(17.20 hodin)
(pokračuje Jana Mračková Vildumetzová)
Také mi trochu vadí, protože já si myslím, že jsem určitě člověk v rámci nějakého sociálního cítění, kdy vždycky když nějakým způsobem něco řeknu, tak vy řeknete, ti lidé prchali před válkou. Já s vámi, pane ministře, samozřejmě souhlasím a vím, že na začátku to určitě nebylo jednoduché. Ale mám obavu takovou, že ani teď ti lidé tam nemají to razítko, že vy jste to pořád s ukrajinským ministrem vnitra ani doteď nedojednal. Co já jsem měla možnost zaregistrovat v médiích, tak doteď jste schůzku neměl. Chápu, že to není jednoduché. (Ministr reaguje mimo mikrofon.) Už jste ji měl tedy. Ale minulý týden bylo řečeno, že se posouvá na tento týden.
Ale jsem přesvědčena o tom, že kdyby to opatření přišlo dříve, vždyť ohledně pražského nádraží nebo nádraží v Brně a tak dále, to nebylo v únoru a v březnu. Tohle se začalo dít na přelomu dubna a května. To znamená, že pokud by se s tím opatřením přišlo na začátku dubna, tak bychom dneska možná to pražské nádraží plné neměli. Ale to je přesně to, že se mělo bezprostředně a rychle reagovat. A jestliže moji kolegové na bezpečnostním výboru na to upozorňovali, a v tu chvíli na to nebyl čas, a vnímám to tak, že 24. února asi nebyl, ani v březnu. Ale myslím si, že v dubnu už se ten čas mohl najít a že jsme to mohli daleko dříve požadovat. A neměli bychom podle mého názoru dneska na nádraží 600 uprchlíků, kteří nemají doklady.
Vy teď řešíte ty tři skupiny. Já jsem samozřejmě dneska vaši tiskovou konferenci velmi bedlivě poslouchala. Ale já také poslouchám, že vy říkáte, jsou tam ty děti. Ale ony jsou tam dál. A dny běží. A nějakým způsobem se to nikam neposouvá. A když jsem včera četla tady článek, tak z toho je tady patrné, že pokud na konci května přeruší činnost krajské asistenční centrum, tak nechceme vytvářet paniku, ale kam tedy ti lidé půjdou? Asi bychom toto nějakým způsobem vědět a řešit. My znova a pořád říkáme: potřebujeme ten plán, potřebujeme ty modely. Myslím si, že kdybych se vás dneska zeptala, jestli víte, kolik lidí se vrátilo na Ukrajině, tak to číslo také nevíme. Myslím si, že vy říkáte, že se posouváte, tak já pořád chci, abyste nám ten plán představil. Chci, aby byl třeba na bezpečnostním výboru, aby ta debata pokračovala. Říkáte, že to máte připravené. Já jsem to do současné chvíle neviděla. A určitě i moji kolegové tady, především ti, kterých se to dotýká z praktické činnosti, starostové, tak oni vám řeknou, jakým způsobem to funguje, nebo spíše nefunguje.
Musím říct, že v rámci fakt třeba zdravotnictví mě velmi překvapilo, že se řekne: my víme, že máme nedostatečné kapacity dětských lékařů. Ale pořád mi nikdo neřekl, jak se to tedy bude řešit. My jsme tady měli nedostatek dětských, praktických lékařů, zubařů, gynekologů, i když tady nebylo zaregistrovaných 340 (tisíc) uprchlíků. A my teď říkáme, že to jako zvládneme? Že nebude žádný problém? Může mi někdo říct, jak to zvládneme? A pořád mi to nikdo neřekl. Já si tedy myslím, že ty kapacity budou nedostatečné. A tak to je.
A ještě jednu věc. Říkáte - nádraží, a že je pořád řešení. Já se vás pořád ptám, pane ministře, když jste 14. dubna předložil tu studii, jak já to nazývám, tak jste tam měl napsáno, že Správa hmotných rezerv pořídí 17 modulárních jednotek pro 150 lidí. A já se pořád ptám, kde ty modulární jednotky jsou? Má je ta Správa hmotných rezerv? Proč je tedy nepoužijeme? Proč máme v Troji postavené vojenské stany? Od 14. dubna v rámci vyhlášení nouzového stavu to přece Správa hmotných rezerv mohla pořídit.
To jsou mé reakce na vaše vystoupení. Určitě děkuji za tu reakci. Ale pořád prostě zastávám názor, že uprchlická krize není dobře řízena a že na spoustu věcí se dalo reagovat daleko dříve, a v mnoha věcech vidím zmatek a chaos. Děkuji vám.
Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, paní místopředsedkyně. Hlásí se ještě někdo s přednostním právem? Není tomu tak. Nyní bychom tedy otevřeli rozpravu. Otevírám rozpravu a mám zde přihlášeného jako prvního do rozpravy pana poslance Patrika Nachera. Prosím, pane poslanče, máte slovo. Jen na počátku opět připomenu, že v rozpravě nejsou možné faktické poznámky a poslanec může vystoupit pouze dvakrát v rozpravě. Ano? Prosím, máte slovo.
Poslanec Patrik Nacher: Děkuji, paní místopředsedkyně. Předpokládám, že vystoupím pouze jednou. Opět mám, už počtvrté, čest být na prvním místě - dvakrát u nouzového stavu, dvakrát u pandemického zákona. Dneska je to rekord, že už jsem po necelých dvou a půl hodinách na řadě. Bohužel mě mrzí, že tady je tak málo poslanců a kromě pana ministra vnitra i málo členů - jeden ministr. (Ministr Baxa, jediný ve vládní lavici, reaguje.) Ano, ano, ano, říkám jeden člen vlády.
Já se to zase pokusím pojmout trochu jinak. Schválně jsem si tady vytiskl svůj příspěvek k nouzovému stavu 29. března. A musím říct, že bych tam - a použiji svoje oblíbené slovo, což je konzistentnost, což by politik měl být - tak já bych tam nezměnil ani slovo. Ale já se tentokrát té minulosti a tomu rozporu, který já tam skutečně cítím, to se na mě nemůžete nikdo zlobit, že ti samí politici, kteří se před rokem přeli o každý den nouzového stavu, tak nyní tady jej navrhují opakovaně, mně prostě přijde, že to je jasný rozpor, ale k tomu už se vracet nebudu.
Já jsem si tady našel z minula, to je jediná poznámka, kde se vrátím k minulosti: Vláda nesmí zneužívat nouzový stav, říká Petr Fiala. Prodloužení nouzového stavu, jedině když vláda předloží důvody a řekne, jaká opatření v té době zavede. Tak tímhle bych se chtěl řídit. Jsou to slova premiéra. Takže bych se s dovolením ptal přítomného pana ministra vnitra, který tady poctivě sedí.
Chtěl bych se zeptat, čím to, že opakovaně vlastně nouzový stav máme jenom my jako Česká republika? Proč jej nezavedlo třeba Polsko, které jak na počet obyvatel, tak i v absolutních hodnotách má množství, řeší množství uprchlíků neskonale vyšší? Když jsem se díval do jiných zemí v Evropě, tak pokud jsem si to našel správně, tak kromě Itálie, kde to je ale nějaký setrvalý stav, nevím, jestli ještě doteď, tak nikde jinde nouzový stav nebo něco, co by mohlo být podobné, není. Jinými slovy, v čem je ten zakopaný pes, že u nás musíme pro tyto situace vyhlašovat nouzový stav? A víte, že já jsem se na to ptal konzistentně, i když to bylo kvůli covidu a interpeloval jsem vlastní ministry. Takže můj dotaz je stále stejný. Proč musíme vyhlašovat nouzový stav, když v ostatních zemích, i v těch, které řeší větší počty uprchlíků, to zvládnou bez nouzového stavu?
Druhý dotaz. Jak jde ta žádost o nouzový stav do souladu s informacemi, které probleskávají v médiích o tom měnícím se počtu uprchlíků? Kolegyně už tady o tom hovořily, tak já už do toho hlouběji nebudu zabrušovat. Budu se věnovat jinému aspektu. Ale zaznamenal jsem, že tady je 340 000 uprchlíků, teď se jich 140 000 vrátilo. Teď je otázka, jestli to je pravda, nebo není? To znamená, tady ta čísla jsou tak rozdílná. Ale co je spojuje, je, že počet uprchlíků v tuto chvíli, jak jsem pochopil i z úst vás, pane ministře, se snižuje. To znamená, čísla se snižují, ten tlak se tedy logicky také snižuje, přesto je zapotřebí prodloužit nouzový stav. ***
