettner: Děkuji za slovo, paní předsedající. Dámy a pánové, já mám to štěstí - nebo smůlu, jak to říct? - že jsem si nouzový stav zažil především z pozice obyčejného občana, a samozřejmě jsem poctivě sledoval přenosy z Poslanecké sněmovny, sledoval jsem noviny, sledoval jsem televizi. A žijeme v digitální době a ty jedničky a nuly jsou takové mršky podšité, které zanechávají digitální stopu, která je odhalitelná, a já jsem si tou stopou tak trošičku zabrouzdal a malinko jsem se vrátil do minulosti.
Než se tedy vrátím k té minulosti, tak si řekněme, k čemu vlastně ten nouzový stav slouží. Co vlastně umožňujete vládě? Tady se pořád říká, že občanů se to nedotýká a tak dál. Ano, nedotýká, ale může se to dotýkat. A pokud se někdo potom, vláda, rozhodne využít tyto možnosti, tak už tomu není, jak zabránit. Takže co to vládě umožňuje? Omezit svobodu pohybu, shromažďovací právo nebo vlastnické a užívací právo k majetku, zakázat vstup či pohyb osob na vymezených místech, uložit pracovní povinnosti. Pak je tady bod přijímat opatření k pohybu cizinců. Mluvíme o problematice pražského nádraží, ale ten nouzový stav tady trvá doposud a k pohybu cizinců využit nebyl. Co je myslím asi nejzásadnější, co umožňuje nouzový stav, tak je rychlejší nákup především armádních zakázek. To si myslím, že tady trošičku bych se obával, protože pokud se jedná o armádní zakázky, rozhodně to není z našich kapes, je to z kapes daňových poplatníků, takže se to v přeneseném slova smyslu setsakra dotýká našich obyvatel.
A teď se vrátím, teď udělám takový exkurz do minulosti, kterou jsem si prožíval jako běžný občan. A já tady budu konkrétně citovat, například současného předsedu vlády pana Fialu, kdy: Podpoříme nouzový stav za konkrétních podmínek, například podrobný plán restartu ekonomiky, a musí se zahájit opravdu odborné diskuse o tom, jak obnovíme ekonomiku. Myslím si, že v současné době té ekonomiky se to setsakra dotýká, ale já nic takového konkrétního tady zkrátka nevidím.
Opět pan předseda vlády v minulém volební období: A pokud to bude na nezbytně krátkou dobu. Není možné protahovat donekonečna situaci, kdy má vláda téměř všechnu moc a nikdo ji nemůže hlídat. Ono se něco změnilo? Takže teď už se to hlídat jakoby může. Co bránilo minule a nyní nebrání? Nerozumím úplně tomu.
Dále tady máme vyjádření pana Válka přímo na oficiálních stránkách TOP 09: Nouzový stav nefunguje. Utahování šroubů je cesta bolševika. Naprosto souhlasím. Takže teď asi bolševik nevadí.
Dále tady máme citaci paní Němcové: Vláda zneužívá nouzový stav k tomu, aby vytvářela výhodu pro některé podnikatelské subjekty a likvidovala jiné. Vláda s námi nehraje fér. Není-li schopna připravit alespoň trochu srozumitelná pravidla na základě ověřitelných dat, má se poroučet, ne se držet u moci. Možná to můžu brát jako výzvu i na současnou dobu. A nouzový stav je protiústavní. Takže předtím to nouzový stav byl protiústavní, nyní není. ***
